Angeliky vánoční deník (2019), 4. část

St 25. prosince, pletení a pohádky
Mezi dnes zhlédnuté pohádky patřila nová pohádka Princezna a půl království, které jsem dala čtyři hvězdičky, protože byla pěkná. Filmovalo se mimo jiné ve Veltrusech, další filmová místa najdete v mém článku zde.

Princi Egonovi se nelíbí kněz-poustevník, který ho má oddávat: „To ste nemohl najít někoho  lepšího? Vždyť na něm skoro rostou šišky.“
„Oddával už Vaše rodiče.“

Sedlák z chalupy se učí slušnému vychování... když teď bude jeho syn králem. Měl by své ženě v chalupě otvírat dveře a připadá mu to divné, ale vysvětlení si najde. „Když já jí ty dveře podržím, ona s nimi nemůže prásknout.“

Následoval Pravý rytíř s Vaculíkem, který se točil na hradě Rotštejn a taky v Dolském mlýně u Hřenska jako spousta dalších pohádek. V mém hodnocení má čtyři hvězdičky, ale podle ČSFD jen 38 %, i když od minule si pomohl o jedno procento. Režíroval ho Martin Dolenský a mou recenzi najdete zde.

Také jsem viděla Anděla Páně 1. Ten se točil na Kašperku na Šumavě a v Ledči nad Sázavou.

„Nemysli jen na sebe, Petronelku, pak bude celé nebe stát při tobě. Nemysli jen na sebe.“

„Ono by stačilo kapku používat tu kulatou věc, co máš na krku.“

„A z jednoho floutka uděláš žebráka.“
Hrabě: „Jakýho floutka?!“

„Kam mě to vedete?“
„Do kostele? Kam jinam? Nepozná kostel.“

Z dvojky, která se točila v Českém Krumlově jsou zase hlášky:

Hříšnice z očistce: „Čeká tam na mě manžel. Tři sta let jsem ho neviděla.“

Bůh: „Já jsem snad někdy něco rozlil?“

Panenka Marie: „A ta potopa světa, to bylo co?“

Čtrnáctiminutový film o tom, jak se točil Anděl Páně 2 najdete zde.

Dokončila jsem pletené rukavičky Pika gloves od Kristiny Tyla, o nichž jsem psala zde. A tak jsem mohla vesele pokračovat v pletení loňského KALu Stephena Westa – šátku Texture time, který vyžaduje docela dost soustředění při pletení lotyšských copánků, a tak se moc nehodí na tahání do autobusu. To by jinak bylo fofrové popleteníčko! Článek o něm najdete zde. A když plést, tak samozřejmě při sledování pohádek.

Večer byl myslivecký ples. Jako každý rok jsem se tam setkala s přáteli a bylo to super (taky jako každý rok). Hráli třeba mou oblíbenou Zimní královnu od Lucie Bílé a Arakainu, kterou jsem teď nedávno viděla v telce (a v pěkné úpravě), Víno od Chinaski, Slovnik cudzich snov od Team, Tohle je ráj od Argemy a co jsem neznala, ale líbilo se mi to, byla Vzorná holka od Leony Šenkové. A samozřejmě taky hráli polku a valčík, třeba Cestáře, Myslivečka a různé další (Špinavý záda, Co jste hasiči...)

Čt 26. prosince, našla se Míša, Čertí brko (****)

Ráno vstávám v deset (dá-li se to ještě nazvat ránem), dám si marcipánovou štolu (za tyhle svátky jsme snědly už dvě – jednu domácí a jednu kupovanou) a čajík. Od Sonnentoru Nadechnutí v leset. Chutná dobře, i když jsem od něj čekala trochu větší divočinu. Už samotný text je lákavý: „Váš soukromý pohádkový les“ (Jjak vědí, že teď pořád koukám na pohádky?!) „v šálku čaje. Dýchejte jeho intenzivní vůni. Velké kousky a lístky v kompostovatelném pyramidálním sáčku jsou jen hrubě pořezány a zaručují intenzivní požitek. Načerpejte sílu z lesa! Složení: ostružina list, borůvka list, smrkové jehličí 16 %, pampeliška lékařská 12 %, kopřiva, malina list, jitrocel, pestrovka květ, prvosenka jarní 2 %, sedmikráska.“ A všechno je to bio!

Zbytek dopoledne tak nějak proflinkám a až odpoledne si konečně pustím pohádku. Včerejší novinku na ČT 1. Čertí brko. Na ČSFD nemá zrovna dobré recenze a chválu jsem na něj taky neslyšela. Na ČSFD má 59 %. 

Moji recenzi najdete v článku Recenze na pohádky 2019.

Při filmu jsem úspěšně pokračovala v pletení lotyšských copánků (Latvian braids) na Stephenově KALu – šátku Texture time. Moc mě to baví, ale samozřejmě jsem zvědavá na tu další část. A taky na to, jak se bude takhle velký pléd nosit. A co teprve jestli ho upletu z přízí od Upletusi?

Bezesporu největším zážitkem dne bylo nalezení naší kočky Míši. Už od Štědrého dne jsme nevěděli, co s ní je. Samozřejmě se mohla někam zatoulat, nebo se schovávat, protože nějaká hov*** potřebují i na Štědrý den odpalovat rachejtle, ale bylo to divné. Nedělá to. Přece nezapomene přijít na večeři!

Včera už to bylo peklo. I když jsem se snažila celý den zabavit, nemohla jsem se soustředit na psaní blogu, a tak jsem raději sledovala pohádky. Dokonce ani na zábavu se mi moc nechtělo. Ale opakovala jsem si slova z pohádky Anděl Páně (1) – musíš věřit! A tak jsem se usilovně snažila představit, jak se nám kočička vrací zdravá domů místo všech těch hrůzostrašných scénářů s utopením v řece, přejetím autem (nejradši se vyvaluje na silnici), zabitím nějakým nesnášenlivcem koček, či únosem (protože je krásně chlupatá a má milé velké kulaté oči)...

Mamka ji našla u sousedky a bylo to takové dobrodrůžo, že se mi o tom ani nechce psát. Nějak ji napadlo, že by třeba mohla být zavřená v garáži, tak jsme se u nás byli podívat i ve sklepě (prostě pro jistotu, může spadnout kamkoliv). A sousedka jak slyšela, že ji pořád voláme a pískáme na ni, tak prolezla celý dům (sama od sebe!!!), jestli ji někde nezavřela. Ale nenašla ji. Když se pak, protože je docela hovorná, rozpovídala, že se s Míšou potkala právě na Štědrý den někdy v poledne, kdy se kolem ní motala v garáži, mamka zkusila ještě zavolat poblíž její garáže a zevnitř se ozvalo ne úplně dobře slyšitelné mňau. Když ji pak mamka v garáži hledala, nebylo ji nikde vidět. Kočka byla nahoře u střechy garáže a neuměla slézt dolů. Doma kupodivu ani moc nepila, zato hlad měla pořádný. Nemám tušení, jak dlouho vydrží kočka bez jídla a bez pití.

Později jsem dogooglila, že teoreticky by mohla bez vody vydržet 6 dní (zdroj: https://cs.dawiscats.com/kolik-muze-kocka-zit-bez-jidla-a-vody/). Ze školy si pamatuji akorát člověka, bez vody by měl vydržet 5 dní a bez jídla 30, ale nevím, jestli se to ještě bere jako směrodatné, když dnes už i stabilizovaná poloha neplatí.

Takže jsem zase místo psaní článku googlila (já za to nemůžu, že jsem tak zvědavá). Výsledky mého hledání si můžete přečíst zde Jak dlouho vydržíte bez... spánku, vody a jídla?

Po návratu na nás Míša trochu zmateně koukala, že ji všichni muckáme a mazlíme se s ní jako šílení. Jenom jsme čekali, jak se bude tvářit na vánoční stromeček. Úplně normálně – sedla si pod něj a myla se. Žádné tahání třepení, lovení kouliček a kousání salónek, takže pohoda.

Pá 27. prosince, psaní blogu a druhý Štědrý den

Dopoledne jsem se věnovala aktualizaci svých samostatných stránek na blogu. Strávila jsem tím sice spoustu času, ale vyvolalo to ve mně pocit uspokojení. Konečně to začíná dávat trochu smysl. Nyní se můžete podívat na aktualizované stránky:

• Literární vzdělávání
• Recenze knih
• Sherlock Holmes

Na blog o své tvorbě jsem přidala štítek „rukavice“, protože už jsem jich taky pár upletla a možná mě ještě nějaké další čekají.

A plánovala jsem druhý Štědrý den s přítelem, který mi přijel až dnes. Významně mi pomohla rodina, když mamka udělala k večeři mého milovaného kapra po zbojnicku = na víně v alobalu se špekem, cibulí a česnekem. Takže pak sice nechutná moc jako kapr, ale zato je to lahůdka. Když jsem byla menší, přála jsem si, abychom na Štědrý večer jedli tohle,  místo kapřího řízku, ale prý tradice je tradice. Ale jak říká Popelka (2015) některé tradice nejsou právě moudré. Před večeří jsme se na ni ještě stihli podívat. Byla to zábava jako vždycky. Jenom jsem při tom začala ze špatné strany plést třetí část Texture time, a tak jsem to pak zase musela vypárat. A taky jsme si dali cinzano jako aperitiv.

Po večeři jsme zapálili svíčky na stromečku. A taky jsme si tam dali novou várku prskavek. Vyzkoušela jsem, jestli se někdo z rodiny chytí, když řeknu, že bychom si mohli zapálit stromeček. Vždycky to totiž někdo řekne, aniž by nad tím přemýšlel, a někdo jiný ho opraví, že to bychom tedy nemohli. A že si zapálíme svíčky. ... Chytil se táta. ;-)

Dárečky jsme si pak dali v ústraní. Byla legrace hádat, co to asi tak může být. Dostala jsem takový speciální polštářek a stojánek na kytku. A darovala čajík od Sonnentoru Umět si vybrat, čímž jsem chtěla naznačit, že jsem s ním šťastná (a že jsem si ho vybrala, takže by si toho měl vážit ;-))), a pásek od Mitanových ze Ždírce nad Doubravou.

Večer jsme pak hráli Carcassonne s minirozšířením Řeka. Konečně jsem taky jednou vyhrála, a to se mi ani nepodařilo obsadit partnerovo město. Nejvíc jsem si bodů nahrabala na klášterech, kolem kterých jsem stavěla cokoliv, co mi přišlo pod ruku, ale taky jsem na nich něco ztratila, protože mi pak nezbývali panáčci, které bych mohla dávat jinam.