Asi mě zklamala paměť – to je tak, když si to člověk nenapíše na blog – nebo jsem udělala někde nějakou chybu, každopádně jsem upekla jeden z chlebů ze své milované knihy, o které tu furt píšu. Těšila jsem se, že to bude viktoriánský mléčný a tím do něj upotřebím kozí mléko, které nám letos nějak nekysne, takže nemůžeme dělat ani jogurty, ani tvaroh, což je další bod tohoto článku. Ale nějak to nebylo ono. Ne, že by se chléb nepovedl, ale připadal mi tak trochu sladký, takže spíš vhodnější na sladké snídaně.
Problém s jeho snědením jsem nakonec vyřešila přidáním již zmíněného nepovedeného trochu divného tvarohu, který vyvážila loňská domácí citronová marmeláda (pro změnu extrémně povedená) a pár lesních jahod od švagra.
 |
| Trochu divnej chleba |
Žádné komentáře:
Okomentovat