Pes chrápe v kuchyni

O tom, že si naše Princezna myslí, že je pes výhradně domácí jsem psala v článku zde. Tudíž není třeba opakovat, že ačkoliv se jedná o rustikální plemeno zvyklé na nepohodlí života bez lidí, cpe se nám pořád do kuchyně. Přesto to musím říct, protože nyní se nám vrátily dřívější problémy s vyhazováním ven: opět je nutno potupně vytlačovat, ideálně ve dvou, kdy druhý otevírá dveře, zatímco pes se nenápadně snaží stáčet své tělo doprava či doleva podle toho, kde se mu zdá dostatečný prostor na to, aby se tam otočil a zase nepozorovaně odkráčel do jiného kouta místnosti. 

Momentálně se ale aspoň nesnaží nacpat na gauč k mému pletení, jak jste mohli vidět a číst zde. Doporučuji především věnovat pozornost jejímu nakrčenému obočí a pohledu, který jasně prozrazuje, že moc dobře ví, že tohle dělat nemá.

Ačkoliv jsou venku pouhé -3°C, snaží se mi Princí nacpat do kuchyně už ráno a ideálně celý den nevylézt. Bez ohledu na to, že uvnitř nemá žrádlo ani vodu. Vlastně by ani neměla chodit každý den dovnitř, ať se nám moc nerozehřeje a nevyměkne. Jenže tahle naše snaha o otužování psa se úplně míjí účinkem, protože při první příležitosti se nakvartýruje před kamna tak, že ji musím odsunout, když chci přikládat. 

A taky často dělá, že je yorkshire, který pořád potřebuje mazlení.

Úplnej ňuňánek s těma zoubkama, ne?

A teď když koukám na titulek článku, došlo mi, že jsem úplně zapomněla napsat, že příšerně, ale fakt příšerně chrápe! To manžel, i když má rýmu, je proti ní pobrukávající si miminko.

P. S.: Protože mě Princezna podporuje v psaní blogu, přišla včera s úhořím protahováním do domu. Do předsíně mi vlítla ani nevím jak a vytlačit ji odtamtud bylo málem nad moje síly. Vzpírala se na předních, když jsem jí nadzdvihla zadek, nebo si rovnou sedala. Když se mi ji podařilo kousek poodtlačit ke dveřím, rychle se zavlnila, v miniprostoru udělala otočku vlevo a už zase byla před dveřmi do kuchyně. A když nevycházelo nic jiného, aspoň se mi protlačila mezi nohama. Samozřejmě jsem ji musela vyhodit ven, protože tomuhle plemenu musíte neustále vtloukat do hlavy, že pánem jste vy. A tudíž že domů půjde, ale až jí to povolím já. Ideálně když předtím něco zbaští k večeři.

Čtenářská výzva 2023 (smělé plány)

1.) Kniha, jejíž autor nosí brýle: Robert Fulghum: Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

2.) Kniha, která se odehrává v 16. století: Rachel Harris: Mé sladké šestnácté století

3.) Kniha od Jane Austen nebo Stephena Kinga

4.) Kniha, která obsahuje mapu: Suleika Jaouad: Mezi dvěma světy (bacha, trochu drsné!), Martin Lavay: Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? (taky drsné); Jaroslav Rudiš: Winterbergova poslední cesta; Martin Úbl: Stezka Českem

5.) Kniha, jejíž hlavní postava je alkoholik: Michaela Duffková: Zápisník alkoholičky

6.) Kniha od ukrajinského autora/autorky: Natalja Ščerba: Klíč k času; Oksana z Ukrajiny: Deník uprchlice

7.) Kniha o zakázané lásce: Gabriel García Márquez: Láska za časů cholery

8.) Kniha, jejíž autor zemřel v roce 2022: 

• Stanislav Rudolf, Radko Pytlík, 
• Antonín Bajaja: Zvlčení. Romaneto o vlcích, lidech a úkazech, Petrov 2003 ISBN 80-7227-156-3
• Gergely Homonnay: z jeho textů o kočce Erzsi vzešly knihy:
• Puszi, Erzsi! – A világ macskaszemmel (2016)
• Az elnökasszony – A bundás választás (2017)
• Erzsi bölcsességei – A boldog élet titka (2017)
• Boris Pahor
• Erica Pedretti
• Pedretti, E. Cizí domov. Brno, 2012. 62 S. ISBN 978-80-87474-64-8. Překlad: Lucy Topoľská
• Pedretti, E. Nechte být, paní Smrti. Olomouc: Votobia, 1997. 153 S. ISBN 80-7198-185-0. Překlad: Lucy Topoľská

• Peter Straub
• Hilary Mantelová
• Wolf Hall. Praha : Argo. 2010. překlad Michala Marková, ISBN 978-80-257-0346-5
• Za temnotou (Beyond Black), Praha : Argo. 2012. překlad Petr Pálenský, ISBN 978-80-257-0645-9
• Předveďte mrtvé (Bring Up The Bodies). Praha : Argo. 2013. překlad Michala Marková, ISBN 978-80-257-0850-7
• Zavraždění Margaret Thatcherové. připr. Praha : Argo. 2016. překlad Michala Marková
• Ladislav Švihran
• Kulturizmus ducha (1970)
• Ako sme kradli (spoluautor, 1991)
• Ako zomierajú diktátori (1994)
• Knihy na dračku (1995)
• 1000 plus 1 slovenských naj (1996)
• Vzácne návštevy Bratislavy (spoluautor s Ivanem Szabóem, 2005)

9.) Kniha z bazaru DatabazeKnih.cz

10.) Kniha o boji za lidská práva

11.) Kniha, kterou nebudete číst poprvé: Gretchen Rubinová: Projekt štěstí; Kevin Dutton: Moudrost psychopatů - Svatí, špioni a sérioví vrazi 

12.) Kniha od začínajícího autora

13.) Kniha s místností v názvu

14.) Kniha, která je součástí série

15.) Kniha napsaná dvěma autory

16.) Kniha se štítkem “tajemství” na Databázi knih

17.) Kniha, která má žlutou obálku: Betty MacDonaldová: Vejce a já; Harry Potter a prokleté dítě

18.) Kniha, jejíž děj se odehrává ve vesmíru

19.) Kniha, která má více než 5 cz/sk vydání: Betty MacDonaldová: Vejce a já; Farma zvířat; Vánoční koleda; Kam se poděl můj sýr?

20.) Kniha poprvé vydaná v roce 2023 (nová kniha)

Dětská výzva (do diáře):

1.) Kniha, jejíž název má tři slova

2.) Kniha, která se odehrává o Vánocích

3.) Kniha, která získala Zlatou stuhu

4.) Kniha, ve které jsou kouzla

5.) Kniha, kterou Vám doporučil někdo z rodiny

6.) Kniha, která má na obálce budovu

7.) Kniha, která má více než 222 stran

8.) Kniha, jejíž hlavní postavou je zvíře

9.) Kniha, jejíž název je bílou barvou: Stéphanie Combeová: Máma odchází do kláštera!

10.) Kniha poprvé vydaná v roce 2023 (nová kniha)

Pár sobotních myšlenek o tom, co bychom se bývali rádi naučili ve škole

Dnešní rozdělávání ohně mi šlo tak mizerně, že jsem přemýšlela, jestli můžu mít nehořlavé dřevo i papír. Venku nebyl vichr a ani velký mráz (počítač hlásí -1°C), doma bylo 13°C. Tak v čem byl problém? 

Vzpomněla jsem si na Fulghumovo dílo „Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce“ a přemítala o tom, že všechno, co potřebuji vědět, jsem se ve škole nenaučila. Nebo spíš jen náhodou. Zrovna dnes ráno v posteli jsem měla podobnou úvahu o užitečnosti geometrie, ale k tomu zase jindy.

Co třeba jak správně rozdělávat oheň? To se učí možná tak skauti. 

Nebo rovnou jak topit v kamnech? Abychom měli doma brzy teplo, ušetřili dřevo, nevypouštěli moc spalin a taky si neznečišťovali komín.

Nebo jak šetřit? Možná že jsme někde v rodince kdysi brali, co si počít s penězma a jak stanovit, kolik smím utrácet, jaká má být rezerva atd. Jenže pak stejně spousta lidí utrácí za kraviny – má dvě práce, aby mohli za nájem malého krcálku dávat přes dvacet tisíc, kupují si kabelky za dva litry a řeší, jak nevyhořet. Ani to nás neučili. Jak se z práce nezbláznit? Netahat si ji domů a nemyslet na ni v noci, když je tam nějaký problém, do jehož řešení jste se pustili. Dobře, oukej, řekněme, že to tenkrát nebylo.

Ale co takhle komunikace s jednotlivci? Ne, že bych se s tím někdy setkala, ale nám neřekli, jak se bránit šikaně. Nebo uštěpačným poznámkám. Jak být sebevědomý a asertivní, ale ne namyšlený a arogantní. Kde je hranice ochoty pomáhat? Na to si člověk musí přijít sám. A někdy nad tím dumá ještě v tomhle věku.

Na druhou stranu o výběru manžela jsme mluvili. A byť to tehdy znělo trapně banálně, byla to pravda. Není to sice tak jednoduchý, ale ty nejtrapnější věci, kterým jsme se šklebili, že „to je přece jasný“, jsou pravda. Akorát teď na to zapomínáme. Třeba že by manžel měl mít rád děti a zvířata, měl mít hezký vztah k rodičům (mohl by se totiž potom chovat úplně stejně i ke své ženě), měl by pracovat, spořit a nekouřit a nechlastat. Tohle mi naštěstí vyšlo parádně. No, to jsem se trochu zamyslela, že?

Tak jsem si omylem trochu vyzkoušela asociační psaní, než se mi tu oteplí. Jedna myšlenka plynule navazovala na druhou a za chvíli bych vám tu mohla povídat zase o úplně jiných tématech. Ale je fakt, že zpracovat téma, co jsem se ve škole nenaučila, mě lákalo už dlouho. Když jsem ho teď lehce naťukla, máte sami nějaký tip, co jste se naučili svépomocí, ale mohla vám při tom pomoci škola?

Dárek pro tchyni

Zas je tu jaro je tu, lidi šílí... No, jaro tu ještě není, ale tahle kytička by ho mohla vyvolat aspoň u nás v kuchyni.

Nejdřív jsem je viděla v Lídlu. V plechovým květináčku. To musí zreznout, myslela jsem si. A pak tam byly po třech v barevných květnících a vypadaly moc pěkně. Ještě nerozkvetlé hyacinty. Odolala jsem. I když jsem o nich přemýšlela dva dny. Jenže... co kdyby mi cestou nastydly?

Pak jsem je uviděla vystrčené venku před obchodem na Můstku. Hmm. Těchhle vystrčených chudinek je mi vždycky líto! Vlezla jsem do obchodu a řekla, že chci tyhle dva. 

Paní mi lámanou češtinou řekla, že jich má víc. A tak se to zvrtlo! Hlavně proto, že barva květináčku ukazuje, jakou barvu bude mít rostlinka, až vykvete. A pak mi navíc přinesla pěkný květináč. Takže bylo jasno. Vzala jsem i ten a rovnou ho naplnila.

Hyacinty v různých barvách

Neodolala jsem a jeden malý hyacintek jsem si koupila i pro sebe. Teď ještě musím zjistit, jak se o něj starat.

P. S.: Nejdřív jsem si myslela, že tenhle článek pojmenuji Můj první hyacint, ale když jsem si pak prohlížela deník, zjistila jsem, že už mám na zahrádce něco zachráněného po babičce. A možná by to mohl být zrovna hyacint. Akorát že nekvete. Asi má málo slunce.

Barva květu by měla odpovídat barvě květináče, chytré, ne?

Vy ještě máte stromeček?

Včera jsme byli na oslavě narozenin a ani nevím, jak na to přišla řeč, ale najednou se někdo překvapeně zeptal: „Vy ještě máte stromeček?“

Docela mě tím zaskočili. Copak vy už ne? Teprve se blíží konec ledna. Tak proč ho uklízet?

Čeká nás ještě celý únor a možná i březen, než začne nějak pořádně vykukovat rostlinstvo a sluníčko po nás házet svými hřejivými paprsky. 

Do té doby nás může obveselovat jedině vánoční stromeček se svými svíčkami a ozdobami, nebo ten náš umělý zlatý svým třpytem a párem skleněných ozdob plus novým, vlastnoručně ozdobeným stříbrným zvonečkem. O kterém jsem Vám ještě zatím nevyprávěla a ráda bych to brzy napravila.

Sice je pravda, že už jsem přemýšlela, že sklidím vánoční výzdobu, ale pak jsem si říkala, že při stále brzkém stmívání to bude doma poněkud smutné. Zatímco když se mi na lustru už skoro dva měsíce houpe dvojice zlatých zvonků s atrapou vánoční hvězdy, mám pocit, že tím ospravedlňuje svoje desetiměsíční zabírání místa ve skříni.

Růžičková kapusta s uzeným, cibulí a česnekem

 Tohle musíte vidět.

Do nového roku s novou kozou

O Melindě jsem už psala v třetí části vánočního deníku (najdete zde včetně první fotky). Teď už vám o ní můžu říct prvních pár poznatků. Začnu tím, že je to koza. A kozy jsou hrozně hnusný ve vztazích mezi sebou. Hektor na ni pořád doráží, že by se chtěl pářit, ale když jde o jídlo, klidně ji nabere na rohy. O hnědé Líze ani nemluvě, ta se teď tváří jako velká zlá koza. Mega důležitá skoro-šéfka stáda. Ještě před porážkou Lízy pepř-sůl to byla „ta utiskovaná chudinka“. Snad akorát Pepa se nezkouší do Melindy navážet. 

Melinda v prosinci 2022 na sněhu, v pozadí Pepa

Některý kozy nejsou úplně bystrý, když se jedná o jídlo. Rozuměj Melindu. Ještě zjevně nepochopila, že se dostala do stáda, kde se každej nažere podle toho, jak moc se snaží. To znamená, že za poslední měsíc Hektor přibral snad pět kilo, zatímco Melinda se jen tak tak drží na záchovné dávce. Hnědá Líza se taky rozhodně nešetří, a když jim přinesu do kolečka seno ze stodoly, láduje si plnou tlamu jednu za druhou. Zatímco Melinda se tváří, že je paničkou na velkolepém rautu a nenápadně uždibuje. O taky běhá za mnou, když má stát u kolečka a žrát.

Melinda se zvonečky/cingrlátky (ty ocásky pod bradou)

Taky je to vskutku umečená koza, která o sobě dává vědět vždy, když vyjdeme z domu. Občas za mnou běhá, ale pak pomazlit nechce. Ale když se mi ji podaří chytit, ráda ji pohladím, protože má příjemně jemnou srst. Na předení by se sice nehodila, ale jinak je pěkná. A taky už není pořád vyklepaná a zmrzlá, jako když jsme si ji přivezli. Byla totiž zvyklá být jenom zavřená v chlívě. Proto měla přerostlé paznehty, které jsme jí ještě v prosinci zastříhli.

Ještě uvedu, že přibližně květnová (2022) koza má zatím zakrnělé vemínko, zvětší se až v druhé polovině březosti. Doufáme, že nám zabřezne a na jaře se s vámi budu moci podělit o fotky novopečené maminky a kůzlátek.

A to je v tuhle chvíli asi tak vše. 

Čas plánování a snění

A máme tu Nový rok! Jak se máte? Vyspáváte po včerejší velké noci, nebo Vás jako ranní ptáče probudily první sluneční paprsky? Nebo třeba děti?

Já přemýšlím nad tím, co budu s dnešním krásným dnem (a rokem) dělat. Rekapituluji a válím se v posteli. I když jsem byla nemocná celé Vánoce a jenom ležela, pořád to ještě není úplně dobré. Noční dusivý kašel polevil, ale stejně byste se mě báli, jestli nemám náhodou Covid. Náhodou nemám, dělala jsem si test.

Každopádně by to chtělo vymyslet nějaké letošní cíle. Nebo předsevzetí. Ne, že by se mi jich pak podařilo dosáhnout, ale už jenom to přiblížení je super. I když jsem nepsala deník každý den, nebo na blog nedala článek aspoň dvakrát týdně, stejně to nebyl špatný výkon. 

A co ponožky? Kde jsou ty časy, kdy jsem se bála pletení ponožek? Včera jsem Vám jedny krásné, těžké a luxusní představila v PF 2023 na blogu o tvorbě (mrkněte sem). A upletených jich mám... počkejte, musím se podívat na blog do příslušného článku. 15 v dospělácký velikosti! Plus dvoje pro nedonošená miminka.

Potřebujete trochu inspirace k tvorbě předsevzetí? Tak tady je můj loňský článek. Myslím, že se mi celkem povedl, čtu ho znovu a dává mi to smysl.