Předsevzetí do nového roku

První pracovní den tohoto roku je ideální pro naplánování předsevzetí, pokud jste se k tomu dosud nedostali. Já se pro letošek rozhodla zařadit trochu teorie o předsevzetích... Myslela jsem, že mezi předsevzetími a cíli je nějaký rozdíl, ale při pročítání nejsnadněji dostupné literatury jsem zjistila, že jsou tyto pojmy v podstatě totožné. Považovala jsem cíl za něco, čeho jde dosáhnout, splnit to (jako zhubnout deset kilo, postavit dům, naučit se anglicky...), zatímco předsevzetí bylo spíš nekonečné (jíst každý den ovoce, týdně sekat trávník, dvakrát týdně s manželem číst v angličtině aspoň dvě stránky...) Trochu jiný názor má Vít Libovický: „Novoroční předsevzetí jsou jen roční cíle maskované pod luxusním názvem.“ [6]

Je dobré si uvědomit, že se můžete změnit. Fyzicky (zhubnout, přestat kouřit, pít), i vlastnosti, které na sobě nemáte rádi. Třeba byste chtěli být hodnější (o tom více v P. S. 1).

Jak si předsevzetí stanovit?

Vyberte si něco, co je pro vás opravdu důležité. Důraz kladu především na „důležité pro vás“. Pokud se snažíte o cíl někoho jiného, je už předem odsouzen k nezdaru. Nikdy se vám nepodaří zhubnout, přestat kupovat klubíčka, kouřit, kousat si nehty, když o to ve skutečnosti nestojíte a nemáte zájem pro to něco udělat. Cíl musí být váš, nebo ho za svůj musíte přijmout. Jinak z toho nic nebude. Pro posílení motivace se doporučuje sepsat si, proč se o cíl snažíte, co vám přinese jeho dosažení.

Realisticky. A použít pravidlo SMART, doporučuji můj článek zde. Lépe už to nenapíšu. Ale trochu jsem zaktualizovala a doplnila. ;-) Pro toho, kdo nečetl odkazovaný text (věčná škoda): stanovte si svůj cíl velmi konkrétně, měřitelně = víte, zda jste v cíli nebo ještě ne, realisticky a s termínem.

Jen pár velkých cílů. Pár jsou dva. (Viz P. S.2.)

Rozdělte velký cíl na více menších. Určete si milníky a ideálně i částečně samostatné dílčí cíle. Ideálně i harmonogram, kdy by měly být splněny, abyste dosáhli požadovaného cíle. Dejte si rezervu na dokončení, opravu, korekci pro případ, že vše nepůjde podle plánu, což určitě nepůjde. [3] Hezky to ve své knize Metoda Bullet journal, Zhodnoťte včerejšek, uspořádejte si dnešek a naplánujte zítřek popisuje Ryder Carroll, ale o tom zase jindy. Říká jim myslím sprinty. A co se týče časové rezervy, podívejte se na P. S.2.

Vyhledejte pomoc a dostupnou literaturu. Ať už toužíte po čemkoliv, od postavení domu, permakulturní zahrady, zřízení neziskovky, vlastního podnikání přes početí dítěte po vydání knihy nebo výstavy vlastních obrazů, vždycky najdete spoustu inspirace a tipů k tomu, jak to udělat, čím si pomoci, čemu se věnovat a čemu vyhnout. Zkuste jít jinou cestou než slepou, u které je ukazatel, že je slepá. [4]

Vytvořte si krizový plán. Krize nastává v případě diskomfortu (žízeň, hlad, opuštěnost, únava, bezmoc), pak na svoje předsevzetí zapomenete, zhřešíte, či ho budete vědomě nebo nevědomě bojkotovat. Stanovte si, co uděláte, když přestanete dbát svého předsevzetí. Jak se vrátíte zpátky na cestu? „Drobný hřích je vedle vašich původních zvyklostí stále úspěch. A pochvalte se, že jste nezhřešili, jak jste byli dříve naučení. Navíc nárůst odpírání a frustrace vedou k extrémnímu propadu zpět do úrovní zlozvyku.“ Zkuste zhřešit míň, než byla vaše původní úroveň. [1] Osobní příklad: neodolám a koupím si nové klubíčko, ale jen jedno na ponožky, ne deset na „nevímco“, protože se mi líbí. A pak k nim budu muset dokupovat další, aby se z toho dalo něco uplést. 

Retrospektiva: podívejte se, co jste si stanovili vloni za cíle a poučte se z chyb? Byly nereálné? Nebo málo konkrétní? Nebo to prostě nevyšlo?

Jak u něj vydržet?

Rozhodněte se pro svůj cíl. [4] [6] Rozhodli jste se svého cíle dosáhnout, nebo to chcete jen zkusit? Z vlastní zkušenosti můžu říct, že zkoušet nemá cenu. Nezkoušejte, jestli máte na to udělat doktorát. Věřte, že na to máte a pusťte se do toho. I kdyby se to nepovedlo, udělali jste maximum. Jenom to „zkoušet“ je ztráta času. Věnujte ho raději něčemu, co opravdu chcete!

Předsevzetí (dlouhodobé cíle) mějte stále na očích.  Na pracovní stůl, ledničku, dveře od záchodu, do diáře (na diář), Google Sheet... [2] [6]

Sledujte pokroky a odměňujte se za ně už od počátku, abyste upevnili vytváření zvyku. [1] [3] Ideální je, když si vymyslíte seznam vhodných a užitečných odměn. Nedává úplně smysl přestat kouřit a začít chlastat (když se vám daří obejít se bez cigarety).

Začněte na předsevzetí pracovat hned, ale nepřepalte start, ať neunavíte slona (viz Petr Ludwig a jeho kniha Konec prokrastinace). Měňte se postupně. [5] „Lidské tělo preferuje pozvolné změny, a to jak v našem jídelníčku, tak také ve cvičebních návycích. Člověk, který nikdy nesportoval, nemůže trávit celé hodiny ve fitness nebo po sobě chtít, aby denně naběhal desítky kilometrů. Nejen, že bude svým výkonem demotivován, ale pravděpodobně si také ublíží. Stejně tak to platí pro změny ve vašem jídelníčku. Nesnažte se být ze dne na den jiní, ale zařazujte změny raději postupně. Dílčí úspěchy při změně chování vás potom motivují k dalším změnám a k vytváření nových návyků, které budou přetrvávat již po celý život.“ Můžete přestat kouřit i pít ze dne na den. I vegetariánem se můžete stát z ničeho nic. Ale pravděpodobně selžete při prvním či druhém kontaktu se stresem. Zkuste měnit svůj jídelníček postupně: zbavte se uzenin a pak teprve snižujte množství konzumovaného masa. Třeba zjistíte, že vám stačí jedno maso denně, nebo týdně, nebo se z vás časem stane vegan, to se všechno uvidí, ale nepřehánějte to s tlakem na pilu.

Zaveďte čtvrtletní schůzku se sebou. Podívejte se jednou za tři měsíce (nebo třeba na konci každého měsíce), jak jste se posunuli ke svým cílům. Pokud jste vybočili z kurzu, nasměrujte se zpět. [6]

V případě selhání začněte znovu a nic si nevyčítejte. „Pouze v případě, kdy selžete několikrát za sebou, přehodnoťte předsevzetí nebo dílčí cíl a pokuste se ho dosáhnout. Následně zkuste cíl opět zvýšit.“ [2]

Najděte si partnera, s kterým do toho půjdete, nebo si o svém cíli pravidelně povídejte s přáteli či kolegy. Sdílejte své úspěchy, konzultujte a nechte si poradit v případě selhání. 

Uvědomte si, že i přiblížení cíli může být někdy postačující. Nepodařilo se vám zhubnout dvacet kilo, ale devatenáct je stejně výhra!

Proč?

Proč si dáváme předsevzetí? Filip Lukeš [1] píše, že „... člověk je přirozeně tvor rituální a je zvyklý uzavírat a začínat nové cykly. S každým koncem něco nového začíná. Navíc máme vrozenou tendenci toužit po tom, co přesahuje naši současnou situaci.“

Samozřejmě jsem přečetla i články, ve kterých nic přínosného nebylo. Třeba o tom, že si předsevzetí/cíle můžete dávat i kdykoliv v průběhu roku. Ale to asi víte, že? Na druhou stranu i nepsychologické stránky [7] tvrdí, že dávat si předsevzetí je dobré, protože to „přináší schopnost více se poznat a zjistit, co v životě skutečně chcete. Následně tím otestujete, jak máte pevnou vůli.“ Prý se předsevzetí a nové cíle lépe plní v zimě, protože máte více času. Stejně tak terapeutka Kristina Baudyšová [8] tvrdí, že předsevzetí jsou dobrá, protože ukazují snahu být lepším člověkem. Uvádí, že pevnou vůli mají spíše muži než ženy. 

Další povídání k tématu

P. S. 1: Chcete být hodnější, nebo jinak změnit svou osobnost? Bez terapeuta by to mohlo být velmi náročné. Šárka Červinková (zdroj [1]) ale doporučuje: »Zkuste si vzpomenout, kde mají tyto neoblíbené rysy vaší osobnosti počátek. Kdo vám je předal, před čím vás chránily, k čemu vám pomohly. „Totiž veškeré vlastnosti, vzorce chování a myšlení, emoce ve specifických situacích máte v jedinečných schématech přivlastněné z podstatných důvodů. V minulosti se vám vyplatily, důležitá autorita je ocenila, díky nim jste přežili v kolektivu. Důvody jsou různé. A abychom byli hodnější, prvně je třeba zjistit, proč jsme v minulosti potřebovali být zlí, nepříjemní, chladní.“«

P. S. 2: Tipy Víta Libockého pro plánování cílů [6]: 

• Stanovte si cíle na 6 měsíců = máte možnost jej přehodnotit v polovině roku. 
• „Svá očekávání vydělte dvěma. Před startem nového roku vám v žilách koluje alkohol, cukroví a zbytky kapra. Nenechte se zmámit svými hollywoodskými představami o tom, jak začnete 6× týdně běhat, za 3 měsíce uběhnete maraton a jak tím svým kolegům vytřete zrak. Vaše nové cíle a systémy (více o systémech níže) by měly být na hranici vaší komfortní zóny, ne za ní ani před ní. Tak zajistíte efektivní osobnostní rozvoj a zamezíte předčasné abdikaci.“
• „Upřednostňujte systémy před cíli. Systémy jsou činnosti, které děláte opakovaně a ze kterých se stanou zvyky. Zavedením funkčních systémů docílíte mnohem větších výsledků než jen občasnými akčními výstřely do tmy motivovanými inspirativním videem na YouTube.“
• „Určete si 1-3 prioritní cíle. Jo, ohledně toho seznamu 37 cílů, který jste si sepsali… Určete si 1-3 cíle, kterých tento rok opravdu dosáhnete. Na kterých vám záleží nejvíce? Které vás největšími kroky dovedou k vaší dlouhodobé vizi? Které cíle vám udělají obrovskou radost i pokud ostatní selžou? Zvýrazněte si tyto cíle, přestože vám i ty ostatní připadají důležité.“

P. S. 3: Inspirativní tipy Víta Libockého na předsevzetí/cíle [6]: (zvlášť se mi líbí 11 a 7, protichůdná 8 a 9 – Co se hodí přímo pro vás?)

1. Vyzkoušejte a zaveďte nový ranní rituál. Pozitivní. „Co takhle meditace, strečink, procházka, čtení, čaj místo kafe, studená sprcha nebo journaling?“
2. 30 minut pozitivní inspirace denně. Chcete být pozitivní? Tak konzumujte pozitivní informace. „Dejte si předsevzetí, že každý den (nebo obden) vstřebáte něco pozitivního – přečtete si kapitolu knihy, která vás inspiruje, zkoukněte motivační nebo vtipné video (ale jo, počítají se i ta kočičí), poslechněte epizodu vašeho oblíbeného podcastu.“
3. Podporujte váš vztah. „Zajděte každý víkend na rande se svou drahou polovičkou a přidejte tak svému vztahu trochu šťávy.“
4. Pravidelně se hýbejte. „Stanovte si konkrétní dny a vyznačte přesné hodiny v kalendáři, kdy si na pohyb uděláte čas.“
5. „Berte překážky jako výzvy. Přeprogramujte svou mysl tak, aby brala zádrhele a “problémy” jako výzvy. Berte je jako příležitost k růstu.“
6. Založte byznys. „Standa prodává med, Pepik opravuje auta, Láďa prodává koberce na Bazoši, Tony má pekárnu. Rozjeďte něco svého.“
7. „Vystupujte z komfortní zóny. Dejte si novoroční předsevzetí, že nafouknete svou zónu pohodlí. Oslovujte cizí lidi, kdykoliv se naskytne příležitost. V kavárnách žádejte 10% slevu. Choďte do práce pěšky nebo jezděte na kole. ... Choďte po městě s černou tečkou na čele.“
8. „Říkejte na vše “ano”! Přijde vám, že máte v životě málo příležitostí? Pravděpodobně si je sami zavíráte před čenichem. Tento rok nebo půlrok říkejte na vše ano. Pozvání na kafe nebo svatbu? Jasně, rád! Lan party? Yes, man! Dědovou Škodovkou do Polska? Hell yeah!“
9. „Říkejte na vše “ne”. Jste vyfluslí, sociálně deprivovaní, nemáte čas na sebe? Udělejte si hobby z odmítání. Pomoct ti s pracovním projektem? Nope! Double date s tebou? Ne, raději knihu. Uvolněte si na sebe čas a potěšte sebe dříve, než potěšíte ostatní. Trocha sobectví není na škodu.“
10. Rozšiřte svou síť kontaktů. „... sejděte se s kamarády ze základky nebo prostě více mluvte s lidmi.“
11. „Detoxikujte se. Chtěli byste tento rok radši kreativně tvořit a číst dlouhé články a knihy nebo nesoustředěně těkat mezi několika činnostmi, neustále kontrolovat emaily a scrollovat nekonečným Instagram feedem? Dejte si detox. Vypněte si všechny notifikace (lidi vás nesežerou, když odpovíte až za několik hodin) a nechávejte mobil mimo ložnici. Vydejte se někam bez navigace. Sraz s kamarády? Nechte mobil v tašce a hlavně ho nepokládejte na stůl displejem nahoru se zapnutým bzučením. Fakt ne. Nebuďte tenhle typ člověka. Prosím. Takže letos detox!“

Zdroje:

[1] Filip Lukeš, Předsevzetí mají i své stinné stránky. Češi dělají chyby, kterými si ublíží, Domažlický deník.cz, 2. 1. 2021, https://domazlicky.denik.cz/zdravi/novy-rok-predsevzeti-2020.html

[2] Markéta Kadeřábková, Nejlepší předsevzetí do nového roku – Vzdělávat se! Orange Academy, 30. 12. 2019, https://orangeacademy.cz/clanky/nejlepsi-predsevzeti/

[3] Frances Bridges, Novoroční předsevzetí. 5 způsobů, jak jich tento rok opravdu dosáhnete. Forbes. 1. 1. 2018, https://forbes.cz/novorocni-predsevzeti-5-zpusobu-jak-jich-tento-rok-opravdu-dosahnete/

[4] zcela vlastní nápad na základě vlastních zkušeností ;-)

[5] Ing. Hana Málková, Bc. Tereza Beníčková. Proč novoroční předsevzetí nevycházejí? STOB Klub, 2018, https://www.stobklub.cz/clanek/proc-novorocni-predsevzeti-nevychazeji-/

[6] Vít Libovický. Jak si stanovit a dodržet (!) novoroční předsevzetí. stránky Vít Libovický. 2. 1. 2019. https://vitlibovicky.cz/blog/jak-si-stanovit-a-dodrzet-novorocni-predsevzeti/

[7] Top předsevzetí 2022: zhubnout, šetřit a odpočívat. Elegant.cz. 2021. https://www.pradlo-elegant.cz/clanek/1189/top-predsevzeti-2022-zhubnout-setrit-a-odpocivat/

[8] Nina Vránová zpovídá Kristinu Baudyšovou. Předsevzetí je touha být lepším člověkem. Má tedy smysl. Žena. 29. 12. 2017, https://zena.aktualne.cz/volny-cas/maji-novorocni-predsevzeti-svuj-vyznam/r~7006b1a2cb5911e6b035002590604f2e/

Otázky 4

• Jak se pozná zásaditá půda? Jak z té naší zásaditou udělat? Použít se dají papírky pro měření pH půdy, nebo lze odhadnout podle převažujících druhů plevele. Kyselá půda svědčí například jitroceli a šťovíku, zásaditá hořčici a komonici. Zásaditější půdu vytvoříte přidáním dřevěného popela nebo dolomitického vápence. „Kyselomilným rostlinám zlepší podmínky jehličnatá hrabanka, jehličí, hnojení síranem amonným a kyselá vrchovištní rašelina (k přírodě ohleduplní zahrádkáři však od používání rašeliny upouštějí, neboť její přírodní zdroje se nestíhají obnovovat). Pokud si přejete kyselomilné rostliny a máte půdu spíše zásaditou, je jednodušší zvolit pěstování v nádobách.“ (zdroj: https://www.ireceptar.cz/zahrada/je-vase-puda-kysela-nebo-zasadita-jak-to-zjistit-a-co-s-tim.html)
• Jak udělat čaj s čokoládou, aby byl dobrý? Pila jsem to jednou v Brně v nějaké čajovně a byl famózní. Od té doby se ho snažím napodobit, ale vždy se mi stane nějaký problém: buď se čokoláda nerozpouští a zůstává vcelku, nebo v čaji plavou hrudky.
• Na co se používá škrob na škrobení prádla? K čemu je to dobré?
• Jak se zbavit čmelíků? O odpověď jsem se pokusila v článku Novinky v našem kurníku Bod 3: máme čmelíky.
• Můžu lamí srsti říkat vlna, když to není z ovcí?
• Vede nadměrná spotřeba cukru k cukrovce?
• Co je teriyaki?
• Kolik tekutin se má denně vypít?
• Jak se dělá citrusové carpacio s meruňkovou zmrzlinou? Tak především se správně píše carpaccio [karpačo]. Nic jako citrusové carpaccio jsem nenašla. Ovocné carpaccio = na talíři rozložené ovoce nakrájené na tenká kolečka. Snad jen v Citrusové kuchařce od Jany Hanšpachové a Markéty Lapprandové. Ta uvádí, že pomerančové carpaccio znamená silně opepřené plátky pomeranče, osolené a podávané s bílým jogurtem.
• Jak se zbavit tuku na bocích? A zadku?
• Jsou chytřejší lidé, co mluví pomalu? Podle vědeckých studií připadají posluchačům chytřejší ti, kteří mluví rychle. Vypadají totiž, že se v tématu dobře orientují. Ale to je přesvědčivost. Jaká je realita? Můj osobní tip je, že to je jedno, že se mezi pomalumluvícími i rychlemluvícími najde stejné množství inteligentů, jako těch méně mozkově zdatných...
• Kolik kobaltu potřebuji na vyrobení modrého skla? (Otázka vychází z článku Huť Jakub v Tasicích (3))

Omalovánky pro dospělé

Nový trend, posedlost nebo mánie… nazvěte si to, jak chcete, ale nemůžete popřít, že omalovánky právě frčí. Najdete je v každém knihkupectví a je jich tak nepřeberné množství, že si stěží dokážete vybrat. Ani když víte, jestli máte chuť patlat se s mandalami, zvířátky, nebo rostlinami, nemáte ještě vyhráno. Pojďme se podívat, co všechno je k mání…

Odkud se to vzalo? Domnívám se, že velký boom omalovánek pochází z předešlého velkého Zentanglového boomu. Jak možná víte, sama se kresbou Zentanglu zabývám už rok. Tady http://angelikytvorba.blogspot.cz/2015/05/zentangle.html najdete rozcestník k mým článkům o Zentanglu a můžete si prohlédnout moje obrázky. Některé plánuji umístit i na Fler, ale dosud jsem se k tomu nedostala.

Co je na tom tak úžasného? Vlastně nic. Stejně jako na Zentanglu. Žádná velká převratná myšlenka a přece... Podstatou kreslení Zentanglu je stejně jako u prostého vymalovávání mandal, že se musíte soustředit na to, co děláte. Pečlivě vybarvujete jednotlivá malá místečka, kocháte se barevným výsledkem a jste plně soustředění... pak dosahujete relaxace. Vtip je v naprosté soustředěnosti. Odborně se tomu říká stav „flow“ (z anglického proudění, tok). Pojem vymyslel psycholog Mihaly Csikszentmihalyi a znamená naprosté ponoření do pocitů soustředěnosti, nadšení a úspěchu. Dělat můžete cokoliv: štípat dříví, mýt nádobí, plést... u posledního bodu bych se ráda zastavila, protože tam to nejlépe funguje mně. Při pletení náročnějších vzorů, kdy musíte počítat, případně si i bokem dělat poznámky, jste opravdu naprosto soustředění právě do této činnosti. A zrovna tak je to s psaním blogu. Leckdy jsem natolik ponořená do tvorby nějakého článku, že bych se zapomněla i najíst.

Pokud chcete stavu flow dosáhnout, jak na to? 

• Dělejte aktivně (sledování televize obvykle nefunguje) 
• něco s jasně definovaným souborem cílů a pokroku, to dodává směr a strukturu úkolu (z toho logicky plyne, že nás nejasné úkoly frustrují). 
• Je třeba, aby úkoly měly jasnou a okamžitou zpětnou vazbu, jak vám každý potvrdí, když vidíte pokrok, cítíte se uspokojeni. Proto ve vás flow může vyvolávat třeba i úklid, nebo praní a žehlení, kdy se z hromádky prádla vytvoří úhledně vyžehlené komínky. Poslední podmínkou je, že věříte, že máte schopnosti na dokončení úkolu. Další detaily si můžete přečíst například na Wikipedii v článku Flow.

Tak teď už víte, proč se dospělí pouští do omalovávání obrázků jako malé děti a ve velkém – všichni jsme příliš stresovaní a sami se stresujeme řešením maličkostí (když nejde o život, jde o...), takže trocha flow a relaxace (zapomnění na okolní svět a problémy) nám rozhodně prospěje.

A co najdete na trhu? Jen rychlá rešerše.

101 mandal pro krásný den	87 Kč
Antistresové omalovánky - inspirativní zenové mandaly	134 Kč
Antistresové omalovánky - kouzelné zahrady	134 Kč
Antistresové omalovánky - kreativní vnímání	134 Kč
Antistresové omalovánky - uklidňující kruhy	134 Kč
Antistresové omalovánky pro dospělé (První česká kniha omalovánek pro dospělé)	172 Kč
Antistresové omalovánky s pastelkami-set (2x omalovánky + pastelky)	334 Kč
Antistresové omalovánky: Květiny	167 Kč
Antistresové omalovánky: Mandaly	167 Kč
Čarovný les - antistresové omalovánky	177 Kč
Etnomalovánky - Omalovánky pro dospělé inspirované populárním uměním mehndi a paisley designem	143 Kč
Hravá geometrie	159 Kč
Indická inspirace	159 Kč
Indická inspirace	140 Kč
Klasické relaxační omalovánky - Nádherné obrázky s klasickými vzory určené k vybarvení	112 Kč
Klidná hra barev	140 Kč
Kreativní terapeutické omalovánky	280 Kč
Květiny - 70 Antistresových omalovánek	177 Kč
Kvety 70 antistresových vymaľovaniek	213 Kč
Magické MANDALY - Relaxační omalovánky pro dospělé	70 Kč
Magické obrázky	149 Kč
Meditační omalovánky - Krásné obrázky, s kterými odplují všechny Vaše starosti	112 Kč
Nejúžasnější stavby světa	149 Kč
Orientální vzory - 70 Antistresových omalovánek	177 Kč
Proměny zvířat - antistresové omalovánky	177 Kč
Relaxační omalovánky pro dospělé (perforované, lze vytrhávat a zarámovat)	84 Kč
Relaxační omalovánky s přírodními motivy	112 Kč
Secese - Secesní omalovánky pro dospělé	117 Kč
SECESE ARTDECO - Antistresové omalovánky pro dospělé	160 Kč
Secret Garden	290 Kč
Tajná zahrada	209 Kč
Tajná zahrada - pastelkou proti stresu	222 Kč
TOPP Relaxační omalovánky (Susanne Kuhlendahl, Tobias Thies)	169 Kč
TOPP Relaxační omalovánky (Ursula Schwab)	169 Kč
Začarovaný les	376 Kč
Zahrada snů	149 Kč
Zenová zahrada	149 Kč

 

O přínosu omalovánek psala Barbora Šťastná v článku Chvála omalovánek.

P. S.: Za kvalitu tabulky se omlouvám, na blogu je to trochu obtížnější, proto jsem musela vynechat i autory a nakladatelství, z něhož mám ceny (platí obvykle na e-shopu, v kamenné prodejně jsou knihy někdy i výrazně dražší).

Otázky 3

• Proč se dělá mlha? Změna vlhkosti? Změna tepla?
• Je zívání nakažlivé? Proč pro psychopaty ne?
• Jak poznám (spolehlivě) psychopata?
• Do kdy je kopec kopec? A od kdy je to už hora?
• Z čeho vychází výraz socka? Nebo sockovat? Copak se chudý člověk ponožkuje?

Modré (Žluté) pondělí

Pro děti a studenty začínaly jarní prázdniny zvané „vakace“. 

Dnes je to den vhodný pro velký (jarní/velikonoční) úklid. Pusťte se do něj s radostí, ať k vám může jaro. Pomoci vám mohou moje nepravidelné pondělní články o úklidu. Je ovšem otázkou, jestli je správné se do něj pouštět právě dnes, protože podle jednoho zdroje bylo zakázáno vykonávat jakoukoliv práci. 

A proč Modré nebo Žluté? K Modrému jsem vyčetla, že se dnes snad v kostelech vyvěšují modré látky, ale jinak nevím. Podle církevní tradice se tento den kostely zdobily modrým nebo fialovým suknem. Takže to je vhodná otázka do série Proč. Tedy byla, letos jsem zjistila, že pojmenování je odvozeno z německého „Blauer Montag“, blau v tomto případě znamenalo podnapilý, práce neschopný, na Modré pondělí by se proto nemělo pracovat. 

Zdroje:
http://living.iprima.cz/bydleni/dnes-je-kvetna-nedele-vite-proc-krestane-sveti-kocicky
http://www.extra.cz/kvetna-nedele-je-tady-nastava-svaty-tyden-jake-velikonocni-zvyky-se-vazou-k-jednotlivym-dnum

(Aktualizovaný článek z roku 2015.)

Aktuálně z 15. Sázavafestu: Dědeček

Už jsem vám psala, že jednou z akcí, kterou můžete navštívit je Sázavafest ve Světlé nad Sázavou. Protože bylo dneska vstupné zdarma a protože mi připadá zajímavý, vyrazila jsem se podívat na Jiřího Dědečka, který nám kdysi zpíval ve škole a od něhož už mám autogram z knižního veletrhu z roku 2014. Slyšela jsem ještě kousek Jelenů (no zrovna píseň Jelen... Zabil jsem v lese jelena mě moc nenadchla pro svůj text!), rytmus byl dobrej. Dalo by se na to trsat. Zato Vladimír Mišík se svým blues mi připadal příliš uspávací. Tenhle styl hudby se mi nelíbil, a tak jsem si vyrazila prohlédnout okolí.

Spousta stánků s jídlem (grilované maso, langoše a bramborové spirálky, ale i trdelníky), šperky (zajímavý byl stánek s náušničkama z mrňavých ořezaných pastelek, pletenýma pidiponožkama, pírkama apod.), stánky s tetováním a piercingem a pak ohraničená plocha pro kuřáky. Nad tím mi vážně zůstává rozum stát. Kromě toho, že se můžete převléknout za ženicha a nevěstu, nechat se pověsit do postroje a vyhazovat z ringu molitanové kostky, si taky můžete skočit ze šesti nebo deseti metrů do nafouknuté plachty.

Ptala jsem se dvou securiťáků, proč po mně chtějí vědět, jestli jsem kuřák a co by se změnilo, kdybych byla. A jak by to poznali. Jejich odpovědi byly pofidérní, že prý bych si tam koupila krabičku cigaret. Jo, a když běžně tvrdím, že kuřáci jsou převážně sobci a utiskují ostatní, které nutí čuchat vlastní smrad, znovu se mi to svým způsobem potvrdilo, protože v téhle zóně mohou pouze kuřáci soutěžit o ceny (nevím, jestli to nejsou náhodou cigarety, pak by to asi dávalo větší smysl). A to si stěžují, že je my nekuřáci utiskujeme... nevím, o žádných soutěžích, z nichž by byli kuřáci vyřazeni. Naopak jsou dokonce zvýhodněni např. pojišťovnou VZP, která za odvykání kouření (ale stejně tak i za zbavování se obezity) nabízí bodové bonusy, díky nimž lze dostat větší příspěvek. Tak to jen úvaha na okraj, abyste věděli, že občas něco nechápu. :-) A teď už k Dědečkovi.

Přišla jsem trochu později, a tak jsem slyšela jenom:

• Musíme vidět dál,
• U studánky (Dans l’eau de la claire fontaine),
• U vás v kuchyni, tak trochu smutně o nevěře,
• Usměj se na mě,
• Zabili trafikantku,
• Vraťte nám nepřítele (a jděte do háje),
• Žalozpěv pro lehký holky (La complainte des filles de joie), ten se mi líbil ze všech nejvíc. Je to trochu jiný pohled, jak říká: „stačilo možná malinko a říkal bys jí maminko, tý děvce, co kunčofta shání.“

Na Dědečkovi se mi líbí, že jeho písničky mají myšlenku. Mají v sobě něco víc než jen obvyklý broukání. Trochu mi připomíná Jahelku, jenom... Svým způsobem ho vlastně nemám ráda. Nutí mě k přemýšlení o věcech, nad kterýma přemýšlet nechci. Ale to by mi ještě tak moc nevadilo. Má v těch svých písních taky trochu depky. Aspoň já to tak vnímám. Připadá mi to všechno o tom, jak je zle a špatně, jak dřív bylo zle... Jak sám řekl: „Všimněte si, že o šťastné lásce nikdo nezpívá. To nikoho nezajímá.“ Zato mi pro něj připadá tak nějak charakteristický: „... usměj se na mě, usměj, ať je ten svět míň hnusnej...“, ale abych mu nekřivdila, písnička pokračuje „zasměj se na mě, zasměj, ať je svět zase krásnej“.

Otázky 2

Otázky 2 jsou pochopitelně pokračováním článku Otázky 1. Píšu sem různé věci, které bych mohla zařadit například do skupiny D v Eisenhowerově diagramu. Tedy do položky, kterou v podstatě není třeba se zabývat, nebo až tehdy, když se skutečně nudíte a máte spoustu času věnovat se „blbostem“. Zařazují se do ní položky, které nejsou ani důležité, ani naléhavé. A to jsou pro mě právě otázky. Někdy filozofické, jindy nicotné. Přesto se mi však stále vtírají do mysli. Takže tohle místečko slouží tak trochu jako šuflík s nápisem „když se budu nudit“, nebo taky „kdybyste někdo věděl“. ;-))

Občas ke svým otázkám náhodně najdu odpověď a to ji pak s chutí doplním.

• Jak vznikly snáře? Podle čeho někdo vymyslel, že když se mi zdá o výtahu, pomůže mi cizí síla kupředu. Jak by se měly vykládat sny? Jak by to mělo fungovat? Ukazovat budoucnost? Jak moc vzdálenou? 
• Kolik je kopa? Když mám kopu otázek, kolik jich mám?
• Jak dlouhý je uherský rok? Proč se  říká jednou za uherský rok.
• Jak udělat čokoládový čaj? Opravdu stačí k černému čaji přidat kousek čokolády? Mně se teda nechtěl rozpustit. Nebo tam mám dát kakao?
• Kdy se kopec stává horou?
• Proč jsou některé listy na podzim žluté a jiné červené?
• Když mám zvýrazněný text, třeba tučně, mám zvýrazňovat i předložku před daným slovem? Například šli jsme na Kočičí hrádek nebo jsme šli na Kočičí hrádek. A s tím souvisí i to, jestli mám zvýraznit i interpunkční znaménko za tím výrazem, třeba právě tu tečku. 
• Jak velká je špetka?
• Proč jsou ženy pořádkumilovnější?
• Z jakého konce jí opička banán? 
• Co je to žolík (v kartách)? Kde se vzal? A proč ho máme? 
• Proč se při fotografování říká: Vyletí ptáček? 
• Jakto, že mi zplesnivěla marmeláda v dobře zavařené sklenici? Mohl za to vzduch, který tam zůstal? 
• Kdo byl Norman Vincent Peale? Dr. Norman Vincent Peale (* 31. května 1898, Bowersville, Ohio, USA – 24. prosince 1993, Pawling, New York, USA) byl americkým protestantským kazatelem a spisovatelem. Psal o pozitivním myšlení. Česky od něho vyšlo:
  • Cesta k pravému štěstí,
  • Kladný princip dneška,
  • Síla pozitivního myšlení 1 a 2,
  • Síla pozitivního žití
  • Šest postupů jak zvítězit
  • Žijte aktivně.
  Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Norman_Vincent_Peale  
• Co znamená říkanka:
• Aka fuka funda luka
  Funda kava keven duka
  Ak fuk funda luk
  Funda kava keven duk
• Zdá se, že nic, že je to jenom říkadlo. Údajně cikánské, ale jinde jsem četla, že to je nesmysl.

Otázky 1

Někdy mě napadají takové "hloupé" otázky... Člověk má vysokoškolské vzdělání a stejně spoustu věcí neví a to třeba i takových obyčejných, jako: co žere krtek? Spousta otázek je filozofické povahy, některé jsou různě zkoumány a některé odpovědi možná nevím jenom já. Tady je pár otázek: (ať máte taky nad čím přemýšlet)

• Proč se Modrému pondělí před Velikonoci říká „Modré“? A proč se mu může také říkat Žluté? Vysvětlení, že kněží nosí modré roucho mi připadá jako nedostatečné.
• Jak se bránit manipulaci?
• Funguje koučování?
• Co je „nekumpír“? Všichni to uvádí v textu písničky Kompromisy od Elánu, ale Google to nezná. 
• Píše se Ph.D. nebo PhD.? Ověřeno, v televizi to měli špatně a já si to myslela dobře. Přece vím, že se tolik let snažím o tři písmenka a dvě tečky (na náhrobek, jak říká jedna známá).
• Má pu-erh kofein (tein)? Jak se vlastně vyrábí?
• Existuje Bůh nebo Něco nad námi? (Osud atp.)
• Máme moc se sami uzdravit, když budeme chtít? Proč nechceme? Jak chtít jinak, aby to fungovalo?!
• Dá se „sova“ přeučit na „skřivana“? Vstávat ráno a spokojeně, nebo je to dané?
• Proč zíveme? Proč je to nakažlivé?
• Proč se bojíme výšek, pavouků, létat, tmy...
• Proč nám šedivěj vlasy?
• Bude zlo po zásluze potrestáno? 
• Proč, když něco děláme, neděláme to pořádně?
• Kde se bere svědomí? A proč ho máme každý jiné?
• Máme nějaký šestý smysl?
• Proč jsou lidé zlí a škodí? Sobě, ostatním, zvířatům...
• Proč jsou války?
• Je mozek opravdu rozdělen na levou a pravou mozkovou hemisféru?
• Co je po našem životě na Zemi? Bude nějaký další?
• Proč se tílku říká top?

A ještě jednu rýpavou…

Paní z Henkelu jsem se zvědavě zeptala, jestli taky mají na výrobcích uvedeno „vyrobeno v EU“, protože mě to celkem dráždí. Odpověděla, že si tím teď není jistá a pan Růžička doplnil, že se domnívá, že se toto označení uvádí především v případech, kdy nám to nechtějí prozradit, tj. u zemí, které mají špatnou pověst, třeba jako Polsko. Ale že v současné době to začíná spotřebitelům čím dál více vadit. Chápu, patřím k nim. Dokonce jsem uvažovala o bojkotu takového zboží.

Jen je ho trochu moc a ani nápis „vyrobeno v Česku“ nezaručuje kvalitu, nebo to, že základ nebyl vyroben jinde a tady se to jen zabalilo či jinak upravilo. Každopádně je v tom bordel a nelíbí se mi to. Vždyť dnes přece začíná ten trend, že vám u čaje podnik uvádí, z jaké je plantáže, na kterých horách roste, ke kravičkám se dává jejich „životopis“, tak proč teď tohle?

Vím, že nic nevím…

Už nevím jak, ale o víkendu jsme se při tvořivé činnosti s kamarádkou dostaly k tématu vědění. Ne našeho individuálního, ale společnosti jako celku. Fascinovalo ji, kolik toho víme, čemu všemu jsme porozuměli a kolik toho rozluštili. Netuším, jaký příklad uvedla, mě teď žádný nenapadá, protože mám hlavu plnou těch vlastních. Taky si myslíte, kolik toho víme?

Nejsem skeptik nebo pesimista a nemyslím si, že je úplně špatně, že nevíme skoro nic. Sice je nám to často líto, ale třeba na něco jednou přijdeme doopravdy správně. A třeba je to někdy lepší tak trochu tajemnější. Třeba je někdy lepší nevědět, co nás postihne, kdy život skončí... 

Tak co třeba „víme“? Řekněme, že minimálně dva tisíce let chceme žít dlouho, šťastně a zdraví. Přitom ale ve skutečnosti nevíme, co je zdravé a co nikoliv. Teorie se různí a jdou z extrému do extrému. I po takové době tu máme vegetariány, vegany, makrobiotiky, vitariány a nevím koho všeho dalšího. Někdo tvrdí, že maso musíme mít, jiní se bez něj obejdou. Jsou teorie, které nakazují pestrost (tradiční čínská medicína - 5 elementů) a jiné nemíchání „zvířátek“ a rostlinek. Máme tu různé pyramidy potravin. Teorie se liší i v úpravě stravy: smažení považujeme za nezdravé, ale má se jíst zelenina syrová, abychom z ní získali vitamíny (mimochodem musíte k ní často mít olej, aby se měly na co vázat), nebo uvařená či jinak lehce upravená, aby byla stravitelná? A co potravinové doplňky? Chceme být zdraví, ale nevíme, jak často a co jíst, kolik toho máme sníst a taky nevíme, co způsobuje cukrovku, rakovinu… Podobně nevíme, z čeho se kazí zuby, který systém výchovy je nejlepší (všichni jsme byli doma byti a nijak nám to neublížilo… nebo snad ano?)...

Spousta věcí, které takzvaně víme, není vědecky prokázaná, je jenom prokázáno (na určitém vzorku), že neplatí opak. Dokonce se pochybuje i o prospěšnosti očkování a ani tahle kritika nezní úplně špatně. 

Víme, že je Země kulatá (pro Sheldony geoid), ale zrovna tak kdysi věděli, že je placatá. My si myslíme, že to víme, ale ti před námi to věděli taky… jenom blbě. Jasně, v tomhle případě třeba máme pravdu, nechci zase tvrdit, že nevíme nic, jenom že spoustu věcí možná víme úplně špatně, nebo jen trochu špatně.

Neumíme předpovídat počasí… třeba to ani nejde. Často neodkážeme předpovědět ani reakce svého okolí. O lidské mysli objevujeme stále nové a nové věci a přitom nevíme, jestli existuje nějaká aura, platí horoskopy (Můžou na nás hvězdy mít vliv, když jsou tak daleko? Slunce je taky daleko.), jsou minulé životy a mají nějaký smysl pro ten současný, existuje Bůh, záleží na tom, co se nám v noci zdálo…? 

Často mám v hlavě spoustu otázek, ale ještě častěji jsem přesvědčená o tom, že něco vím. Někdy mě trochu děsí, že spousta lidí kolem mě si je ještě jistějších věcmi, které sami neověřili a ani dostatečně kriticky nezhodnotili. Ještě dnes slyšíte: Nejez tolik cukru, nebo budeš mít cukrovku! A přitom dnes už "víme", že je to nesmysl. 

A tak jsem vděčná za chvíle, kdy vím, že nic nevíme, protože to je možnost něco zjistit, místo toho, abychom nadále spoléhali na to, že moře někde končí a my spadneme. Kam?

Proč jedna věc stojí různě?

Vyrazili jsme na víkend do Kostelce nad Orlicí. Protože nevlastníme žádný dopravní prostředek – kolo v zimě vytahovat nebudu a už jsem ho nepoužila tak dlouho, že ho snad ani nepočítám – rozhodli jsme se pro vlak, neboť představuje větší komfort než autobus, pomineme-li Studenťáky, a také je snazší zjistit, odkud kam a kdy jede. I když mívá pravidelně nepravidelná zpoždění.

Z Brna to je do Kostelce nad Orlicí 152 kilometrů. Teda bylo, když jsme jeli poslední den v listopadu přes Svitavy, Českou Třebovou, Ústí nad Orlicí, Choceň a Týniště nad Orlicí. Navíc jsme měli slevu pro dva, neboť to už je podle Českých drah skupina.

Když jsme ovšem jeli v neděli zpátky, byla vzdálenost o jeden kilometr menší a o dvě koruny levnější. Čím to asi tak mohlo být?

Proč?

Už před nějakou dobou mě napadlo vytvořit stále se rozrůstající minisérii článků o věcech, které mi nejsou jasné, nebo jim tak docela nerozumím. Momentální nápad mě přivádí k tomu, že by šlo o zvláštnosti z všedního života, nad kterými se můžete zamyslet nebo pousmát. Nic vážného, jen takové malé proč…

Ale možná přijde doba, kdy se objeví větší otázky a třeba je budu chtít zařadit pod stejný štítek. Uvidíme, co bude. :-)