Jak dlouho vydržíte bez dýchání pod vodou? Bez kyslíku vydržíme maximálně několik minut. Stávající rekordy činí 11 minut a 35 vteřin pro muže (rekord z roku 2009 drží Stéphane Mifsud) a za ženy je jedničkou čas 8:33, pod kterým je od roku 2015 podepsaná Gabriela Grézlová.
Bez vody člověk vydrží méně než tři dny, pak selžou játra. V ideálním případě a podmínkách lze bez vody vydržet týden. Někde se dokonce uvádí, že až deset dní, ale obvykle je to 5 dnů. No, radši bych to nezkoušela, vzhledem k tomu, jaké mám zkušenosti s tím, že mě bolí hlava, když jeden den pořádně nepiji. Nebo piji alkohol a neprokládám to vodou. „Dehydratace je pro naše tělo velmi nebezpečná, neboť pravidelný přísun tekutin zajišťuje tělu normální tělesnou teplotu. Pokud lidská schránka ztratí hodně vody a dojde k dehydrataci, začne se přehřívat a vnitřní orgány se velmi rychle poškodí. Vůbec nejhůře si s nedostatkem vody poradí srdce, které přestane fungovat mnohem rychleji, než by člověk očekával. Při extrémních podmínkách a nadměrné zátěži průměrný člověk nemůže přežít více než několik hodin.“ „Dítě nebo trénovaný sportovec se dehydratují rychleji a čas, který vydrží bez vody, může být otázkou několika hodin.“ Stačí vzpomenout na případy malých dětí ponechaných omylem ve vozidlech na slunci. „Pro život člověka je nezbytné, aby příjem a výdej tekutin byl v rovnováze. Tekutiny dostáváme z jídla a pití, ztrácíme je naopak pocením, močí a v malém množství i stolicí. Kromě toho také vodu vydechujeme, takže ke ztrátě tekutin dochází i pouhým dýcháním.“
„Navíc dehydratovaný člověk ztrácí teplo mnohem rychleji. Bylo vypočítáno, že při teplotě 26,6 °C může průměrný člověk přežít bez vody po dobu až 7 dní. Ovšem jakmile se oteplí o pouhých 5 °C, doba přežití se zkrátí o celý den. Ovšem nenechte se mýlit, brzká dehydratace nehrozí pouze v létě, ale také v zimě, kdy tělo potřebuje pro zahřátí více vody. Je totiž nutné brát stále v potaz skutečnost, že se člověk snaží z nehostinného prostředí vymanit, tudíž se neustále pohybuje a spotřeba vody tak strmě stoupá.“
„Stačí, když tělu chybí pět litrů vody, a už se dostavují závratě a mdloby. Při deficitu deseti litrů nastávají křeče, patnáct chybějících litrů vody pro člověka znamená většinou smrt.“
A teď nahlédnutí na poušť: „Lékaři dále prokázali, že za hodinu člověk na poušti vypotí až 1 litr tekutiny. V extrémních podmínkách tak může dospělý člověk ztratit mezi jedním a půldruhým litrem tekutin za hodinu. Pokud úbytek tekutin nenahradí, dojde k poklesu objemu tělesných tekutin, mezi jinými i krve. Jestliže se tělo dostane do tohoto stavu, ustává pocení a tělesná teplota prudce stoupá, zatímco krevní tlak kvůli nízkému objemu krve klesá. Tehdy následuje rychlá smrt. Při velkém výdeji energie to může být i otázka hodin.“
Z historie: „Nedobrovolným rekordmanem v hodně neoficiálním pokusu se stal osmnáctiletý Andreas Mihavecz, který v roce 1979 skončil za mřížemi zadržovací cely, protože byl viníkem dopravní nehody. Jenže pak na něj policisté zapomněli, a to na 17 dní. Mihavecz zhubl 24 kilo a od policie následně po zásluze vysoudil statisíce. Jeho rekord je však částečně zpochybňován: Prý mohl olizovat kondenzovanou vodní páru ze stěn svého vězení.“ „Píše se rok 1994 a písečnými dunami běží osamělý muž. Je to italský policista Mauro Prosperi, který se účastní závodu Marathon des Sables, sedmidenního, přes dvě stě kilometrů dlouhého maratonu přes Saharu. Během písečné bouře se však ztratil a teď bloudí nekonečnou písečnou plání.“ „Mauro Prosperi ale dokázal neuvěřitelné. Přežil bez vody devět dní, ušel téměř tři sta kilometrů a zhubl přitom o osmnáct kilogramů.“
Co když to nejde jinak? „Když už tedy chcete být bez vody, tak v prostředí kolem 25 stupňů Celsia, a k tomu v poloze ležmo bez zbytečných pohybů.“ „Částečně by vám pomohlo, kdybyste po malých dávkách pili moč, která by koncentraci soli ve vaší krvi o něco snížila. Jenže toxiny, které obsahuje, by vám zase po čase poškodily ledviny.“ (Tolik k urinoterapii.)
Nejíst byste měli vydržet asi měsíc (vida, to se ještě nezměnilo, nebo mají autoři stejně staré zdroje jako já) až dva. Záleží na množství tuku, hmotnosti, zdravotní kondici a vůli. Výhodou je pomalý metabolismus. Záleží také na klimatu, v našem mírném lze vyžít bez jídla mnohem déle než v jiném. Může se stát, že bez jídla vydržíte až 70 dní. Teoreticky by sedmidenní hladovka neměla trénovaného člověka položit, padesát dní prý už přežít nelze (to se zdroje trochu rozcházejí, že?). „K trvalému poškození dochází po více než 3–4 týdnech hladovění.“ „Vědci však uvádějí, že člověk vydrží bez jídla přibližně šedesát dní, ale záleží velmi na tom, v jaké tělesné kondici byl před hladověním, kolik tělesného tuku má a jaký je jeho metabolismus. Obecně se uvádí, že žádný člověk nemůže přežít ztrátu víc než čtyřiceti procent své tělesné hmoty.“
„Organizmus začne spotřebovávat karbohydráty a až pak tuky (což je důvod, proč mohutnější lidé mohou být bez jídla déle), a v krajním případě tělo začne spalovat i bílkoviny. A když tělo vyčerpá poslední rezervy bílkovin, začne slábnout.“
„Půst však začíná být pro člověka nebezpečný už po třech až pěti dnech, kdy tělo spotřebuje zásoby sacharidů ve formě glykogenu z jater a svalů, aby syntetizovalo glukózu a některé aminokyseliny. Poté se metabolismus přeorientuje na tuky, jakožto primární zdroje energie, aby si vyrobilo vlastní proteiny. Zdrojem energie přestává být glykogen, jsou jím ketony, které vznikají při spalování tuků.
Člověk začíná vydechovat aceton, který v organismu vzniká při nadměrném spalování tuků. Jakmile objem ketonů v těle stoupne, nastane ketoacidóza a ketokóma, které mohou být příčinou smrti.
Na začátku hladovění je člověk podrážděný, pak upadá do letargie a tělesně slábne. Je zmatený, cítí se vyčerpaný a horší se mu úsudek. Imunitní systém slábne, člověk je náchylnější k nemocem, většinou se přidává i průjem. Nastávají halucinace, svalové křeče a srdeční tep začíná být nepravidelný. Jde o signály blížícího se selhání životně důležitých orgánů.“
Rekord prý drží jistý „Charles Robert Ncnabb, který hladověl ve vězení 123 dní. Pil pouze vodu a občas si dal šálek kávy.“
Z historie: „Čím více pijete, tím delší dobu vaše tělo (většinou) přežije bez jídla. Pěkným příkladem je Mahátma Gándhí (1869–1948), který držel hladovku za nezávislost své země po dobu 21 dní. Takovou dobu ale vydržel díky dostatečnému pití vody. O vodě je navíc dobře známo, že čistí tělo od škodlivých toxinů a odstraňuje plaky z jater a tepen. To ale platí pouze za předpokladu, pokud je lidské tělo celkově zdravé a má dostatek důležitých živin.“ V roce 1962 prý sovětský fyzik Vladimir Leshkovtsev prováděl experiment v podobě hladovky po dobu 45 dní. Během této doby pil jenom vodu. Podle jeho vlastních slov pocit hladu mizí po 3 –5 dnech hladovění. Další případ dlouhého, vynuceného hladovění se odehrál v zimě roku 1963 v horské oblasti v Kanadě. V té době zde havarovalo soukromé letadlo s dvoučlennou posádkou: 42letý pilot Ralph Florez a 21letá baculatá studentka Helen Cluben. Nouzové přistání proběhlo dobře, ale cesta do nejbližšího města, vzdáleného stovky kilometrů přes závěje, byla naprosto nereálná. Zbylo jim jen čekat na pomoc a bojovat s ukrutným mrazem a hladem. Skoro za týden snědl pár své zásoby, po 20 dnech pár jedl svoje poslední jídlo – 2 zubní pasty. Roztátý sníh se stal jejich jediným jídlem na snídani, oběd a večeři. Byli zachráněni 25. března roku 1963 po 49 dnech (tj. 29 dní jen o vodě): Helen Cluben zhubla 12 kg a Ralph Florez 16 kg. „O tom, že člověk vydrží opravdu dlouho bez jídla, ukazuje i případ hladovění, který byl zaznamenán v roce 1920 v irském městě Cork. Skupina 11 irských vlastenců v čele s primátorem města Cork, lordem Terencem MacSwineyem, kteří byli v tu dobu ve vězení se rozhodli hladovět až do smrti jako protest proti britské nadvládě v její zemi. Den po dni noviny psaly zprávy z vězení, a na 20tý den začali tvrdit, že vězni začali umírat, a že již byl pozván kněz a příbuzní vězňů aby se shromáždili u vězeňských vrat. Stejně zprávy byly napsány i na 30, 40, 50, 60 a 70 den. Ve skutečnosti první vězeň (MacSwiney) zemřel 74. den, další na 88. den a dalších 9 lidi na 94. den hladovku ukončili, přežili a postupně se zotavili.“
Vyhladovění prý patří k jednomu z nejlepších způsobů sebevraždy. Prý je bezbolestné. No, podle mě trvá trochu dlouho! „T ělo zažívá před smrtí krásné pocity euforie, když si začne uvědomovat, že umírá. Není úplně jasné, jak to funguje, ale možná je to obrana mozku. Co není pěkné je všechno to, co se té smrti blíží. Extrémní podrážděnost, nesnesitelné svědění vyrážek na kůži, nepřetržitý průjem, bolestivé polykání a edémy. Ve většině případů přijde smrt v momentě, kdy začnou vypovídat službu orgány. K tomu dochází po šesti až devíti týdnech. Obvykle pak prostě přestane bít srdce.“
A co se týče spánku, tak na to bych byla extrémně opatrná. „Spánková nedostatečnost se po prvních 24 hodinách obvykle projeví bolestmi hlavy. Po 72 hodinách začne průměrný člověk ztrácet orientaci a objeví se kognitivní problémy (ztráta orientace) a ztráta paměti. Po 144 hodinách přijdou halucinace a ztráta kontroly nad svým tělem. Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, již po prvních 24 hodinách bez ulehnutí se imunitní systém člověka oslabí až o 50 procent, což tělo činí náchylnější na různá onemocnění, infekce a podobné neduhy. Ztráta kontroly nad vlastním tělem.“
Světový rekord drží Randy Gardner, který v roce 1965 vydržel v laboratorních podmínkách nespat 264 hodin (přibližně jedenáct dní). Průměrní respondenti sledovaní ve vědeckých experimentech však vydrží bez spánku osm až deset dnů.“ Pravděpodobně to byl on, o kom se v jiných zdrojích píše, že to bylo bez stimulantů. „Při spánkové deprivaci však všichni sledovaní respondenti vykazovali vzrůstající problémy s koncentrací, motivací, vnímáním a dalšími mentálními procesy. Ty se postupem času stupňovaly... Nicméně po jedné až dvou nocích normálního spánku se všichni sledovaní respondenti vrátili na původní úroveň mentálních schopností... Při experimentech s krysami vedla umělá spánková deprivace nejpozději po dvou týdnech k nevyhnutelné smrti.“
„Spánková deprivace patří mezi vážné problémy, na které člověk může i zemřít. Pravidelný a dostatečně dlouhý spánek je obecně brán jako zdraví přínosný. Spánek jako takový nebyl prozatím vědou zcela úplně pochopen. Jestliže ale spíte méně než šest hodin denně, váš život si podstatně zkrátíte.“
„Spánková nedostatečnost nicméně nevede k nenapravitelným stavům, neboť nemá tendenci poškozovat orgány jako hlad a dehydratace.“
Zdroje:
https://zoommagazin.iprima.cz/zajimavosti/vite-jak-dlouho-vydrzi-lidske-telo-bez-jidla-vody-a-spanku
https://www.national-geographic.cz/magazin-ng/jakou-dobu-dokaze-clovek-vydrzet-bez-jidla-vody-a-spanku-nez-zemre-20180926.html
https://www.ctidoma.cz/zdravi/2019-04-19-zivot-na-suchu-jak-dlouho-vydrzi-lidske-telo-bez-vody-
http://vtm.e15.cz/clanek/kolik-dni-vydrzi-clovek-na-pousti-bez-vody
http://www.zajimavysvet.cz/jak-dlouho-vydrzi-clovek-bez-jidla/
https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/extrem-co-vsechno-prezije-clovek.A080811_112334_zdravi_bad
https://www.stoplusjednicka.cz/extremni-vykony-lidskeho-tela-jak-dlouho-lze-vydrzet-bez-spanku-vody-nebo-bez-kysliku
https://www.studentpoint.cz/2017/10/19/vec-kterou-chteli-vedet-dlouho-muze-prezit-clovek-bez-jidla-kdyz-ma-nekonecny-prisun-vody/
https://www.idnes.cz/xman/styl/jak-se-umira-zizni-pomalu-a-bolestive.A110602_120827_xman-styl_fro
Žádné komentáře:
Okomentovat