O tom, že si naše Princezna myslí, že je pes výhradně domácí jsem psala v článku zde. Tudíž není třeba opakovat, že ačkoliv se jedná o rustikální plemeno zvyklé na nepohodlí života bez lidí, cpe se nám pořád do kuchyně. Přesto to musím říct, protože nyní se nám vrátily dřívější problémy s vyhazováním ven: opět je nutno potupně vytlačovat, ideálně ve dvou, kdy druhý otevírá dveře, zatímco pes se nenápadně snaží stáčet své tělo doprava či doleva podle toho, kde se mu zdá dostatečný prostor na to, aby se tam otočil a zase nepozorovaně odkráčel do jiného kouta místnosti.
Momentálně se ale aspoň nesnaží nacpat na gauč k mému pletení, jak jste mohli vidět a číst zde. Doporučuji především věnovat pozornost jejímu nakrčenému obočí a pohledu, který jasně prozrazuje, že moc dobře ví, že tohle dělat nemá.
Ačkoliv jsou venku pouhé -3°C, snaží se mi Princí nacpat do kuchyně už ráno a ideálně celý den nevylézt. Bez ohledu na to, že uvnitř nemá žrádlo ani vodu. Vlastně by ani neměla chodit každý den dovnitř, ať se nám moc nerozehřeje a nevyměkne. Jenže tahle naše snaha o otužování psa se úplně míjí účinkem, protože při první příležitosti se nakvartýruje před kamna tak, že ji musím odsunout, když chci přikládat.
A taky často dělá, že je yorkshire, který pořád potřebuje mazlení.
 |
| Úplnej ňuňánek s těma zoubkama, ne? |
A teď když koukám na titulek článku, došlo mi, že jsem úplně zapomněla napsat, že příšerně, ale fakt příšerně chrápe! To manžel, i když má rýmu, je proti ní pobrukávající si miminko.
P. S.: Protože mě Princezna podporuje v psaní blogu, přišla včera s úhořím protahováním do domu. Do předsíně mi vlítla ani nevím jak a vytlačit ji odtamtud bylo málem nad moje síly. Vzpírala se na předních, když jsem jí nadzdvihla zadek, nebo si rovnou sedala. Když se mi ji podařilo kousek poodtlačit ke dveřím, rychle se zavlnila, v miniprostoru udělala otočku vlevo a už zase byla před dveřmi do kuchyně. A když nevycházelo nic jiného, aspoň se mi protlačila mezi nohama. Samozřejmě jsem ji musela vyhodit ven, protože tomuhle plemenu musíte neustále vtloukat do hlavy, že pánem jste vy. A tudíž že domů půjde, ale až jí to povolím já. Ideálně když předtím něco zbaští k večeři.
Žádné komentáře:
Okomentovat