Máte nějaká předsevzetí pro letošní rok? Co vám doporučí AI?

Dlouho jsem přemýšlela, jestli si budu dávat předsevzetí. Nakonec jsem se rozhodla, že jo, protože to bez nich ani neumím. 

Vlastně mi ani tak nezáleží na tom, jestli ho splním/dodržím/dosáhnu, to podstatné pro mě je, že jsem se o něco pokusila a aspoň kousek se posunula. A vůbec nejlepší je, když si ho v průběhu roku připomínám – zde mi nejlíp fungoval papír s citáty a přesvědčeními nalepený na peřiňáku na vysokoškolské koleji, ale to mi ve vlastním domě přijde trochu prasárna. Taky už člověk nejí všechno z jednoho talířku a jedním příborem. ;-)

Ze zvědavosti jsem o novoroční předsevzetí požádala umělou inteligenci, konkrétně Microsoft Copilot. Byla jsem zvědavá, jestli nahodí nějakou klasiku, o které se vždycky mluvilo jako o předsevzetích: přestat kouřit a zhubnout. Pořád znám dost lidí, kteří by si to mohli dát, někteří i oboje. Ale byla jsem opravdu příjemně překvapená, i když vždycky začal slovy „začni (se více)“:

• Jóga prý zlepšuje fyzické i duševní zdraví. 
• Učení se nového jazyka může být zábavné a užitečné. Může ti pomoci rozšířit své kulturní a sociální obzory a zlepšit své schopnosti komunikovat s lidmi z různých kultur.
• Začni se více smát: Smích je skvělý způsob, jak zlepšit své zdraví a pocity štěstí. Může ti pomoci snížit stres, zlepšit imunitu a zlepšit kvalitu spánku. (Tak to nevím, jestli to takhle opravdu funguje.)
• Začni se více vzdělávat: Vzdělávání je klíčem k osobnímu růstu a rozvoji. Může ti pomoci zlepšit své schopnosti a znalosti a otevřít nové příležitosti v práci i v osobním životě.
• Začni se více angažovat v komunitě: Angažování se v komunitě může být zábavné a užitečné. Může ti pomoci zlepšit své sociální dovednosti a navázat nová přátelství, zatímco zároveň pomáháš ostatním a zlepšuješ svět kolem sebe .

A jako bonus jsem dostala informaci, že „novoroční předsevzetí jsou skvělým způsobem, jak si stanovit cíle a motivovat se k jejich splnění. ... Ať už si vybereš jakékoli novoroční předsevzetí, pamatuj si, že klíčem k úspěchu je trpělivost, vytrvalost a pozitivní přístup. Hodně štěstí!“  Horší je, že zdroje, ze kterých vychází jsou: westwing.cz, prozeny.cz, radynavsechno.cz, vlasta.cz.

Samozřejmě jsem se rozhodla vyzkoušet i ChatGPT, zde jsou upravené výsledky:

• „Zdravý životní styl: Mnoho lidí si v novém roce přeje začít cvičit pravidelně, věnovat se zdravému stravování nebo se více věnovat sebekultivaci. Můžeš si naplánovat příjemné a zdravé jídlo, zařadit do svého rozvrhu pravidelnou fyzickou aktivitu nebo se pokusit objevovat nové způsoby relaxace.
• Učení se nové dovednosti: Nový rok je skvělý čas začít se učit něco nového. Možná by tě zajímalo naučit se hrát na hudební nástroj, zlepšit své vyjednávací dovednosti nebo naučit se nový jazyk. Zvolení tématu, které tě zajímá, tě bude motivovat ke zdokonalování.
• Rovnováha mezi prací a osobním životem: Nový rok může být výbornou inspirací, abys se zamyslel nad tím, jak vytvořit lepší rovnováhu mezi prací a soukromím. Například si můžeš naplánovat pravidelný časový rámec pro své zájmy a koníčky, nebo se naučit lépe organizovat svůj čas.
• Pomoc druhým: Začít nový rok se záměrem pomáhat druhým je nádherný cíl. Můžeš si například vybrat dobrovolnickou činnost nebo se zaangažovat ve své komunitě. Malé činy laskavosti, jako například vytvoření darovacího plánu nebo podporu charitativní organizace, mohou mít velký dopad.
• Sebe-reflexe a seberozvoj: V novém roce je čas na sebe-reflexi a seberozvoj. Můžeš si vytvořit seznam svých cílů a snů, které chceš dosáhnout, a pak rozdělit je na menší kroky, kterými se k nim budeš postupně přibližovat. Také se můžeš zaměřit na sebevzdělávání a rozvíjení dovedností, které tě zajímají.“

Nechci nikomu nadržovat, ale musím říct, že výsledky z Chat GPT mě obvykle uspokojují víc. Mají ovšem jednu zásadní nevýhodu – vůbec nevím, kde k nim přišel. A to se mi moc nelíbí. Nechci přece publikovat článek někoho jiného. A ještě bez uvedení zdroje! Nebo zjistit, že je to nějaký pofiderní zdroj a to, co říká, jsou holé nesmysly.

Zdroje:

Microsoft Copilot
Chat GPT, 14. 1. 2024, https://chat.aiapp.org/chats/-No6f5D0a3_bfmppR03O ... No, moc dobře mi neporadil, jak ho správně citovat, ale tak ještě se učí, tak buďme shovívaví: „Podle AI App, inteligentního asistenta, který používá technologii GPT-4, jsou některé z nápadů na novoroční předsevzetí zdravý životní styl, učení se nových dovedností, rovnováha mezi prací a osobním životem, pomoc druhým a sebe-reflexe a seberozvoj.“

Předsevzetí do nového roku

První pracovní den tohoto roku je ideální pro naplánování předsevzetí, pokud jste se k tomu dosud nedostali. Já se pro letošek rozhodla zařadit trochu teorie o předsevzetích... Myslela jsem, že mezi předsevzetími a cíli je nějaký rozdíl, ale při pročítání nejsnadněji dostupné literatury jsem zjistila, že jsou tyto pojmy v podstatě totožné. Považovala jsem cíl za něco, čeho jde dosáhnout, splnit to (jako zhubnout deset kilo, postavit dům, naučit se anglicky...), zatímco předsevzetí bylo spíš nekonečné (jíst každý den ovoce, týdně sekat trávník, dvakrát týdně s manželem číst v angličtině aspoň dvě stránky...) Trochu jiný názor má Vít Libovický: „Novoroční předsevzetí jsou jen roční cíle maskované pod luxusním názvem.“ [6]

Je dobré si uvědomit, že se můžete změnit. Fyzicky (zhubnout, přestat kouřit, pít), i vlastnosti, které na sobě nemáte rádi. Třeba byste chtěli být hodnější (o tom více v P. S. 1).

Jak si předsevzetí stanovit?

Vyberte si něco, co je pro vás opravdu důležité. Důraz kladu především na „důležité pro vás“. Pokud se snažíte o cíl někoho jiného, je už předem odsouzen k nezdaru. Nikdy se vám nepodaří zhubnout, přestat kupovat klubíčka, kouřit, kousat si nehty, když o to ve skutečnosti nestojíte a nemáte zájem pro to něco udělat. Cíl musí být váš, nebo ho za svůj musíte přijmout. Jinak z toho nic nebude. Pro posílení motivace se doporučuje sepsat si, proč se o cíl snažíte, co vám přinese jeho dosažení.

Realisticky. A použít pravidlo SMART, doporučuji můj článek zde. Lépe už to nenapíšu. Ale trochu jsem zaktualizovala a doplnila. ;-) Pro toho, kdo nečetl odkazovaný text (věčná škoda): stanovte si svůj cíl velmi konkrétně, měřitelně = víte, zda jste v cíli nebo ještě ne, realisticky a s termínem.

Jen pár velkých cílů. Pár jsou dva. (Viz P. S.2.)

Rozdělte velký cíl na více menších. Určete si milníky a ideálně i částečně samostatné dílčí cíle. Ideálně i harmonogram, kdy by měly být splněny, abyste dosáhli požadovaného cíle. Dejte si rezervu na dokončení, opravu, korekci pro případ, že vše nepůjde podle plánu, což určitě nepůjde. [3] Hezky to ve své knize Metoda Bullet journal, Zhodnoťte včerejšek, uspořádejte si dnešek a naplánujte zítřek popisuje Ryder Carroll, ale o tom zase jindy. Říká jim myslím sprinty. A co se týče časové rezervy, podívejte se na P. S.2.

Vyhledejte pomoc a dostupnou literaturu. Ať už toužíte po čemkoliv, od postavení domu, permakulturní zahrady, zřízení neziskovky, vlastního podnikání přes početí dítěte po vydání knihy nebo výstavy vlastních obrazů, vždycky najdete spoustu inspirace a tipů k tomu, jak to udělat, čím si pomoci, čemu se věnovat a čemu vyhnout. Zkuste jít jinou cestou než slepou, u které je ukazatel, že je slepá. [4]

Vytvořte si krizový plán. Krize nastává v případě diskomfortu (žízeň, hlad, opuštěnost, únava, bezmoc), pak na svoje předsevzetí zapomenete, zhřešíte, či ho budete vědomě nebo nevědomě bojkotovat. Stanovte si, co uděláte, když přestanete dbát svého předsevzetí. Jak se vrátíte zpátky na cestu? „Drobný hřích je vedle vašich původních zvyklostí stále úspěch. A pochvalte se, že jste nezhřešili, jak jste byli dříve naučení. Navíc nárůst odpírání a frustrace vedou k extrémnímu propadu zpět do úrovní zlozvyku.“ Zkuste zhřešit míň, než byla vaše původní úroveň. [1] Osobní příklad: neodolám a koupím si nové klubíčko, ale jen jedno na ponožky, ne deset na „nevímco“, protože se mi líbí. A pak k nim budu muset dokupovat další, aby se z toho dalo něco uplést. 

Retrospektiva: podívejte se, co jste si stanovili vloni za cíle a poučte se z chyb? Byly nereálné? Nebo málo konkrétní? Nebo to prostě nevyšlo?

Jak u něj vydržet?

Rozhodněte se pro svůj cíl. [4] [6] Rozhodli jste se svého cíle dosáhnout, nebo to chcete jen zkusit? Z vlastní zkušenosti můžu říct, že zkoušet nemá cenu. Nezkoušejte, jestli máte na to udělat doktorát. Věřte, že na to máte a pusťte se do toho. I kdyby se to nepovedlo, udělali jste maximum. Jenom to „zkoušet“ je ztráta času. Věnujte ho raději něčemu, co opravdu chcete!

Předsevzetí (dlouhodobé cíle) mějte stále na očích.  Na pracovní stůl, ledničku, dveře od záchodu, do diáře (na diář), Google Sheet... [2] [6]

Sledujte pokroky a odměňujte se za ně už od počátku, abyste upevnili vytváření zvyku. [1] [3] Ideální je, když si vymyslíte seznam vhodných a užitečných odměn. Nedává úplně smysl přestat kouřit a začít chlastat (když se vám daří obejít se bez cigarety).

Začněte na předsevzetí pracovat hned, ale nepřepalte start, ať neunavíte slona (viz Petr Ludwig a jeho kniha Konec prokrastinace). Měňte se postupně. [5] „Lidské tělo preferuje pozvolné změny, a to jak v našem jídelníčku, tak také ve cvičebních návycích. Člověk, který nikdy nesportoval, nemůže trávit celé hodiny ve fitness nebo po sobě chtít, aby denně naběhal desítky kilometrů. Nejen, že bude svým výkonem demotivován, ale pravděpodobně si také ublíží. Stejně tak to platí pro změny ve vašem jídelníčku. Nesnažte se být ze dne na den jiní, ale zařazujte změny raději postupně. Dílčí úspěchy při změně chování vás potom motivují k dalším změnám a k vytváření nových návyků, které budou přetrvávat již po celý život.“ Můžete přestat kouřit i pít ze dne na den. I vegetariánem se můžete stát z ničeho nic. Ale pravděpodobně selžete při prvním či druhém kontaktu se stresem. Zkuste měnit svůj jídelníček postupně: zbavte se uzenin a pak teprve snižujte množství konzumovaného masa. Třeba zjistíte, že vám stačí jedno maso denně, nebo týdně, nebo se z vás časem stane vegan, to se všechno uvidí, ale nepřehánějte to s tlakem na pilu.

Zaveďte čtvrtletní schůzku se sebou. Podívejte se jednou za tři měsíce (nebo třeba na konci každého měsíce), jak jste se posunuli ke svým cílům. Pokud jste vybočili z kurzu, nasměrujte se zpět. [6]

V případě selhání začněte znovu a nic si nevyčítejte. „Pouze v případě, kdy selžete několikrát za sebou, přehodnoťte předsevzetí nebo dílčí cíl a pokuste se ho dosáhnout. Následně zkuste cíl opět zvýšit.“ [2]

Najděte si partnera, s kterým do toho půjdete, nebo si o svém cíli pravidelně povídejte s přáteli či kolegy. Sdílejte své úspěchy, konzultujte a nechte si poradit v případě selhání. 

Uvědomte si, že i přiblížení cíli může být někdy postačující. Nepodařilo se vám zhubnout dvacet kilo, ale devatenáct je stejně výhra!

Proč?

Proč si dáváme předsevzetí? Filip Lukeš [1] píše, že „... člověk je přirozeně tvor rituální a je zvyklý uzavírat a začínat nové cykly. S každým koncem něco nového začíná. Navíc máme vrozenou tendenci toužit po tom, co přesahuje naši současnou situaci.“

Samozřejmě jsem přečetla i články, ve kterých nic přínosného nebylo. Třeba o tom, že si předsevzetí/cíle můžete dávat i kdykoliv v průběhu roku. Ale to asi víte, že? Na druhou stranu i nepsychologické stránky [7] tvrdí, že dávat si předsevzetí je dobré, protože to „přináší schopnost více se poznat a zjistit, co v životě skutečně chcete. Následně tím otestujete, jak máte pevnou vůli.“ Prý se předsevzetí a nové cíle lépe plní v zimě, protože máte více času. Stejně tak terapeutka Kristina Baudyšová [8] tvrdí, že předsevzetí jsou dobrá, protože ukazují snahu být lepším člověkem. Uvádí, že pevnou vůli mají spíše muži než ženy. 

Další povídání k tématu

P. S. 1: Chcete být hodnější, nebo jinak změnit svou osobnost? Bez terapeuta by to mohlo být velmi náročné. Šárka Červinková (zdroj [1]) ale doporučuje: »Zkuste si vzpomenout, kde mají tyto neoblíbené rysy vaší osobnosti počátek. Kdo vám je předal, před čím vás chránily, k čemu vám pomohly. „Totiž veškeré vlastnosti, vzorce chování a myšlení, emoce ve specifických situacích máte v jedinečných schématech přivlastněné z podstatných důvodů. V minulosti se vám vyplatily, důležitá autorita je ocenila, díky nim jste přežili v kolektivu. Důvody jsou různé. A abychom byli hodnější, prvně je třeba zjistit, proč jsme v minulosti potřebovali být zlí, nepříjemní, chladní.“«

P. S. 2: Tipy Víta Libockého pro plánování cílů [6]: 

• Stanovte si cíle na 6 měsíců = máte možnost jej přehodnotit v polovině roku. 
• „Svá očekávání vydělte dvěma. Před startem nového roku vám v žilách koluje alkohol, cukroví a zbytky kapra. Nenechte se zmámit svými hollywoodskými představami o tom, jak začnete 6× týdně běhat, za 3 měsíce uběhnete maraton a jak tím svým kolegům vytřete zrak. Vaše nové cíle a systémy (více o systémech níže) by měly být na hranici vaší komfortní zóny, ne za ní ani před ní. Tak zajistíte efektivní osobnostní rozvoj a zamezíte předčasné abdikaci.“
• „Upřednostňujte systémy před cíli. Systémy jsou činnosti, které děláte opakovaně a ze kterých se stanou zvyky. Zavedením funkčních systémů docílíte mnohem větších výsledků než jen občasnými akčními výstřely do tmy motivovanými inspirativním videem na YouTube.“
• „Určete si 1-3 prioritní cíle. Jo, ohledně toho seznamu 37 cílů, který jste si sepsali… Určete si 1-3 cíle, kterých tento rok opravdu dosáhnete. Na kterých vám záleží nejvíce? Které vás největšími kroky dovedou k vaší dlouhodobé vizi? Které cíle vám udělají obrovskou radost i pokud ostatní selžou? Zvýrazněte si tyto cíle, přestože vám i ty ostatní připadají důležité.“

P. S. 3: Inspirativní tipy Víta Libockého na předsevzetí/cíle [6]: (zvlášť se mi líbí 11 a 7, protichůdná 8 a 9 – Co se hodí přímo pro vás?)

1. Vyzkoušejte a zaveďte nový ranní rituál. Pozitivní. „Co takhle meditace, strečink, procházka, čtení, čaj místo kafe, studená sprcha nebo journaling?“
2. 30 minut pozitivní inspirace denně. Chcete být pozitivní? Tak konzumujte pozitivní informace. „Dejte si předsevzetí, že každý den (nebo obden) vstřebáte něco pozitivního – přečtete si kapitolu knihy, která vás inspiruje, zkoukněte motivační nebo vtipné video (ale jo, počítají se i ta kočičí), poslechněte epizodu vašeho oblíbeného podcastu.“
3. Podporujte váš vztah. „Zajděte každý víkend na rande se svou drahou polovičkou a přidejte tak svému vztahu trochu šťávy.“
4. Pravidelně se hýbejte. „Stanovte si konkrétní dny a vyznačte přesné hodiny v kalendáři, kdy si na pohyb uděláte čas.“
5. „Berte překážky jako výzvy. Přeprogramujte svou mysl tak, aby brala zádrhele a “problémy” jako výzvy. Berte je jako příležitost k růstu.“
6. Založte byznys. „Standa prodává med, Pepik opravuje auta, Láďa prodává koberce na Bazoši, Tony má pekárnu. Rozjeďte něco svého.“
7. „Vystupujte z komfortní zóny. Dejte si novoroční předsevzetí, že nafouknete svou zónu pohodlí. Oslovujte cizí lidi, kdykoliv se naskytne příležitost. V kavárnách žádejte 10% slevu. Choďte do práce pěšky nebo jezděte na kole. ... Choďte po městě s černou tečkou na čele.“
8. „Říkejte na vše “ano”! Přijde vám, že máte v životě málo příležitostí? Pravděpodobně si je sami zavíráte před čenichem. Tento rok nebo půlrok říkejte na vše ano. Pozvání na kafe nebo svatbu? Jasně, rád! Lan party? Yes, man! Dědovou Škodovkou do Polska? Hell yeah!“
9. „Říkejte na vše “ne”. Jste vyfluslí, sociálně deprivovaní, nemáte čas na sebe? Udělejte si hobby z odmítání. Pomoct ti s pracovním projektem? Nope! Double date s tebou? Ne, raději knihu. Uvolněte si na sebe čas a potěšte sebe dříve, než potěšíte ostatní. Trocha sobectví není na škodu.“
10. Rozšiřte svou síť kontaktů. „... sejděte se s kamarády ze základky nebo prostě více mluvte s lidmi.“
11. „Detoxikujte se. Chtěli byste tento rok radši kreativně tvořit a číst dlouhé články a knihy nebo nesoustředěně těkat mezi několika činnostmi, neustále kontrolovat emaily a scrollovat nekonečným Instagram feedem? Dejte si detox. Vypněte si všechny notifikace (lidi vás nesežerou, když odpovíte až za několik hodin) a nechávejte mobil mimo ložnici. Vydejte se někam bez navigace. Sraz s kamarády? Nechte mobil v tašce a hlavně ho nepokládejte na stůl displejem nahoru se zapnutým bzučením. Fakt ne. Nebuďte tenhle typ člověka. Prosím. Takže letos detox!“

Zdroje:

[1] Filip Lukeš, Předsevzetí mají i své stinné stránky. Češi dělají chyby, kterými si ublíží, Domažlický deník.cz, 2. 1. 2021, https://domazlicky.denik.cz/zdravi/novy-rok-predsevzeti-2020.html

[2] Markéta Kadeřábková, Nejlepší předsevzetí do nového roku – Vzdělávat se! Orange Academy, 30. 12. 2019, https://orangeacademy.cz/clanky/nejlepsi-predsevzeti/

[3] Frances Bridges, Novoroční předsevzetí. 5 způsobů, jak jich tento rok opravdu dosáhnete. Forbes. 1. 1. 2018, https://forbes.cz/novorocni-predsevzeti-5-zpusobu-jak-jich-tento-rok-opravdu-dosahnete/

[4] zcela vlastní nápad na základě vlastních zkušeností ;-)

[5] Ing. Hana Málková, Bc. Tereza Beníčková. Proč novoroční předsevzetí nevycházejí? STOB Klub, 2018, https://www.stobklub.cz/clanek/proc-novorocni-predsevzeti-nevychazeji-/

[6] Vít Libovický. Jak si stanovit a dodržet (!) novoroční předsevzetí. stránky Vít Libovický. 2. 1. 2019. https://vitlibovicky.cz/blog/jak-si-stanovit-a-dodrzet-novorocni-predsevzeti/

[7] Top předsevzetí 2022: zhubnout, šetřit a odpočívat. Elegant.cz. 2021. https://www.pradlo-elegant.cz/clanek/1189/top-predsevzeti-2022-zhubnout-setrit-a-odpocivat/

[8] Nina Vránová zpovídá Kristinu Baudyšovou. Předsevzetí je touha být lepším člověkem. Má tedy smysl. Žena. 29. 12. 2017, https://zena.aktualne.cz/volny-cas/maji-novorocni-predsevzeti-svuj-vyznam/r~7006b1a2cb5911e6b035002590604f2e/

Adventní kalendář na blogu o tvorbě

Letošní adventní kalendář najdete na mém blogu o tvorbě: Angeliky tvorba, protože bude trochu tvořivý, trochu inspirativní a bude se snažit být veselý a probouzet štěstí i ve vás. Budete-li mít chuť, najdete v něm i pár cvičení na vlastní tvorbu. Myslím, že stojí za to to zkusit. A nebojte, ruce si při tom neumažete. 

A začínáme už v neděli, protože tahle (28. 11. 2021) bude první adventní (železná). Tak si nezapomeňte vyrobit nebo koupit adventní věnec včas.

Ve středu se zde objeví vánoční rozcestník, abyste se lépe zorientovali v mých dřívějších vánočních článcích, které by vám mohly přinést inspiraci do tohoto období.

Knihy o mozku

Mozek, paměť, kreativita, učení, motivace a další podobná témata mě snad vždy přitahovala. Možná taky proto jsem šla studovat management. Tam se tohle učí, teda jenom nějaká část. A když už nejsem ve škole, studuju sama. Zatím mám pročtené jen následující knihy a to třeba ještě ne úplně celé. Každopádně na sedm zajímavých článků o mozku by to stačit mohlo. Příští týden je totiž týden mozku. Tady jsou:

• BUZAN, Tony. Mentální mapování. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-200-3. – Senzační kniha, kterou mám moc ráda. Jednu dobu jsem děsně ulítávala na mentálních mapách a díky nim se mi na vysoké podařilo zvládnout hned několik předmětů. Kdyby nebylo jich, neměla bych šanci.
• HOWARD, Pierce J. Příručka pro uživatele mozku. 3. vyd. Praha: Portál, 2002, 397 s. Universum (Knižní klub). ISBN 80-717-8661-6. – Tak trochu přechod mezi vědou a praktickou příručkou. Docela fajn kniha. Líbí se mi, že autor sám navrhuje, jak využít různé vědecké poznatky. Na druhou stranu bych asi trochu vytkla to, že některé rady jsou takové celkem samozřejmé a nebo dost podivné.
• KLEIN, Stefan. Vzorec štěstí, aneb, Jak vznikají dobré pocity. Vyd. 1. V Brně: Alman, 2004, 167 s. Cesta k poznání. ISBN 80-867-6604-7. – Fantastická kniha, která je plná vědy a spousty různých rad, doporučení a poznatků o štěstí. Přímo mozku se věnuje kapitola číslo čtyři.
• LILIENFELD, Scott O. 50 největších mýtů populární psychologie: opravník obecně oblíbených omylů o lidském chování. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2011, 349 s. ISBN 978-80-242-2998-0. – Zajímavá kniha, i když k ní mám opatrný přístup. Jak můžete vědět, že je něco mýtus? Ve vědě je možný snad úplně všechno. A když je nějaký mýtus hodně rozšířený, těžko se vyvrací a vy se ho nechcete vzdát, protože už jste si na něj zvykli. Připadá vám známý a přestanete-li mu věřit, ztrácíte pevnou půdu pod nohama.
• PARLETTE, Snowdon. Tipy, triky a techniky pro trénink mozku. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 397 s. Universum (Knižní klub). ISBN 80-717-8661-6. – Úžasná kniha plná zajímavých nápadů. Útlá a rozhodně stojí za přečtení a vyzkoušení.
• THAKORE, Abhishek. Superstudent: jak se stát vynikajícím studentem. Praha: Ekopress, 2008, 144 s. ISBN 978-80-86929-38-5. – Skvělá kniha o tom, jak se co nejlépe učit. Ale ne jen memorovat, ale taky o jídle, o spánku, o tom, jak vás to bude více bavit... No, o mozku tam toho vlastně moc není... možná nic...
• WOODWARD, John. Trénuj svůj mozek a budeš génius: [vše o tvém skvělém mozku a jak ho cvičit]. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2011, 192 s. Universum (Knižní klub). ISBN 978-80-242-2851-8. – Vypadá a nejspíš i je to kniha pro děti, ale je plná nejrůznějších zajímavostí a jak s oblibou říkám, je v ní všechno podstatné, aniž by tam bylo zbytečně moc omáčky, jak to v knihách pro dospělé bývá, aby vypadaly „vědečtěji“.

Nebezpečí pochvaly

Asi jako každý mám ráda pochvalu. Líbí se mi, když se druhým líbí to, co dělám. A nezáleží na tom, jestli moje články ostatním připadají chytré, duchaplné, svěží, zábavné, zajímavé, přínosné, poučné nebo jakkoliv jiné. Líbí se mi, že se líbí. Lichotí mi to.

Zrovna tak se mi líbí, když někdo obdivuje moje výtvory. Naše společnost je tak trochu postavená na hlavu. Protože říct o mně, že jsem šikovná, může kdokoliv, jenom ne já. A přitom já bych to měla vědět nejlíp, ne?

S největší pravděpodobností dokážu lépe než ostatní odhadnout, jestli mi jde titěrná práce, jestli se ráda patlám s detaily a maličkostmi, jestli mám trpělivost na paličkování, origami, nebo šití z korálků. Jenže, když to řeknu já, zní to jako když se chlubím. A vlastně to ani není ono. Vždycky je lepší, když vás chválí někdo jiný. Za šikovnost, trpělivost, pečlivost, nebo dobrou večeři, to je vlastně jedno.

Potíž je v tom, že se člověk může stát na lichotce závislý. Na jednu stranu je fajn, když se žena snaží, aby jejímu manžílkovi chutnalo. Přichází s novými recepty, k polévce začíná dělat dezerty a o víkendech peče. Jenže třeba v psaní to nějak není ono. Když vás motivuje cizí chvála, tak nějak se vám vlastně ani nechce psát. Píšete proto, že chce zase u svého článku vidět tu plus jedničku. Líbí se vám, že vám někdo dal plus, i když netušíte, kdo to byl, a taky víte, že to byl jenom jeden člověk. Snažíte se pochopit, které články se mu líbí, a proč jim dává plus jedna a třeba nenapíše komentář. Nebo vám to sám neřekne, že ten článek byl vážně dobrý. A tak se z toho stane honba za jedničkami. Už nepíšete pro radost, ale pro toho jediného čtenáře, který vás známkuje.

Stalo se vám někdy něco podobného?

Výzkum motivace k doktorskému studiu

Dneska mi z VŠE přišel dotazník ohledně motivace k doktorskému studiu. Dotazníky mám ráda a odpovídám celkem s chutí. Chvilka času mě nezabije a navíc by to třeba mohlo někomu pomoci. Nechápu všechny ty neochotné lidi, kteří to radši rovnou zavřou. Měli by si někdy zkusit udělat dotazník a žádat o jeho vyplnění, pak by to brali úplně jinak. Nebo taky ne.

Motivace k doktorskému studiu. Co mě motivovalo, abych šla na doktorát? Bylo toho víc. Rozhodně ten milý chlapík, který nám o něm přišel vykládat. Ten mě na doktorát opravdu zlákal. Těžko říct čím, snad svým charisma. Pak tu je má neutuchající touha dál se vzdělávat. Dozvídat se nové věci, něco nového se učit. Lákala mě možnost učit ostatní. Myslím, že v učení jsem celkem dobrá – tedy, předtím jsem si to myslela, teď si tím ani zdaleka nejsem jistá. Dá se předpokládat, že se na doktorát dostanu relativně snadno… není tam zrovna nátřesk. Všichni se těší, až ze školy vypadnou. Nejistota spojená s hledáním práce a místo oslavy vydřeného titulu pracák se mi taky nezdála jako lákavá vyhlídka. A pak tu byla ta podivná věc, že jsem to musela zkusit. Když to nevyjde, nevadí, myslela jsem si. Dnes už vím, že vadí. Fakt by mě štvalo, kdybych to nedodělala. Ale šlo o to, že když to neudělám, pak na to nemám, věda není pro mě a tak dál, ale když to nezkusím, budu si nejspíš celý život říkat: co kdyby… a tak jsem to šla zkusit. A to byl asi taky jeden z těch problémů. Inženýra jsem nešla zkusit. Šla jsem ho udělat, získat, vyhrát, bojovat, i když to bude strašně namáhavé… a taky že bylo. Ale když něco jdete zkusit, myslíte si (značně naivně), že už jste něco podobného dvakrát udělali, a tak to bude brnkačka. Kdepak, vždycky to byla fuška, a tak je to fuška i teď. Ale teď se vám to nelíbí.

A proč nejít na doktorát?

Možná vám bude vadit málo peněz. A z toho plynoucí závislost na rodičích, nebo potřeba najít si půlúvazek jinde. Možná vám bude vadit nedostatek volného času. Nechcete si už nosit práci domů. Možná vám bude vadit, že i když se snažíte o nejvyšší stupeň vysokoškolského vzdělání, jste na akademické půdě kromě studentů ten nejnižší… a nezřídka se tak s vámi i jedná. Jinde vám říkají „paní inženýrko“, tady si o vás otřou boty. Vždyť nejste ani Ph.D.

Ale možná se vám bude líbit, že si vás pletou se studenty a hádají vám o deset let míň. Že máte přístup k drahým internetovým zdrojům, že můžete publikovat vědecké články a psát knihy, skripta a ještě vás za to platí. Možná si na grantech a projektech vyděláte víc, než kdybyste sehnali průměrnou práci. Možná si snadno zvyknete na kancelář, počítač, nástěnku, vlastní knihovničku plnou zajímavých knih. Možná budete chtít víc, ale to nemůžete vědět, dokud to nezkusíte.

P. S.: Jsem zvědavá, jaké výsledky jim z toho výzkumu vylezou.

Odměna předem

Hádám, že už jsem to delší dobu neudělala, ale tentokrát jsem neodolala a pořídila si odměnu dřív, než bylo skutečně za co. Mám toho teď v práci hodně. No, jak se to vezme. Všehovšude se mi slezly jen dva velice časově náročné projekty. Oba jsou naléhavé a zároveň velice důležité, ani jeden se nedá odložit nebo delegovat - stejně není komu - a ani mi s nimi nemůže nikdo pomoci, takže se s tím musím poprat sama, jak nejlíp to půjde a doufat, že to dopadne dobře. Nikdy jsem ještě nic podobného nedělala.

Před pár dny jsem šla kolem Vietnamců v podchodu a přemýšlela, jak si tam může někdo něco koupit. Kdoví, třeba by bylo fajn si hned u nádraží otevřít obchod - nějaký super kvalitní, značkový a drahý - vždyť kolem nádraží chodí skoro každý... no, ne každý ale podchodem, to je pravda. Ale to je teď vedlejší. Zkrátka jsem si říkala, že bych si tam rozhodně boty nekupovala. A když jsem se vracela zpátky, uviděla jsem tam obrovské množství šál a šátků (pro ty mám slabost) a hlavně jsem zahlédla ten, o kterém jsem básnila před Vánoci a Ježíšek mi ho nedonesl. Je to taková zvláštnůstka. Je hebká, zdá se že teplá a obě strany jsou proti sobě inverzní v barvách. Už se nemůžu dočkat, až si udělám modrý týden a obléknu si ji.