neděle 13. prosince 2009

Sudoku vřele doporučuji

Miluju sudoku! Je to fantastická zábava. Úžasně to trénuje logiku a toufám si rříct, že výsledky jsou vidět hned!

Jak se zlepšit v logickém myšlení? Mít rychlý §úsudek? Dedukovat? Hrajte si. Luštěte sudoku. Zvládne to každý, protože existuje spousta úrovní. Sehnat se dá velice snadno a jen za pár šupů. Zlepšujete se relativně rychle. Není to nijak náročné, když budete zvedat obtížnost postupně, výsledky se dostaví velice brzy. Samozřejmě záleží na tom, co jinak děláte. Nejlépe se zlepšení projeví u lidí, kteří v běžném životě používají logiku především v souvislosti s čísly, ale já na sobě pozoruju zlepšení i v oblasti šachů.

Člověk luštící sudoku se naučí na věci dívat z různých pohledů. Sudoku se neluští jen po řádcích, ale budete mnohem úspěšnější, když budete sledovat i sloupce a buňky 3 x 3. Taky je vhodné koukat, kde je nejvíce čísel „nahusto“, protože tam se budou snáze doplňovat další. a nebo celkově obhlédnout, které číslo je nejvíckrát všude zobrazeno.

Zkuste si vyluštit alespoň tři a hned uvidíte, jestli vás to chytne nebo ne. Nezapomeňte a ten pocit uspokojení, když se věc podaří a vy na konci zjistíte, že vám tam všechno padne.

Jedno doporučení: když vám to nevyjde, je většinou lepší zkusit to znovu celé, než někde hledat chybu.

Ještě jedna rada na závěr: Mně pomáhá, když si na volnou plochu vedle řádků a sloupců píši čísla, která v nich mohou být a postupně je škrtám, když je tam doplním. Ideální je psát ta, která ve vedlejších být nemohou a ne tam napsat úplně všechno.

Vánoce jsou tady

Vánoce sou tady, Vánoce sou tady… Jak poznám, že jsou tu ty pravé Vánoce? Napadne sníh! Není nic krásnějšího, ne se ráno vzbudit a zjistit, že venku napadla trocha sněhu a vše je tak krásně bílé. Jako pocukrované. Ještě trochu sněží. Vypadá to nádherně!

Miluju Vánoce. Během nich se dávaj dárečky. Zbožňuju to. Vánoce jsou nejkrásnějším obdobím v roce.

Na plotně voní purpura, dveře, výlohy, prostě vše je ozdobené zelenými větvičkami, všude jsou svíčky. A nebe dál cukruje. Lidi jsou na sebe hodnější. Peče se cukroví, máme se rádi!

pátek 11. prosince 2009

Láska na první pohled

Včera jsem chvilku měla čas, tak jsem se toulala po městě a přemýšlela o dárkách na Vánoce, bohužel jsem se nedostala k ničemu jinému než jen k tomu přemýšlení.

Navštívila jsem své oblíbené obchůdky – papírnictví a knihkupectví, v tom jsem uviděla parádní věc. Zvířátka-plyšáčky do mikrovlnky od firmy Albi. Bylo u něj napsané harmony collection, což nejspíš není ani trochu lživé, protože ty krásné chlupaté měkkoučké potvůrky jsou plněné lněnými semínky a levandulí. Dají se dát na chvíli do mikrovlnky a ony pak hřejí asi dvě hodiny.

To jako kdyby Ježíšek už fakt nevěděl:-).

Jo a ještě jsem takové podobné viděla i ve Sparkys, to jsou asi ti samí, a pak na vánočních trzích na Svoboďáku:-).

čtvrtek 10. prosince 2009

Moje první kombucha

Myslím, že jsem se tu ještě nezmiňovala, že jsem od jedné spolužačky dostala houbu kombuchu. Pochopitelně jsem byla zvědavá, jak se mi podaří můj první nápoj. Sice jsem si něco málo našla na netu a taky jsem něco o pěstování věděla od té kámošky, ale stejně. Člověk nikdy neví. Navíc jsem si nic moc nenastudovala, prostě jsem jen tak letmo přečetla, že ta houba by neměla být "nohama" nahoru, mělo by se s ní zacházet velmi hezky = žádnej kov, chemie a raději ani jar, takže sklýnku pořádně vypláchnout. A taky má ráda teplo, takže jsem ji postavila k topení. No a výsledek?

To ještě nevím. Jdu ochutnat...

Mám ji přesně týden a chutná tak, jak jsem četla, že by měla jen po pár dnech - jako šumivé víno. Je mírně nasládlá, ale už ne tak otravně jako dříve, když jsem ji ochutnala asi po čtyřech dnech. Dneska je to teda fakt celých semd. Asi to bude tím, že jsem ji zpočátku neměla u toho topení a ona by měla pro svou práci potřebovat teplotu kolem 27°C, no a to asi normálně v pokoji nemáme.:-)

Ale přiznávám, že takhle je to fakt dobré a jsem se svým výsledkem více než spokojená.

Miluju Vánoce v Brně

Asi jste si všimli, jak se výlohy obchodů a ulice všech možných měst plní nejrůznější vánoční výzdobou. Ano, je to tak, Vánoce se už opravdu kvapem blíží. Vždyť už máme třetí adventní týden. Ještě jeden a pak se budou nadělovat dárečky!

Do konce tohoto týdne v Brně probíhají na výstavišti vánoční trhy. Miluju je! Mají kouzelnou atmosféru! Rozhodně tam nejsou kupy lidí, které by se všude tlačily, dýchaly vám za krk a vy jste se k žádnému stánku nedostali blíž než na dva metry. Nebo aspoň ne dneska odpoledne.

Fakt je, že jsem kvůli škole moc nestíhala... a ještě pořád nestíhám, takže jsem se dostala na trhy až později odpoledne, tipuji tak kolem čtvrté, ale stejně. Pokud vím, bývá to tam obvykle takové.

Navíc jsem šla s jedním moc fajn člověkem, kterému nevadí, když se zastavím, u čeho se mi zachce, klidně u každého druhého stánku, což jsem zpočátku taky skoro dělala. Svůj podíl na tom pochopitelně měli prodávající, kteří už si zvykli zákazníky odchytávat, i když jdou kolem a zjevně nemají zájem nahlédnout, co se tam či onde prodává.

Nejschopnějším odchytávačem byl jeden chlapík s olejem ylang-ylang. Nevím přesně, jak se to jmenovalo a psalo, no prostě to hodně silně vonělo mátou a prý to byla čistá silice. Zeptal se, jestli chceme trochu kápnout na ruku. No proč ne?

Asi už vás někdy někdo zastavil s vůní, kterou vám potřel zápěstí, a tak jsem něco podobného taky očekávala. Ale on nám to nakapal do dlaně a řekl, ať jdeme s ním ke stánku. V duchu jsem mu schválila taktiku. Kdo by taky odcházel někam pryč s rukou plnou oleje.

Tak jsme s ním šly ke stánku a tam se dozvěděli spoustu zajímavých informací. Pán nám poradil vetřít si tu věc do zátylku a my opravdu brzy ucítily příjemný chladivý pocit. Nálada se nám teda nijak výrazně nezlepšila, jak nám sliboval, ale to zřejmě bylo tím, že už byla velmi dobrá.

Příjemné pro mě bylo zjištění, že ta věc nakonec opravdu nebyla mastná, což bylo fajn vzhledem k tomu, že jsem si to kápla na kalhoty. Ale nechtěla jsem tu psát jen o týpkovi, kterej sice umí používat nejrůznější marketingové triky, ale když my jsme neměli tolik peněz a ani zájem, stejně nepochodil.

U jednoho stánku mě zaujala paní s kloboučky. Řekla jsem jí, že mi různé čepičky neslušej a pak jsem tam strávila asi deset minut, během kterých jsem si vyzkoušela přibližně deset čepiček a nakonec musela uznat, že to se mnou není tak zlé. Ale dvě stovky na mě byly i tak dost. I když moc dobře vím, že každá je jiná, jsou ručně dělané a taky trochu tuším cenu přízí. (Tu paní si pamatuji už z loňska, tehdy jsem se do jedné čepičky se zobáčkem vpředu hrozně moc zakoukala... škoda, že jsem si ji tenkrát nekoupila!).

Tradičně jsem si koupila nějaký ten šperk... mají tam takovej ten úžasnej hrabák bižuterie za 30 Kč. Takový ty věci, který normálně v obchodech stojej nejmíň stovku.

Ale co mi udělalo největší radost, byla čokoláda. Vloni jsem si tam totiž s přáteli dala horkou čokoládu (krém) s ovocem a letos jsem se těšila, že si ji tam dám zase. Sice jsem ji už během roku někde měla, ale ta rozhodně nebyla tak dobrá. Ale když jsme konečně objevili stánek s čokoládou, zjistila jsem, že už zavíraj. Nebylo se až tak čemu divit, když nás chlapík s ylang-ylang tak dlouho zdržel. Bylo mi to líto, protože jsem se opravdu těšila. Když jsem si teda říkala, že budu muset rok počkat, paní se rozhodla, že nám ji ještě udělá, takže jsem si nakonec přece jen pošmákla. Jasně, můžete si říct, že jí šlo o kšeft, ale já si spíš myslím, že na Vánoce jsou na sebe lidi přece jen hodnější. Aspoň mně to tak teď připadá.

pondělí 7. prosince 2009

Milý Ježíšku

Už pár let se snažím před každými Vánoci napsat Ježíškovi, co by se mi asi tak líbilo od něho dostat. No, letos je to docela bída, protože pořád myslím na tisíc nejrůznějších věcí, ale něco málo jsem dala dohromady díky seznamu, kterej postupně rozšiřuju celej rok.

Takže, co bych si chtěla jednou pořídit (něco mi Ježíšek nadělit nemůže, pochopitelně):
  • plyšovej polštářek zvířátko zapínací,
  • nějaký kvalitní čaj, např. Keemun Mao Feng, (těch nikdy není dost)
  • plechovku na čaj (taky jich nikdy není dost),
  • zhong,
  • vlastnoručně vyrobenou čajovou soupravu,
  • malý stříbrný náušničky,
  • jablečňák,
  • květinu Aloe,
  • oříšky v medu,
  • portské (to si chci nadělit, jestli udělám inženýrské státnice),
  • černý tílko (pro chladná období roku, aby mi netáhlo na záda),
  • předplatné Praktické moderní ženy nebo Diany (= háčkovací časopis) nebo něco jiného kreativního, co mě překvapí. Překvapení bývaj nejlepší.
Hlavně ne něco na vystavení, protože takových věcí už mám doma plno. A jen na ozdobu.

Tak a to je asi vše...