Fazolky frčej a řepa jakbysmet

Tak se nám blíží konec září a já se musím pochlubit, že už máme za sebou trojí sklizeň zelených fazolek. A nejspíš bychom jich sklidili ještě více, kdybychom si hned na začátku nastudovali, že čím menší, tím lepší. 

Ohledně řepy jsme se sklizně trochu báli. Co s ní uděláme, až bude zralá? A jak poznáme, že je zralá? Kdy ji máme sklízet? Už na začátku září? Nebo v polovině? A co s ní potom? Dokážeme ji uskladnit tak, aby se nezkazila? Nebylo by lepší ji naložit?

Mladou řepu jsme zkoušeli baštit i syrovou. Nebylo to špatné, ale zdála se mi celkem tvrdá. A ani z chuti jsem nebyla kdovíjak odvařené. 

Rajčatové šílenství roku 2022

S údivem zjišťuji, že jsem zde ještě nepublikovala článek s rajčatovými fotkami a se spoustou psaní o rajčatech. Nechápu, jak je to možné. Přitom jsme si letos prožili rajčatové šílenství. Vlastně ani ne tak moc my. Byli jsme zrovna na dovolené a musel se činit zbytek rodiny. Prý dělali i kečup a vůbec si s tím velkým množstvím nevěděli rady. Sklizeň na kýble? To se hned tak nevidí. Ale recept nemám. V tuto chvíli (11. 9. 2022) spíš přemýšlím, co s drobnou nadúrodou učiním já.

Velikost rajčat z našeho záhonku za stodolou

Nejvtipnější jsou paprikorajčata. Pojmenovala jsem je tak na základě tvaru, který mají. Vůbec netuším, co je to za odrůdu. Jen že vypadají takhle trochu divně. Ale přitom dokáží dorůst skvělých rozměrů.

Tyče k rajčatům

Před odjezdem k moři (letos pro změnu Itálie) jsem zkoumala, co udělat s rajčaty, která bylo třeba sklidit ještě zelená, abychom mohli rostlinky přivázat k nově koupeným kovovým tyčím. Naše dřevěné laťky už totiž tu váhu nezvládaly, lámaly se nebo vyvracely.

Ani omotávání kolem tyčí nebylo právě jednoduché a chvílemi by se nám k tomu hodila i třetí osoba. Jen ve dvou to byl celkem slušný záhul. Namotávání rostlinek na tyče a jejich případné přivazování provázky bohužel stálo rostlinky pár rajčat a taky spoustu listů. Především jsme se ale snažili nezlomit hlavní živnou žílu.

Plody obsypaná rostliny

Četla jsem o různých džemech ze zelených rajčat nebo nakládaných zelených rajčatech, ale pokaždé se mluvilo o tom, že musí být člověk opatrný na to, kolik jich sní. Velké množství může být snad i životu nebezpečné. Zelená rajčata bohužel nejsou vhodná ani pro kozy. Nadhodila jsem to v práci a kolega mě přesvědčil, ať nechám úrodu uzrát někde v teple. Využila jsem předsíň a umístila rajčata na mrazák. Bohužel jsem si nepořídila fotku, ale vypadalo to podobně jako nyní (11. 9. 2022).

Zelená rajčata zvláštního tvaru (jako paprika) můžete vidět i na následujícím obrázku. Ovšem foceno 16. 8. 2022.

Rajčata zvláštního tvaru

Po troše googlení to vypadá, že by to mohla být odrůda Hugo nebo Cornabel F1, nebo taky úplně jiná. S naším studeným odchovem (doma míváme na jaře, když jsme v práci, třeba jen 15°C) a začátečnickými zkušenostmi jsme si všechna rajčata pořídili už jako rostlinky, takže jsme nic nepěstovali ze semen, a tudíž nevíme, o jakou odrůdu se jedná.

Nový zelený kamarádi

Od jedné známé, budu jí říkat třeba teta Líba, jsem dostala přebývající zelenou havěť. Jakési keříkovité rostlinky. Moc jsem nevěděla, co si s nimi počít, protože původní informace, která se ke mně dostala, zněla asi tak, že jí přebývají nějaké květiny na skalce nebo v záhonku. Jo, květinky, to bych si nechala líbit. Tak třeba jednu dvě, jestli jich bude hodně. Myslela jsem na nějaké kvetoucí cibuloviny, v horším případě netřesk nebo něco jiného sukulentovitého. Ale jenom takový rychle se rozrůstající zelený bordel?

Kromě toho, že nepotěší oko svými květy, tak se ani nedá sníst. Takže vyvstala obvyklá otázka: kam s ním?

Nakonec jsem usoudila, že bude nejlepší jako ohraničení měsíčkového záhonku, který tím pádem nebude možné omylem (nebo záměrně) přejet sekačkou. Navíc zabrání rostlinkám válet se jen tak po trávě a budou pěkně držet formaci. To vše za předpokladu, že se mi zeleným plotem časem podaří obehnat celý záhonek s naprosto mizernou půdou.

Jsem zvědavá, jak se bude rostlinkám dařit. Držím jim pěsti, aby dobře.

Záhonek vylepšený o zelený živý plot

Nečekaná růžová růže

Objevila jsem růžovou růži uprostřed vysoké trávy pod meruňkou na zahrádce s jahodami, měsíčkem a spešl záhonkem, na kterém nakonec vyrostla jen rukola. Nebylo by na tom až tak nic divného, kdyby metr od ní nerostla moje červená a dávalo jakýkoliv smysl, aby se tam vyskytla tahle.

Nakonec jsem záhadu vyřešila. Kdysi tam rostla babičce, tak tam asi po ní zůstaly kořeny a teď, když to nikdo dlouho nesekal, tak se vzchopila.

Itálie – obsah a přehled

Nebýt posledního dne, měla bych jenom 244 fotek. Ale díky návštěvě městečka Aquileia, které je od roku 1998 zapsané v UNESCO, jsem se dostala na krásných 420, takže vám tu budu mít co ukázat. Jen najít čas to všechno napsat! :-) 

Články se budu snažit dát do dní, kam skutečně patří, protože se to ten den odehrávalo. I když i moje poznámky mohou být trochu nepřesné. Samozřejmě je píši až zpětně. 

Offline dovolená: pár plků o tom, co se dělo před cestou

Bella Italia Village: první den na hotelu a první dojmy