Občas mám nápady na články, které se tematicky hodí k nějakému období, a když je nenapíšu nebo nepublikuju včas, není to ono. A už to tak nějak ani nedává smysl. Tenhle článek je naštěstí ještě pořád platný. I když samozřejmě v polovině nebo ke konci května byl trochu překvapivější. Už tehdy totiž byla strašná vedra. Ačkoliv to nebylo nic proti tomu, co přišlo v červnu. Ale i dnes 14. 7. 2026 není právě nejchladněji, navzdory tomu, že meteorologové varovali před bouřkami. Manžel ale říkal, že by to k nám mělo snad přijít až v noci. Tak uvidíme, jestli se naplní sudy vodou. Začínáme už být trochu na suchu.
Jak jste už pochopili „časem na marockou mátu“ myslím extrémní vedra. Určitě už jste se seznámili (otravuju s tím tady každý rok, protože se vás snažím inspirovat) s mými články, jak zvládat vedro (odkazy najdete v pravém sloupečku pod nadpisem Moje populárně naučné články, nebo zde) a tohle je můj další příspěvek. Marocká máta nana kombinovaná s čajem gunpowder je neuvěřitelně osvěžující, ačkoliv se popíjí vlažná. Dělají to tak na jihu a my to ochutnali v Istanbulu a táta v Maroku. Dodneška si pamatuju, jak nám vyprávěl, že šli za kuchařem, že ten čaj je trpký (ano, dělají ho hodně silný, ale vy si ho můžete připravit po evropsku), on vzal sekáček, usekl kus cukrové homole a vhodil mu ho do konvičky.
Postup? Směšně jednoduchý. 1 porce
Nasypte 1 vrchovatou lžíci čínského zeleného čaje Gunpowder a dvě hrsti čerstvé máty do nerezového hrnečku. Zalejte trochou vroucí vody, krouživým pohybem čaj propláchněte, nechte pár sekund odstát a vodu vylejte. Čaj se jakoby umyl a otevřel.
Stejný čaj zalijte opět vroucí vodou (0,3 l) a dejte ještě na 2 minuty povařit na velmi mírný plamen. Jakmile se čaj zpění, počkejte ještě asi půl minuty a stáhněte z ohně. Čajové lístky v konvičce ponechte po celou dobu, i při servírování. Přidejte 6 a více kostek cukru. [1] Nebo mrkněte na můj starý článek Touareg („mátový“ čaj).
Když to tak píšu, doplnila jsem honem do svého nákupního seznamu nanu. Sice mám tři máty ze zahradnictví v květináčích, ale žádná z nich není tahle se specifickým aroma. Mimochodem, věděli jste, že sušené bylinky jsou intenzivnější než čerstvé. Osobně je právě proto používám mnohem raději. Připadá mi, že těch čerstvých (např. meduňky máme na zahradě dost) musím spotřebovat neuvěřitelné množství a stejně se nedostanu na chuť trošky sušených listů.
Žádné komentáře:
Okomentovat