Mám chvíli čas na psaní blogu, tak se honem hrnu k počítači… jistě, taky bych mohla udělat pudink a slibovanou krupičnou kaši, ale na to bude dost času i večer. Snad. Na psaní už určitě ne. A štve mě, jak mám zanedbané jednotlivé seriály i články. Takže rovnou začnu tím, že si vám postěžuju, že máme invazi mravenců. U rodičů se nám to v létě stávalo pravidelně. Nevím, kde se tam brali, ale byla jsem na to zvyklá a byť mě to otravovalo, brala jsem to jako že s tím nejde nic dělat a je to normální. Tady to máme asi poprvé.
Mravenci jsou všude a je jich spousta. Jak je to vážné poznal i manžel, když jsem souhlasila, že koupíme jedovatý domeček, ze kterého si budou ty pochoutky nosit k sobě a my je tak vyhubíme. Já, odpůrce chemie, jedů a zabíjení zvířátek. Jenže co je moc, to je moc. Venku si můžou řádit, jak chtěj,… i když… i tam bych preferovala, kdyby jejich útoky na naše meruňky nebyly tak zběsilé. Proč musí mít v každé meruňce hnízdo?
Tak ať si nějaké vezmou a sežerou je komplet. Proti tomu nic nemám. Ale myslet si, že dokážou sklidit celý strom je trochu troufalé. To by tak zvládly kozy. A ještě kdoví jestli, když jsou teď jenom tři. I tak mi pijou krev. Zrovna nedávno se mi kolegyně divila, že prý jsem měla kůzlátka ráda. To já mám vždycky. Na začátku. Když jsou to takoví malí roztomilí drobečkové. Ale představte si to jako děti – předtím to byla ta nádherná sladká bezelstná stvoření – a teď jsou to sígři, který zvedaj holkám sukně, předběhnou babičku v autobuse a zasednou jí místo a kradou v obchodech. Tak tyhle prevíti se pořád strkaj, až si vždycky vysypou žrádlo na zem do hovínek, odtamtud ho samozřejmě nechtěj žrát a ani to není žádoucí. Do toho vylejou vodu, takže mají navzdory venkovním vedrům v chlívě mokro a je potřeba je častěji podestýlat. A to ani nemluvím o tom, že stále přeskakují ke koze, aby ji podojili, nebo ven, aby se šli pást (když pak stejně nechtěj a jenom koukaj, kam jsem schovala čerstvě nasekanou trávu). Takže na kozy mám taky spíš vztek.
Žádné komentáře:
Okomentovat