čtvrtek 30. listopadu 2017

Úvodník k adventnímu kalendáři

Protože miluju adventní kalendáře, vymyslela jsem si na vás pro letošek hned dva. Nebo tři? První bude tady na bločku – každý den vám povím něco o knize, kterou právě čtu, nebo mám před nedávnem přečtenou. Myslím, že 24 není problém. Taky se pokusím každý den nadhodit nový vtípek.

A na bločku s tvorbou vám představím jeden ze svých rozdělaných projektů, o kterých jsem pravděpodobně ještě nepsala. Nebo jsem pokročila dál a doplním konkrétní fotky – tvořím totiž rychleji než píšu (a hlavně fotím) a pak je mi líto, že o tom nevíte. Tak se těšte! Advent bude opravdu pestrý.

středa 22. listopadu 2017

Otázky 3

  • Proč se dělá mlha? Změna vlhkosti? Změna tepla?
  • Je zívání nakažlivé? Proč pro psychopaty ne?
  • Jak poznám (spolehlivě) psychopata?
  • Do kdy je kopec kopec? A od kdy je to už hora?
  • Z čeho vychází výraz socka? Nebo sockovat? Copak se chudý člověk ponožkuje?

pondělí 6. listopadu 2017

Klapka: Kytlice podeváté

Pokud vás zajímá, co se letos dělo v Kytlicích, prosím o chvilku strpení, už se to píše. ;-)) Zatím se můžete podívat na minulé ročníky v článku plném odkazů s názvem Kytlice.

pátek 3. listopadu 2017

Turistika po kopcích

Horníčkova chalupa v Kytlicích
V 8:30, což se mi zdá jako příjemně pozdě, vyrážíme na túru směr neznámé kopce. Jdeme kolem Horníčkovy chalupy (něco si od něj přečtěte, je to fakt sranda) dál po žluté a do lesa. Stejně jako včera z toho nemám moc dobrý pocit, protože teprve před týdnem řádil orkán Hervart (blbý jméno, zapamatovala jsem si ho díky podobnosti s Medardem, který taky přináší ošklivé počasí) a v lese není úplně bezpečno.

Stříbrný vrch







Prvním kopcem, který zdoláme, dá-li se to tak říkat (letos je to nějak lépe zvládnutelné… ale to možná bude jenom tím tréninkem v Norsku), je čedičový Stříbrný vrch (599 m).





Psí kostel






Druhým v pořadí je Psí kostel. Netuším, z čeho tento název vznikl, ale musím říct, že kamenné slunce, které se nachází na levém boku skály, když přicházíte z vrchu, se mi opravdu líbilo. Všimněte si především malého kulatého výstupku uprostřed mezi paprsky.

Ukázalo se, že vygooglit skálu Psí kostel není taková legrace, jak by si jeden myslel, protože se stejně jmenuje i jakási mnohem zajímavější jeskyně, která se také nachází v Lužických horách. Takže výšku skály bohužel nevím.






Kamenné slunce na Psím kostele

Lipník





Zanedlouho poté lezeme na Lipník (525 m n. m.)., o němž nám někdo s chytrým telefonem chvíli tvrdí, že je to bezejmenný kopec. Následně si z toho děláme legraci, že je to bezejmenný Lipník.





Dýně před hospodou
Když v Mlýnech zmerčíme hospodu, vrháme se k ní, jako bychom už nejmíň týden nejedli. Původně měla mít zavříno, ale majitel si dobře spočítal, že se mu naše velká grupa vyplatí. A taky že jo. Jen výjimečně si někdo k pivu nedal i drobný obídek. Já třeba měla desítku Březňáka a gulášovku. A ta byla! Stejně dobrá jako místní Halloweenská výzdoba. Jenom ty fotky nejsou zas tak dobrý, protože se mi zamlžil foťák. 




Hospodská výzdoba jak má být

A pak že jenom já slavím Halloween











































Eschlerova pila
Cestou k dalším kopcům si fotím (ještě v Mlýnech) Eschlerovu pilu a o kus dál domeček, který se mi zdá pro tento kraj typickým. 

Komín u Eschlerovy pily














Krásný domeček ve Mlýnech

















Jak řádil Hervart






K následujícímu obrázku jen jednoslovný popisek vysvětlující vše: Hervart.

Cestou pak vidíme strom se zajímavou kúrou. I přes drobné dohady, zda jdeme správně, nás Ivana neomylně zavede k vodopádu. A Jarda objeví stavidlo, takže si můžeme nafotit i pořádný proud, i když je to trochu švindl.



Strom se zajímavou kúrou









Přirozený vodopád






Když se mu trochu pomůže
























Na Křížovém buku se rozdělíme, protože na Chřibskou (621 m n. m.) nás z původních cca 15 (přesný počet jsem si nepoznamenala) vyráží šest. Cestou si fotím dobře vypadající řopík (malý bunkr) a estetický skorovrchol. 
Řopík na Křížovém buku směr Chřibská po turistické značce

Skrorovrchol Chřibské
Předcházející články z Kytlic 2017:


A všechno o Kytlicích najdete zde

čtvrtek 2. listopadu 2017

Kočičí den

Míše jsme fuk, ale nechat ji doma samotnou nesmíme
Dnešku jsme z legrace začali říkat Kočičí den, protože jsem si dnes pohladila (a viděla) tolik koček, jako snad nikdy v životě. Začalo to doma, naší Míšou, která už večer předem usoudila, že bude lépe přibalit se na cestu.











Velký šedý pořádně huňatý kocour
První kočka, nebo možná kocour, čtvrtka je velikánský šedivák-stříbrňák se zvláštně světle zelenýma očima, z nichž jde trochu strach. Hladím ho proto jen opatrně a obezřetně. Potom se mazlím s menší černou kočičkou, která se hned otírá o nohy, a když si k ní dřepnu, nastrkuje hlavu na mazlení. Pak si na mě položí přední packy a slastně zatíná drápky. A najednou hup, a už ji mám na klíně. Vyfotit ji v podstatě nejde, protože se hned běží mazlit, takže mám jen jeden záběr z kočičí hygieny.

Černá odvážná kočka, která neváhá vyskočit cizímu člověku na klín
Malej mazlíček ve Světlé v Podještědí
Třetí v pořadí je maličké neposedné mourovaté kotě. Mazlit se nechá, s focením je opět potíž. A nebýt malého raťafáka, který se ho snažil ulovit, bývalo by snad šlo s námi až domů.











Trochu jako Miki, náš dřívější kocourek
Další kočka sedí na okně u muškátů a pozoruje nás. Když se podíváte pozorně na můj článek Světlá pod Ještědem, objevíte u zelené chaloupky keramickou kočku způsobně sedící s ocáskem ovinutým kolem těla. Další dvě malá koťátka vidíme na zahradě jednoho domku pouze zpovzdálí.






Kočičí špunti v zahradě


Nejen hrnečky tu mají na plotě

Světlá pod Ještědem

Domek se sluncem ve Světlé pod Ještědem
Tak jako každým rokem, akorát o týden později, jsme i letos vyrazili do Kytlic. 

Udělali jsme si mezizastávku v Liberci, kde jsme vyzvedávali jednu členku našeho týmu. Docela vtipně jsme se tam na nádraží ztratili, ale to až poté, co jsme si dali kafe, někdo bavorský vdoleček, a já makového platýze (s tím názvem jsem to musela vyzkoušet! O rybičky ale nemusíte mít strach, bylo to jenom pečivo s obrovským množstvím maku.) a škvarkový rohlík – všechno výborné z pekárny Šumava a. s. Po příjezdu jsme vyzvedli kámošku a zamířili podchodem k autu za nádražím, kde jsme zaparkovali zdarma. Ovšem k našemu překvapení podchod končil výstupem na poslední nástupiště. Chvíli jsme se zmateně rozhlíželi kolem a hledali, kudy bychom se asi tak dostali přes poslední koleje. Já si nejprve vůbec nevzpomínala, že jsme přes koleje nešli, ale pak jsme se při návratu nějak shodli, že musí být ještě jiný podchod, i když je to divné. 


Rozkošná chaloupka ve Světlé pod Ještědem
A já si jako první vybavila, že jsme do budovy nádraží vešli zvenku. A fakt, za chvíli jsme objevili druhý podchod. Tak jsme se zasmáli a vyrazili do Světlé pod Ještědem, kde nás čekalo další překvápko –  z džípíesky zmizely kešky a ke všemu jsme zjistili, že pracně sepsané poznámky s hinty jsme zapomněli doma u počítače. No to bylo nadávání a klení. 


Ještěd z dálky, i když vlastně celkem blízko
Ale nedalo se nic dělat, a tak jsme šli dál. Sotva si však Jarda sáhl do vnitřní kapsy u bundy, poznámky byly nalezeny. Záznamy o keších se v GPS bohužel objevily až večer nebo druhý den. Docela by mě zajímalo, čím to je, že to takhle zlobí. Nebo jestli je potřeba po nahrátí přístroj nějak restartovat? I přesto se nám podařilo dvě kešky ulovit  (jednu z nich jsem našla já).

Stejně jako Karolíně Světlé, jejíž naučnou stezkou jdeme, se mi místní kraj líbí. Obdivuji hlavně roztomilé, různě nazdobené chaloupky. Na mnoha z nich je cedulka s názvem díla, které se v ní podle Světlé jakoby odehrálo. V dálce vidíme Ještěd. Později jdeme kolem golfového hřiště a v Lesoparku Horka zahlédneme obra. Jen tak si v klidu spí. A chrápe.
Další chaloupka ve Světlé pod Ještědem

Ještěd golf
Místečko na golf
POZOR OBR!!!
Nádherná podzimní krajina, jako je v Kytlicích vždy
Miluju žluté stromy uprostřed zeleně
Hřbitov a kaplička
Dřevěný Kostel svatého Kryštofa
Úplně poslední zastávku si děláme v Kryštofově Údolí, kde si prohlížíme dřevěný kostel. Kryštofovo Údolí bylo v roce 2005 vyhlášeno „vesnickou památkovou zónou“. Dřevěný kostel zasvěcený svatému Kryštofovi postavený tesařem Michlem Schöbelem roku 1686 nahradil lutheránský kostelík ze 16. století, který stával na levém břehu říčky Rokytky. Chvíli posedíme v hospodě a jen tak tak stihneme právě hrající orloj, jenž je dílem Martina Chaloupky (1947–2015). Orloj je v pohybu každý den v každou celou hodinu od 8 do 22.


„Věž“ s orlojem

Postavičky v orloji 

A protože je krátce po Halloweenu, musím si vyfotit pár dýní. První vidíme dnes večer právě v již zmiňované hospůdce.

   
Halloweenská dýně

Čarodějnice před hospodou