úterý 30. října 2018

Další zábavná kravina od Googlu

Jelikož je zítra Halloween – opravdu už zítra? Nějak jsem to letos zanedbala... můžete si na Googlu zahrát jednoduchou hru s lovením příšerek.
Dala jsem dvě hry, abych si ujasnila, co vlastně znamená zobrazený výsledek.
V prvním kole jsme tedy hrála za fialové a nahrabala nejvíc bodů, zelení byli buď totální břídilové, nebo se ze hry odhlásili, asi to zavřeli dřív, než došlo na nějakou akci. Chudák ten poslední, co tam zůstal sám, byl lepší než já, když tak na to koukám.

V druhém kole jsem byla ta nejhorší zelená kočička, ale stejně jsme vyhráli. 
Kde najít moje dřívější Halloweenské články víte... ale jen pro sichr:

neděle 21. října 2018

Víkend doma

Praha je celá krásně žlutá. Vypadá to, že listopad bude už bez listí. Rozhodla jsem se, že ačkoliv je venku opravdu nádherně – a stálo by za to vytáhnout motorku – budu se dnes věnovat především psaní blogu a taky trochu úklidu domácnosti, protože jsem pod postelí objevila prach, když jsem tam hledala zapadlý značkovač.

sobota 6. října 2018

Dopolední ztráta času

Vstávám asi v sedm, i když jsme šli spát po půlnoci. Pak bylo takové normální ráno s mým napůl hraným otravováním: „Vstávej, vstávej, jdeme na ateliéry.“ Říkám to spíš pro tu srandu. Ráda bavím přátele svým humorem a taky mám vyzkoušeno, že většina lidí má lepší náladu v mé společnosti, když zářím štěstím a nadšeně se nad něčím rozplývám. Nutno přiznat, že i já se cítím báječně, když se mám nad čím rozplývat. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si uvědomuji, že se člověk musí snažit, aby si užíval života. Jak říká Sri Chinmoy: Buď šťastný a zůstaň šťastný, zdokonalení tvé povahy je jen otázkou času. Nebo Norbekov ve své knize Jak se zbavit brýlí – vypadá to jednoduše, pořád se usmívat, nebo být šťastný, ale ve skutečnosti je to dost obtížné. Najít něco negativního, co vás naštve, nebo co vám vadí, je totiž jednodušší. Mozek prý máme přizpůsoben právě na vyhledávání rizik a nebezpečí. Navíc má většina lidí sklony mluvit o špatných věcech, zprávách. Málokdo vám na otázku, jak se máš, řekne skvěle, protože… místo jde to, ale…

Pozitivní myšlení jsem si mohla velice záhy vyzkoušet sama na sobě. Měla jsem totiž možnost řídit SUV bez posilovače řízení. Bylo to trochu náročné, ale zdálo se, že mi to celkem jde. Uvítala bych spíš menší snadno ovladatelné autíčko, než takový tank, ale když se chci zlepšovat, musím řídit co nejčastěji. Ptala jsem se, jestli nejedu moc v kraji, nebo uprostřed, trénovala řazení (ano, my ženy bychom často nejraději jeli na to, co se nám už jednou podařilo zařadit a víc do toho nesahaly), kontrolovala zrcátka (hlavně zadní, tím pravým se moc netrápím) a taky povolenou rychlost. Celkově jsem se cítila docela dobře. Ovšem do té doby, než jsem na křižovatce zaváhala, když mi protijedoucí auto dávalo přednost. Byla jsem přesvědčená, že je na hlavní on. Abych nevyvolávala zbytečné zmatky, krouhla jsem to vlevo trochu rychleji a vyjela na chodník. Oba jsme se trochu lekli, ale zdálo se, že se nic nestalo. Kamil to ještě komentoval, že je rád, že jsem netrefila značku. Ještě to tak! Byla jsem dost frustrovaná z toho, že jsem se nevešla na silnici.

Ale to nebylo všechno. Divného zvuku si nejdříve všiml Kamil a potom až já. Zajela jsem na prostorné parkovací místo před Kauflandem a šla jsem se podívat na škody. Pravé přední kolo bylo úplně prázdné. 

Zbytek dopoledne jsme strávili výměnou kola. Úplně slyším to: „MY?“ a vidím pozvednuté obočí. Ano, pravda, já se optala, jestli mám koupit ten chleba a nenápadně se vypařila. V krámě jsem nejdřív bezcílně bloumala a snažila se neplakat. Byla jsem na sebe příšerně naštvaná (řekla bych, že snad jako nikdy) a taky vyděšená, protože mi realita ukázala, že moje neomylnost a skvělé propočty a odhady zase tak skvělé nejsou. A jako motorkářka mám pocit, že si chybu nemůžu dovolit. Kdyby se mi to stalo s motorkou, vrazila bych do té značky hlavou a možná už byla mrtvá. (Pomiňme to, že bych se tam s motorkou v klidu vešla, mám přilbu a tak dále. Zkrátka v tu chvíli jsem byla vyděšená ze všeho, co se mohlo, nebo může mým chybným úsudkem přihodit na motorce.)

Potom jsem se trochu vzchopila a šla hledat chleba. Vybrala jsem nějaký velký, dobře vypadající, protože mi bylo jasné, že se pro uklidnění potřebuji pořádně najíst. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, že si koupím něco dobrého. Ne za odměnu, samozřejmě, ale jako výraz sebelásky, jako že se mám pořád ráda. Jenže nic nefungovalo, v tu chvíli jsem se opravdu pořádně nenáviděla a zároveň věděla, že je to úplná hloupost. Jednak to k ničemu nevede, protože, co se stalo, se tím nezmění, a jednak se zase nic tak strašného nestalo. Jasně, bude mě to stát nějaké peníze (za blbost se platí! … už zase ty nenávistné myšlenky), ale žádné zranění, ani vážné poškození auta. Jenom hrdosti.

Nakonec jsem se rozhodla si nic sladkého nekupovat. Stejně by mě to neuklidnilo, akorát to stojí peníze a je to nezdravé. A konejšit se něčím nezdravým, co ve skutečnosti tělu škodí, asi není zrovna dobrý nápad. Přemýšlela jsem, jak si odpustit, ale nic moc mě nenapadlo. Až jsem si nakonec řekla, že vyzkouším metodu koučování. Co bych řekla jiné osobě, která by smýšlela jako já? A aby to bylo ještě lepší, co bych řekla osobě, kterou mám velmi velmi ráda a která by o sobě smýšlela tak hnusně jako právě já?

Pomohlo to.

V jedenáct jsme měli opraveno. Padl na to jeden hever a zámek, kterým byla rezerva přimknuta k zadku auta. Ještě že s sebou Kamil vozí páčidlo. Druhý (větší) hever nám půjčila skupinka stojící opodál. Byli to milí lidi, i když si ze mě dělali trochu srandu. Ani nechtěli za půjčení flašku. Hned řekli, že taková věc se stane a příště budou pomoc třeba potřebovat zase oni. Doufám že ne.

Výrobce hudebních nástrojů Tomáš Dufek

Druhá zastávka byla u pana inženýra Tomáše Dufka (s číslem 119), který nás seznámil s výrobou didgeridoo, což je tradiční australský domorodý hudební nástroj. Patří k jedněm z nejstarších na světě. Australští domorodci (aborigines) ho vyráběli z eucalyptových větví či kmínků a v původních kmenech na něj nesměli hrát ženy. Kde ho najdete? Dolní Radslavice 2, Velké Meziříčí 594 01, www.czechdidgeridoo.com

Postup vypadá velice jednoduše: rozříznout, vydlabat a slepit. Ale když chcete, aby vám to hrálo, tak snadné to není – musíte vědět, kolik vydlabat, kde a jaké dřevo použít. Pan Dufek rád používá jilm a břízu. Ale vyrábí také z jasanu, javoru, olše či akátu. Když jsme se bavili o výrobě bokenu (= dřevěný meč na aikido), doporučil mi jasan, který je tvrdý a pružný a využívá se například na topůrka. Naproti tomu akát je tvrdý, ale křehký. 

Někteří zákazníci si žádají didgeridoo z eucalyptu globulus, který roste třeba v Portugalsku. Nechal si dovézt jiný druh eukalyptu, který také vypadá krásně a má hezký zvuk. Z každého dřeva hraje nástroj jinak. Nejdůležitější je délka a sukovitost. 

Zpětně si říkám, že jsem se měla zeptat, kde se naučil takovýto hudební nástroj vyrábět a proč se rozhodl právě pro něj. V České republice to není právě tradiční. Ale to bych pak mohla být v každém ateliéru celý den. Lidi jsou tak zajímaví, že by bylo pořád na co se ptát.

Na střeše měl krásné netřesky a celkově jeho bydlení působilo mile a útulně, stejně jako paní, která nás pohostila domácí buchtou.

Jen pro orientaci, takové koncertní teleskopické didgeridoo může vyjít na 8600 Kč.

Zde můžete vidět, jak se dělají bubny. Vyrábí je s průměrem 420 nebo 520 mm, stejně jako bodhrány (irské tradiční bubny). 

Neodolala jsem a požádala, zda si mohu vyfotit svetr. Třeba bych si jednou něco podobného upletla. Jsou na něm pobaltské vzory.

Nejpodivnější věc pro mě byla vibračně akustická kolébka. Zvuky a vibrace rozeznělých strun by měla člověku, který v ní leží, pomáhat relaxovat. Vibrace pulsují ve vlnách z jednoho konce kolébky na druhý. Údajně je při soustředění na vibrace a zvuk možné dosáhnout hluboké relaxace, uvolnění těla, ducha a mysli. „Dochází k harmonizaci organismu jako celku (vnitřní orgány, dech, krevní oběh, lymfu). Rozpouští se stres, napětí, nervozita. Po terapii je možná zažívat zlepšenou náladu, radost, smích, blaženost a celkovou spokojenost. V kolébce se dá taky stát (stojí i kolébka). Je dlouhá 180 cm (to pak asi dlouháni vyčnívají?) o průměru 90 cm. Vyrábí se vrstvením z lepené bukové překližky, která je ohýbaná přes šablonu do tvaru kolébky a po obou vyvýšených stranách je zvenku nataženo 18 strun. Ladící kolíky jsou od sebe vzdáleny 170 cm, menzury na struny C, G, c, jsou dlouhé 154 cm a na g 134 cm, menzura g je vymezena kobylkami. Kolébka váží 33 kg a údaje jsem čerpala z letáčku, kde byl navíc kontakt na terapeuta Ondřeje Valu, jenž by měl jít na Facebooku najít po zadání hesla „vibrační kolébka“. Docela bych to chtěla vyzkoušet. 

Modistka Alice Trojanová

Jako první jsme navštívili modistku (klobouky 140) Alici Trojanovou. K řemeslu se dostala po babičce, ale učila se sama. Kreslí tuší obrázky do příruček pro pedagogy a vytváří klobouky z plsti, na kterou kreslí mýdlem. Vzpomněla jsem si, že jsem kdysi slyšela, že místo křídy se dá střih předkreslovat obyčejným mýdlem. Vystudovanou má střední textilní uměleckou školu a na vysokou šla na pajdák. A jeden rok studovala učňák pro modistky. Materiál kupuje v TONAKu, kde vykupují kůže z králík a zajíců a chemickou cestou z nich dělají plst. 

Dozvěděla jsem se, že ozdobný miniklobouček na hlavu, který se přichytí na sponku nebo na gumičku se nazývá fascinátor. Připadalo mi to legrační – to jako, že jsou jím lidé fascinováni. Zaujalo mě, že v Brně existuje Kloboukový klub, což jsou ženy, které se scházejí v kloboucích.

Nejprve je třeba vybrat si tvar klobouku (trilli, hofburk, širák…), potom změřit hlavu a za měsíc můžete mít klobouk hotový. Paní Trojanová má 15 tvarů hlav. Používá různé staré formy, které dostala třeba i darem. 

Paní Alici Trojanovou najdete na webu www.alicetrojanova.cz a v malé krásné podkrovní dílně u rodinného domu v obci Petráveč Domky 45 (z Velkého Meziříčí směr Dolní Radslavice), Velké Meziříčí 594 01.



Měla bych k ní ještě jednu poznámku v tom smyslu, že hned říkala, že jí manžel také vyhrožuje tím, že by tam jednou mohla prorazit kolo, když se jí něco podobného stává. Tím si získala moje sympatie a taky mě dost uklidnila. Ostatně, něco podobného nám pak říkal skoro každý. Lidi jsou ve své podstatě opravdu velice laskaví.

pátek 5. října 2018

Cesta na Vysočinu

Z Prahy jsem vyrazila ve 14:05 vlakem R 983 Vysočina. Seděla jsem v kupé se dvěma muži, kteří na mě svým vzhledem nepůsobili právě příjemně, ale také tam byla jedna nebo dvě ženy, takže jsem se cítila alespoň o malinko bezpečněji. Pustila jsem se do pletení šátku Walk On The Moon a sem tam se dívala z okna na ubíhající krajinu. 

Tentokrát se mi necestovalo nijak zvlášť příjemně, možná to bylo tím, že jsem byla uspěchaná, ve vlaku bylo teplo a docela hlučno, protože s námi ve vagónu jela školní třída s malými dětmi. Učitelky jim vyhrožovaly, že pokud budou zlobit a cestující si na ně budou stěžovat, příště na výlet nepojedou. Zdálo se, že to funguje. Přesto bylo příjemné nastalé ticho, když ve Světlé nad Sázavou vystupovaly. Ještě předtím, než vlak zastavil, ozvala se nějaká malá holčička z této skupinky: „Nástupiště devět a tři čtvrtě. Vystupovat!“ S holčinou sedící naproti jsme vyprskly smíchy. Zcela zbytečně jsem se jí zeptala, jestli taky čte Harryho Pottera. Byla to spíš úvodní fráze před dalším povídáním, kterým jsme strávily čtvrt hodiny, než paní vystoupila v Havlíčkově Brodě, kam jela na Knižní veletrh (škoda, na ten bych taky ráda, myslela jsem, že bude až později). Dobře jsme si rozuměly, když jsme se bavily o tahání knih z knihovny (já), popřípadě z veletrhů či knihkupectví (ona).

Ve Žďáře nad Sázavou jsem měla mít čtvrt hodiny na přestup, ale protože jsme měli zpoždění, jenom jsem se stihla zeptat průvodčí, jestli vlak na témže nástupišti jede přes Laštovičky, a nastoupit. Se mnou se ptal i pán s nějakým krásným pejskem, který pak vzpurně a schlíple ležel pod sedačkou, když mu nandal náhubek. Prý takhle vždycky trucuje. Pán ho konejšil, že už jenom tři čtvrtě hodiny, ale pak zjistil, že se průvodčí zeptal špatně a že tenhle vlak sice jede do Bystřice (nebo na co se to ptal), ale jinou trasou než ten, kterým měl jet on, takže se buď musí kus vracet, nebo pak přestoupit na autobus. Zkrátka stejná situace, jako když jedete z Prahy do Žďáru a zeptáte se, jestli ten vlak jede do Brna, ano, tam jedou oba dva, které vyjíždějí skoro zároveň, jenomže jeden jede delší (a tudíž dražší) cestou přes Žďár a druhý přes Pardubice. 

Vystoupila jsem v Laštovičkách, kde to vypadalo, že je jenom zastávka a žádné obydlí, a hned se ke mně přišoural nějaký starší pán a ptal se, kam jedu dál a čím. Z jeho až přílišného zájmu o mou osobu jsem si hlavu nedělala, protože už jsem zahlédla kamaráda na konci nástupiště. Znovu jsem tedy zopakovala, že nikam a trochu zrychlila krok.

Hned na úvod setkání – zase až po roce, ach jo – jsem pronesla připravenou větičku, že očekávám, že mi nebude říkat jen tak obyčejné ahoj (u toho trochu znejistěl, co po něm asi tak budu chtít), ale „dobrý den, paní doktorko“, protože mi od loňska přibyl tento titul. Myslím, že na mě neuctivě vyplázl jazyk nebo něco v tom smyslu, čímž mi udělal radost, protože bylo jasné, že jsem ho tím zaskočila. Však jsem z toho taky měla ohromnou radost, když mě tahle lotrovinka napadla a těšila jsem se, až ji uskutečním.

středa 3. října 2018

Dny otevřených ateliérů (DOA) díl 1

Mám pár hrozných zlozvyků, některé štvou moje okolí (psaní do knih tužkou a zaškrtávání zajímavých částí, či jejich vypisování, psaní si poznámek a hlášek/přeřeků, no, to zrovna beru jako svou silnou stránku, protože jsem v tom opravdu dobrá a mám zapsané skutečně kde co, horší je způsob uložení a vyhledávání toho „kde co“, to už by mohlo patřit do druhé skupiny) a některé mě. Třeba prokrastinace z pečlivosti patří rozhodně sem. Už to bude třetí rok, pokud mě nesklátí nějaká nemoc či nepředvídaná událost, co s kámošem vyrazíme na Dny otevřených ateliérů a na blogu nemám zpracované ani loňské a dokonce ani předloňské. Hrůza, co? 

Už jsem za to i od něj dostala sprďana, protože tak by se prý dalo krásně zjistit, kde jsme už byli, a nemusel by si to pamatovat. Ono to zase tak složité není, ale má pravdu. Takže jsem se to rozhodla napravit teď, na poslední chvíli. Protože je vhodná příležitost, jinak se k tomu zase nedostanu v zápalu psaní Francouzských Alp, Hvaru (vysněná dovolená u moře, konečně!), lovení kešek (to bylo před Hvarem) I. a II. a všeho možného dalšího.

Poznámky jsem našla překvapivě snadno – ještě že u nich byla brožurka z loňska, jinak bych už nevěděla, kde mám hledat. Otázkou je, kde najdu ateliéry z roku 2016. Fotky bych ještě asi měla, ale tu horu poznámek? Nebo, že bych si tenkrát nic nepsala? To bych snad ani nebyla já. Nebo možná bylo mé mladší já velice naivní a myslelo si, že se po návratu pustím do psaní článků na blog – za dva dny dva články – a není potřeba si dělat poznámky, to zůstane v hlavě, že jo?

Pokud se chcete podívat, tak články s fotkama z ateliérů 2015 jsou zde:
Trocha hledání a vzpomínání... a nejasností ohledně získání megavizitky na mém pracovním stole... a myslím, že můžu říct, že i v roce 2016 jsem byla na Ateliérech. Jenom netuším, proč z toho nemám fotky. Popřípadě KDE je mám. No, bude muset následovat další hledání. Navštívili jsme:
  • sobotní ateliéry 
    • Slepíši z. s. – výtvarná dílna v Tasově
    • Jana Pášková (MIU BEADS) – vinuté perle Budišov u Třebíče. Ještě si pamatuji, že to tam byla samá objížďka a nemohli jsme se tam dostat. A zkoušela jsem si vyrobit vinout kuličku. Možná se nepovedla, protože mi ji paní neposlala.
    • Stanislav a Petra Svobodovi – šperkařka a řezbář z Velkého Meziříčí
    • Marcela Doušková, Michal Kopřiva – malba šperk, z Měřína
  • nedělní ateliéry 
    • Ludmila Pešková –  patchwork v Netíně
    • Sklářská huť U Hrocha Škrdlovice: Komentovaná ukázka zhotovení výrobků z ručně tvarovaného hutního skla pod vedením sklářského mistra Oldřicha Šimpacha. V sobotu 6. října se uskuteční 4. ročník Setkání sklářských mistrů – setkání bývalých a aktivních mistrů s ukázkou jejich tvorby přímo u sklářské pece.  Škrdlovice 272, Škrdlovice 591 01 (Žďár nad Sázavou), www.uhrocha.com
    • Lumír Mach – výstava hudebních nástrojů (didgeridoo atp.) u řeky v kostele sv. Kateřiny v Havlíčkově Brodě
    • Jaroslav Těsnohlídek, knihařská dílna: Základ knižní vazby, oprava poškozené knihy, historické knihařské pomůcky. Ukázky knižní vazby, oprav poškozených knih, restaurování starých knižních vazeb. Autor se prezentuje v historických prostorách Štáflovy chalupy.
    • Jiří Doucha – Ateliér D, Zpracování břidlice. Ukázka zpracování několika druhů břidlic. Skulptury, reliéfy, užité umění a šperky z tohoto netradičního materiálu.Na Hrázi 477, Světlá nad Sázavou 582 91, www.jiridoucha.mypage.cz
Zde už mám články z roku 2017:
  • Výlet na ateliéry – jen takový lehký úvodní článek pro správné naladění
  • sobotní ateliéry 
    • Keramika v Jámách – keramička Johana Mierva a točení na kruhu a pokračování zase příště... (doufám, že brzy!) čeká vás: 
    • Sklářská huť AGS Karlov (Jaroslav Svoboda) v Karlově
    • Zahrada a keramika: Anna a Pavel Šimonovi – bonsajová zahrada ve Sněžné
    • Galerie Kuklík: Věra Studená – drátování (a myslím, že i paličkovaná krajka)
    • Libuše Buchtová – textilní výtvarnice (textilní renesance = patchwork, bonus psací stroje) v Bystřici nad Pernštejnem
  • nedělní ateliéry 
      • František Novák – Lesní sklo (to jsem si opravdu užila!), Dobronín, U staré školy 204/5 (bavili jsme se, že bych od nich chtěla pořídit kutrolf)
      • Stanislav a Ludmila Bartůškovi –  paličkování, malíř v Úsobí
      • enkaustika Jana Čížková, Dobrohostov 22, www.fler.cz/shop/janinac78), 
      • slavný sochař Radomír Dvořák (Pavilon deterministického chaosu Jen takový čáry máry, tesy kdesi, kecy v kleci a dílnu chamtivě pohlcenou Parkem George Bushe aneb Jirky Křoví. Jo a taky modely z posledních realizací. www.radomirdvorak.cz, www.granit-lipnice.cz, http://ucho.hyperlinx.cz,)
      • Jan a Lukáš Herold – Kovárna Herold, KOVÁŘ Ukázky kovářských prací a technik. Vyzkoušení kovařiny na vlastní ruce. Rozkošská 2287, Havlíčkův Brod 580 01, www.herold-kovarstvi.cz
      • Jiří Pulcr – řezbářský ateliér ŘEZBÁŘ Ukázka autorova řezbářského umění. Díla s trampskou tématikou kanadských indiánů včetně volné tvorby. Ryby, šperkovnice, mísy, sošky. Perknovská 1903, Havlíčkův Brod 580 01
      A protože pro přehlednost je nejlepší mít vše v jednom článku, rozhodla jsem se tu udělat takový malý rozcestník k článkům z Ateliérů 2018. V tuto chvíli pouhý seznam podle toho, jak jsme je navštívili, články (snad) přibudou později (v závorce uvedeno číslo v Brožurce, následně text z brožurky a místo vystavování):
      • Alice Trojanová (140), modistická dílna: Malá podkrovní dílna u rodinného domu, kde vznikají tradičním modistickým způsobem klobouky z plsti, sisalu a jiných textilních materiálů. Petráveč Domky 45 (z Velkého Meziříčí směr Dolní Radslavice), Velké Meziříčí 594 01, www.alicetrojanova.cz
      • Tomáš Dufek (119), hudební nástroje: Prohlídka dílen, skladu a sušárny s komentářem. Možnost vyzkoušet si různé netradiční hudební nástroje – didgeridoo, šamanské bubny, bodhrany, prstové bubny, ústní harfy, cajóny, berimbau, kantely a další. Dolní Radslavice 2, Velké Meziříčí 594 01, www.czechdidgeridoo.com
      • Světlana Řezanková a Jana Široká – keramička a košíkářka, Třebíč, L. Pokorného 10/3
      • Jiří Lang – keramika pálená dřevem, Číměř 50
      • Jitka Sedláková – Zahrada v keramice (také páleno ve dřevě), Otmarov 102, vchod do dílny z U Hřiště
      • Miloš Sláma –  linoryty, Křoví 3
      V neděli jsme navštívili následující ateliéry (opět v tomto pořadí):
      • Jana Březková (2), keramička: Ukázka klasické výroby keramiky v keramické dílně. Modelování, točení na kruhu. Možnost vyzkoušení si práce na hrnčířském kruhu. Ukázka hotových výrobků užité keramiky. Bechyňovo náměstí 40, Přibyslav 582 22, www.keramickadilna-jana.nabizi.cz, Olga Sabanová (31), découpage: Zabývám se výtvarnou technikou decoupage – dekorování ubrousky. Touto technikou lze jednoduše, rychle a nápaditě vyrobit dekoraci do domu nebo dárek pro své blízké. Zvládnou ji i děti. Autorka se prezentuje v ateliéru keramičky Jany Březkové. Bechyňovo náměstí 40, Přibyslav 582 22
      • Petr Štáfl (40), kovář: Prohlídka plně vybavené kovárny. Ukázka kovářských prací i možnost vyzkoušení si řemesla na vlastní kůži. Výstava drobných i větších kovaných plastik a prodej kovaných předmětů. Uhry 816, Přibyslav 582 22
      • Josef Špicl (39), řezbář: Ukázka řezbářské práce, řezba motorovou pilou i tradičními nástroji. Ateliér představí také tvorbu řezbáře Milana Pazderky (27) a fotografa Jaromíra Svobody. Nabídneme dřevořezby a fotografie. avlíčkův Brod 580 01, Hamry – Pohledští Dvořáci 1581, www.rezbarjosef.estranky.cz
      • Mateřské centrum Zvoneček (21): VÝTVARNÉ AKTIVITY V sobotu i v neděli nabízíme ve Zvonečku ukázky dílen patchworku a patchworkového klubu HABA. Seznámení s jednotlivými patchworkovými technikami, např. srub, babiččina zahrádka, kaleidoskop, šití na papír, drážďanský talíř a další. Výstava hotových i rozdělaných patchworkových děl a doplňků. Ukázka dílen – pletení z pedigu, plstění z ovčího rouna mokrou i suchou technikou. Přírodní panenky – dekorace a zapichovátka, cínování, šití – box na kapesníčky, tašky a taštičky, dětské polštáře, náramky kumihimo a další, dekorace z šišek a dalších přírodních materiálů, šperky z laminovačky a z PET lahví, vánoční ozdoby ze žárovek, candy bag. Andělíčci – ozdoby, zapichovátka, závěs na mobil. Rubešovo náměstí 171 (Budova AZ Centra), Havlíčkův Brod 580 01, www.hb.charita.cz
      • Jana Teclová (41), keramička: Ukázka tvorby ručně modelované keramiky. Ukázka pletení z pedigu. Dolní Krupá 59, www.jana-teclova.cz
      • Pavel Kubát (19), keramik: Dovoluji si Vás pozvat ke zhlédnutí „Mistrovy komůrky“, dílny i sklepení. Čeká na Vás ukázka keramiky a volné tvorby či jízda na netradičních dvojkolech inženýra Miloslava Květoslava Tvrdého. Těším se na shledání na návsi ve Veselém Žďáře. www.kkeramik.webnode.cz
      • Josef Kubát (18), malíř: Mírně utajený sklad výtvarných počinů. Portréty, figurální tvorba i krajina kresbou až malbou. Veselý Žďár 164, Havlíčkův Brod, www.hrivna.webnode.cz
      Páté návštěvy po ateliérech by se měly uskutečnit v roce 2019. Už se těším. Pokračování najdete zde