Relaxace místo tradic: Můj pohodový velikonoční víkend

Letošní Velikonoce neslavím! 

Rozhodla jsem se udělat si pohodu. Žádné jarní uklízení – jsme čerstvě nastěhovaní v baráku, tak ani není moc co uklízet a to mytí oken ještě počká! Žádné barvení vajíček. Žádné speciální články na blog, i když to jsem původně měla v plánu.

Vyrazila jsem na prodloužený víkend k rodičům, vzala si s sebou knížku Jak přežít těhotenství, z níž jsem hned v sobotu zmákla třetinu (50 stránek) a pletení (svetr Stonecrop Cardi od Andrey Mowry a ponožky Painting triangles od Stephena Westa). 

S mámou jsem chvíli řádila na zahradě – zasadila jsem kurkumu a navrhla soutěž, komu vyroste dřív (nebo vůbec) a taky jsme se byly podívat na kopřivy, že bychom nějaké nasbíraly na špenát. Přemýšlela jsem, proč se kopečku, na který jsme chodili lyžovat, říká Sahara. ;-)

A taky jsem se pustila do velkého úklidu-třídění klubíček, protože mi najednou nějak nedává smysl mít je v krabicích podle barev. Záleží spíš na typu. A tak jsem shromáždila tašku ponožkovek (většina jich je ještě Fabel od DROPS), které jsou spolu kombinovatelné, alpaku (taky především od DROPS), Delight do DROPS, ale i různé třpytivky. Zvlášť jsem dala klubka, kterých je nějaké rozumné množství, aby se z toho dalo něco udělat, a zvlášť kusovky, které je potřeba přidat k něčemu jinému, nebo využít na nějaký bláznivý stashbuster projekt. Byla to celkem zábava, i když to zabralo dost času. Ale mám pocit, že teď se v tom líp vyznám, i když jsem zapomněla do své kupky zahrnout dvě tři hromádky.

Taky jsem udělala pár krásných jarních fotek. Schválně – víte, co je to za květy?

Už to všechno kvete

V neděli jsem se na chvilku uvelebila na balkóně a slunila se navzdory tomu, že těhotným se to nedoporučuje. Naštěstí to nevypadá, že by se mi dělaly nějaké fleky nebo tak něco. Břicho jsem měla pro jistotu schované, protože kůži mám na něm jemnější než miminka (jen odhaduju, zatím nemám vzorek pro porovnání). Vytáhla jsem jehlice z rozpleteného svetru, o kterém jsem psala výše, a nahodila vzorek na wrap (velký šátek, my bychom asi řekli pléd, i když od něho bych čekala ještě větší rozměry) od Joji Locatelli. Lady bird wrap by měl být mým dalším projektem, ale plánuju ho dělat až někdy v létě, protože teď mám svůj pořadník plný. Navíc se ještě musím rozhodnout, který ze dvou barevných vzorků použiju. Jaká to krása vymýšlet, na co využiju klubíčka, která už mám doma!

Odpoledne jsem měla sraz s kamarádkou, která byla tak hodná, že mi dá nějaké věci po svých dvou holčičkách pro moji malou. Původně jsem si furiantsky myslela, že vůbec nepotřebuju vysvětlovat, co k čemu slouží a jak se to používá. Dudlík do pusy, plíny na zadek – nebo snad opačně? 

Každopádně vím, že se dělají plínky různě podle váhy (dítěte). Pamatuju si to podle jednoho vtipu, který teď nemůžu najít, tak se ho pokusím napsat zpaměti: Žena přijde domů a uvidí manžela spokojeně koukajícího na televizi a pokaděné dítě s plnou plínou. Rozzlobeně se ptá, proč ho nepřebalil a on jí s klidem odpoví, že na té plínce je napsané „do pěti kilo“ a tolik tam ještě určitě nemá.

Úklid skříní v obýváku

Na víkend jsem „dostala za úkol“ vyklidit si skříně v obýváku, abychom je mohli přestěhovat do ložnice a do obýváku dát gauč, kamínka z kuchně, příborník, knihovnu a možná i skleník (= prosklená skříň s vystavenými nejlepšími kousky nádobí). Jenže se to zvrtlo hned v počátku, kdy jsem sundala ze skříní igelit, který je chránil před kapajícím vápnem a prachem. Sotva jsem nahlédla do skříní, které jsem již půl roku neotevřela, srdce se mi rozbušilo radostí. 

Letní šaty s kytičkama, co mi tolik sluší! Kimono na aikido! Jéé, jak já bych si šla zacvičit (beze strachu, že chytnu covid). Motorkářský hadry! Ooo, budeme jezdit, až bude krásně (a jestli se bude smět mimo okres!). Rukavice a čepice, boží! Ty ještě využiju, o víkendu sněžilo. A prý že je tu jaro!

Možná bych mohla udělat i čistku v šatníku. … No, nevím, tohle mi nikdy nešlo. Všechno chci ještě zachránit. Třeba by se to hodilo aspoň na doma, že jo? Nebo by to šlo zašít, či jinak opravit?

Jak jsem tak všechno neobratně tahala z poliček či zespoda skříně (v dřívějších dobách bývaly především skříně s věšáky, což je pro dnešního člověka dost nepraktické), musím to znovu poskládat. Snažím se o styl Marie Kondo: trička můžete přeložit kolikrát chcete, pokud budou v poličce (krabici) stát, nepomačkají se. To, co způsobuje pomačkání, je mnoho vrstev na sobě. I když minimalismus (je to Japonka a navíc je to in, tak co jiného čekat) není nic pro mě, tohle mi připadá geniální. Už jsem to totiž asi před rokem vyzkoušela k plné spokojenosti. Jenže pak jsem tu malou skříň přenechala příteli a dostala místo ní větší (ale bez poliček). Nevadí, chytrá česká žena si poradí. 

Krabice s tričkama

Variantou je poličky dodělat, pokud to nepoškodí skříň, nebo prostě využít systém „otevřených“ krabic (z Lídla), které na sobě hezky sedí, je mezi nimi trocha místa, takže je vidět dovnitř a v případě potřeby se dají jednoduše nadzdvihnout a vzít něco z té spodní. Ještě bych podotkla, že trička v řadě vedle sebe, kdy žádné neleží na jiném vytváří krásnou barevnou – v mém případě klidně duhovou – řadu (takže potěší oko už pouhý pohled do skříně), ale hlavně se nemačkají, když vyndáte jedno, nemusíte urovnávat to pod ním a nad ním. A můžete si klidně vzít to úplně poslední. Komínky triček ve mně vždy vyvolávaly pocit, že je musím brát jedno po druhém, jak žvýkačky z automatu. A navíc myslím, že se na ty spodní moc nedostalo, protože se z prádla mezitím vrátila ta čistá a já je (logicky nejjednodušší cestou) šoupla zase nahoru. Pro dosažení spravedlnosti jsem párkrát otočila pořadí. Vážně! Vzala jsem spodní polovinu hromádky a umístila ji nahoru. U některých exemplářů jsem pak zjistila, že měly zůstat dole (nebo úplně pryč z mého šatníku), protože je vůbec nemám ráda, či jsou příliš krátká, takže se hodí jen k určitým kalhotám/sukním, nebo je výstřih na zimu moc velký (či materiál umělý) a je v nich chladno. Ale u některých to bylo šťastné shledání „po letech“. Stejně jako teď. Miluju ty bílé šaty, co nám jednou přinesla na holčičí párty kámoška. Nejprve si je vzala jiná slečna, ale pak se jí zdály krátké nebo jinak nevyhovující a dostala jsem příležitost já. 

Tady najdete pěkné video od Michaely Mrázkové certifikované lektorky (jo, to mě fakt baví, jak si každý certifikuje lektory na každou maličkost, co vymyslel, třeba i kreslení zentanglu, i když ho vnímám jako přínosné, myslím, že lektor je zbytečný), jak složit tričko touto metodou: https://www.youtube.com/watch?v=FcZdKe1QGM4 (pusťte si rovnou 1:13 minutu, a když pak vydržíte, uvidíte i kalhoty)

Jak hospodaříme s vodou

Nejspíš už jsem zmiňovala, že máme studnu a žumpu. To znamená, že v obci není zavedená kanalizace (brzy bude, někdy se i celkem těším). Takže se snažíme co nejméně vody odebírat, abychom náhodou nezničili čerpadlo anebo nevyčerpali studnu, a zároveň i co nejméně vypouštět, protože za vyvezení žumpy se platí.

Také si nejsme jisti, že je voda ze studny pitná, a zatím jsme se nedostali k tomu nechat si udělat rozbor, a tak si vozíme pitnou vodu (někdy balenou, jindy jen v pet láhvi, která je správně bohužel jen na jedno použití) od tchýně nebo z práce. Nejen tyto podmínky, ale i ekologické cítění (viz moje obliba tažení vývaru na kamnech) nás přivedlo k úvahám, jak šetřit vodou.

Co přesně děláme...

• Dešťovou vodu chytáme do pěti sudů (ze stodoly je toho celkem dost) a plastového jumba (tisícilitrový barel) a zaléváme s ní květiny. Slyšela jsem, že je skvělé v ní prát, ale to bych asi musela v ruce, protože nevím, jak přesvědčit pračku, aby ji používala. Abych to upřesnila: dešťovou vodou zalévám květiny uvnitř v domě, venku vysazená rajčata, stromky, ředkvičky, měšíček, jahodník, maliníky i dýně. Zvířata ji mají na pití. V období sucha jsme zalévali i trávu na dvoře – potřebujeme trávu/seno pro zvířata. Používám ji na vytírání podlahy.
• V umývadle máme kyblík a nachytanou mydlinkovou vodou splachujeme záchod. Totéž praktikujeme s vodou z koupání (zatím nepraktikujeme, protože nám to přijde plýtvání, ale dřív jsem to měla ráda) a sprchování či pouhého mytí vlasů. Nebo namáčení prádla.
• Vodu z mytí vlasů s šamponem občas používám na mytí podlahy.
• Vodu z kuchyňského dřezu nijak nechytáme a podruhé nezpracováváme, to by to asi muselo téct rovnou do kýble pod umývadlem. Ale když mě čeká velká várka mytí, například sklenice na marmelády, nebo mi trochu kapal kohoutek, chytala jsem nejarovou vodu do hrnců a v období sucha, které bylo ještě před nedávnem realitou, zalévala květiny právě touto vodou. Dokonce se ukázalo, že spousta nádobí jde právě kvůli tomuto účelu umýt pouze horkou vodou, člověk se obejde bez saponátu. Také nás to vedlo k úvahám ohledně snadno odbouratelného a k přírodě neutrálního mycího a pracího prostředku. Pak bychom v období sucha mohli jakoukoliv vodu používat na zalévání. Někdy takto pochytanou vodou zalévám alespoň dvůr, protože tráva na něm dost rychle vysychá. Před deštěm k tomu využíváme i dešťovou vodu, abychom mohli nachytat novou čerstvou.
• Vodu z vaření těstovin, rýže či brambor mají rády na pití kozy.

Zásoby ve spíži

Články do úterního seriálu Na statku obvykle píšu dopředu. Zatím se toho děje dostatek a spíš nestíhám psát, než že by nebylo o čem. Ale tenhle je o den zpětně. Takže k věci.

Pořád si tak nějak pohrávám s myšlenkou, že bychom měli vyjíst spíž. Jednak bude (snad) v létě čerstvé ovoce – a to budeme moci pozavařovat na příští zimu – a jednak se tam nebudou povalovat pofidérní věci z neznámého data. Jenže to má svá úskalí, jednak je tam některých věcí docela dost, a jednak mi to přijde takové sprosté a nehospodárné – on se s tím někdo zavařoval, aby byl dostatek a my to teď jen tak vyblajzneme. Na druhou stranu to zrovna chce mít čas a pevný nervy při otevírání neznámých sklenic. Někdy i těch známých. Občas otevřete něco, co by měl být švestkový kompot a chová se to jako rozblemclé švestky v želé, které se hodí dát do buchty, ale určitě ne je jíst jen tak, protože konzistencí až příliš připomínají slimáky.

Takže dnes jsme se konečně shodli, že zavařené maso divného vzhledu dáme kočičkám. Otevřela jsem ho a málem padla. Tak strašný smrad! Řekla jsem si, že jim ho nabídnu a případně půjde slepicím, nebo kozám nebo do kompostu. Nahoře sádlo a uprostřed asi rosol. Bylo nějaké podezřele tekuté a žluté. A jak jsem ho lila do kastrůlku, málem jsem chcípla smrady. Něco tak strašného jsem už dlouho necítila. Pak vypadl kus zelí. Nejspíš. 

Neměla jsem odvahu do toho rýpat ani lžičkou. Dala jsem to ke slepicím v domnění, že by to snad mohlo být lečo. Nebo kvašená zelenina? Rozhodně se zdálo, že v tom maso není. Možná vajíčka. 

Když jsem pak šla hledat skutečné maso, aby kočky pořád neměly jen granule, protože ty jim stejně moc nejedou (s tím složením se není co divit!), pořád jsem měla pocit, že to trochu cítím ze svých rukou. Našla jsem maso, otevřela ho, vytáhla kousek tlustého – spíš bych říkala ztuhlé sádlo, než maso, protože to byla kůže s pěti centimetry tuku a půlcentimetrem masa – a úplně jsem zaváhala, jestli ho dát kočkám. Tak nádherně vonělo! Dokonce si sklenice při otevírání pšoukla, takže byla dobře zavařená. Přitom je nejmíň tři roky stará. Nejspíš domácí uzené. Mmmm. První várka ale je pro kočičky, ať se taky jednou mají dobře. Ale zbytek už možná sníme my. 

Každopádně bylo dost divné, jak jsem to nesla kočkám, že jsem zase ze sebe cítila ten kyselý zápach kvašeného čehosi. Začala jsem se prohlížet, jestli jsem se nepolila. Nenamočila si vlasy... No jako v tom filmu Krokodýl Dundee, jak se ten chlap rozhlížel, co to kolem tak smrdí a od všech si odsedal a přitom měl výkal na klobouku. Tak jsem čuchala k vlasům na pravé straně, na levé, prohlížela mikinu, kalhoty. A pak mi přítel povídá, že to je hrozný smrad, že to je horší, než kdyby se vyzvracel opilec (což teda asi bylo) a že to jde pět metrů z té misky, ze které slepice spokojeně vyzobávají zelí (asi). Trochu jsme si říkali, jestli jim to nemáme sebrat – že by se třeba mohly otrávit. 

Kočka dodané tučné maso sluply raz dva. Dokonce mi i Felix olízal prsty. Bylo to sladké. (O Felixovi zase příště.)

Velký jarní úklid

Protože počasí už na zimu moc nevypadá, pustili jsme se do jarního úklidu. Respektive v něm pokračujeme. Jak už asi víte, přestěhovala jsem se z Prahy na venkov, i když tak bych tomu neříkala, protože pořád jsem takový kousek od Prahy, že by se tam v případě nouze dalo dojít i pěšky (jenom by to chvíli trvalo). 

Výhodou toho, když se přestěhujete do domečku, který už stojí, je, že můžete začít hned bydlet. Což je zároveň tak trochu nevýhodou, protože pacifikaci nepořádku můžete odkládat téměř donekonečna. Nebo než partnerovi dojde trpělivost ;-). 

Myslím teď oba dva typy nepořádku, ten klasický – rozuměj špínu – jde zlikvidovat snadno. Prostě se vyluxuje, vytře podlaha (až koupím kýbl), utře prach, umyje nádobí... žádné velké složitosti. Horší je vytřídit obsah skříní a nechat si to, co opravdu chceme, nebo jak říká Marie Kondo, nám dělá radost. Něco se vyhazuje snadno, jako třeba prasklý talíř, plastové mističky, které mají vypadat jako broušené, ale jsou už tak zašlé, že by je člověk nikomu na návštěvě nedal. Ale co třeba hezká sada barevných plastových misek? Jsou roztomile ve dvou barvách: žluté a oranžové a jednou (až budou děti, což by mohlo být teoreticky brzy) by se mohly hodit. Nebo taky až začneme pořádně vařit, zatím spíš tak přežíváme v polozabydlené kuchyni. Stejně tak je otázkou, kolik potřebujeme hrnečků a talířů? 

Mám značné množství vlastních hrnečků, takže když k nim přibude ještě tlupa místních, mohli bychom jich mít třeba stovku. A tady právě nastává problém s vyhazováním. Dost se mi příčí vyhazování funkčních věcí, i když moc dobře vím, že jsou mi k ničemu. Variantou by asi bylo darovat je, prodat přes web nebo dát do bazaru, ale tak trochu na to není čas. Když už člověk uklízí, je docela fuška držet se i třídění odpadu a dávat věci tam, kam patří, protože to znamená zvlášť šrot, elektro, plasty, papír, sklo a směs. 

Za první krok našeho „velkého jarního úklidu“ považuji vyklizení velké kuchyňské skříně s nádobím. Kterou jsme konečně udělali komplet, i když jsme první poličku s kořením probrali už minulý týden. Jako poklad jsme našli velkou sklenici plnou koření jménem hřebíček. Přemýšlím, na co ho asi tak babička mohla mít. Dělala si z něj snad masti? Nebo alkoholový výluh? Slyšela jsem, že je skvělý na dezinfekci, třeba když vás bolí zuby, nebo dásně po trhání moudráku. Taky jsem kupovala od Naturinky hřebíčkové mýdlo kamarádovi proti plísním na nohách. 

Tuhle skříň jsem chtěla dělat už dřív. Dokonce jako první, ale pak mi přišlo jako lepší nápad počkat, až budeme mít teplou vodu v kuchyni, což mělo být někdy koncem září. Ale jelikož už je únor a instalatér se jen vymlouvá, že snad příští týden, rozhodli jsme se to zvládnout bez něj. Stejně už jsme určitou část měli zpacifikovanou pro používání, teď jen šlo o to vybrakovat celou skříň, vytřít ji a vrátit do ní jen to, co chceme používat. 

Ale nešli jsme tak daleko, že bychom si nechali jenom šest talířů mělkých a šest hlubokých a žádné malé talířky, když říkám, že je stejně na nic nepoužívám. Část jsme odnesli na špejchar, aby byly dostupné, až budou potřeba. 

Jinak to není první můj úklid, akorát o tom konečně mám čas napsat. A navíc velká část úklidu se mě netýkala. Dostala jsem tři skříně na oblečení, jednu obrovskou na klubíčka (našly tam krásné útočiště), jednu na papíry a další na takovou směsku, kde mám zatím jenom šicí potřeby, papíry na střihy a plánuji tam ještě umístit šanony s návody. A jak bylo v jedné hlášce kdysi na Lamerovi: kytkama jsem zaplevelila nejdelší parapet přímo nad topením! (Z čehož plyne, že jsem spokojená.)

Pár tipů pro zefektivnění chodu domácnosti – praní

Doma jsme kdysi dávali prádlo do velkého proutěného koše na půdě, kde sice nepřekážel, ale praní předcházelo otravné třídění na světlé, tmavé a červené či jiné podezřelé barvy. Naučila jsem se, že daleko efektivnější je třídit prádlo rovnou, když si ho svlékáte. Postupem času se taky ukázalo, že se dá snadno rozdělit na světlé (nepouští) a tmavé (přiřadím i zákeřnou červenou či fialovou, pokud je nemám v úmyslu prát ručně či samostatně s kupou dalších červených věcí, což není moc reálné vzhledem k tomu, že mám všeho všudy asi dvě až tři červená trička).

Drobné urychlení vidím i ve vyndání všech věcí z pračky do lavoru a před tím, než je půjdu pověsit, naplním a zapnu pračku znovu. Ušetřím tak čtvrt hodiny. Přece jen nechci prát celý den (a muset při tom sedět doma).

Věšet na sušák doma je výhodnější v tom, že se nemusím otravovat s kolíčky. Na druhou stranu prádlo nevoní tak krásně jako z venku (v Praze to není zase takový zázrak), a taky se tím ochlazuje místnost, ve které prádlo suším. Což je v létě výhodou, ale v zimě zase tak moc ne. Další výhodou je, že mi pak nezáleží na počasí (zda prší nebo sněží), prádlo mi neuletí a tmavé či bílé syntetické (žloutne) je chráněno před sluníčkem.

Osvědčilo se mi věšení ponožek na samostatnou šňůru – pak se jen všechny naráz shrábnou a mohou se rozložit po posteli a roztřídit. Kdysi jsem na blogu myslím psala o kolíčcích na ponožky, které většinou prímově držely, takže jste nemuseli hledat, kde má která společnici a jestli tyto dvě černé jsou stejně černé, nebo je jedna ve skutečnosti hodně tmavě modrá, zelená či hnědá. Ale také se bohužel ukázalo, že některá část z těch kolíčků je příliš ostrá a v pračce dělá díry do ostatních ponožek. Nicméně samostatné věšení je také parádní u kalhotek, protože ty pak také stačí jen shrábnout a uložit do příslušného šuflíku ve skříni. Na pánské spodky to nejspíš nevyužijete, protože obvykle bývají větší a je výhodnější je do skříně poskládat, aby zabraly méně místa.

Maximálně jsem zefektivnila žehlení. Nedělám ho vůbec. I když se sem tam někdo diví, dá se tak žít docela dobře. Problém nastává snad jen u jedněch či dvou šatů a triček, která jsou velmi mačkavá. Ale i ta se dají pěkně vyrovnat ihned po vyndání z pračky.

Love Your Home

Love Your Home je projekt Martiny Kročilové v rámci „home managementu“. Její další blog je inspiruj.me. Miluje cestování a organizování. Sama bych to možná trochu nazvala posedlostí, když čtu její e-book, který si můžete zdarma stáhnout na http://loveyourhome.cz/blog/. A cíl projektu „Miluj svůj domov“? Co nejvíce lidem ukázat, jak si mohou vytvářet šťastnější a spokojenější domov a zvyšovat jeho hodnotu.

Slečna vypadá mladě a nezrale, ale když se pustíte do čtení, zjistíte, že to má v hlavě pěkně srovnané a že se na svém projektu dost nadřela. Upřímně obdivuji, že to dotáhla takhle daleko a to čtu teprve první krok. Moje poznámky/odpovědi na položené otázky (vy si svoje musíte vymyslet sami):

Love Your Home: 7 kroků, jak začít s organizováním
Domov je vaše zrcadlo. Máte-li tam spoustu nepotřebných věcí nebo nepořádek, může se to promítat do celého vašeho života a naopak.

1. Proč to děláte?
E-book jsem si stáhla, protože chci mít míň věcí. Všude pořádek, vejít se do skříní a tak dál. Téma mě zaujalo proto, že už jsem o něm taky něco psala, taky jsem si už půjčila nějakou tu knížečku a chtěla bych to mít v hlavě taky tak pěkně srovnané. Zorganizovaná domácnost pro mě znamená pohodu. Vše bude mít své místo a bude to na něm. Vždycky všechno rychle najdu. Vyznám se ve svých věcech a budu přesně vědět, kam šáhnout. To je pro mě dokonalý stav.

Jak bych si přála, aby to u mě doma vypadalo? Krásně, útulně, čistě, voňavě, přehledně a kouzelně. Mírně romanticky, tajuplně. Jako oáza klidu, čajovna, nebo tak něco. Aby se návštěva ke mně těšila už dlouho dopředu.

2. Nebuďte v tom sami
Zapojíte všechny členy domácnosti? Možná postupně, zatím spíš ne, protože je to moje předsevzetí a takových mám plno, už to tu párkrát bylo a stejně by mě nikdo moc nebral vážně. Navíc by mě mamka otrávila svým negativismem (že to chce vidět, že to nepůjde, nemám to kam dát a tak dál).

• Kterým kamarádkám/ům můžu o projektu říct? Všem. :-)

3. Minimalizujte
„Kdy naposledy jste prošmejdili všechna zákoutí vašeho domova a rozloučili se s tím, co už tam dávno nemá co dělat?“ (str. 12) Když kolem sebe máte méně věcí, můžete se víc soustředit na to, co právě děláte, protože nic nepoutá vaši pozornost.

Co vás teď hned napadne, že je opravdu potřeba dát pryč z domu?

• kabáty po dědovi, co už nikdy nikdo nosit nebude, (nebudeme mít doma na Nový rok 2016)
  prošlé léky, (nebudeme mít doma na Nový rok 2016)
• prošlou kosmetiku nebo tu, kterou nechci používat, (nebudeme mít doma na Nový rok 2016)
• oblečení, které je mi opravdu malé,
• oblečení, které je ošklivé (úplně!),
• ...

Potřeba protřídit – nad čím váhám: (pokud existuje někdo, kdo to za vás může rozlousknout, poproste ho o radu)

• starý spacák přetvořit v deku (prošívanou),
• igelitky s neznámým obsahem,
• starý notebook – nebo rozchodit,
• materiály ze školy,
• oblečení, ze kterého by se dalo ušít něco jiného, třeba tašky na nákupy,
• …

Jaké věci za každou cenu ubráníte? Jak jsou pro vás důležité? Jakou mají hodnotu?

• deníky = vzpomínky,
• materiál na tvoření: šicí stroj, jehlice, látky, kluba, korálky, ubrousky, papíry, fixy, pastelky,
• fotografie,
• knihy,
• moje obrázky,
• …

Poté, co jste provedli důkladnou minimalizaci, byste měli mít doma více místa. Mělo by to u vás prokouknout.

Díky tomuto e-booku jsem se pustila do inventury mých klubíček a chystám se totéž provést s látkama. Překvapilo mě, jak mnoho jich mám. Na jednu stranu mě to vyděsilo, na druhou mě potěšilo, že jsem je pěkně uspořádala podle barev (lepší členění mě nenapadlo) do krabic a ty všechny přesunula na jediné místo. Sice nepříliš vzhledně na skříň, ale aspoň jsou pohromadě a vím, kam všechny patřej.

4. Perfektní místo
Každá věc musí mít své místo. Najděte ji i notebooku. Věci z každé oblasti by měly být skladovány spolu = léky spolu, dokumenty spolu apod.

Co má sklony se hromadit a překážet:

• kancelářské potřeby,
• dokumenty,
• elektro (vypínače, ovladače, nabíječky...)
• dekorace, vánoční ozdoby,
• léky,
• čisticí prostředky
• boty,
• noviny, časopisy,
• prstýnky, náušnice,
• věci pro domácí mazlíčky,
• věci na motorku...

Které věci se vám doma válejí jen tak? Které se vám každý den pletou pod nohama? Co musíte neustále překračovat? (řešení)

• rozdělané projekty: pletení, (nachystat jim krabici/košík/poličku, kam je odložím, když dopletu)
• knihy vypůjčené z knihovny, (půjčovat si jich méně)
• poznámky k článkům na blog, (Šanon? Desky? Víc psát? ;-))
• oblečení na zašití, (Krabice? Častěji zašívat?)
• zimní botky,
• věci na motorku (oblečení, helma, brašny),
• kabelky,
• šicí potřeby,
• plyšáci.

Z kterých věcí, které už máte doma, můžete vytvořit skvělé organizační pomocníky?

• sklenice a zavařovačky,
• krabice,
• šanony a desky…

5. Vygruntujte
Jedním z cílů je naučit se organizovat tak, abychom úklidem trávili méně času. Poznamenejte si, jak dlouho vám klasický úklid trvá: (lepší než odkládat, je to udělat, myšlenkami na úklid trávím víc času než úklidem samotným)

• umýt nádobí: 30–60 minut,
• vyluxovat: 10 minut,
• zamést:
• umýt podlahu:
• utřít prach:
• umýt okna:
• vyprat prádlo:
• sundat, vyprat a pověsit záclony:

6. Pravidlo jedné minuty
Každý den - například po večeři - dejte na své místo každou věc, pokud vám to zabere méně než 1 minutu. Co je na tom lákavého? Je to rychlé.

Tohle pravidlo jsem si oblíbila ze všeho nejvíc. A nakonec mi jako jediné přišlo vskutku velice užitečné. Když uklidím pouze všechny věci, jejichž uložení mi zabere minut, relativně brzy vytvořím téměř dokonalý pořádek, zatímco když se pustím do třídění hromady papírů, sotva se dostanu ke konci a zmizí jenom jedna hromada a já jsem úplně vyšťavená.

7. Love Your Home = Milujte svůj domov
Oslavte, když se vám něco povede zorganizovat, dotáhnout do zdárného konce. „Kochejte se pohledem na skvěle srovnaný šatník nebo nový systém kořenek. Zastavte se a užívejte si ten moment, kdy si můžete říct: Je to nádhera, takto přesně jsem to chtěl! Buďte na sebe pyšní a o úspěch se s někým podělte. Nebo si jen dejte váš oblíbený čaj nebo kávu a něco dobrého k tomu. Odměňte se tak, jak to máte nejraději.“ (str. 21)

Projděte si místnost po místnosti. Napište si do seznamu cokoliv, co si přejete pro svůj domov:
a) Co vám vykouzlí úsměv na tváři? Z čeho budete mít opravdovou radost?

• vlastnoručně dělané prostírání (vánoční, jarní, letní, podzimní),
• vlastnoručně dělané záclonky či závěsy,
• barvy,
• spousta fialek,
• patchworková deka na válení na posteli,
• découpageované nebo barevné květináčky (v barvách duhy?),
• vitráže do oken,
• dát si koberec do pokojíka (stačí vyluxovat, netřeba zametat + chodit bez bot).

b) Co vám zjednoduší chod domácnosti?

• barevné krabice s klubíčky (organizéry),
• šanony s dokumenty pečlivě uložené do skříně,
• uspořádaný špajz (koření, čaje, mouky),
• přehledně uklizené boty, klubíčka a látky.

Za 14 dní: „Funguje versus vylepšit. Vytvoříte list, do kterého si napíšete všechny vaše úspěchy, co se vám v rámci organizování domácnosti už povedlo, na co jste pyšní. Co jste už zredukovali, kolik jste toho vyhodili, které pokoje už máte hotové. Veškeré pocity, jak se vám třeba ráno skvěle vstávala do nové ložnice, atd.“ (Str. 22) „Nezapomeňte zmínit i věci, které ještě nejsou dodělané, nefungují tak, jak by měly a které chcete ještě vylepšit.“

Analýza: A proč vlastně chci lepší organizaci?

3. Které věci jsou pro vás nejdůležitější?
Cílem tohoto systému organizace je určit, co je pro vás důležité, nikoliv zbavit se věcí, což by vás mohlo uklidnit. Po ukončení kompletního úklidu by věci, které jsou pro vás opravdu důležité měly mít své místo.

To nejdůležitější jsou vlastně dlouhodobé cíle. Co vám přináší doopravdy tu největší radost? Kvůli čemu stojí za to žít? Neznepokojujte se tím, co opravdu chcete, nemusí to být „správné“ podle vašich přátel, rodičů…

Zkuste objevit 20 % svých věcí, které používáte pořád. Kdyby u vás vypukl požár a vy měli půl hodiny na záchranu svých věcí, které byste odnesli pryč jako první?

Samotnou mě překvapilo, že moje odpověď byla: deníky. Téměř všechno ostatní je nahraditelné. Oblečení, klubíčka, látky, čaje si koupíte, ale vlastní poznámky o tom, co jste zažili, nikde jinde nejsou.

4. Proč to chcete mít lépe zorganizované?
Mít motivaci a znát ji je velice důležité především ve chvílích, kdy vaše úsilí poleví, kdy budete mít celého toho uklízení a přeorganizovávání plné zuby. Když budete mít pocit, že to je marné, marné a ještě jednou marné.

Ujistěte se, že opravdu chcete uklízet, že chcete mít věci zorganizované a pěkně si napište důvody proč. Pokud tomu tak totiž není a děláte to jen proto, že si to někdo přeje, je mi líto, ale fungovat to nebude, nebo jen krátkodobě.

5. Jaká je příčina problémů?
Odhalte technické chyby, vnější skutečnosti a psychologické překážky, které vám brání udržet si funkční systém. V každé místnosti (nebo oblasti) tyto kategorie prozkoumejte zvlášť. Když zjistíte problém, lépe jej vyřešíte.

Analýza: Co funguje a co ne?

Minule jsme si řekli, že si máte v rámci Analýzy odpovědět na pět otázek. Pokud jste to ještě nezkusili, máte tu novou inspiraci, neboť je budeme brát jednu po druhé.

1. Co funguje? 

Některé věci máte jistě zcela v pořádku a vždy naprosto přesně víte, kde jsou. Čím je to způsobeno? Šel by tento váš systém převést na jiné oblasti vašeho majetku?

Je zbytečné a nesmyslné předělávat něco, co funguje. Navíc podobný systém můžete použít i v jiných oblastech. Kupříkladu já mám krásně zorganizovaná trička – leží ve dvou poličkách po třech hromádkách podle barev: modrá, fialová + růžová + hnědá (těch je málo a navíc ráda kombinuji růžovou s hnědou), zelená se žlutou, bílá a šedá, černá, červená s oranžovou. Teď v zimě mám mezi nimi zamíchaná i ta s dlouhým rukávem, akorát tílka, bolerka a topíky jsem vyřadila a přijdou tam zase v létě. Dřívější systém rozdělující trička na krátký nebo dlouhý rukáv a bolerka či tílka se neosvědčil, protože když jsem něco potřebovala ke konkrétní sukni, znamenalo to prohrabat velkou část skříně. A se zavedením barevných týdnů se nový systém přímo nabízel. Cílem tedy je poučit se, proč tohle funguje a aplikovat podobný systém i na jiné moje věci.  Než jsem tenhle článek dopsala, bylo potřeba můj systém zase trochu změnit – vrátila jsem se k rozdělení na trička s dlouhým a krátkým rukávem a k tomu přidala barvy. Je to paráda. Ještě by to chtělo vytřídit (nejlépe vyhodit) ta kratší trička kvůli kterým mi pak táhne na záda.

Některé věci vám možná fungují jen částečně. Můžete zkusit vytvořit úložný prostor tam, kde věci běžně odkládáte. Místo předělávání sebe, předělejte svůj byt. Třeba já si věci zapisuju do notýsku, ale píšu si toho hodně, a tak mi pak vzniká chaos, ve kterém se nemůžu včas vyznat. Píšu si nápady na články na blog, zajímavé knihy, které bych si ráda přečetla, poznámky z výkladu průvodce v muzeu, komu dlužím peníze a co jsem komu slíbila napsat či co chci vyřídit. V tom nekonečném zmatku poznámek se leckdy něco ztratí, trochu mému systému pomohlo, že jsem si začala vést stránky na určitá témata. Např. na stránce knihy k přečtení nemusím hledat nic důležitého. Nalistuji ji jen v případě, že si objednávám knihy z knihovny, nebo když si chci poznamenat fantastickou knížku, o které mi právě vypráví kamarádka.

2. Co nefunguje?

Zkuste si napsat seznam všeho, co vás rozčiluje. Zkuste doplnit následující věty (máte-li více variant zakončení, napište si všechny):

• Nikdy nemůžu najít…
• Nemám kam dát…
• Nikam se mi nevejde…
• Už mě unavuje…
• Kvůli nepořádku nemůžu…
• Přicházím o spoustu peněz kvůli…
• Ten chaos u mě vyvolává pocit…
• Když přijde návštěva…

Mě třeba rozčiluje, když nemůžu najít klubíčko, ze kterého jsem se rozhodla plést, nebo když si koupím nový náčrtník na kreslení Zentanglových čtverečků a doma pak najdu stejný ve skříni, kde mě ho nenapadlo hledat. A kdybych měla doplnit dříve uvedené věty – můžete si prý pofňukat – tak nemám kam dát takové ty kravinky, co přibyly v průběhu let a s nimiž se předtím zjevně nepočítalo: paličkování (paličky i herdule), mrňavý tkací stav, oblečení na motorku spolu s helmou atp. Dokud má totiž člověk jako hlavní zálibu čtení a k tomu chodí do knihovny, moc skříněk a jiných úložných prostor nepotřebuje. Ale jak začne psát, nebo něco sbírat, nebo „syslit“… no jo, zapomněla jsem na klubíčka a látky… je to horší. A když se zamýšlím nad svými plány a úkoly, můžu směle říct, že ten chaos u mě vyvolává pocit stísněnosti. Zvlášť když si přesně nepamatuju, komu jsem co „slíbila“, že bych třeba mohla udělat. Aspoň by bylo dobré se ozvat a říct, že to udělat nemůžu, nestihnu, můžu ale do tehdy… Kompletní seznam můžete také získat tak, že si budete celý týden do zvláštního zápisníku psát, co přesně vás na vašem způsobu uspořádání (nejde jen o nepořádek!) štve.

Sestavený seznam si připevněte na viditelné místo a odškrtávejte si jednotlivé body, které se vám podařilo vyřešit. Užijte si ten pocit úspěchu.

Tříbodový program úklidu

Julie navrhuje program organizování složený z následujících tří bodů: analýza, strategie a útok. Obrací tím úklid v něco systematičtějšího, než pobíhání, vyhazování a přemisťování. Zprvu se to může zdát trochu zdlouhavé – když vás to popadne, chcete uklízet a ne sedět a dumat nad tím, proč máte něčeho hodně nebo proč to nemáte kam dát. Ale pokud chcete, aby výsledek vaší činnosti měl delší trvání než jen pár dní či týdnů, je třeba se zamyslet nad tím, jak fungujete a co vám vyhovuje. Systém, který vám bude vyhovovat a bude vás podporovat, budete udržovat velice snadno, protože se stane vaší přirozeností na rozdíl od toho, který se snaží vnutit vaší osobnosti svou vůli.

• Analýza: Zhodnoťte svou současnou situaci, svoje směřování, překážky v cestě a proč je důležité, abyste došli do cíle. Pochopte příčinu dřív, než začnete hledat lék.
• Strategie: Sestavte plán akce k proměně vašeho životního prostoru včetně časového období, kdy toho chcete dosáhnout.
• Útok: Metodicky zaútočte na nepořádek: roztřiďte a přerovnejte věci tak, aby odráželi váš způsob myšlení.

Postupně si projdeme jednotlivé body. Dnes začneme Analýzou. Stejně jako v time managementu je základem všeho písemné stanovení cíle. Odpovězte si písemně na následujících pět otázek:

1. Co funguje?
2. Co nefunguje?
3. Které věci jsou pro vás nejdůležitější?
4. Proč to chcete mít lépe zorganizované?
5. Jaká je příčina problémů?

Zdroj: Julie Morgenstern: Jak si udělat pořádek doma, v kanceláři a v osobním životě.

18. března: Ukliďme svět

Jak asi víte, pokouším se o pondělní seriál o uklízení. Speciálním dnem věnovaným úklidu je 18. březen. Ale ten není jen o úklidu u vás doma, v kanceláři a podobně. Je to o úklidu v celém vašem širokém okolí. O odstrańování černých skládek a vůbec nepořádku. Koordinátorem akce „Clean Up the World!“ je u nás Český svaz ochránců přírody. Takže se připravte, za 32 dní je to tady. Více info zde.

Co brání pořádku? aneb Příčiny nepořádku (4/4)

Předcházející články:

Co brání pořádku? aneb Příčiny nepořádku (1/4) – představuje úvodní díl tohoto miniseriálku.

Co brání pořádku? aneb Příčiny nepořádku (2/4) – díl věnovaný Technickým chybám.

Co brání pořádku? aneb Příčiny nepořádku (3/4) – díl věnovaný Vnějším příčinám.

Tento díl se bude věnovat Psychologickým překážkám, jedné z kategorie důvodů nepořádku klasifikované Julií Morgenstern v knize Jak si udělat pořádek doma, v kanceláři a v osobním životě.

III. Psychologické překážky: Vaše vnitřní „já“ může ve skutečnosti toužit po chaosu z několika důvodů.

• Potřeba hojnosti: Nakupujete ve velkém? Vaříte ve velkém? Nesnášíte prázdné prostory? Máte všeho hodně a představa, že byste se měli něčeho zbavit vás naplňuje hrůzou a úzkostí? Nic z toho, co děláte není malé nebo strohé. Pak si možná podvědomě myslíte, že mít něčeho hodně znamená pohodlí, bezpečí a pocit naplnění. Potřeba hojnosti pramení z nedostatku či prázdnoty v dětství (měli jste málo jídla, oblečení, hraček nebo lásky a pozornosti), nebo jste ji „zdědili“ po rodičích žijících např. v době socialismu, kdy bylo všeho málo nebo to nebylo k mání hned. Viz článek Hromadění z pohledu štěstí aneb Bojím se, že budu mít málo…
• Dobyvatel chaosu: Baví vás zdolávání překážek? Řešení krizí a zachraňování situace? Podáváte nejlepší výkony pod tlakem? Pořád hledáte dokonalý organizační systém? Pak se věnujte zajímavé a náročné práci místo toho, abyste znovu a znovu přeorganizovávali svoje věci. Vyhovuje vám nabitý denní režim, a tak svůj den naplňte činnostmi, které využijí vaši schopnost řešit problémy.
• Moc cílů a nejasné priority: Když nevíte, co je pro vás důležité, těžko si můžete vybudovat funkční systém. „Pokud si toho nabíráte moc a máte pocit, že své úsilí tříštíte do milionu různých směrů, pak trpíte typickými příznaky tohoto syndromu.“ (str. 35) Pokud máte spousty cílů a priorit, že se na ně nemůžete soustředit, vyberte si čeho chcete dosáhnout a rozložte to do delšího časového období – např. každý rok se učte jiný jazyk. Vždy se soustřeďte jen na několik málo cílů a ostatní odložte na později. Radujte se z toho, že jste něco dokončili, místo abyste se trápili spoustou načatých projektů.
• Strach z úspěchu/selhání: Dělejte změny po malých krůčcích, ať si stihnete zvyknout na představu úspěchu.
• Potřeba útočiště: Máte strach ze světa „venku“? Možná se chráníte nepořádkem, možná tukem na svém těle… Buďte opatrní a postupujte pomalu – uklízejte kousek po kousku, místnost po místnosti. A dejte si dostatek času, abyste si mohli na změnu zvyknout.
• Strach ze ztráty kreativity: Někteří lidé se bojí, že kreativita se lépe rodí v chaosu a pokud budou mít všechno zorganizované, nic je nenapadne. Ve skutečnosti lepší organizace kreativitu probouzí a povzbuzuje, protože máte všechny materiály dostupné a po ruce, a když chcete tvořit, můžete, místo abyste hledali pomůcky.
• Potřeba rozptýlení: Místo abyste řešili problémy nebo úkoly, věnujete se třídění a organizování věcí, jde o určitý způsob prokrastinace. Úklid, hledání a dokončování věcí někteří lidé využívají k odvedení pozornosti od obtížných otázek týkajících se jejich života. Otázky a obtíže řešte jinak než shromažďováním a udržováním nepořádku.
• Odpor k místu: Nepořádek na určitém místě můžete nechávat proto, že tam vlastně ani nechcete být. Proč zvelebovat místo, kde se vám nelíbí a kterému byste se nejraději obloukem vyhnuli? Zvažte přestěhování a pokud to nejde, změňte nehostinný prostor v takový, který bude odrážet vaši osobnost. Vyzdobte místnost obrázky, květinami, fotografiemi, vším, co máte rádi.
• Citové pouto: Necháváte si hromady věcí, které vám něco nebo někoho připomínají? Udržujete organizační systém z dob minulých, který už ale nereflektuje vaše potřeby? Pokud se vám věci vrší na odkládacích plochách, zkontrolujte, zda nemáte zásuvky plné nepotřebných věcí z období, které je už za vámi, např. sešitů z vysoké školy. Pro začátek můžete vzpomínky na minulost přesunout na hůře dostupné místo, aby vám přestaly překážet a časem se jich pak snáze zbavíte.
• Potřeba dokonalosti: Perfekcionisté se odmítají svými věcmi zabývat, pokud nemají dostatek času, aby si mohli vytvořit dokonalý organizační systém. Zkuste nějaký systém uspořádání udržovat alespoň půl roku. Pokud vám vyhovuje, zůstaňte u něj i nadále, pokud ne, změňte jej a zase si ho nechte nějakou dobu.

Zdroj pro celý minicyklus: Julie Morgenstern: Jak si udělat pořádek doma, v kanceláři a v osobním životě.

Uspořádání látek

Přemýšlím, jak elegantně uklidit svoje zásoby látek. Jak je uspořádat, aby se v nich dalo snadno vyznat?

Na svém hlavním blogu teď píšu seriál o uklízení, ale nějak nevím, jak zrovna v této oblasti získané poznatky využít. S papíry je to jednoduché – roztřídit na hromádky podle smyslu: poznámky na články na blog, výpisky z knih, materiály k různým projektům a každé do samostatného šankonku, nebo ještě seřadit třeba podle abecedy. S knihami zrovna tak – na hromádky stejná témata: knihy o kreslení zvlášť od těch pro ruční práce a pak je seřadit třeba podle abecedy, to je vcelku jedno, mám jich jen pár. 

Klubíčka jsem si jednou docela šikovně roztřídila podle barev a pak uložila do krabic. A tak mám v jedné velké krabici různá zelená klubíčka – tenká, tlustá, žinylková, chlupatá, zkrátka všechna, u nichž je převažující barvou zelená, v jiné krabici jsou modrá, a v jiné třeba hnědá a růžová, protože obou mám relativně málo. 

Ale pořád si nevím rady, jak to udělat s látkama. Všechno je v podstatě čistá bavlna, těch pár jiných bych určitě ráda oddělila, ale to mi moc nepomůže. Bavlnu mám proto, že nejprve chci zkoušet něco jednoduššího: polštářky, prostírání, taštičky, kabelky atp. a pak se snad pustím do něčeho pěkného na sebe. :-)) Rozdělení do krabic podle barev je děsně nepřehledný, protože kam dát látku se zemědělskou technikou na bílém podkladě? A hlavně, kde ji pak budu hledat?

Připadá mi smysluplnější rozdělení spíše podle období – jaro, léto, podzim, zima nebo tak něco. Možná spíš jen podzim – pořídila jsem si pár látek s motivy listů, Halloweenu apod. A zima – Vánoce miluju, takže červených, zelených a bílo-zlatých nebo s hvězdičkama mám určitě několik. A taky s levandulí. Roztřídění do smysluplných kategorií bych ještě zvládla, ale s čím si opravdu nevím rady, je uložení. :-( Kam? V jakém množství všechny ty látky dát, aby byly snadno dostupné a přehledně uspořádané?

Co brání pořádku? aneb Příčiny nepořádku (3/4)

Předcházející články:

Co brání pořádku? aneb Příčiny nepořádku (1/4) – představuje úvodní díl tohoto miniseriálku.

Co brání pořádku? aneb Příčiny nepořádku (2/4) – díl věnovaný Technickým chybám.

Tento díl se bude věnovat Vnějším příčinám, jedné z kategorie důvodů nepořádku klasifikované Julií Morgenstern v knize Jak si udělat pořádek doma, v kanceláři a v osobním životě.

II. Vnější příčiny: Jen něco je ve vaší moci.

• Nerealistická zátěž: Máte víc práce, než kolik můžete stihnout. V time managementu se radí psát si každou půlhodinu, co jste dělali. Variantou je psát si jednotlivé úkoly a dobu, kterou jejich splnění zabralo. Některé úkoly zkuste delegovat a jiné třeba úplně přestat dělat. Den bude mít čtyřiadvacet hodin a týden sedm dní, i když byste potřebovali dvojnásobek. Ze 168 hodin potřebujete přibližně třetinu (56) prospat, abyste odvedli slušný výkon.
• Životní tempo: Přestaňte dělat všechno a vyberte si to, co je pro vás důležité. Věnujte se jen něčemu. Nemůžete stihnout všechno – přečíst všechny nově vyšlé knihy či časopisy, znát všechny technické novinky. Vybírejte si, o co se budete zajímat. Přílišná roztříštěnost vás velmi rychle unaví a navíc vás bude frustrovat, že nestíháte. (Něco o tom vím, proto se postupně věnuju jednomu tématu za druhým – zajímá mě jich totiž příliš mnoho a nějak se jich neumím vzdát.)
• Nový nástroj = míň času: Každá technická vymoženost vás bude stát značné množství času. I když by to měl být váš pomocník, je třeba se s ním nejprve naučit. Zvažte, jestli díky němu ušetříte víc času (a peněz), než kolik spotřebujete na naučení se s ním, jeho používání a udržování. Např. motorka vám usnadní cestu do práce, ale všechno to učení se řízení, kontrolování jejího technického stavu, zjišťování výhodnějšího pojištění, každodenní tahání z garáže je možná náročnější než těch patnáct minut pěší chůze. Někdy je rychlejší uhňácat těsto v ruce, než vytahovat, sestavovat a následně umívat mixér, který to navíc nesvede tak dobře jako vy, protože teplo vašich rukou rozpouští máslo a lépe vytváří jednolitou hmotu.
• Přechodové období: Při změně jedné životní fáze do druhé může dojít ke kolapsu celého vašeho systému: když si pořídíte dítě, přibudou vám různé věci a kromě poliček a skříněk budete někam potřebovat dát i postýlku, kojenecké lahve, pleny atd. Pro přechodové období si můžete zřídit provizorní systém – než zjistíte, kde je nejlepší jednotlivé věci umístit.
• Bojkotující partneři: Apelujte na priority svého šéfa, kolegy, spolubydlícího nebo partnera. Zjistěte se, zda je váš systém snadno pochopitelný a dodržovatelný. V případě sdílených prostor, zvažte, zda není možné oddělit soukromé a společné prostory.
• Málo prostoru máte tehdy, když máte jen to, co potřebujete, používáte a máte rádi, žádné zbytečnosti. Když má všechno svoje místo a vy víte, kde to najít, a využili jste všechno místo beze zbytku. Jediná rada zní: pořiďte si další místo někde jinde, nebo se smiřte s tím, že víc věcí už mít nemůžete.

Co brání pořádku? aneb Příčiny nepořádku (2/4)

Předcházející článek:

Co brání pořádku? aneb Příčiny nepořádku (1/4) – představuje úvodní díl tohoto miniseriálku.

Tento díl se bude věnovat Technickým chybám, jedné z kategorie příčin nepořádku klasifikované Julií Morgenstern v knize Jak si udělat pořádek doma, v kanceláři a v osobním životě.

I. Technické chyby: Jednoduché, mechanické a snadno řešitelné chyby v systému pořádku, které jsou naštěstí nejčastější.

• Věci nemají své místo: Váš život se změnil, našli jste si nové koníčky, ale pro věci s nimi souvisejícími jste si nevyhradili místo. Začala jsem paličkovat, plést, šít a kreslit a najednou se mi doma objevila herdule, stojánek na herduli, paličky, nitě, spousty klubíček, jehlice a háčky všech velikostí, jehly do stroje, šroubováky, olejnička, barevné nitě, plné igelitky látek, krejčovská křída, nůžky, patentky, magnety na kabelky, vlizelín a taky šicí stroj. A co se týče kreslení tak pastelky – tlusté, tenké, akvarelové, štětečky, tužky, náčrtníky, skicáře a několik knih o kreslení. Nic z toho jsem dřív nepotřebovala a nemělo to své místo. Teď je potřeba najít jim nový domov a to tam, kde se používají.
• Nevhodné úložné prostory: Uklízení je pro vás příliš namáhavé: věci máte příliš daleko od místa, kde je používáte (zlaté pravidlo: Věci patří tam, kde se používají.), úložné prostory jsou těžko dostupné (nejdou otevřít, dosáhnete tam leda z žebříku, cesta k nim je zatarasená, jsou příliš hluboko ve skříni…). „… když je příliš únavné dát něco na místo, jednoduše to neuděláte – ne proto, že jste líní, ale protože máte na práci důležitější věci.
• Víc věcí než místa: Pokud máte víc věcí než úložných prostor, nabízí se dvě řešení: zbavit se některých věcí, nebo pořídit nové úložné prostory. Je tu ale i třetí možnost – lépe využít stávající místo.
• Příliš složitý systém: Máte-li příliš mnoho kategorií, bude vám trvat věčnost, než v dokumentech najdete složku, kterou jste hledali, abyste nakonec zjistili, že jste si danou položku zřejmě zařadili z nějakého nyní nepochopitelného důvodu do jiné kategorie. Jenže do které?
• Chcete to mít na očích: Bojíte se, že na něco zapomenete, když to nebudete mít přímo na stole na očích. Jenže, když se vám tam navrší několik věcí, tvoří to už nepořádek, do kterého se vám nechce ani sáhnout, protože se bojíte, že úplně dole je to, co jste měli vyřídit včera.
• Uklízení vás otravuje: Vždycky si najdete zajímavější a zábavnější činnost než je organizování skříní či šuplíků. Podívejte se na uklízení kreativně či umělecky – pohrajte si s šanony, výběrem či renovací skříní.

Co brání pořádku? aneb Příčiny nepořádku (1/4)

Většina lidí si myslí, že jejich prostoru chybí řád, protože jsou ve své podstatě líní, nepořádní, chaotičtí nebo neschopní. Případně, že nemají dostatek úložných prostor. V 90 % máte podle Julie místa dostatek a dosud se nesetkala s nikým, kdo by byl nějakým způsobem líný či neschopný udržet pořádek. „Koneckonců, jak můžete čekat, že vás představa důkladného úklidu nadchne, když své prostředí vnímáte jako ostrou kritiku své vlastní povahy?“ (str. 23)

Ve skutečnosti vám brání některá z následujících kategorií – snažte se určit, co se projevuje právě u vás:

I. Technické chyby: Jednoduché, mechanické a snadno řešitelné chyby v systému pořádku, které jsou naštěstí nejčastější.
II. Vnější příčiny: Ne všechno je ve vaší moci.
III. Psychologické překážky: Vaše vnitřní „já“ může ve skutečnosti toužit po chaosu z několika důvodů.

Zdroj: Julie Morgenstern: Jak si udělat pořádek doma, v kanceláři a v osobním životě.

Kreativní jedinci mají nepořádek…

Vlastně pardón, měla bych spíše říct tvořiví jedinci. Kreativní jsme prý všichni, jen v sobě musíme kreativitu probudit a používat ji. Setkávám se s mnoha lidmi, kteří tvoří. Často je vidím jen jednou, ale aniž bych je o to žádala, mnohdy se přiznávají k nepořádku. Nebo k tomu dojde řeč nějak samovolně. Třeba přes méně chápavého (netvořivého) partnera. Troufám si říct, že neznám žádného tvořivce, který by měl pořádek v tom druhém smyslu. A co víc, možná žádný takový ani neexistuje.

Druhým významem myslím to, že má spousty věcí a může být mudly přezdívaný „hromadič“. Jenže jen málokterá tvůrčí práce se obejde bez hromad. I na psaní článků (na své čtyři blogy) potřebuji hromady… hromady informací z internetu, knih z knihoven, vlastních poznámek a výpisků z knih, přednášek, toho, co o sobě někdo řekl, map, obrázků… zkrátka spousta a spousta materiálů… zapomněla jsem na kuchařky pro inspiraci při vaření a nejrůznější materiály, přízemi počínaje, přes látky až k pastelkám, pro tvoření na blog o tvorbě.

Tímto chci apelovat na ty, kteří podobné hromady nevlastní, jejich život je naplněn sledováním televize, provozováním sportů či společenských zábav, čtením nebo nudou. Než budete zase někomu vyčítat, kolik má materiálů, optejte se třeba slavného sochaře, malíře atp. kolik má palet, štětců a barev. A pak mlčte. Dívejte se na svou televizi a ostatní nechte v klidu tvořit. Stejně se vám je nepodaří změnit, jen můžete zhoršit či ukončit vaše vztahy, příp. slabší povahy uvrhnout do deprese (nemyslím tu nemoc, i když kdo ví), když se vám podřídí. Kreativní člověk se nedostatkem trápí a pro nedostatek má jinou hranici než vy. Může to být dvacet kilo vosku na výrobu svíček, deset kilo příze na pletení nebo cokoliv dalšího.

Není nepořádek jako nepořádek

Osobně bych rozlišila dva druhy nepořádku – prvním je špína, smetí, prach, neumyté nádobí a okna – o tomhle tu moc psát nebudu. Málokdo s tím má problém a chce to řešit. Za nepořádek se ovšem obvykle považuje také větší množství věcí, respektive jejich neuspořádanost. Což je dost problematické definovat. Hromada oblečení hozená na křesle je nepořádkem asi pro každého, jenže s hromádkou knížek už je to těžší. Mohu mít na stole hromádku knížek, nebo už je to nepořádek?

Většina lidí asi bude souhlasit, že hromádka knížek na stole – zejména v období zkoušek, kdy je čtu „všechny naráz“, protože tam hledám definici integrálu, z té druhé si k tomu počítám příklad a marně doufám, že ve třetí mi to vysvětlí tak, že to pochopím. Takže jsme se shodli, že hromádka knížek je v pohodě. A co hromádka papírů, na které si píšu poznámky a výpočty. A pár tužek, pero, guma, pravítko… fakt to všechno potřebuju! To na ty grafy, co jsou k tomu!

A takhle se to vrší a vrší. Oblíbenou definicí nepořádku užívanou rodiči je „všechno, co se právě nepoužívá“. S tím asi lze s menšími výhradami souhlasit, protože pokud něco nepotřebujete a ani výhledově v dalších pár hodinách nebudete potřebovat, je zbytečné, aby se to povalovalo na vašem stole, kuchyňské lince nebo kdekoliv v okolí.

Mylné představy o organizování

1. Někdo organizovat umí a někdo ne. – V současnosti se v psychologii spíše než k poděděným vlastnostem a danosti různých prvků kloníme k tomu, že téměř všemu (ne-li skutečně všemu) se dá naučit. Rozvíjet můžete logické myšlení, kreativitu a nevím, co všechno další, a zrovna tak svoje organizační schopnosti. Dokonce jsem se někde dočetla, že někdo, kdo například k umění (řekněme hraní na housle) nemá vůbec žádné vlohy, může být mnohem lepší než jiný, který vlohy má, ale svůj talent nerozvíjí. Talent je jen začátek, odrazový můstek. Musíte se odrazit, abyste mohli skočit nejdál! Organizování je velice prosté, když víte jak na to. :-)
2. Dát věci do pořádku je náročná a beznadějná dřina. – Ať už máte libovolné množství věcí, jejich roztřídění zabere jen určitý čas a ten se vám mnohonásobně vrátí už jen v tom, že věci přestanete hledat.
3. Je nemožné pořádek udržet. – Pokud bude váš systém pořádku odpovídat vám, můžete ho udržovat snadno. Ale když se s věcmi neustále perete, je obtížné dělat to, co se vám dělat nechce, protože vám to nedává smysl. S tím souvisí také to, že pokud chcete svůj systém aplikovat na společný majetek nebo prostory, je vhodné probrat ho s dotyčným člověkem a ukázat mu jeho výhody, příp. přizpůsobit i jeho potřebám. „Stejně jako zdravá životospráva a pravidelné cvičení, je organizování způsob života, který vyžaduje kontrolu a nepolevující snahu, dokud vám nepřejde pod kůži.“ – Ale stojí to za to. ;-)
4. Organizování zabírá příliš mnoho času. – Mnohem více času (a nervů) ztratíte tím, že věci hledáte, uklízíte je pod postel, musíte si je půjčovat nebo kupovat znovu… Když nemáte věci a činnosti zorganizované, valí se na vás ze všech stran a utiskují vás. Dusí vaši kreativitu i dobrou náladu. Zorganizujte si je a užijte si pocit svobody!

Zdroj: Julie Morgenstern: Jak si udělat pořádek doma, v kanceláři a v osobním životě.

Nenávidím Potěmkinovu vesnici

Navazuje na předchozí článek Co je dobře zorganizovaný prostor?

Obecně se mi přetvářka nezamlouvá a v oblasti úklidu už vůbec ne. Co je jejím smyslem? Proč bychom měli tvořit Potěmkinovu vesnici?

Pokud si dobře vzpomínám na hodiny dějepisu, nechal ji postavit Potěmkin kolem místa, kde plula carská loď. Smysl byl jasný – aby carovo oko vidělo, co vidět chtělo, a nikoliv pravdu. Zdá se neuvěřitelným, co k tomu doplňuje Wikipedie. Šlo o cestu carevny Kateřiny II. na Krym (zrovna tam!) v roce 1787 a doprovázel ji rakouský císař Josef II. Cílem bylo ukázat bohatství a moc Ruska před plánovaným útokem na Osmanskou říši. „Carský výlet na Krym se připravoval několik let. Na každém místě, kde měla carevna nocovat, byl postaven skvělý palác, vyspraveny cesty, opravovány fasády atd.“ Jenže změnit pustinu v kvetoucí kraj není tak jednoduché. A tak pozval Potěmkin z Petrohradu na čtyřicet malířů zběhlých v perspektivní malbě. „Ti pak podél Dněpru, po němž plulo několik desítek korábů s carskou suitou, namalovali kulisy vesnic, kolem nichž se pásl dobytek, svátečně oblečení venkované mávali a zpívali písně. Z dálky nebylo vidět, že dobytek sotva stojí na nohou, neboť carevně ukazovali pětkrát či šestkrát totéž stádo, které v noci hnali vždy na nové místo. Podobně bylo vidět i několik pluků, které se pro větší efekt přesunovaly a defilovaly tak před panovnicí několikrát. Po cestách jely vozy naložené pytli s obilím (ve skutečnosti se však jednalo o písek), před dekoracemi vesnic stáli jako vesničané opět převlečení vojáci Potěmkinových pluků. Ve vsích nebo městech, kudy průvod přímo projížděl, byly „pravé“ jen hlavní ulice, v průčelí bočních ulic stály opět jen kulisy. Ve vesnických chalupách se pak carevna a její doprovod nestačily divit tomu, že na stole vždy stála pečená husa. Byla to opět jedna a táž pečeně dle potřeby přenášená přes zadní dvorky. Při námořní přehlídce v Sevastopolu obstály jen první řady válečných lodí, v posledních řadách byly již jen lodě obchodní „upravené“ na bitevní koráby…“

Potěmkinovou vesnicí se označuje „snaha vylepšit něco více, než tomu ve skutečnosti je - falešně tak přikrášlit skutečnost a zastírat pravdivý stav věcí.“

V úklidu se to dá provést poměrně snadno – neroztříděné věci strčíte do skříně, krabice, pod postel nebo kamkoliv jinam. Případně k sobě zvete návštěvy jen do předem vymezených míst – podobá se to pruhům, po kterých se smíte pohybovat v továrnách, když vám ukazují jejich provoz. Jenže tam jde o vaši bezpečnost, kdežto stavitelům Potěmkinových vesnic jen o vlastní ego. Ale to si stejně lžou do kapsy. Sami přece musí vědět, že takhle to v pořádku není. O to víc mě to dráždí a snažím se tomu vyhýbat. Pokud nemám uklizeno, nepředstírám, že tomu je naopak tím, že bych věci ze skříňky nebo ze stolu smetla do nejbližší krabice a tu strčila třeba do sklepa nebo na půdu. Velice snadno se totiž stane, že tam už zůstane. Později nemám chuť přebírat krabice, v nichž se skrývá kdovíco. To radši ať moje návštěva vidí, že právě síťuju šátek, píšu článek na blog o CSR Akademii a plánuju zpracovat tři knihy o mozku na články v rámci týdne mozku a nemůžu se rozhodnout, který ze tří čajů si dám.

Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pot%C4%9Bmkinova_vesnice