čtvrtek 26. července 2007

"Máš všechno?"

Dneska už budu muset začít balit věci na dovču. Podle toho, jak to píši, je vám nejspíš jasné, že se mi do toho vůbec, ale vůbec nechce. A to je pravda. Venku je nádherně, svítí sluníčko a já mám sedět zavřená doma a balit si věci?

S oblečením a osobníma věcma problémy nemám, před obědem jsem si vyhradila necelou půlhodinku a bylo to. Mám už skoro všechno přichystané, těžká pohoda.

Ale ve tři musím být doma a pomáhat s balením mamce a to totálně nesnáším! Člověk jen sedí a dostává příkazy, lítá jako cvok po domě a hledá to, co by mamka našla během pěti minut, protože to tam uklízela. Co si pamatuju, tak strávím spoustu času s ničím a to mě štve. Radši bych dělala něco trochu smysluplnýho. Třeba balila samostatně podle nějakýho seznamu a byl by pokoj.

středa 25. července 2007

Příspěvek

Už pár let vím, že vidím poněkud hůř, než bych měla vidět, ale až teď jsem se rozhodla, že s tím něco udělám. Mohl za to již zmiňovaný výlet na Bítov. Když totiž řídíte, měli byste mít brýle, pokud máte více než 0,75 dioptrie. Já sice víc nemám, ale nechci nic riskovat, už takhle se mi stává, že nápis na ceduli přečtu až ve chvíli, když už je nejvyšší čas odbočit. A ve škole také nevidím právě nejlíp, své o tom ví kamarádi, kteří mi kolikrát diktují, co je na tabuli. Teď už nebudou muset.

U optika jsem si vybrala nenápadné brýle a teď už se těším, až si pro ně po dovolené přijdu. Vtip je v tom, že jsou to moje první, takže mi na to pojišťovna přispívá. Pro ty, kteří brýle nenosí, uvedu jen jaké asi mohlo být moje zděšení, když mi oční řekla, že obroučky mohou stát tisíc nebo také... ano, pochopitelně jsem čekala nějakou nižší cenu, ale marně, řekla deset tisíc. A pojišťovna... protože jsou to mé první brýle i první skla mi na ně připlatí. To je fajn , když si člověk celý život platí zdravotní pojištění, tuším, že mimo jiné i kvůli takovým nečekaným událostem, jako jsou výdaje za brýle. Na obroučky dostanu celou stovku a na každé sklíčko padesát korun. Nejsem nevděčná, dvě stovky jsou fajn, ale není to trochu málo?????

Háčkování

Už ke konci školního roku jsem si našla staronovou zábavu. Jakou je vám asi jasné už z nadpisu. Kdysi jsem si uháčkovala tričko a pak už jsem se k tomu nevracela, ale teď mě to zase nějak chytlo... a jak.:-)) Už mám uháčkovaný topík se zavazováním za krkem, načatej šátek pro miláčku a jeden pro sebe, skoro hotovou sukni ze stejné vlny jako topík a už plánuju další.

Jejda, zapomněla jsem, že jsem zkusila podle polských stránek (slovanskej jazyk, pcha, nerozumím skoro ničemu!!!) uháčkovat tanga. A světe div se - drží to pohromadě, vypadá to hezky a dokonce je to pohodlný. Jen si brouzdněte po netu. To budete čučet, jaké jsou ceny;-).

Teďka v So pojedu na dovču s rodiči a plánuju si, že tam budu háčkováním zahánět žal po své lásce, tak doufám, že to půjde, v Tatrách to moc nezabíralo.

čtvrtek 19. července 2007

Ňumka

Připravila jsem si pro vás článek o tom, jak jsem se měla na výletě, ovšem že když teď mám možnost jít na net, nemám ho s sebou, a tak vám jej sem nemohu dát. Tak třeba dodatečně, zatím můžu říct aspoň něco málo:

Výlet byl naprosto úžasnej, protože jsme se utábořili v kempu ve stanu a hned první den po vykoupání v přehradě, které spíše připomínalo bahnění, jsme vyrazili na hrad Cornštejn na vystoupení kejklířů. Tam nám bylo řečeno, že pokud se nám bude představení líbit, máme to říct ostatním a pokud ne, máme si to nechat pro sebe. Takže vám říkám, že až uvidíte, že někde vystupuje kejklíř (nebo jak si říkal) Jonáš ze Znojma, rozhodně neváhejte.

Druhý den jsme navštívili hrad Bítov a to teprve bylo něco pro mě – výstava sukulentů, malá zoo, strašidla v podzemí...

Zkrátka víkend byl z těchto prázdnin fakt odpočinkovej tak, jak mají prázdniny být.:-)

pátek 13. července 2007

Zas to flákám;-)

Právě sedím v čajovně, je krásných půl jedenácté a já si na kompíku trénuji psaní na normální klávesnici. Přiznávám, že s tím trochu bojuji, protože jsem zvyklá na plochou.

Prázdnin si užívám naplno - byla jsem v Nízkých Tatrách, kde jsme naťapali pár kilometrů a udělali menší ;-) (asi tisíc metrů) převýšení, často bývám se svým úžasným přítelem v čajovně, kde teď pracuje, a sem tam mu pomáhám.

Plánuji si praxi, dovolenou a teď o víkendu výlet na Vranovskou přehradu, tak jen doufám, že bude hezké počasí, protože procházky v dešti sice mají svou romantiku a pro mě i obrovské kouzlo, ale jen za předpokladu, že pak můžete zalézt domů a tam se pěkně zahřát (nejlíp při teplém čajíku).

Doufám, že i vy si léta užíváte plnými doušky a nemáte program tak natřískaný jako já. Vždycky si totiž vymyslím milion věcí, které chci udělat a stihnout a pak se z toho můžu zbláznit. Mějte se pěkně (a dík za přečtení).