Zase o něco moudřejší

Po dlouhé době jsem se ve chvilce odpočinku začetla do Šťastného blogu, konkrétně do článku Odmítnout 10 tisíc je taky způsob, jak být šťastnější, v němž mě překvapil výsledek studie Overearning, kterou provedli  Ch. K. Hsee, J. Zhang, C. F. Cai a Shirley Zhang. Je to o tom, že lidé pracují pro víc odměny, než kolik potřebují. V tomto výzkumu bylo zjištěno, že si účastníci poslechem otravné cirkulárky namísto klavírního koncertu „vydělali“ třikrát víc, než byli schopni spotřebovat. Podmínky totiž byly stanoveny jasně: za dvacet zařvání cirkulárky (= 20 stisků čudlíku) získají čokoládu, kterou pak ale musí na místě sníst, jinak se vyhodí. Ale místo odpovědi z toho pro mě plyne jen další otázka... proč? Proč se ženeme dál, i když nám to už nic nepřinese? Naopak, dokonce se zbytečně trápíme, místo abychom si užívali onen klavírní koncert? Neumíme odhadnout, jaké jsou naše skutečné potřeby? Chceme mít víc, než soused? Získat nejvíc „čokolády“ bez ohledu na to, jestli ji sníme, spotřebujeme či jinak využijeme, nebo přijde vniveč?

***

A co z toho plyne pro mě? Vím, kdy mám dost? Nebo se taky ženu za tím mít víc a víc, aniž by to dávalo smysl? Aniž bych vůbec mohla využít všechno co mám? Samozřejmě bych nejraději tvrdila, že vím, kdy mám dost. Ale když se na to podívám blíž, musím si přiznat, že nevím. Snad se i mírním a neženu se (nebo se snažím nehnat za tím, co je zjevný nesmysl), je mi jasné, že deset čokolád najednou nespořádám. Ale když bude dobrá, možná by dvě menší, stogramové, mmm. Zato taková Milka, to i jedna bude moc. Prostě není čokoláda jako čokoláda. A co když má někdo zvuk cirkulárky raději než klavírní koncert? Kdoví kdo to tenkrát hrál...

P. S.: Teď jsem si vzpomněla, jak jsem v Yves Rocher sbírala razítka, abych si nakonec mohla pořídit jeden kosmetický výrobek v hodnotě cca sedmi stovek zdarma. Potíž je v tom, že mezi takto drahými věcmi není nic, co by mě lákalo. Kdybych se spokojila s méně razítky – a pak je sbírala na novou kartičku – mohla bych si vybrat dárek za jednu nebo tři stovky (přesné částky teď nevím) a takových už bych měla víc.