středa 26. července 2006

Prázdninová četba

Protože jsem ve školním roce měla dost práce, neměla jsem čas a vlastně ani moc chuť pouštět se do čtení knížek. A tak jsem se (především v červnu) těšila, až navštívím knihovnu a něco pěkného si půjčím. Jak je mým „dobrým“ zvykem, stále si něco plánuji (a pak to obvykle nevychází). Na tyhle prázdniny jsem si naplánovala hromadu věcí a samozřejmě mi bylo jasné, že toho spousta nevyjde, ale to, že bych opravdu mohla ležet v knížkách, jsem považovala za reálné. Popravdě řečeno skutečnost je trochu jiná. Ale do čtení knížek jsem se pustila.

I když teď, skoro v půlce prázdnin, nemůžu říct, že bych měla přečtenou jedinou knížku celou. Začala jsem číst cosi historického… Jmenovalo se to tuším Právo první noci od Nižňanského. Nečetlo se mi to špatně, ale hlavní hrdina mi byl nesympatický, přišel mi podlý a to se mi vůbec nelíbilo. Protože se mi tu knížku nechtělo tahat s sebou do Brna, nechala jsem ji doma rozečtenou a v Brně si vesele došla do knihovny a půjčila si pár knížek o všelijakých blbostech a také Slepičí polévku pro duši zamilovaných.

Slepičí polévka je v podstatě jakýsi cyklus, existuje jich totiž víc druhů. Ani nevím, proč jsem si vybrala právě tuto. Možná proto, že jsem měla chuť přečíst si něco romantického a pozitivního. Paní ve skladu, ze kterého jsem si to půjčovala, mi řekla, že jsem si vybrala dobře. Teď jsem v půlce a musím uznat, že měla pravdu. Je to opravdu dobrá knížka. Skládá se z příběhů, jež byly zaslány lidmi, kteří je skutečně prožili (nebo to aspoň tvrdí). Některé sice působí dosti neskutečně, takže člověk až pochybuje, že se něco takového mohlo skutečně stát (například příběh Nové tenisky), ale i kdyby byly vymyšlené, určitě dokáží zaujmout.

Pohrdlivě jsem se ušklíbla, když jsem četla na zadní obálce: „Její příběhy zanechají nesmazatelné stopy ve vašich srdcích, naplní vás nadějí a povedou k životu plnému radosti, vděčnosti a ovšem! – lásky.“ Měla jsem dojem, že to trošku přeháněj. Nic proti reklamě, ale tohle už je moc. Teď musím uznat, že některé příběhy opravdu umí chytit za srdce (Kojamotemi) a byla bych ráda, kdybych nikdy nezapomněla na to, že jsem je četla, a z některých má člověk takový výtlem, že mu to zlepší celý den (Těsná situace).

Co budu číst dál, to se zatím neví. Ale doufám, že ještě něco jo. Moc toužím po tom, abych si mohla půjčit Hohlbeina a pokračovat v sérii Čaroděj ze Salemu, kterou mám rozečtenou už z minulých prázdnin, ale jak to dopadne, to je ve hvězdách.

Když jsem se v knihovně toulala mezi regály, zaujala mě knížka od Carly Bracaleové. Ta vlastně byla víc než skutečné prožitky důvodem vzniku článku „Ten s hezkýma očima“, jmenovala se totiž „Do háje s láskou“. Nevím jak vám, ale mně ten název připadal rozhodně velmi inspirativní. Knížka mě zaujala na první pohled. Stačilo si přečíst, že hlavní hrdinka Darlena se rozhodne, že si prázdniny nebude komplikovat žádnými kluky. V knížce se dozvídáme, jak je někdy fajn, že naše nesmyslná předsevzetí nevychází. Tuto knížku doporučuji všem, kteří se chtějí trochu pobavit, protože mě dokázala spolehlivě rozesmát i cestou do práce, a přečíst si něco tenkého a přitom pěkného.

pondělí 17. července 2006

Prázdninové články

Nevím, jak mám napsat články o prázdninách, tak se prosím mrkněte na anketu... až tam budou aspoň tři hlasy, rozhodnu se podle toho.

Semka do komentáře můžete napsat svůj vlastní návrh, jak bych to měla udělat, abyste byli spokojení.

čtvrtek 13. července 2006

Příhoda na rádiu

Na internetu jsem si pustila rádio a slyšela jsem něco fakt dost dobrýho, o ten pocit se s vámi musím podělit. Na Vysočině (ale dělaj to i na jiných rádiích) si z lidí dělaj srandu a volaj jim za různým účelem. Obvykle se představí jako Kachlička. Tak tedy, tentokrát zavolali někam na městský úřad a stěžovali si, že na koupališti je draho. Kachlička se tvářil jako že je důchodce, který nemá dvacku na vstupný, a chtěl po nějakém pánovi, budu mu tu říkat třeba Jakub, aby měl zvýhodněné vstupné.

Tak tedy Kachlička mermomocí chtěl, aby mu dali slevu alespoň polovinu. Jakub mu přesně jak to má úředník udělat – mile, ale důrazně – vysvětlil, že on cenu vstupného změnit nemůže, ale že si jeho návrh poznamená a navrhne to na radě.

Malý háček byl v tom, že rada se koná od pondělka za týden. A jak říkal Kachlička, do té doby už bude ošklivě a on se teď nemůže jít koupat. Bylo znát, že Jakub neví, jak celou situaci uspokojivě vyřešit. Opravdu přesvědčivé bylo Kachličkovo bědování, že on až bude starej a bude mít malej důchod, taky bude mít problémy, když bude chtít jít na koupaliště atp.

Jakub udělal něco, co jsem rozhodně nečekala. Řekl Kachličkovi, ať se klidně vrátí na koupaliště, že tam zavolá a… teď přesně nevím, jak to formuloval, ale jasně z toho vyplynulo, že to za milého dědu zaplatí.