neděle 31. července 2016

Borůvky

Včerejší desetikilometrový výlet byl na vlas stejný jako tréninková trasa, na kterou jsme vyrazili minulý týden. Žádné velké kopce nebo něco náročného, cílem bylo trochu se vyvenčit a něco našlapat, abychom byli připravení na dovču v Bulharských horách. Kondička za rok válení téměř bez výletů vzala za své.

Cestou jsme sezobli pár blum – červených nebo žlutých špendlíků, když jsem trochu zagooglila, asi šlo spíše o myrobalán, protože špendlíků se u nás vyskytuje poměrně málo a plody mají protáhlejší. My zobali krásné skoro pravidelné kuličky. Ještě jsme smlsli pár malin a ostružin a pak se vrhli do sbírání borůvek. Díky tomu byla vycházka mnohem náročnější, protože jsme udělali spoustu dřepů, než jsme nasbírali tři plné misky nosiče na jídlo, misku a termohrneček.

 






pátek 29. července 2016

Co mi udělalo radost v poslední době

  • Koupila jsem si od Yves Rocher novou voňavku za slevovou kartičku, do níž se sbíraj razítka. A ta voňavka – Naturelle Osmanthus – mi připomíná můj oblíbený osmanthusový čaj a pak se přemění na jasmínovou vůni.
  • Značně jsem pokročila s pletením druhého šátku Exploration station.
  • Pilnou prací jsem získala značné množství odpovědí na svůj dotazník (otázkou je, jestli mi to k něčemu bude).
  • Když se za mnou zastavil kámoš z Moravy, ačkoliv mohl dělat tisíc jiných věcí.
  • Vopravdový belgický pralinky od dobrého přítele:


  • Parné léto, kdy unosím lehké šaty, sukně, kraťasy a tílka.
  • První výlet na mojí motorce.
  • Výlet na mašinky s kamarádem.
  • Psát si při prohlídce poznámky – vypadat malinko divně – a vůbec se tím netrápit.
  • Začít číst Angeliku... o tom už tu pár článků také bylo, stačí zalistovat zpět, nebo se podívat na článek Příležitost ke čtení Angeliky.
  • Zhlédnout celou sérii filmů o Angelice a zjistit, že to pořád není tak docela špatný, i když z prvních jsem měla spíš srandu (jak strašně přehrává! :-ú).
  • Půjčit si kolovrátek, upříst a seskat jedno klubíčko.
  • Pomazlit cizí bílou huňatou kočičku.
  • Koukat na Sherlocka Holmese nebo Bud Spencera a Terence Hilla – Hroši v Africe, nebo pomilionté na Dvojníky.
  • Meditovat.
  • Půjčit si spoustu naučných knih na prázdniny.
  • Učit se ovládat myšlenky pro větší produktivitu.
  • Válet se v lehátku s pletením.
  • Začít psát papírovej deník.
  • Koupit si kočičí vykládací karty a vykládat si je.
  • Obarvit si vlasy hennou.
  • První ostružiny.
  • Tréninková procházka pro zvýšení výkonnosti – pojedu na dovču do hor.
  • Nasbírat si plnou hrst borůvek.
  • Dostat nečekaně informace, které plánuju teprve vyhledávat a pořád se k tomu nějak nemám.

sobota 16. července 2016

Jak mě inspiroval nepořádek

Říká se, že pořádek je pro blbce a inteligent zvládá chaos. Už mnohokrát bylo prokázáno, že nikoliv. Pro blbce je spíš nepořádek, protože ho nemusí trápit, kapacit inteligentů je škoda plýtvat na hledání nůžek, pravítka, zákonů...

Ačkoliv vím, že mi pořádek a řád prospěje – mimochodem to, co pro mě může být pořádek, protože vím, kde co mám, mohou jiní považovat za značnou míru nepořádku – nacházím se zrovna ve stavu, kdy se dají dělat i užitečnější věci, než jenom uklízet. I když tím si dávám relax od psaní.

Nějak se prostě stalo, že se na jídelním stole ocitly čerstvě nasbírané jahody a mlýnek s pepřem nebezpečně blízko vedle sebe. Asi mě osvítil Duch svatý, nebo už mi hrabe, prostě jsem se rozhodla, že v rámci projektu Něco nového ochutnám jahody s pepřem.

Ve skutečnosti pepř není slaný, jak se můžete možná domnívat, alespoň já si ho dřív spojovala jen se slanými jídly, ale pak jsem zjistila, že se už dávno dával do perníčků, z něj pochází jejich název, a tak jsem si řekla, že ho vyzkouším i s něčím sladkým.

Ve skutečnosti to nic super zajímavého nebylo. Ale můžete to taky vyzkoušet, špatné to není. Snad jen trochu pepř přebíjí jahody. Jenže od tohoto pokusu už byl jen maličký myšlenkový krůček k tomu vzpomenout si, že jsem chtěla vyzkoušet jahody s balzamikovým octem, jak je nabízel Ezio v Nebušicích ve své „hospodě“ Ristorante Pizzeria Da Ezio. Má tam mimochodem samé zajímavé věci, akorát s trochu „pražskými cenami“, takže zatím zůstávám u malinovky.

Zkrátka Ezio se vytasil s jahodami pokapanými balzamikovým octem. Koukla jsem ke strýčkovi Googlovi a zjistila, že běžně se ocet ještě doslazuje. Óká, třtinový cukr mám na stole ještě od pečení mého prvního cheesecaku, takže můžeme použít. 

Ve skutečnosti mě to zase příliš nenadchlo. Máme moc kyselý ocet, nebo ho používám příliš mnoho, ale když jsem den nato dostala spásný nápad přidat ještě zbytek ledového salátu téměř za zenitem, byla to fantazie. Podívejte se na můj recept Ledový salát s jahodami.

čtvrtek 14. července 2016

Soutěže nebo úkoly...

Občas pomýšlím na to, že bych zase ráda někdy udělala pro vás, své čtenáře, soutěž, ale zatím je to daleko. Není čas, nejsou ceny. 

Při brouzdání na netu jsem narazila na něco zajímavého: Velkou výzvu Kuchařky pro dceru. Můžete vyhrát zajímavé a hodnotné ceny, protože kuchařky paní Zatloukalové nestojí právě málo. Každopádně výzva vypadá jako dobrá sranda. Jen se podívejte, jaké úkoly máte plnit - každý den dostanete jeden nový... plnění musíte někde zveřejnit (asi se tedy nepředpokládá, že se odstřihnu od sítě a vyrazím někam na týden či dva, smůla):
  • Udělejte si okurkovou masku = přiložte si okurku na tvář. Zajímalo by mě, jestli to dělají i chlapi...
  • Udržujte dřez čistý a prázdný. Nechte na něm pouze houbičku a případně saponát.
  • Upečte něco sladkého s práškem do pečiva. Trocha poučení: Nejprve si zvlášť smícháte suché přísady (mouka, oříšky, kakao, koření a též prášek do pečiva) a zvlášť přísady mokré (olej, mléko, jogurt, vejce, tvaroh, med, sirup, vodu, šťávu z kompotu, též sem kupodivu patří i cukr). Nakonec to vše dohromady promícháte, a to pouze bleskově a jen co by se všechny suroviny sotva promísily. Zásada je, že všechny suroviny musí mít stejnou teplotu. Nejtypičtějším pečivem jsou muffiny.
  • Uvařte malou trochu těstovin, brambor nebo obilovin, jako jsou třeba kroupy. Poté je použijte do zeleninového salátu. Tahle vařená příloha tedy nebude hlavní součástí jídla, ale v letních dnech ho jen trochu doplní a z hromádky zeleniny s malou pomocí zálivky vytvoří dostatečně sytý pokrm.
  • Uvařte si vejce tak, jak je znáte nejméně. Máme tu hned čtyři zajímavé možnosti: vejce naměkko, nahniličko, natvrdo a vejce ztracená čili pošírovaná. Jestliže je vaším favoritem vejce natvrdo, zkuste jinou možnost, ať tahle výzva stojí za to. Nakonec tohle vařené vejce umně zakomponujte do jídla. Ztracené vejce do polévky, do salátu, do omáčky nebo na toust, ostatní podoby zrovna tak. 
  • Namočte se ve vodě. I s oblečením. Koupat se v plavkách (nebo bez) umí každý a teprve tohle je úkol hodný letní výzvy. Je mi jedno, zda s rozběhem a v šatech skočíte do bazénu nebo se necháte polít hadicí. Jestli promoknete na kost v letní bouřce nebo vklouznete do sprchy i s oblečením. Úkol zní jasně: vy a vaše oblečení, spojené v jeden půvabný celek, se setkáte s notnou dávkou vody.
  • Uvařte si na páře. Suroviny, které obsahují hodně vody, jsou přímo skvělé, pokud se připraví na páře. Platí to hlavně pro zeleninu, brambory, jemné rybí a kuřecí maso. Uvařené suroviny zůstanou zcela neochucené, protože pára žádnou chuť nemá. Chuť je třeba dohnat nejlépe nějakou výraznou omáčkou, kterou připravíte zvlášť a kterou jídlo na talíři přelijete nebo podlijete. Od kečupu nebo ochucené majonézy až po asijsky laděné tekutiny. Pokud na páře budete připravovat zeleninu, nejspíš jí prospěje prudké zchlazení hned po uvaření. Zůstane jí krásná barva a zachová si šťavnatost i křupavost. Uvařte něco v páře a doprovoďte to vhodnou omáčkou. Jako omáčka se počítá i salátová zálivka, protože ta taky plní funkci dodavatele chuti. Stejně tak se jako omáčka počítá tradiční šťáva k masu, pokud budete v páře připravovat přílohovou zeleninu.
  • Věřte tomu nebo ne, každá věc, která je v kuchyni navíc a zbytečná, vás zpomaluje při vaření. Ve skříňkách se snažte mít jen to, co opravdu potřebujete. Týká se to jak spížové skříně, kde máte trvanlivé potraviny, tak poličky s kořením, ale též šuplíků na příbory, na náčiní, skříněk na nádobí, na skleničky i na talíře. Zákony entropie a chaosu se nevyhýbají ani dobře udržovaným kuchyním. V každé se časem najde něco, co dosloužilo, co se nepoužívá, co se v ní ocitlo darem nebo omylem. Občas to chce najít deset minut času a pár věcí ukáznit, přemístit nebo se jich zbavit nadobro. Jinak vás časem zákonitě zavalí. Vyprázdněte a ukliďte jednu vybranou skříňku nebo sadu šuplíků. Vaše volba by měla směřovat tam, kde je to momentálně nejvíc třeba. Vyberte si takovou skříňku, ve které nejsou potraviny, ale která obsahuje vybavení, tedy nádobí, náčiní, přístroje nebo vybavení k nim. 
  • Vyrobte si ledový čaj a použijte k tomu horkou vodu. 
  • Vyšlehejte sníh. Jestliže sníh dobře zpevníte cukrem, zůstane pevný, po přidání do těsta neztratí objem ani bublinky vzduchu, takže žádný chemický vylepšovák typu prášku do pečiva už nebudete potřebovat. Zajímavé je, že zrovna dnes mě opravdu napadlo, že si ušlehám bílkový sníh. Ale měla jsem menší ambice. Jenom ho smíchat s cukrem a jahodama a dát si svačinku. Koukám, že se tu dozvím spoustu věcí, které jsem netušila: Vezmete bílky a našleháte je se špetkou cukru do měkkého sněhu. Je dobré nejprve začít na pomalé otáčky kuchyňského robota a postupně přidávat rychlost, protože bílky potřebují maličko času na rozjezd. Nejvíc se hodí cukr moučka, ale funguje to i s cukrem krupice. Nyní se nemusíte bát šlehat dál třeba deset minut a na plné otáčky, sníh bude stále víc a více zpevňovat a nikdy se nestane, že byste ho přešlehali tak dosucha, až by se rozpadal. Když narazíte na recept se sněhem, můžete se držet tohoto pravidla: Rozdělte si cukr na dvě poloviny a jednu z nich použijete podle receptu s ostatními surovinami, druhou polovinu na zpevnění sněhu. Nakonec spojte obě dvě části těsta dohromady. Vůbec se nemusíte ke sněhu chovat přehnaně šetrně, je pevný a snese i nehorázné promíchání vařečkou.
Zní to dobře a tahle soutěž se mi opravdu líbí. Možná půjdu do nějaké adventní výzvy, ale doufám, že snad nikdy nenastane rok, kdy bych byla celé prázdniny doma a u počítače. Na to je léta škoda.

Co vnímáte jako lepší? Klasickou soutěž, nebo takovéto úkoly?

úterý 12. července 2016

Rozlučka se svobodou

Čeká mě první rozlučka se svobodou, a jelikož mám jinak spoustu práce a aktivit, jsem z toho svým způsobem nervózní – kdoví, kolikrát takovouhle věc ještě zažiju? Jasně, možná jednou budu mít vlastní, ale tohle je něco jiného, není předtím ta nervozita ze svatby a všechno to zařizování. Je to prostě jen zábava, naše ženská párty a tentokrát v trochu jiném stylu a s dalšíma, dosud neznámýma, ženskejma. Mohla by to být legrace.

Schválně jsem koukla na net, co se o tom kde píše a co nabízí specializované obchody. No, bída s nouzí. Pseudovtipná trička s nápisem „game over“, čelenka se závojem, škraboška nebo šerpa pro nevěstu – jako proč?

A úplně všechno s penisem: pouzdro na zapalovač, dva v čelence do vlasů (jako rohy), na začátku brčka, čokoládový, bonbónky v tomto sexy tvaru, svíčka, brýle s penisem místo nosu, tvořítko na led v tomto tvaru, nafukovací penis – balónek, paňák na řetízku s penisem uvnitř ... Kdo stojí na dámské jízdě o penis?

Když jsem přemýšlela, co je ještě úchylnější, ukázalo se, že existují také lízátka ve tvaru dámského přirození. To tedy vážně nevím, která nevěsta a družičky využijí... nebo zboží na stránce špatně umístili?

***

Rozlučka se svobodou patří k velmi starým svatebním zvykům. Dříve se se svobodou loučili spíše jenom muži, v dnešní době je běžné, že rozlučku se svobodou pořádají i ženy.

Bývalo zvykem, že se rozlučka odehrála v předvečer svatby. Běžné je, že žena a muž uspořádají loučení se svobodou zvlášť, ale nevylučují se ani společné oslavy, obzvlášť když mají snoubenci společné přátele.

Cílem loučení se svobodou je především se pobavit a pořádně odvázat. Častým doprovodným programem na takovém večírku proto bývá striptýz.

Mezi tradice patří, že nevěstinu rozlučku se svobodou organizuje svědkyně či družička a spolu s dalšími kamarádkami připraví pro svou přítelkyni překvapení nebo dárek.

Nadchl mě článek Pět nejoblíbenějších sexy her na rozlučku se svobodou – jen stručně, originál najdete ve zdrojích:
  • seznam otázek zodpoví ženich a na ty samé pak má hádat nevěsta ženichovi odpovědi.  Za každou špatnou odpověď se nevěsta napije svého oblíbeného drinku. 
  • Každá z účastnic rozlučky by měla koupit kalhotky v nevěstině velikosti. Čím víc sexy, nebo naopak střelenější, tím lepší. Kupte však takové, které se líbí vám, nemusí odpovídat nevěstině stylu. Úkolem nevěsty je potom kalhotky rozbalit a hádat, které jsou od které kamarádky a proč.
  • hledání pokladů je v podstatě šifrovačka (o té si můžete přečíst v článku Po škole), akorát vždy s malým dárkem,
  • Dámy sedí kolem stolu, před sebou mají svůj oblíbený drink. Každá z nich postupně vymyslí větu, která začíná: „Nikdy jsem ne…“, například „Nikdy jsem nešla na party bez kalhotek“. Všechny družičky, které někdy vyrazily na party naostro, se musí napít.
Sororessa na svém blogu popisuje, jak se taková rozlučka se svobodou organizuje.

A pár zdrojů, které jsem využila:
http://www.partykostym.cz/121-pro-nevestu-a-druzicky-rozlucka-se-svobodou
http://www.svatba.cz/magazin-svatebni-inspirace/tema/rozlucka-se-svobodou
http://www.vse-o-svatbe.cz/organizace-svatby/pet-nejoblibenejsich-sexy-her-na-rozlucku-se-svobodou/

neděle 10. července 2016

Zase tu máme krásné tropické dny

Dneska jsem si užívala teploučký den. Většinu jsem ho sice strávila u počítače a nedá se říct, že by mě tento způsob dovolené právě těšil, ale na druhou stranu – snad je to naposled. Ale pak jsem aspoň na chvíli vylezla ven a dovolila si vyndat již nějakou dobu rozpletený šátek, abych měla něco snazšího na pletení. Mám totiž aktuálně rozdělané tři žhavé projekty (těch x, kterým se nevěnuji, nepočítám), jenže na jeden potřebuji dokoupit hnědého klubíka, a další dva jsou takové dost pracné a počítací a vyžadují opravdové soustředění, zato já mám chuť jen tak pohodově plést, ničím se netrápit a hezky se uvolnit.

Taky jsem si smlsla na jahůdkách a pozorovala děti, jak se ženou k rybníku. Musím si dodat odvahy a taky tam vlézt. Bude to můj projekt do Něco nového...

Existuje pár věcí, který mě točej

Píšu tady o nich na blogu se štítkem Nenávidím. Něco jsou malichernosti, třeba náš samoucpávací záchod. Ten se připomněl včera a báječně jsme si to spolu užili. (Zvítězila jsem, a tak dnes slavím, že nemusím na toaletu k sousedům.) Dneska mi pro změnu nervy dráždí nedostupnost normy ČSN 01 0391 Systém managementu společenské odpovědnosti organizací – Požadavky. Co to má za smysl dělat normy placené? To mi teda fakt nejde do hlavy. 

Cílem normy je, aby se podle ní všichni řídili a aby každý věděl, že pokud někdo splňuje tu a tu normu, pak to znamená, že dělá to a ono tak a tak a naopak tím a tím se v normě vůbec nezabývají, takže to od něj nelze vyžadovat.

Je to stejný případ jako s vědou. Vědecké články, které mohou něco změnit, posunout lidi někam, jsou placené. Jednak to nechápu, a jednak mě to uráží. Navíc vás leckdy nalákají na abstrakt a pak zjistíte, že v článku vlastně nic podstatného není.

Takový vědec být nechci! Naštěstí existuje čím dál víc lidí, kteří vyznávají Open Access = zpřístupnění výsledků výzkumu celé vědecké komunitě i veřejnosti, která o ně má zájem. A já mám na to svůj blog.

Zase o něco moudřejší

Po dlouhé době jsem se ve chvilce odpočinku začetla do Šťastného blogu, konkrétně do článku Odmítnout 10 tisíc je taky způsob, jak být šťastnější, v němž mě překvapil výsledek studie Overearning, kterou provedli  Ch. K. Hsee, J. Zhang, C. F. Cai a Shirley Zhang. Je to o tom, že lidé pracují pro víc odměny, než kolik potřebují. V tomto výzkumu bylo zjištěno, že si účastníci poslechem otravné cirkulárky namísto klavírního koncertu „vydělali“ třikrát víc, než byli schopni spotřebovat. Podmínky totiž byly stanoveny jasně: za dvacet zařvání cirkulárky (= 20 stisků čudlíku) získají čokoládu, kterou pak ale musí na místě sníst, jinak se vyhodí. Ale místo odpovědi z toho pro mě plyne jen další otázka... proč? Proč se ženeme dál, i když nám to už nic nepřinese? Naopak, dokonce se zbytečně trápíme, místo abychom si užívali onen klavírní koncert? Neumíme odhadnout, jaké jsou naše skutečné potřeby? Chceme mít víc, než soused? Získat nejvíc „čokolády“ bez ohledu na to, jestli ji sníme, spotřebujeme či jinak využijeme, nebo přijde vniveč?

***

A co z toho plyne pro mě? Vím, kdy mám dost? Nebo se taky ženu za tím mít víc a víc, aniž by to dávalo smysl? Aniž bych vůbec mohla využít všechno co mám? Samozřejmě bych nejraději tvrdila, že vím, kdy mám dost. Ale když se na to podívám blíž, musím si přiznat, že nevím. Snad se i mírním a neženu se (nebo se snažím nehnat za tím, co je zjevný nesmysl), je mi jasné, že deset čokolád najednou nespořádám. Ale když bude dobrá, možná by dvě menší, stogramové, mmm. Zato taková Milka, to i jedna bude moc. Prostě není čokoláda jako čokoláda. A co když má někdo zvuk cirkulárky raději než klavírní koncert? Kdoví kdo to tenkrát hrál...

P. S.: Teď jsem si vzpomněla, jak jsem v Yves Rocher sbírala razítka, abych si nakonec mohla pořídit jeden kosmetický výrobek v hodnotě cca sedmi stovek zdarma. Potíž je v tom, že mezi takto drahými věcmi není nic, co by mě lákalo. Kdybych se spokojila s méně razítky – a pak je sbírala na novou kartičku – mohla bych si vybrat dárek za jednu nebo tři stovky (přesné částky teď nevím) a takových už bych měla víc.

pátek 8. července 2016

Nenávidím kvóty

Konečně jsem doladila svůj dotazník, rozeslala pár lidem k pilotáži, sedla si s nimi nad ním a diskutovala, co je či není pochopitelné, jak to upravit a podobně. Samozřejmě jsem některé věci změnit nemohla. Když vycházíte ze zahraniční studie a chcete zachovat kvalitu použité metody, musíte toho co nejvíc nechat stejného. Dost na tom, že jste provedli překlad. 

Podařilo se mi sehnat spoustu kontaktů z databáze Amadeus a v případě potřeby mám zálusk ještě na další z Magnusu a nevím čeho ještě. Má to jeden háček... Seznam vám dovolí odeslat jen určité množství e-mailů. A já tak nějak nevím jaké. Takže se mi dvakrát krátce po sobě podařilo nechat si zablokovat schránku. 

Jenže tenhle problém není jen na Seznamu, Google má taky stanovenou určitou kvótu, kterou nesmíte překročit. Nevím, jestli vám to pak neodešle, nebo se taky zablokuje. 

Aspoň že starý školní účet mi jen odmítl další e-maily poslat a nezablokoval se taky. Trochu jsem se vyděsila, když jsem zjistila, že mi může být schránka podle smluvních podmínek Seznamu z 1. 2. 2015 za rozesílání hromaných mailů smazána.

Na helpdesku jsem se dozvěděla, že existují specializované e-mailingové programy, tak jsem si zkusila jeden pořídit: Email Marketing Pro. Je zdarma, vypadá intuitivně, ale nepodařilo se mi z něj dostat žádný výsledek. Ani sobě samé jsem nezvládla poslat mail, natož do něj přenést něco ze své databáze...

pátek 1. července 2016

Hurá, prázdniny!

Krásné léto všem! 

Omlouvám se, že tak málo píši, jsem teď trochu zaneprázdněná a nejspíš se to protáhne přes celé prázdniny, ale pak... pak to snad napravím, i když to už jsem říkala mnohokrát že? ;-)

Tak si užijte léto jinak než u počítače a těšte se na nové zprávičky z Prahy i odjinud.

S pozdravem Angelika