V článku Drůbež na statku jsem si stěžovala, že o slepicích není moc co psát, že kozy jsou zajímavější – víc toho podnikaj, ničí, zlobí... Asi jsem si to přivolala. Minulý týden jsem publikovala článek o perličkách a teď přemýšlím, jak napsat všechny novinky do jednoho článku, abych celý červenec nepsala jen o drůbeži, když jsem vám slibovala průběžnou aktualizaci toho, co mi kde vyrostlo, co se změnilo a tak.
Možná to tedy trochu zkrátím...
Bod 1: nové slepičky
13. června 2020 jsme si přivezly pět nových hnědých slepiček z neziskovky Slepice v nouzi (jejich web zde: https://www.slepicevnouzi.cz/). Slepičky tedy pochází z vajíčkových velkochovů. Nechápu, proč je vyřazují, když pořád pěkně snášejí. Vypadají ale tak žalostně, že vám je do pláče: bojí se a mají málo peří. Ale máte hezký pocit z toho, že jste jim dali trávu, slunce, svobodu... A co jsme s překvapením pozorovali, moc se nebáli nás, lidí. Klidně přijde na půl metru a člověk by na ni snad i mohl sáhnout.
Samozřejmě jsme řešili, co s nimi uděláme. Nabízely se v podstatě dvě možnosti: samostatný kurník – máme tři – nebo je přišoupnout k těm ostatním do hlavního kurníku (dříve holubník), protože ten se bude ráno sám se světlem otvírat a večer zavírat. Eliminuje se tím zbytečné běhání venku (v létě ještě v deset nechtějí slepice zalézt, protože je vidět) a taky možnost zapomenout je zavřít a ráno je najít třeba nějakým predátorem zabité.
I přes obavy z toho, že je budou ty staré bílé klovat, jsme se rozhodli risknout druhou variantu – nechceme být otroky práce na statku. Ale možná to nebyla tak dobrá volba...
Bod 2: přeslepičkováno v kurníku
Karla s jeho třemi slepicemi jsme donutili začít chodit spávat také do velkého kurníku. (Předtím jsme je museli zavírat zvlášť.) Jenže najednou tam bylo slepic trochu moc. Perličky se odstěhovaly na střechu a začaly spávat tam. Byli jsme naštvaní a nechápali proč, když pár nocí tam spaly se všemi. Až pak jsme si všimli, že po nás něco leze...
Bod 3: máme čmelíky
Trocha googlení nás ujistila, že se jedná právě o tyhle roztoče. Začali jsme zjišťovat, jak se jich zbavit. Tipů je spousta, popíšu ty základní, časem možná doplním, co nám fungovalo. (Zdroje najdete na konci článku, ať tu nepřekáží.)
- Hlavní je čistota: pravidelně (ale jak často???) uklízet kurník. [1][3] Měli byste mít kurník, který se dobře čistí, je tam málo místa pro skrýše čmelíků a ideálně se tam dá použít plamen. Vhodné je zamezit přístupu divoce žijících ptáků a hlodavců. (Myslím, že o to se kočky celkem zodpovědně starají.) Vhodné jsou vyjímatelné hřady. [2]
- Někdo používá plamen. Vnitřek kurníku můžete opálit, nebo ho spálit celý. Čmelíky zabije teplota nad 45 °C, podobnou službu udělá parní čistič nebo vařící voda. [1] Hřady můžete vypálit loučí, postříkat lihem a zapálit, prý shoří rychleji, než chytne dřevo. [2] (Ale fakt nevím, jak to použít u nás a taky na to nemáme odvahu. Mohl by chytnout jak kurník, tak nedaleká stodola.) Spálit se má i podestýlka, to jsme udělali. Hubit se dá i teplotou pod -20° C.
- Ideální jsou hladké zdi, aby si ty potvory neměly kam zalézt. [2] (Taky bezva, když máme dřevěný kurník s milionem skulinek, prasklinek a podobně.) „Čmelíci se schovávají ve spárách a prasklinách, čím členitější je vnitřní prostor a čím víc takových skrýší tam jen, tím je ničení čmelíků obtížnější. Zatmelení spár, vybílení zděných kurníků nebo holubníků, to vše čmelíkům znepříjemní život. Pokud má kurník tolik spár, třeba mezery mezi prkny, nebo se čmelíci dostali do izolace zateplených dřevěných kurníků, je na místě zvažovat spálení takové stavby.“ [1]
- Dřevěný kurník můžete vybílit vápnem [2], nebo [1] natřít směsí sody a křemeliny (oxid křemičitý), ta škůdce při dotyku dehydruje a oni hynou. „Křemelina na zdech či na hřadech mu znemožní přelézt v noci na drůbež. Křemelinu je možné také smíchat s hoblinami a použít ji jako podestýlku.“ Stejně jde použít lněný nebo minerální olej, „kterým se natřou spáry, hnízda, hřady a jiné skrýše čmelíků. Čmelíci se na neschnoucí olejovou vrstvu přilepí.“ [1] Křemelina se dá použít i přímo na ptáky. Při zamoření je ale třeba ji stejně jako práškovou síru vetřít do peří. Používá se také Acariflash, přírodní repelent na principu esenciálních olejů.
- Slepice by se měly popelit (v popelu ze dřeva), pro posílení obranyschopnosti se vyplatí přidávat křemelinu, práškovou síru nebo kaolin. [1]
- Slepice by se měly pravidelně prohlížet a nové by měly projít karanténou, aby čmelíky nezavlekli. Což je možná ta chyba, kterou jsme udělali a zmiňovala jsem ji v bodě jedna.
- Údajně čmelíky odpuzuje fenykl, list z ořešáku, vratič (možná pozor na sežrání slepicemi), šalvěj, meduňka, máta, muškáty... snad i levandule. [3][4]
- Bývají rezistentní vůči insekticidům [1], takže se asi úplně nevyplatí do toho nacpat spoustu peněz. Z doporučované chemie se jedná o Neostomosan (vyzkoušeli jsme společně s BioKILLem, ale byla to dost velká spotřeba, zejména u toho druhého, protože se používá neředěný, a ty mrchy tam jsou pořád.) Obvykle se vystříkává kurník, nedoporučuje se dávat to na slepice, ale dle diskusí jim to leckdo dává pod křídla. Zdroj [1] uvádí, že čmelíka lze vyhubit bez jakéhokoliv ošetření ptactva. U insekticidů je třeba mít dobrý rozprašovač (se značným tlakem), protože čmelíky zabije jenom tehdy, když se dostane přípravek přímo na ně. Postřik i fumigace (zaplynování) je třeba za několik dní zopakovat, protože nepůsobí na vajíčka. „Nejčastěji se používají Bio kill, Neostomosan nebo Čmelíkostop, to jsou pyrethoidy, přičemž Čmelíkostop by měl mít nejdelší dobu reziduálního účinku. Zároveň ale proti pyrethroidům jsou čmelíci rezistentní často. V úvahu ale přichází jakýkoliv postřik, který zabíjí hmyz a roztoče, včetně zemědělské chemie. Je vždy potřeba před opětovným nastěhováním ptáků kurník pořádně vyvětrat.“ [1] Žádný z přípravků by se neměl používat v přítomnosti zvířat (výjimkou je poměrně toxický ByeMite, který je na předpis).
- Na zvířata se používá Arpalit, již zmíněný Bio-Kill nebo pyrethroidy v pudrech. Pak by se 7 dní neměla konzumovat vejce a maso alespoň 28 dní. Funkční, ale dost špatné kvůli době, kdy smíte používat vajíčka, jsou ivermektin, moxidektin a fipronil. O celoevropské aféře s fipronilem z roku 2017 se dočtete např. zde, nebo tady, další si jistě dokážete vygooglit. Relativní novinkou je fluralaner, který existuje jako roztok do pitné vody, Exzolt. Pak není třeba žádná ochranná lhůta na vejce. [1]
- Problém je i poživatelnost masa a vajíček kvůli použití insekticidů. [1] A to nemluvím o tom, že chemii (myslím tu „zlou“ a zbytnou) se snažím ze své domácnosti vyloučit jednak kvůli našemu zdraví (včetně zvířat), také kvůli ekologii a přírodě (už jenom výroba je značně neekologická, použití a dopady na půdu, vodu, mikroorganismy, dosud nezjištěné následky apod., spousta obalů na chemické přípravky) a také kvůli penězům (není to zrovna levné, že?).¨
Dokonce to vypadá, že by v konečném důsledku mohli čmelíci i za úmrtí slepic, viz smutná diskuse zde.
Bod 4: Karel už je sám
Bod 4: Karel už je sám
 |
| Karel |
Každopádně mě potěšilo, že jsem byla příčinou toho, že ze slepic bude polévka. Váhalo se totiž, zda se prostě jen tak nezlikvidují. Staré slepice už nemají maso nic moc, oškubávání také není právě zážitek a kuchání apod. taky ne. A co má dělat hospodyňka s uvařeným jídlem, které nikdo nebude chtít jíst?
Nabídla jsem se, že udělám polévku. Babička to tak ze starých slepci myslím dělala. Určitě jsme je nevyhazovali, když už jsme se s nimi krmili. A taky by mi to bylo líto. Pořád všichni chtějí maso a pak se toho našeho v podstatě bio jen tak vzdáme?
Zdá se ale, že to Karel špatně nese. Kvoká a prochází se po dvoře sám. Už se ho sice snažila sbalit jedna mladá hnědá slečna, ale asi se teď zaobírá sám sebou a nechápe, že mu utekly hned tři slepice najednou a nepřijdou ani na zavolání. Je nám ho líto, ale když jsem se včera nabízela, že pomůžu se svlékáním kůže s peřím (aby se nemuselo škubat) a kucháním, nepodařilo se mi ani správně ulomit kloub, protože jsem zlomila nohu. A jak byla slepice teplá, dělalo se mi z toho zle. Nakonec jsem si dala za cíl se jenom nepoblinkat. Zvládla jsem to.
Někde jsem četla, že se má slepice nechat 24 hodin odpočinout v lednici, tak čekám, než se pustím do polévky. Objevila jsem ale pár zajímavých receptů, které bych ráda vyzkoušela v budoucnu, až si k tomu nakoupím zbývající suroviny.
Prozkoumané zdroje pro boj s čmelíky:
Žádné komentáře:
Okomentovat