čtvrtek 27. listopadu 2008
Volal vám někdo?
Pokud hovor nestihnete zvednout, voláte zpět?
Teď jsem našla ve zmeškaných hovorech tři čísla. Obvykle mi nikdo neznámý nevolá, tak mě to trochu znepokojilo, co kdyby šlo o něco důležitého. Protože si víc rozumím s počítačem než s mobilem, poohlédla jsem se po netu, komu by čísla asi tak mohla patřit. Ale kamarád google mi tentokrát neporadil, napsala jsem totiž čísla s mezerami. Když jsem je napsala bez mezer, bylo to už lepší, ale stejně se mi víc zalíbila stránka, kterou mi nabídl: http://whocallsme.com/.
Díky ní jsem zjistila, že mi volala nějaká banka a O2. Takže se nic nestalo, že jsem zpátky nezavolala.
pondělí 24. listopadu 2008
Poznatek
Nejste schopni ho zvednou ze země a dát si ho na záda.
pondělí 17. listopadu 2008
Dopis Ježíškovi
Jako obvykle píšu, co by se mi asi tak líbilo dostat k Vánocům. Nejhezčí jsou samozřejmě překvapení. Ty chvíle, kdy člověk v balíčku objeví přesně to, po čem už dávno toužil, ale ani ho nenapadlo, že by to mohl dostat.
Ale čím je člověk starší a má větší finanční možnosti, tím horší je něco takového mít. Pokud přece po něčem dlouho toužím (a vím to), pak si to obvykle pořídím. Čím dál víc je těžší najít přesně tu správnou fantastickou věc, takovou věc, kterou by člověk strašně rád dostal, ale neví o tom. Možná že někteří lidé takové věci ani nemají…
Na druhou stranu bych řekla, že patřím mezi těch pár lidí, kterým udělá radost snad všechno. Kromě věcí na vystavení. Ty od jisté doby totiž nesnáším. Zabírají místo, a když jich má člověk (jako třeba já) moc, tak už se z nich ani nedokáže radovat.
Pro jistotu jsem vymyslela pár věcí, které by se mi určitě líbily (rada pro ty, co neví a nebo chtějí vsadit na jistotu. Takže tady jsou mé nápady:
- nějakej dobrej sypanej čajík (příp. i pytlíkovej např. Dilmah), tip od Sonnentoru: Nápoj druidů, Ovocný čaj sv. Hildegardy, Klášterní síla…,
- obrázky mandal na vybarvení,
- skleněnej pilník na nehty s dlouhou zárukou (ztupím všechno)… asi bude vědět Ivi,
- jablečňák („aromalampička“ na pečení jablíček),
- nějaké příjemné oblečení z etno obchůdku (ne moc ulítlé), třeba lněné kalhoty,
- hedvábná košile,
- kaligrafické bombičkové pero Pelikán nebo Rotring (velikost hrotu asi 2,5 nebo vyšší číslo),
- korálky,
- ozdůbky do vlasů (sponky, skřipečky, velké i malé),
- bambucké máslo (ideálně limetka-lemongrass, ale může být i vanilka, levandule nebo růže),
- stévie sladká,
- záložka do knížky.
úterý 11. listopadu 2008
TMOU
Začínalo se v pátek večer. My si to správné vzrůšo užili už před startem, protože cestou na něj (bylo to v Brně na Velodromu) jsme uvízli v takové "menší" zácpě. Jako bonus s námi v autobuse byla paní, která se bála vystoupit. Ne, fakt nekecám, z nějakého důvodu se bála sejít ze schodů. Přesně nechápu proč, protože jsem hlídala batohy, zatímco se jí kluci snažili pomoci dolů a přesvědčit ji, že když už čtyři schody slezla, ten poslední ven z autobusu na chodník zvládne taky. Nicméně se stalo to, co jsem celkem očekávala. Řidič už to nevydržel, protože paní si opravdu dávala na čas s tím posledním schodem, a řekl jí, že pokud nechce vystoupit, až si zase "vleze" dovnitř (řekl to nějak líp). No, a jak byla ta chudinka stará ve stresu, tak se ty pracně slezené čtyři schody zase vyškrábala nahoru... kam až dojela teda nevím, ale celkem by mě zajímalo, co s ní ten řidič nakonec udělal. Kdyby chvíli počkal, byla tu jistá šance, že to paní zvládne.
Na radu nějakého týpka, zjevně taky "Tmáře" (tak se říká účastníkům hry) jsme z milého autobusu při první příležitosti vystoupili a přeběhli do nacpané tramvaje. Bylo nám jasné, že většina podezřele oděných lidí (velmi ve sportovním, nabalení, s batohy či přímo krosnami a karimatkami) jedou tam co my, alespoň to nám dávalo naději, že nás zaregistrují.
Na start jsme sice včas nedorazili, ale s registrací jsme neměli nejmenší problém... za námi ještě bylo takových lidí, že snad ani nikoho nenapadlo, že by registraci ukončil. Jak už jsem psala, start byl na Velodromu, kde bylo strašně moc lidí. Překvapilo mě, že účast byla tak veliká. Tentokrát čerpám ze stránky hry, protože musím říct, že nás bylo 2100. Tvořili jsme 442 týmů, náš byl po pěti lidech (4 doktorandi informatici a já ještě ani ne inženýr). Později tam dokonce říkali, že se to zapíše do nějaké knihy rekordů (myslím, že v Pelhřimově).
První šifra se skládala z několika podšifer a dle mého názoru to byl hnus. Původně jsem totiž přesně nevěděla do čeho jdu, tak jsem si říkala, že tam bude nějaká ta morseovka, Vigenérův čtverec a podobné věci, o kterých jsem slyšela ve škole. Naivně jsem doufala, že si zaluštím. No, ne že bych si nezahrála nebo se nepobavila, ale rozhodně jsem nebyla ten centrální mozek, bez kterého by to nešlo. Ale co, šla jsem se tam pobavit a to se i stalo.
Se značným množstvím nápověd se nám start podařilo úspěšně opustit. Musím ale přiznat, že se to nakonec povedlo všem. (Ještě jsem zapomněla zmínit, že jsem viděla opravdovou raritu: zatímco na pánských záchodech byla fronta až ven, na dámských bylo volno.)
Jako druhou šifru jsme dostali puzzle, na kterém jsme po jeho poskládání měli najít vrstvy a v nich text, kam máme jít. Opět jsem si myslela, že nám bude stačit pouhé složení puzzle. Naštěstí někdo už s 3D brýlemi umí pracovat (a kdo jiný než [ajťáci]), takže druhou šifru jsme zvládli v příjemně krátkém čase. Natěšení, že nám to tak půjde dál, jsme vyrazili pro další šifru. A na té jsme i skončili.
Třetí šifra byla ukrutně těžká (ani nechci vidět, jaké byly ty po ní), skládala se z několika dílčích částí. Měli jsme najít 7 mřížek, zjistit, jak se vyvíjely a vytvořit osmou, podle ní bychom se dostali k dalšímu stanovišti. Bohužel pořadí mřížek se nám nepodařilo tak docela zjistit, u dvou mřížek nám totiž vycházelo, že jsou třetí a další dvě zase byly druhé... no, ono sčítat počet skruží na malé a velké kašně se savci z fasády Domu pánů z Lipé, kohouty na jiném domě, počtem kvítků a postav bez křídel z morového sloupu v té tmě není snadný. No a tak jsme se pak sebrali a došli si pro alternativní šifru.
Na stránkách správně píšou, že je "dle organizátorů" jednodušší. Byla tam změť bílých a černých políček. Zkoušeli jsme s nima co se jen dalo... rozstříhat a všelijak skládat, substituovat a tak dále, ale na nic jsme nepřišli.
Zbytek noci jsme strávili povídáním o škole, počítačích, dárcích na Vánoce a všem možném, co nás napadlo. Pro jistotu jsme se v šest ráno s pomocí STOP obálky zašli do cíle zeptat, jestli by nám náhodou neřekli výsledky. Neřekli, protože ještě nikdo do cíle nedorazil a my bychom tedy mohli ovlivňovat hru. A tak jsme šli domů spát. Bylo šest ráno.
Co to mělo být?
V pondělí jsme totiž psali písemku ze statistiky, mimochodem opravdu byla kouzelná. Myšleno samozřejmě v uvozovkách, protože u některých věcí jsem měla pocit, že je vidím poprvé v životě... no ale k věci. Máme fantastickou učitelku, a tak jsme při písemce mohli používat stránku A4 popsanou z obou stran čím se nám zlíbilo, excel a internet (stejně je to k ničemu, když s tím příkladem nehnete), má to jeden háček a to ten, že některé naše geniální počítače nejsou schopny otevřít PDF soubory, což trochu zamrzí, když zrovna v nich bývají tabulky, které nutně potřebujete. Rozhodla jsem se tento nedostatek obejít a dala jsem si je semka na svůj blok. Proto se ještě jednou omlouvám čtenářům, kteří zmateni koukali na směsku nicneříkajících čísílek.
neděle 22. června 2008
Malování na hedvábí
Jako první jsem vytvořila oranžovožlutý šátek. Všichni mu říkali sluníčkový... Myslím, že se mi moc povedl. Další výrobky už nebyly tak skvělé. I když...
Uchvátil mě růžovofialový šátek, který si jedna holčina vytvořila, a tak jsem použila stejnou kombinaci barev na ozdobení pouzdra na brýle.
Dalším výrobkem byl dlouhý šátek, který jsem musela zanechat v obchodě, protože ještě potřeboval doschnout.
Jako poslední jsem vyráběla kravatu pro mého přítele, který mě podporoval v rozhodnutí jít na kurz (a nejen v něm). Musím přiznat, že jsem byla hrozně moc nervózní z výsledku, protože jsem barvila textil poprvé, navíc jsem si už na pouzdře vyzkoušela, že pokud se k sobě různé barvy moc přiblíží, jedna z nich zůstane a ne vždy je to ta, kterou chci. Navíc jsem na kravatu sehnala jen malý igelitový pytlík, takže se na sebe tmavě hnědá s oranžovou doslova lepily. Ale výsledek je podle mě hezký, i když dosti odlišný od původního záměru.
úterý 3. června 2008
Klávesnice si nerozumí s dlouhými nehty
Nechala jsem si kapku narůst nehty, protože je teď zkouškové, bakalářku už mám napsanou, a tak moc na počítači nepíšu, takže mi to nepřekáží. Normálně mám velmi dobrou rychlost psaní na počítači, ale s dlouhými drápky se to nijak výrazně nezhoršilo, ale teď vážně zvažuji, že se této ozdoby vzdám. To písmenko se mi totiž trošku odklápí a nejde tak pěkně psát jako ostatní. :-( Nevíte, kam bych si s tím měla zajít? A taky jak vyčistit klávesnici? Mám v ní totiž šílenej nepořádek, jak jsem si všimla.
Ach jo a s těmahle znalostma chci dělat státnice z informatiky... vtip.
Aby byla ironie dokonalá, co myslíte, že po mně chtěl kompík za písmenka kvůli potvrzení napsání článku. No jhh...
Jak to bylo s hedvábím
Trošku jsem nad tím popřemýšlela a rozhodla se, že něco takového prostě musím vyzkoušet. Těžko bych si mohla domů koupit hedvábí a patlat si to doma, jako kurz to bude lepší a když mi to půjde a bude to realizovatelné v domácích podmínkách, můžu si koneckonců další krásné šátečky vyrábět doma.
Na kurz v dubnu se mi už bohužel přihlásit nepodařilo. Bylo to jen pro šest lidí a evidentně je o takovéto ruční práce zájem. Ale milá paní mi po domluvě napsala, že další kurzy jsou začátkem a koncem května. Věděla jsem, že začátkem května mě čeká taková mírně vzrušující zkouška z předmětu, na kterém budu muset trochu zamakat, a tak jsem se napsala (asi tři týdny předem) na kurz poslední květnovou neděli.
Jenže jak jsem zjistila, když jsem celá nadšená přišla před obchůdek, tentokrát jsem se na kurz přihlásila sama a on se kvůli tomu nekonal. Ačkoliv jsem byla smutná a trochu i naštvaná, mluvila jsem s moc milou paní a ta mi ukázala, jak takové šátky vypadají a rovnou si mě zapsala na další kurz. Že je těsně před mýma státnicema? Ale to přece nevadí.
Mezitím tomu totiž ještě kámoška dala korunu, když mi z knihovny půjčila knížku o hedvábí. Knížka naprosto super! Kámoška ještě víc!!! Dozvěděla jsem se spoustu zajímavejch věcí (například že malování na hedvábí je v něčem velmi snadné - barvy se sami rozpíjí, takže se s tím nemusíte tak patlat jako s obrázkem na papíru, ale v něčem je to pěknej průšvih - např. to, že se pak musí nějak zafixovat, aby na té látce vydržely) a nadchla se pro tuto ruční práci ještě víc. Skoro jsem si až říkala, že kdyby to s tím kurzem nevyšlo, zkusím to doma na vlastní pěst, ale nechci riskovat zničené hedvábí a nákup drahých barev. Co kdyby mě to náhodou nebavilo?
(Kdybyste náhodou věděli o stránkách nebo knížkách zabývajících se touto problematikou, uvítám je v komentářích:).)
Poslední zkouška? Možná.
Výsledky jsme měli mít už o půl třetí... body tam mám a je jich celkem dost, tak hádám, že jsem to teda nakonec udělala, i když z teorie jsem byla docela v šoku. Ne že bych vůbec nevěděla, o co jde, ale spíš se mi ty pojmy všechny tak nějak pletly, že jsem si prostě nebyla schopná vzpomenout, co patří zrovna k tomu, na co se učitel ptal.
S příkladama jsem problémy absolutně neměla. Učila jsem se je totiž moc a moc na zápočet a taky jsem celkem matematický typ, zato přečíst skripta a naučit se všechno možné nazpaměť... no, to moc nemusím. Ale tak snad to mám a to je moc prima.:) Takže až se mi tam konečně objeví známka (jestli:)), budu si moct říct: TEĎ UŽ JEN PŘIJÍMAČKY A STÁTNICE a mám PRÁZDNINY, na které mám asi milion plánů. Vymýšlení plánů mi totiž jde nejlíp o zkouškovém, kdy člověk nemůže ven, číst si, ani dělat různé ruční práce.
Opět k bakalářce
Zkrátka vyzvednutí bakalářky mi zvedlo sebevědomí. Ještě ji obhájit a budu úplně happy. Uvidíme, co mi na ni řeknou vedoucí a oponent. Osobně ji nepovažuju za nic extra, ale myslím si, že je taková průměrná a po odborné stránce docela dobrá. Jak mi řekl jeden moc dobrej učitel: možná se moc podceňuju. Ale znáte to ne? Když si věříte, zaručeně přijde něco, co vám tu sebedůvěru vezme. Když si nevěříte a podceňujete se, můžete být akorát mile překvapeni, jak to ve skutečnosti dopadlo.
Tak mi držte pěsti, ať mi to s těmi státnicemi vyjde.
čtvrtek 24. dubna 2008
Sbírání dotazníků v čajovnách
No, tři vyplněné hromádky nejsou z osmi čajoven nic moc, ale aspoň mám z dalších tří příslib, že mi je dají příští týden, dneska tam totiž nebyla ta osoba, které jsem je dávala, a ostatní toho o tom moc nevědí.
Ochota čajovníků byla různá stejně jako při prvním setkání, kdy jsem je o to žádala. Byly čajovny, ve kterých jsem si dotazník vzala a ještě si s milou paní prodavačkou popovídala, co to dělám a proč, jaké zná jiné čajovny a prostě jen tak. Na druhou stranu se našly čajovny, kde mi až teď, po čtrnácti dnech čekání, řekli, že se na to vykašlali, že o něco takového nemají zájem. Kdyby byl problém v tom, že to neschválil majitel, pak to samozřejmě pochopím, ale proč mi to ten člověk, který je současně majitelem neřekl rovnou a sám?
V jedné čajovně jsem se dokonce setkala s tím, že mi pán řekl, že neví, kde to je. Asi je vyhodili. Hm, hezky se chovaj k práci, na které jsem dřela dva měsíce. Aby tomu nasadil korunu, zeptal se, jestli šlo o ty čajovny... ono to takhle nevyzní, když to jen píšu, ale šlo o to, že nejdřív se tvářil, jako že se to asi někam ztratilo, pak pro jistotu upravil, že se toho asi zbavili, že to nějak zapomněli nebo tak a nakonec si "vzpomněl". Zkrátka a dobře, podle podezřelého úsměvu usuzuji, že moc dobře věděl, kde dotazníky jsou a taky kdo je vyhodil. Celkem mě namíchlo, že mi lhal do očí. Moh´ říct rovnou, že ho obtěžovalo dát zákazníkům deset dotazníků během čtrnácti dní. Sice je to ošklivé a škodolibé, ale skutečně jsem ráda, že si na tuto čajovnu lidé stěžují a nemají ji moc v lásce. Upřímně řečeno arogantní týpky fakt nemusím.
Úplně jinak se zachoval týpek, který byl vlastně ve stejné situaci. (Je to ten, kterého jsem výše kritizovala, že si ty dotazníky vůbec bral.) Řekl mi, že je zákazníkům nedával, protože to podle něj není dostatečný výběrový vzorek, ale jako "revanč" nebo omluvu, že mi nepomohl, mě pozval na čaj a dokonce mi k němu dal i oříšky. Ne, že by mi to pomohlo s bakalářkou, mnohem radši bych byla, kdyby mi dal vyplněný dotazníky, ale psychicky to bylo moc fajn. Už jsem totiž začínala mít strach, že se na to všichni vykašlali. Tohle mi zase zvedlo náladu. To totiž dobrej čajík umí.
neděle 6. dubna 2008
Bakalářka
Tak trošku jsem nevěděla, o čem psát největší seminárku mýho života. Správně by se mělo o tom místě, kde jste dělali praxi, ale to v mém případě moc nepřipadalo v úvahu. Dělala jsem ji totiž doma a v době, kdy bych se mohla do onoho podniku podívat, už má zavřeno.
Tápala jsem dlouho, až jsem se nakonec rozhodla, že nejbližší jsou mi čajovny. Ne, že by nějak souvisely s managementem, na jehož ústavu píšu svou práci, ale co se dá dělat. S mým vedoucím jsme o tom dlouho mluvili, až jsme se rozhodli, že nejlepší bude porovnat brněnské čajovny z pohledu zákazníka. A s přihlédnutím k výsledkům získaným z dotazníku, pro jednotlivé čajovny navrhnout strategii, jakou by se měly dále chovat.