Zase nám nejde internet. Nebo teda na přeskáčku jde a nejde. Mám spoustu poznámek v bullet journalu o tématech, o kterých bych chtěla psát na blog. Nějaké ty fotky ve foťáku z posledních dobrodružství a zážitky z obyčejných věcí, které se s kočárkem a dítětem mohou jevit velmi neobyčejné, když je děláte prvně. Asi jsem opravdu přehnaně zodpovědná, jak řekla moje doktorka. Od ní to ale zní tak trochu jako by mi dala metál. Sama odhalila problém v mojí léčbě a navrhla satisfakci.
Ale navzdory tomu, že nevím, co psát dřív, mám chuť pustit se do článků podle štítků, které mám označené a které třeba nejsou tak často využívané. Třeba AI. Nenapsala jsem zatím jak s AI vařím – dělala jsem hlavně „neznámé maso z mrazáku“, nebo zahradničím – co mají rády které rostliny (slunce x stín, zálivku x sucho, hnůj, ostatní přátelské rostliny, zvládání mrazu). Taky jsme s AI řešili, jak dostat mastnostu z důležitého papíru pro úřady. Přišlo sice se spoustou nápadů, ale nic z toho nezabralo. Takže to bylo pro změnu fiasko. Před časem jsem s AI konzultovala, jak co nejrychleji a efektně namalovat nové obrazy na výstavu, ušít si něco nového, nebo uspořádat svoje klubíčka. K čemuž jsem si nakonec koupila kurz od Stephena Westa Stashbuster. Ale ten je i o mixování přízí, snad i barev, zahrnuje dva vzory a tak. Abyste si nemysleli, že jsem tak prdlá, že si koupím kurz jenom o tom, že mám roztřídit klubíčka do krabice podle barev. Nebo podle tloušťky (krajka = lace, fingering, sport atd.)? Nebo podle typu (pratelné v pračce či ne)? Vidíte, vlastně to není vůbec jednoduché. Jo, a taky jsem s AI řešila, jak se pozná, že jsem mistr v pletení nebo šití a co bych si měla dát jako metu, pokud se chci v těchto oblastech rozvíjet. Přineslo to celkem nečekané věci. Rozhodně to není jenom uplést si svetr a ušít kalhoty. Dá se jít mnohem dál. ;-) Možná se k tomu jednou dostanu.
Seriál Angelika na statku je teď trochu opomíjený. A to jsem si původně plánovala, že každé úterý publikuju článek. Témata už sice prořídla, protože mi spousta věcí připadá normálních a tak mě o nich nenapadne psát. Ale na druhou stranu stále se toho děje dost a dost. I když bych nerada sklouzla jenom k negativizmu ve stylu: na statku je pořád spousta práce a už mě to štve.
Obdobně sobotní speciál „dítě“ by si zasloužil pár pokračování. Jak poznamenala sousedka, pokaždé, když nás vidí, máme něco nového. A to se vidíme tak dvakrát týdně. Jednou si malá stoupla vedle kočárku. Jindy vydávala zvuky připomínající lva. A naposledy se zvedla a po čtyřech skoko-chůzí vyrazila k převislým keřovým višním a suveréně si je začala trhat. Ovšem nenapadlo ji, že by je měla strčit do pusy, jen je rozpatlávala. Tak je sežral jejich pes.
Koukám, že se z toho stal spíš článek o aktuálním dění. Tak jdu pokračovat v tomto duchu. Na filmy teď v podstatě nekoukáme, jelikož dítě je s námi vzhůru velmi dlouho, takže si stihneme akorát tak hodinku číst. Nevím, jak to dělají ostatní, ale nám se uspávání zrovna moc nevyplatí. Bez ohledu na to, zda uspáváme (ani vlastně pořádně nevím jak), podaří se nám ji dostat do postele zhruba ve stejnou dobu, jako když ji vezmeme s sebou do obýváku na zem a necháme ji batolit se kolem, sundávat kroužky z kužele, bouchat s nimi do stolu (ano, toho krásného, co jsem vám ještě nevyfotila!) a snažit se utéct do kuchyně. Když to vyjde, jde na kutě v devět. Uspávám kojením a funguje to. Čteme teď druhý díl Steina a Barbariče = Juraj Červenák: Krev prvorozených. Je to detektivka zasazená do historie, v podstatě do doby kata Jana Mydláře, který už se tam taky objevil, a o němž jsme četli asi před rokem celou trilogii. Poslední díl byl celkem slabý. V tomhle díle se taky objevuje rabi Löw, což je zábavné, protože mimo jiné i o něm jsme pro změnu letost četli knížku Golem a Sára – Záhadné vraždy v pražském ghettu (***). Možná měla dostat jen dvě hvězdičky, pokud nutně nechci dát této pět. Což asi vzhledem k tomu srovnání dám. I když bych ji nepotřebovala číst víckrát, ono to u detektivek není tak zábavné, pokud nestíháte rychle zapomínat. Jak vidíte, Židé nás stále pronásledují, takže si plánuju, že se zase vrátím k článku Židovská kuchyně na mém stole a něco dalšího si uvaříme.
K pletení se brzy dostanu na blogu věnovaném tvorbě. Nezapomeňte se tam občas mrknout. ;-) Právě začíná Tour de Fleece. „Závod“ věnovaný předení, příp. pletení. Já se letos rozhodla zařadit všechna textilní řemesla dle chuti a nálady. Tedy i šití, háčkování případně paličkování. Ale ne všechna jako že všechno musím vyzkoušet, nebo se to mu věnovat, ale jako že stačí, když se každý den budu věnovat aspoň chvilku kterémukoliv z nich. S miminkem člověk nemůže mít velká očekávání. Ani od sebe.
Když tak koukám na ty svoje štítky v deníku, říkám si, že by bylo zajímavé sepsat těch 1000 věcí, co mi dělají radost v roce 2026. Asi by byly jiné než dřív. Mimochodem, nikdy se mi jich nepodařilo sepsat ani sto, protože jsem si vždycky zapomněla poznamenat nějaká další. Tak jsem jich hned na fleku sepsala dvacet. Uvidíme, do kolikátky se letos dostanu. ;-) Ta tisícovka by se měla podařit, kdybyste si to dali jako předsevzetí a každý den ve svém životě našli tři krásné věci, které vám udělaly radost. Myslím, že se to doporučuje zapisovat i lidem s depresí a podobně. Mělo by to mít prokázané pozitivní účinky.
A jak tedy ukončit tenhle článek? Nic lepšího, než že vám slíbím ten článek s tím, co mi letos dělá radost (první dvacítka) na neděli, protože ta je věnovaná tématu štěstí.
