čtvrtek 31. prosince 2015

Můj silvestr 2015

Jelikož jsem dlouhou dobu nevěděla, co a jak bude v mojí nové práci, těžko jsem si mohla plánovat na silvestra podobnou aktivitu jako vloni. Nakonec to dopadlo perfektně máme práci z domova, takže stačí sednout ke kompu, vyřídit, co je potřeba (naštěstí nikdo nic moc nechce... zato leden bude hektickej), a pak se můžu dál spokojeně cpát vanilkovými rohlíčky, medvědíma tlapkama a Piňa Coladou, kterou nám nadělil Ježíšek.

A zábava? Pustila jsem si televizi s pohádkou, romantikou a pletla u toho rukavičky. Už jsem je i stihla vyprat, takže stačí nechat uschnou, zapošít zbytky nitek a můžu vám je nafotit na bloček. Však už by to taky pár foteček chtělo. ;-) Výhodou je, že upletené věci mají schnout rozložené na ručníku, takže si nemusím dělat starosti s tím, že by na Nový rok nemělo viset prádlo. 

Na večer si chystám nějaké společenské hry s rodiči, čtení nebo pletení... možná si pustím Kocoura v botách, kterého jsem si odpoledne nahrála. Je totiž tak roztomilý a srandovní, že to je přesně ten způsob, jak bych ráda vstoupila do Nového roku – rozesmátá. A totéž přeji vám: 

Ať máte hezký celý nový rok a daří se vám všechno na co sáhnete, jste zdraví a šťastní.

A pro zvídavé pár silvestrovských-novoročních zvyků:
  • Vyneste odpadky.
  • Převlékněte postele.
  • Vyperte a vyžehlete prádlo, aby vám nezbývaly žádné resty. (No, to by se pak snadno mohlo proměnit v honičku, místo v pohodový závěr uplynulého roku.)
  • Přes silvestrovskou noc nesušte prádlo, neboť to znamená nebezpečí smrti někoho z rodiny v nadcházejícím roce. (Kdoví, odkud se taková divná věc vzala?)
  • Kdo vstane nejpozději, bude vystaven posměchu. (Jenom nevím, jestli jde o silvestra, nebo o Nový rok a jestli se mu bude někdo posmívat v novém roce nebo rodina ten den.)
  • Z 19. století pochází zvyk jíst o půlnoci ovar a křen s jablky a prý to přináší štěstí.
  • Na venkově chodívaly o silvestrovské noci po staveních tzv. ometačky: staré chudé ženy oblečené v černém a s hlavou zavázanou bílým šátkem tak, aby vpředu vybíhala nad čelo stříška. Třikrát zaklepaly, vešly do stavení a bez jediného slůvka přistoupily k plotně a třikrát ji ometly se slovy: „Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.“ Tím se mělo zabránit, aby na plotnu přišlo v novém roce něco nezdravého. Nakonec popřály hospodáři šťastný nový rok a poprosily o almužnu.
  • Kolem domu rozprašte sůl, odeženete tak zlé duchy. Nebo můžete vylít škopek vody z balkónu. (Pozor na lidi pod vámi.
  • O půlnoci obejděte třikrát dům s kufrem v ruce, zajistíte si tím bezpečí na cestách v následujícím roce.
  • Rozlučte se se vším nepotřebným. „V klidu se posaďte napište, nakreslete nebo jinak zaznamenejte na kus papíru vše, co jste letos prožívali a chcete se s tím nějakým způsobem rozloučit. Pokud máte i nějaké předměty, které se k těmto událostem pojí, pak je můžete rovněž rituálně odložit, spálit, či vyhodit. Sepsané potom můžete spálit a rozdělat nový oheň, kterému odevzdáte svá přání pro rok následující.“
  • Vhodné je zrekapitulovat si minulý rok a navrhnout předsevzetí do toho nového. Ale ne to, co byste měli, ale to, co chcete dělat. Takže místo: budu každý den půl hodiny cvičit, si můžete dát: Udělám si každý den deset minut na čtení Angeliky bločku. ;-)
Silvestr se slaví odlišně v různých zemích. Rakušani lijí olovo a darují si talismany v podobě malých prasátek z marcipánu či čokolády. Odpočítávání do Nového roku doprovází z televize a rádia Straussův valčík – Na krásném modrém Dunaji. Ve Španělsku patří k tradici o silvestrovské půlnoci sníst s každým úderem odbíjení věžních hodin jednu kuličku hroznového vína, což má přinést štěstí v následujícím roce. Na Nový rok se pro štěstí nosí červené spodní prádlo. Rumuni nosí pro štěstí na Nový rok raději v náručí jehně. Pokud chcete štěstí, bude vám stačit, takto nesené jehně si pohladit a nosiči dát nějakou drobnost. Bulhaři vyhánějí zlé duchy tancem ve strašidelných kostýmech s dřevěnou maskou a kožešinou se zvonky. Tento rituál zvaný kukeri má zajistit zdraví í úrodu v následujícím roce. V Řecku se na silvestra hrávají v domácnostech karetní hry. Ve Skotsku se silvestr společně s Novým rokem oslavuje celé 4 dny. V ulicích se popíjí skotská whisky. V Irsku se na Nový rok klepe chlebem na dveře pro štěstí a zahnání zlých duchů. V televizi jste možná slyšeli, že se na Filipínách skáče co nejvíce do výšky, abyste si zajistili úrodu, blahobyt vám přinesou otevřená okna i dveře, rozsvícená světla a mince na parapetech. V USA si na Nový rok můžete zaplavat v zálivu v San Franciscu. V Benátkách se snaží na náměstí svatého Marka o překonání rekordu o nejpočetnější hromadný polibek na světě. Nejpodivnější zvyk ale mají v Chile: Na silvestra se lidé scházejí na hřbitově, aby Nový rok a jeho příchod přivítali ve společnosti mrtvých příbuzných. Kam se hrabe Halloween.

P. S.: Na praní a žehlení už je trochu pozdě, ale převléknout si postel mohu. Milluju čerstvě povlečenou postel! To, jak je všechno tvrdé a nepoddajné, a jak to voní... ještě až začnu prát „bez chemie“, to bude!

Zdroje:
http://www.ceske-tradice.cz/tradice/zima/silvestr-a-novy-rok/_zobraz=silvestrovske-a-novorocni-zvyky
http://www.stripky.cz/1343-silvestr.html

Trhy na Staromáku a Andělu

Týden poté, co jsem byla na Stříbrných vánočních dnech, jsem s kamarádkou navštívila Staroměstské náměstí. Překvapivě je na něm více lidí za světla, než za tmy, ačkoliv mně se zdá, že romantika vánočních trhů spočívá právě v soumraku. 

Přes Náměstí republiky, kde je také pár stánků a ohrádka s oslíkem, ovečkou a kozou – a údajně nejlepší svařák*), jsme šly na Staromák, kde je slavnostně a opravdu krásně rozsvícený strom. Bohužel jeho rozsvěcení bylo tajné kvůli obavám z terorismu, nebo spíše z toho, že by někdo využil pocuchaných nervů po zabíjení v Paříži a vyvolal paniku. Každopádně bylo hezké, jak se rozsvěcel a blikal podle hudby.
 
Prohlédly jsme si skleněné ozdůbky, daly si trdelník za 50–60 Kč, přesně nevím, každopádně, když jsem později bloudila pražskými uličkami, našla jsem i trdelníky plněné jablečnou kořeněnou směsí připomínající štrůdl a vanilkovým krémem. Chuť na ně mě přešla, když jsem viděla, že stojí 120 Kč.

A skvělé také bylo, že jsme zrovna zastihly orloj.

*) Jeden z mých oblíbených vtipů je, že na Moravě se dělí víno na:
dá sa,
dá sa svařit,
nedá sa,dá sa Pražákům.

středa 30. prosince 2015

Adventní trhy v Praze

Od kolegyně v práci jsem dostala volnou vstupenku na Stříbrné vánoční dny na výstavišti v Letňanech (PVA EXPO PRAHA, Beranových 667, Praha 9 – Letňany). Jak jsem později zjistila, volná vstupenka znamená, že místo 40 Kč platíte polovinu. Ale i to je fajn. Měla jsem jenom malou chvilku, konkrétně hodinu, takže jsem je musela prolítnout opravdu rychle. Trhy začínaly ve čtvrtek 10. prosince a trvaly až do neděle 13. Jenže my v pátek odpoledne odjížděli na víkend do Pirny do Německa.

Ve čtvrtek jsem se ještě zdržela v práci – teď na začátku je toho pořád hodně a člověk by tam klidně mohl sedět celé dny a noci – a pak, než jsem dojela na výstaviště, bylo už pět. Otevřeno měli jenom do šesti, takže to všechno muselo být šup šup.

Atmosféra byla příjemná, lidí méně, někteří prodejci ještě pořád aktivní a někdy až moc povídaví. Jindy to oceňuji, ale když spěchám, není to úplně ono. Ale ukázka a povídání o růžovém porcelánu byly zajímavé.

Co jsem si tak všimla, jednalo se asi o dvě místnosti…, ale s velkou rozlohou. Na výběr jste měli z 6 000 potenciálních dárků od 350 vystavovatelů. Líbily se mi nádherně nazdobené vánoční stromečky. Později jsem zjistila, že se konala soutěž o nejkrásnější stromeček a nejlépe nazdobený stůl. Posuďte sami…
Ale zajímavých věcí tam bylo víc… třeba pozlacený svícen (se slevou 490 Kč) ve tvaru kapičky. 

Kouzelná šála, která se dá nosit normálně, nebo si ji můžete obléknout jako šaty, bolerko atp. Trik je v tom, že šála je upletená jako tunýlek z velice jemné, příjemně měkké chlupaté příze, a když ji máte na krku, obyčejně se prověsí. Nicméně máte-li potřebu nosit ji jako šaty, můžete tunýlek roztáhnout skoro na metr, takže se do šály pohodlně vejdete a nebude vás škrtit. Pochopitelně jsem se hned rozhodla, že takový kousek musím mít a to vlastnoručně pletený. ;-) Když jsem pak byla o týden později s kamarádkou ve Vlnice, zjistila jsem, že ji tam prodávají také.

V jednom obchůdku prodávali různé čepice, neodolala jsem a v obavě, že v Německu bude zima, jsem si jednu teplou fialovou pořídila. Nakonec se docela hodila, i když to nebylo nezbytně nutné. Líbilo se mi především, že pochází z Čech, alespoň pletená, kdyby snad klubka ne. U téhož stánku jsem se dovolila a vyfotila srandovní ponča pro děti.

Během obchůzky jsem se najednou zarazila a začala se otáček kolem své osy. Paní ze stánku se mě překvapeně ptala, jestli něco hledám. Odpověděla jsem že ano, „to, co tady tak krásně voní.“ Prozradila mi, že to jde od její sousedky s mýdlama. Byla to učniněná fantazie! A ty krásné obaly! Bohužel pro letošek už mám mýdlíčka nakoupená, nebo spíš jich mám zásoby i z dřívějších let, ale vůně to byla překrásná, a tak jsem se navzdory spěchu zastavila u Johany Bažantové z Mýdlárny U dvou koček. Ale možná někdy později si dopřeji jejich rostlinné mýdlo vyráběné za studena s přídavkem esenciálních olejů.


Na chvilku jsem se zastavila také u společnosti Werso s. r. o., z níž pochází luxusní české prádlo. Podprsenky měli opravdu hezké a zajímavé, ale neumím si představit, jak bych si je tam asi tak zkoušela…
 












Zajímavé též byly háčkované čepice a Dubánky jsem byla doslova fascinovaná! Okouzlena jsem byla rovněž bílým stromem s šedými baňkami a labutěmi s modrým peřím. Potěšením na závěr pro mě byl Basilurácký obchůdek.



























Nemusíte se bát, ani chlapi nepřišli zkrátka. Měli tu svůj stánek s nářadím.

úterý 29. prosince 2015

Na čerty

Na čerty to bylo super! Kromě toho, že jsem si prohlédla výstavu nádherných obrazů Marie Brožové, užila jsem si i chvilku napětí, než se slavnostně rozsvítí strom. Pobavily mě žertíky, že si chlapi z technických služeb schválně stoupli ke schodům pro případ, že by se to nerozsvítilo. Ale všechno klaplo, jak mělo… jen z úvodního projevu nebylo slyšet téměř nic. A pak byl ještě ohňostroj.

Na trzích na náměstí se mi líbily skleněné ozdůbky a bavila jsem se soutěží dětí, v níž měly co nejrychleji sníst misku kysaného zelí. 


 










A to nejlepší bylo, že jsem se vyfotila s nejděsivějším čertem. A dostala od něj pusu pro štěstí!
 













 
(Všechny fotografie jsou od JV, tímto děkuji.)

pondělí 28. prosince 2015

Opisují ode mě na iDnes?

Před pár dny mě napadlo napsat článek o vietnamských Vánocích. A musím říct, že mě docela pobavilo, když jsem na iDnes o den později uviděla článek na stejné téma. Jako by ode mě opisovali. ;-) Abyste mi věřili, článek se jmenoval: Pho a dvacet druhů cukroví. České Vánoce slaví i vietnamští křesťané. Škoda, že neuvádějí zdroje, třeba bych byla mezi nimi.

Kam v Praze...? (rozcestník)

Postupně doplňovaný článek o tom, co se dá zajímavého navštívit a vidět v Praze. Takový souhrn mých článků. Datumy v závorkách jsou kvůli tomu, abyste si mohli ověřit aktuálnost uvedených informací.
  • do muzea?
Chvalský zámek je trochu z ruky, nachází se v Praze 20 – Horních Počernicích. Konají se tam nejrůznější výstavy. V dubnu 2015 jsem tam byla na motorkách a můžete si o tom přečíst zde

Plynárenské muzeum potěší spíše vybrané jedince, mně se návštěva jakžtakž líbila, ale nic zázračného, protože průvodkyně byla zrovna nemocná, nebo někde mimo. Vstup je volný, takže doporučuji už pro tu srandu moci si vyzkoušet, jak se na ulicích rozsvěcely lampy dříve. "K zajímavostem a raritám muzea patří oválný plynovod z Karlova mostu z roku 1878, jeden z prvních plynových motorů z 19. století, dále plynová promítačka filmů, mincový plynoměr, automatická pračka Moretta s plynovým ohřevem vody, secesní plynový lustr, plynový mandl, lednička nebo řada historických plynových žehliček." (čerpáno ze stránek firmy Pražská plynárenskáNajdete ho v ulici U Plynárny 500/44 v Praze 4. Termín návštěvy muzea je třeba předem dohodnout na telefonních číslech 267 175 209 nebo na adrese Jan.Zakovec@ppas.cz. (2015)
  • do kostela?
Karpatský chrám svatého archanděla Michaela najdete ve stráni pod Petřínem. Jedná se o velice zajímavý dřevěný kostel, který byl Rusíny v roce 1929 darován Praze. Psala jsem o něm v článku Dřevěný kostel v centru Prahy aneb Karpatský chrám svatého archanděla Michaela
  • do galerie?
Marie Brožová má galerii na Malém náměstí 11. Jedná se o malířku používající jako výtvarné médium výhradně pastelky. Její obrazy jsou tak nádherné a plné barev, že musela začít dělat veřejné kreslení, aby jí lidé mohli uvěřit, že skutečně maluje obyčejnými českými pastelkami Koh-i-noor. Můj článek o ní najdete zde. (21. 12. 2015)
  • do antikvariátu?
Spoustu věcí mají např. v antikvariatu Dana Kurovce na Jičínské 6 v Praze 3. (2013)
  • na zvířátka?
Přece do Pražské zoo! I když je tam spousta zvířat, jednou jsem jich tam zažila přesně Sto.
  • na hřbitov?
Olšanské hřbitovy jsem navštívila hned několikrát. Můžete si o tom přečíst v článku Pátek v Praze
  • na sochy?
Sochu Nicholase Wintona s dětmi můžete vidět na hlavním vlakovém nádraží v Praze, když vystoupíte na prvním nástupišti. Pokud ne, zajděte se na ni podívat. (2015)
  • na čaj?
V Praze je spousta čajoven. Z těch, které jsem navštívila mohu jmenovat například SHI-SHA II, Praha 3 (Koněvova 67), přečíst si o ní můžete v článku zde. (9. 3. 2014)
  • na sushi?
V Praze jsem zatím byla jenom na jediném running sushi a to v obchoďáku na Floře u Olšanských hřbitovů. Více si o tom můžete přečíst v článku zde.

Vyzkoušet můžete bufet VietFlavour na Seifertové 573/11, což je asi 5 minut chůze od hlavního nádraží. Jsou tam úžasně milí (dokonce mi popřáli hezké Vánoce nevím, jestli je slaví). Menu nabízí od 90 Kč s polévkou zdarma a otevřeno mají ve všední den od 10 (o víkendu od 11) do 22 hodin. Pro studenty mají slevu (asi 10 %). Jsou rychle hotoví – opravdu jsem měla jídlo za pět minut a bylo dobré. A ještě mě pobavili tím, že mají na lístku napsáno, že nejbližší zastávka tramvají 5, 9 a 26 (zvaná Husinecká) se jmenuje Húsenička.
  • na zdravou výživu?
Kousek za zastávkou tramvaje 9 Můstek, když půjdete rovně od Václaváku dál, najdete obchod Sklizeno.
  • na těstoviny?
Domácí těstoviny si můžete dát na Seifertové 573/11, což je nedaleko hlavního nádraží, přímo naproti Vysoké škole ekonomické. Čerstvé těstoviny si můžete dát na místě od 11 do 22 nebo si je odnést s sebou v malé krabičce. Jsou dobré a ceny se pohybují od 70 do 110 Kč podle toho, s čím si je dáte. Podnik nabízí i rozvoz. Jejich webové stránky jsou zde. (21. 12. 2015)
  • na látky?
Když jsem jednou bloudila v centru a nemohla najít to, co jsem potřebovala, narazila jsem na látky (galanterii) na adrese Vladislavova 46 (leden 2016), ale ještě jsem nebyla uvnitř, tak uvidíme, co tam mají.
  • na klubíčka?
Paní Bc. Zuzana Andělová bydlí na Ortenově náměstí 24 v Holešovicích, a když se s ní domluvíte, klubíčka si můžete vyzvednout u ní, nebo si je nechat poslat na svou adresu. Najdete ji na Fleru, nebo můžete navštívit její e-shop a podívat se i na její blog.  http://www.zuzinick.cz/ Paní je milá a ochotná, trochu svérázná, ale v pletení se vyzná a umí poradit. Nabízí spíše dražší příze, od různých výrobců: Schoppel-Wolle, Tutto - Opal, Schachenmayr - Regia, i vlastnoručně batikované. Panečku, to jsou barvy! (leden 2016)

Zatím znám v Praze v podstatě jen Vlniku v Bílé labuti, kde jsem před rokem působila a dělala kurzy pletení. Příze jsou levné, krásně barevné a mají bambusové jehlice všech možných velikostí. Už jsem ale slyšela výtky na kvalitu vlny. Sama s tím zatím žádné zkušenosti nemám, neboť ačkoliv z ní pletu, ještě jsem věci neprala nijak víckrát. Mohu snad jen říci, že hedvábí (Fatima nebo Indira) barví. Hodně přízí je bohužel akrylových (= umělotina), ale tak je tomu skoro všude. Na druhou stranu jsou fantasticky barevné. Jen pozor na klubíčka z Turecka! Je jich čím dál víc a většinou je lepší je převinout, než se trápit s tím, jak se vám klubíčko rozpadlo a zamotalo! (leden 2016)
  • někam úplně jinam?
Bunkr Folimanka se nachází v Praze 2 v ulici Pod Karlovem. Byl vybudován na přelomu 50. a 60. let minulého století jako jeden z největších krytů v Praze, mělo se v něm být schopno ukrýt až 1300 lidí. Rozloha krytu je 1332 metrů čtverečních. O jeho návštěvě jsem psala zde

Na Staroměstském náměstí je orloj. Můžete se na něj podívat v článku Trhy na Staromáku a Andělu.

Svíčkárnu Rodas jsem vám popsala v článku Neděle ve svíčkárně Rodas v Praze.

Jestli vás zaujaly vánoční ozdoby na stromeček z Rautisu, máte možnost si je koupit v Kotvě na Náměstí republiky jenom kousek od hlavního nádraží.

čtvrtek 24. prosince 2015

PF 2016


Vietnamské Vánoce

K napsání tohoto článku mě přivedla návštěva vietnamského bistra, kde mi milá paní popřála krásné Vánoce. Hned mě napadlo, jestli je také slaví, nebo nikoliv. A tak jsem začala googlit a číst.

Vietnamci prý Vánoce neslaví, ale nemůžete věřit všemu, co se kde píše. Na stránkách Klubu Hanoi jsem si přečetla příjemný článek o tom, jak se slaví v Saigonu (nyní Ho Či Minově Městě). Akorát u nich chodí Santa Claus. Autorka člálnku také uvádí, že když se svých studentů (zřejmě učitelka) ptala, jak trávili Štědrý večer, 7 z 9 tázaných odpovědělo, že povečeřelo s rodinou nebo přáteli (doma nebo v restauraci) a pak šli společně – na půlnoční mši. Jenom je potřeba zmínit, že ačkoliv se u nich Vánoce slaví a stromek zdobí, dárky si dávají až na lunární Nový rok (Tết).

Ve Vietnamu se oslavy liší podle jednotlivých regionů. Giang Sinh je státní svátek a slaví se 25. prosince. Důležitější je ale pohyblivý svátek nového roku vycházející na přelom ledna a února. 

Jak tedy vypadají Vánoce po vietnamsku?
  • Vietnamci milují oslavy, proto jsou ulice již od začátku prosince vyzdobeny neskutečným množstvím barevných světýlek, ve výlohách jsou Santové a ozdobičky, hraje hudba. A přitom je venku až 30°C.
  • Uděláte smaženého kapra se sladkou omáčkou a jasmínovou rýži. Nebo slaný koláč z rýže a vepřového masa, který se celý zabalí do zelných listů, šunka z vepřového masa nebo ovocné sušenky z pomerančů, jablek a dalšího ovoce. Jí se také rýže obalená v palmových listech.
  • Se svátkem nesouvisí žádné náboženství. Nejdůležitější je setkávání s rodinou. U večeře se sedí třeba i pět hodin. Potom se jde spát.
  • Zapálíte vonné tyčinky.
  • Dárky si dát můžete, ale obvykle spíše jen dětem. Ty nejdou do školy.
  • Stejně jako u nás, patří i k vietnamské podobě Vánoc tradice a rituály. Jídlo se uvaří a pak se položí na domácí oltář. Zapálí se vonné tyčinky a čeká se, až jídlo vychladne. Je to určitý symbol požehnání. Aby se dařilo v práci a rodině a aby je nepotkalo nic zlého.
  • Koledy nemají, ale v článku Klubu Hanoi jsem četla, že autorka slyšela Rolničky ve vietnamštině.
  • K Vánocům patří také návštěva svatyní, pikniky, jarmarky, akrobati a ohňostroje od půlnoci do rána, asi 17 let už pouze na speciálních místech schválených úřady, protože to lidé s pyrotechnikou přeháněli a často někde hořelo.
  • Na lunární Nový rok můžete místo smrčku vidět ozdobené kumkvaty nebo jabloně. Několik dní předem se dělá cukroví a tradiční jídla jako Bánh Chưng (rýže zabalené v banánových listech s vepřovým masem uvnitř, má tvar čtverce), nebo mứt (želé z různých plodin). Připravují se dárky a pití v podobě podomácku vyrobené alkoholy s hady, škorpióny, ženšeny atd.. Dětem se dávají penízky tiền mừng tuổi pro štěstí. V tento den byste měli navštívit všechny svoje příbuzné a blízké, ale přesně ve 12 hodin večer musíte být doma. Je taková tradice, že první osoba, která vkročí do vašeho domu v novém roce, vám přinese štěstí nebo smutek po celým roce. Zvou se tedy majetní, zdraví a inteligentní muži.
Nová generace Vietnamců ale slaví všechny mezinárodní svátky, neboť je to „v módě“. 

Zdroje:
http://www.radiojunior.cz/vanoce-se-ve-vietnamu-slavi-ale-dulezitejsi-je-novy-rok--1440938
http://www.denik.cz/regiony/vanoce-po-vietnamsku-jsou-svatky-rodiny20101220.html
http://www.vietnam1.estranky.cz/clanky/svatky.html
http://www.viet.cz/clanky/35-vietnamske-vanoce-novy-rok-a-tet
http://www.vietnamisa.cz/vietnam-netradicni-vanoce/

středa 23. prosince 2015

Jak mít šťastné Vánoce?

Letošní Vánoce vůbec nevypadají tak, jak bych chtěla. Přála bych si aspoň půlmetrovou závěj třpytícího se bílého sněhu kolem silnic a chodníků, víkendové běžkaření po roztomilých kopečcích a na silvestra odjet zase do Krkonoš. Místo toho kde nic tu nic, ani dárky ještě nemám, resp. mám, ale stihla jsem je koupit nějak dřív, takže teď mi přijde jako by snad ani Vánoce letos být neměli. Ještě že to máme doma krásně vyzdobené a že mám z minulých let slušné zásoby medoviny a luxusního vína, které je třeba okoštovat. Když bude nejhůř a budeme chtít zažít zimu, pořád ještě můžeme doma přestat topit.

Ještě míň než kdy dřív nyní rozumím všeobecnému stresu z Vánoc. Tak jako běžně překypuji nadšením ze všeho toho vánočního hemžení, tak letos jsem si tuhle chvilku užila kolem slavnostního rozsvěcování stromku na Mikuláše a pak na vánočních trzích v Pirně. 

V Praze sem tam něco svítí nebo bliká, ale to je tak všechno. Žádné davy lidí, možná někde ve velkých nákupních centrech, ale tam stejně nic zajímavého a originálního neseženete. A pro dnešek mě zase potěšil článek Barbory Šťastné končící: Štědrý večer není žádný neúprosný deadline na dodání vycíděného bytu a hromady úhledně zabalených dárků. Nebo aspoň nemusí být. Přijde tak jako tak, i když nebudu mít všechno hotové. Takže je asi lepší vítat je přívětivě s kelímkem svařáku z vánočního trhu, s pobrukováním melodií z Rybovky, s vlasy rozcuchanými z procházek na Parukářce, s letmým úsměvem z rozhovoru se starými známými, které jsme už rok neviděli. Rezignovat na dokonalé Vánoce je asi ten nejlepší způsob, jak mít Vánoce opravdu šťastné.

Možná že proto lidi tolik blázní, Vánoce jsou běžně vnímány jako deadline, termín, do kterého se musí všechno v práci stihnout, vyřídit, podepsat, prodat, nakoupit... jako by byl po Vánocích konec světa a ne začátek nového roku. A doma se to dělá stejně – na Štědrý večer musí být všechno tip ťop, jako by víc záleželo, zda máme naklizeno, vyžehleno, prostřeno a jíme všichni spolu u jednoho stolu v jediný den v roce, než po celý zbytek. Uznávám, že je smutné, když to někdo nedokáže ani na ten jediný den, ale je otázkou, jestli bychom spoustu věcí neměli dělat častěji... přát si hezkých a klidných pár příštích dní, dávat si malé roztomilé dárky, mít doma uklizeno a nazdobený stůl, trávit spolu více času při večeři, ale třeba i hraním her nebo v nejhorším sledováním pohádek, jít spolu na procházku, na hřbitov, upéct si cukroví a slavnostně ho po pár kouscích zobat...

úterý 22. prosince 2015

Máme tu Alban Arthuan

Dnes ráno v 5:48 začala astronomická zima. Právě dnes  na zimní slunovrat  je nejkratší den a nejdelší noc. Příští slunovraty by měly být následovně:
  • 21. 12. 2016  11:45 hod.,
  • 21. 12. 2017  17:28 hod.,
  • 21. 12. 2018  23:23 hod.,
  • 22. 12. 2019  05:20 hod.,
  • 21. 12. 2020  11:03 hod.
        Více si můžete přečíst v mém článku: Oslavte zimní slunovrat!

        Alban Arthuan (v překladu „Světlo Artuše“ nebo „Světlo Medvěda“) odkazuje na sever. V den zimního slunovratu dosahují východ i západ slunce nejjižnějšího bodu na horizontu a po tomto datu se východy a západy slunce posunují stále severněji. 

        "Keltové považovali zimní slunovrat za den, kdy se narodil, nebo spíše znovuzrodil, sluneční bůh Belen, syn Bohyně a rohatého boha Cernunna." Zimní slunovrat byl den naděje, také křesťané považují toto období za nadějné – vždyť třetí adventní svíčka (růžová) se tak dokonce nazývá.

        Keltové (výraz Kelti je špatně viz Internetová jazyková příručka) zapalovali ohně, aby pomohli "novému" slunci. V některých zemích se tento zvyk zachoval jako pálení vánočního polena. "Pro poleno se vypravolali vyvolení mladíci, kteří vybraný strom, nejčastěji dub, nejprve uctili obětinami, vysvětlili mu, že ho musí porazit a celkově s ním zacházeli jako s živou bytostí. Když strom porazili, nařezali ho na velká polena, která se slavnostně nesla do domů. Zde byla uctivě přivítána celou rodinou. Hospodyně potom jeden konec polena pomazala medem, posypala moukou a polila pivem nebo medovinou a druhý konec byl slavnostně zapálen pomocí třísek z loňského polena. Tento oheň měl vydržet hořet 12 dnů a zajistit tak ochranu celému domu. Popel ze shořelého polena byl potom přimíchán do krmiva pro dobytek a do jarního osiva, část byla  uschována jako amulety a zbytek rozprášen po polích a zahradách."

        A to nejhezčí na letošním zimním slunovratu? Po mnoha dnech v Praze asi o půl druhé vykouklo sluníčko a udělalo se překrásně teplo. 

        Zdroje:
        https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/363308/zacala-zima-a-mame-za-sebou-nejdelsi-noc-ted-budou-dny-zase-delsi.html
        http://astrologie.najdise.cz/zimni-slunovrat
        http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=kelt

        pondělí 21. prosince 2015

        Marie Brožová

        Kdo je Marie Brožová? 

        Když ji zadáte do Googlu, najdete kromě té, o které mluvím, také herečku Marii Brožovou narozenou 14. září 1901 v Hustopečích nad Bečvou. Mohli jste ji například vidět ve filmech: O princezně ve věži, O statečné princezně Janě, Jak se budí princezny, Nemocnice na kraji města (TV seriál), Nevěsta s nejkrásnějšíma očima (pohádka z roku 1975, o které jsem psala v článku Nevěsta s nejkrásnějšíma očima (***), O princezně, která pořád vařila, Princezna Pampeliška.
        Já mám ale na mysli kreslířku/malířku Marii Brožovou narozenou ve znamení Býka (tvrdohlavé a trpělivé znamení) 11. května 1975 v Praze. Z různých životopisů (uvádím ve zdrojích) mám vyčteno, že kreslí už odmalička. Ale když byla dítě, sloužily její obrázky údajně na hodinách výtvarné výchovy jako odstrašující příklad. Dnes si to lze při pohledu na nádherná převelice barevná fantazijní dílka představit jen stěží. Bez ohledu na to, co na jejích obrazech vidíte, se můžete kochat nádhernou sytostí barev. A to přitom kreslí pastelkami. Začala je používat ve 13 letech a v roce 2004 založila projekt, jenž nemá obdoby – Obhajobu pastelky. Již z názvu je zřejmé, o co se jedná: chce ukázat, že pastelka je plnohodnotným výtvarným médiem s velkými možnosti, nikoliv pouhou hračkou pro děti, se kterou se nedá nic pořádného nakreslit. Řekla bych, že za těch 11 let dokázala víc než dost!
        Sázava, řeka poutníků
        S manželem Martinem Brožem, který je kytaristou i nakladatelem zároveň žije někde na Vysočině, v místech, kde „lišky dávají dobrou noc“. Možná proto je tak ráda kreslí. Společně s kočkami. Sama si vždy tak trochu hraji a hledám na každém jejím obrázku, kam se schovala nějaká ta kočička. P. S.: Asi jen na dvou jsem ji nenašla.

        Nyní k malování jako takovému – paní Brožová používá papíry největší velikosti, tzn. A0. Dokonce vytvořila i dvojnásobně velký obraz. Je s ním zapsaná v České knize rekordů. Na obraz velikosti A0 padne 100 až 150 pastelek.

        Nejraději používá české pastelky KOH-I-NOOR a to ty silné trojhranné Triocolor a šestihranné Omega, neboť podle jejích slov tenké obsahují více pojiva než barev, jsou tvrdé a nedají se na papír vrstvit. Ve značkovém obchodě mě prodavačka přesvědčovala, že to tak není, ale kdoví, jestli s nimi někdy kreslila nebo jenom prodává?

        Jednou z jejích technik je vyťukávání/vyrývání na pevné podložce nějakým tupým hrotem (můžete použít jehlice na pletení). Když pak přes čáry kreslí tmavší barvou, zůstávají světlé.

        Přechody barev vytváří pomocí bílé pastelky, díky níž se odstíny více barev sjednotí. Také zakrývá jednotlivé tahy, a vytváří jednolitou plochu.

        Nakreslit jeden obraz trvá sedm až dvanáct dnů na veřejném kreslení, záleží na detailnosti. Na Černého pantera bylo třeba asi sto padesát hodin práce.

        Jak si maminka kreslí sama...
        Vidět ji v akci můžete na veřejném kreslení leckdy v nákupním centru někde v Praze, ale také na Vysočině, nedávno jsem měla tady na blogu upoutávku na její kreslení v Kutné Hoře. Na svém kontě má přes 150 velkoformátových obrazů. Některé můžete spatřit v její galerii na Malém náměstí 11 přímo v centru Prahy – kousek od Staroměstského náměstí a orloje. Neumím si představit návštěvu Staromáku bez nahlédnutí do nádherného miniobchůdku, kde se pokaždé potěším hýřivými barvičkami. Vstup do galerie je zdarma, ale pozor, možná si zatoužíte něco koupit.

        Zdroje:
        http://www.csfd.cz/tvurce/1112-marie-brozova/
        http://zivotopis.osobnosti.cz/marie-brozova-kreslirka.php
        http://www.galeriepastelka.cz/

        úterý 15. prosince 2015

        Chytrá horákyně (***/****)

        Německá pohádka z roku 2009 podle předlohy bratří Grimmů dostala na ČSFD 43 %, což je na německou pohádku vcelku dost. Obecně se recenzenti shodují, že jejich zpracování a herecké výkony jsou bídné a málokdy se jim povede hezká princezna nebo princ. V tomto případě je sedlákova dcera (Anna Maria Mühe) relativně hezká, ale v tak strašných hadrech přijde ke králi? Zato Maxim Mehmet má divný výraz i vlasy a k tomu ještě poťouchlé chování.

        Pohádka o králi, který chce chytrou ženu a ne hloupou husičku a přitom se musí do třiceti let oženit, protože jinak připadne království jeho tlustému bratranci a jeho vypočítavé ženě, která se snaží odstranit z cesty jak krále, tak jeho potenciální nevěstu.

        Líbí se mi narážka na to, že chtěl chytrou ženu, ale aby ji miloval, měla by být hloupou, protože když nesouhlasí s jeho špatným rozhodnutím hned se durdí.

        Čtyři hvězdičky za dobře ztvárněné role zloduchů (bratranec krále a jeho žena) a za trochu srandy při řešení králových hádanek.

        úterý 8. prosince 2015

        Jak si užít Vánoce, i když na to nemám čas?

        Rozhodla jsem se sepsat tipy pro ty, kteří milují Vánoce jako já, a nějaké vnější podmínky (nová práce, stěhování, přejíždění mezi domovem a spaním u přátel) jim brání ve zdobení domova, pravidelném pálení adventních svíček apod.

        Prvním z nápadů je půjčit si vánoční knihu a začít si o Vánocích číst. Nebo alespoň nějaký příběh či román, který se odehrává v zimě. Letošní počasí totiž zrovna dvakrát vánoční nebo zimní není.

        Zapalte si svíčku.
        Nejlépe ze včelího vosku, protože vám krásně provoní místnost, také můžete využít alespoň improvizovaný adventní věnec.


        Při práci/vaření/psaní na blog si pusťte koledy/moderní vánoční písničky, pro mě to bylo zatím asi největší navození vánoční atmosféry. (tip čtenáře)

        Legenda o vášni (***)

        Celkem vzato dobrý film, akorát mám radši slaďárny a filmy prosté války. Nicméně za zmínku určitě stojí, protože je v něm spousta nečekaných zvratů v ději. Možná jich je trochu příliš. A třeba nerozumím tomu, jaký má smysl ustřihnout si dva prameny vlasů a pak se zastřelit. Možná kdyby ty vlasy něco symbolizovaly… ale teď už k ději.

        Vypravěčem příběhu je indián Ostrá dýka (Gordon Tootoosis). Jeho příběh je o plukovníku Ludlowovi (Anthony Hopkins), který opustil armádu Spojených států, protože nesouhlasil s nečestnou likvidací indiánských kmenů, kdy se v noci vkradli do osady a povraždili všechny včetně dětí. Odešel se svou ženou Isabellou kamsi do pustiny, ale jí se tam nelíbilo, a tak „uprchla“ zpět do civilizovaného světa a jeho tam nechala s jejich třemi syny: Alfredem (Aidanem Quinnem), Samuelem (Henry Thomas) a Tristanem (Bradem Pittem), kteří byli nerozluční na farmě v Montaně i později na bojišti, kam odešli, ačkoliv se v roce 1913 měl Samuel ženit se Susannah (Julia Ormond). Tristan z nich byl největší divoch, a tak po něm otec i Susannah chtěli, aby ochránil Samuela. Na Tristana si zatím myslí Isabell II. (Karina Lombard), míšenku, kterou pojmenovali po jeho matce.

        Na ČSFD má americký snímek z roku 1994 téměř osmdesát procent, což je docela hodně, u mně je to takový padesátiprocentní průměr. Myslím, že označení drama, romantický, western a válečný je docela přesné. Nemůžu říct, že by to skončilo špatně, ale ani dobře, prostě tak nějak mezi a taky si u něj možná uroníte nějakou tu slzičku.

        Film zrežíroval Edward Zwick podle knižní předlohy od Jima Harrisona. Aidan Quinn (Alfred) hrál například v Princ a chuďas z roku 2000.

        pondělí 7. prosince 2015

        Čerti v podzemí

        Na čerty jsem se musela rozhodnout mezi dvěma akcemi: čerti v Nebušicích v Praze, nebo čerti ve Světlé nad Sázavou ve středověkém podzemí. Vybrala jsem si tu druhou variantu, protože jsem chtěla vidět Marii Brožovou, která tu od dvou hodin vystavuje svoje obrazy v Galerii Na Půdě.

        Ještě než jsem do Galerie vyrazila, zjistila jsem, že umělkyně nedorazila. :-( Škoda, těšila jsem se, že se opět uvidím s velice zajímavou výtvarnicí, která svá úchvatně barevná díla formátu A0 maluje obyčejnými pastelkami. Věřte nevěřte, běžné Koh-i-noorky můžou vytvořit takovou krásu!

        Proč paní Brožová nedorazila se mi nepodařilo zjistit, ale každopádně jsem si výstavu užila i tak (i když jí scházela její tajuplná energie), protože krásné prostory galerie dala dílkům vyniknout a ačkoliv zároveň se mnou přišlo relativně dost lidí, nemuseli jsme se mačkat. V obchůdku na Malém náměstí (téměř na Staromáku) v Praze to na dlouhou kochačku moc není. Ale abych tu nebájila jenom o ní, půjdu se věnovat vyprávění.

        Poté, co jsem si prohlédla obrazy, a s trochou studu přiznávám, že si koupila zase nějaké další pohledy – už jich mám slušnou sbírečku, jsem vyšla na náměstí podívat se, co zajímavého prodávají trhovci. Moc toho nebylo: nějaké ty pouťové sladkosti (cukrovou vatu, želatinové bonbónky), jmelí, medovinu a pak taky různé podezřelé cajky. Opravdu vánoční?! (Snad si příští týden spravím chuť a potěším vás nějakým pěkným článečkem a fotkami z Německa. Nebo z Prahy. Brno letos bohužel nestihnu, mám trochu nabitý advent.) Nejzajímavější byl stánek se skleněnýma ozdobama – českýma. Paní říkala, že je z Tasic, tak jsem se hned podezřívavě optala, jestli z Hutě Jakub (můžete si o ní přečíst na mém blogu zde), protože ta v současné době nefunguje. Ona řekla že jo, ale zboží mají odněkud od Chrudimi. Řekla mi to sice dvakrát, ale už si zase nevzpomínám. Každopádně od nich nejspíš mám krásnou labuťku (nebo páva).

        Fronta u čertů mě poněkud odradila a myslela jsem si, že to bude později lepší. Chyba lávky, počet rodičů s dětmi toužícími navštívit podzemí narůstal až do sedmi hodin, kdy už jsem odcházela. A navíc měli mít otevřeno právě jen do sedmi.

        Ve tři vystoupil před radnicí místní folklorní soubor Škubánek následovaný ďábelskou show Divadýlka Mrak. Já byla akorát u toho, když čert Pepa zval děti k soutěžím. Zaujala mě ta v pojídání kysaného zelí.

        Světýlka naděje, tak se říká svíčkám ve skořápkách od vlašských ořechů, které jste mohli pouštět po kašně. Sem tam jsem viděla i plavající svíčku. Kdoví, čím je to dané, že některé svíčky plavou? Že by byly dostatečně široké a přitom nízké?

        V 18 hodin se konalo slavnostní rozsvícení vánočního stromečku před krásným kostelem svatého Václava. Pan farář se starostou a Mikulášem měli krátký proslov ke shromážděnému lidu… na tak malé město bylo opravdu velice plno (tady se toho nebojí jako v Praze, kde odmítli vyhlásit, kdy bude slavnostně ??? = bez lidí??? rozsvícen strom, aby nevznikla panika z důvodu obav z teroristického útoku). Farář popřál do adventního období klid a spokojenost a aby na sebe lidi byli hodní a dělali dobré skutky. Jak jsem viděla, některým to ani říkat nemusel. Náhodou jsem totiž byla přítomna tomu, kdy si starší pán sundal brýle, podal je manželce, která si zřejmě předtím stěžovala: „Já tam nevidím,“ a řekl: „Na. Mně stačí, když to uslyším.“

        neděle 6. prosince 2015

        Adventní neděle

        První adventní neděli už máme týden za sebou, říká se jí Železná. Tak doufám, že jste se během prvního týdne pomalu vánočně naladili, nebo alespoň do dnešního dne zvládli všechen shon a úklid. Já se do toho pustila včera a dneska – místo šití – po kterém jsem tolik toužila, ale místo pořádku mě dosud obklopuje chaos. Mým cílem bylo pomalu se připravit na stěhování do Prahy. Sbalit si všechny věci, které mě napadnou, a zejména ty důležité. Ono se to nezdá, ale taková pánev, hrnec, lžička a utěrka na nádobí mohou být opravdu důležité. Ačkoliv se tedy momentálně nacházím uprostřed chaosu, přeci jen mě alespoň trochu prostupuje klid z toho, že se věci vyvíjejí. Pomalu, ale přece.

        Trochu mě mrzí, že ani letos se mi nepodařilo dodržet (nebo aspoň začít a zkusit) adventní půst. Štědrovečerní večeře by pak jistě byla ještě o něco lahodnější. Letos to kvůli nové práci, stěhování a problémům se sháněním bydlení bude trochu náročnější. Před týdnem jsem z toho byla hodně smutná. Miluju Vánoce, je to nejkrásnější období v roce, a když člověk zmešká těšení se, musí čekat zase celý rok. V červenci nebo srpnu to prostě není ono. To až tak v listopadu. A nejhezčí na nich je asi právě to těšení. Nasávání atmosféry, pálení svíček, františků, pohoda s poslechem hudby, mlsání vaječného koňaku…

        Jak už víte, svíčky jsem si letos nevyrobila v dostatečném počtu, a tak nemám ani vlastní umělecky ztvárnění adventní věnec. (O věncích jsem psala v článku 8. Adventní věnec (vánoční speciál) a v Adventní...) Jen takového univerzálního chudáčka z předešlých let s pozlacenýma borovýma šiškama. Přesto jsme dnes museli řešit zapeklitou otázku – která svíčka se zapaluje jako druhá? Po směru hodinových ručiček, nebo proti? Hned jsem se hlásila o slovo, že to sice nevím, ale na mém blogu to nejspíš bude. Ale ouha, tuto informaci tu nemám. Takže nastalo googlení. Při něm jsem se dozvěděla, že se dříve zapalovala jenom svíčka v okně na Bílou sobotu, která je před velikonoční nedělí. Nakonec jsem zjistila, že se svíčky zapalují proti směru hodinových ručiček, ale pořád nevím proč. Možná se to dozvím v jedné ze dvou knihy o Vánocích, které jsem si opět půjčila v knihovně. 

        Bronzová neděle letos vyšla na 6. prosince, den po Barborce, kterou jsme si pořídili až dnes. Tak snad to denní zpoždění nic neznamená… Proč vlastně chceme, aby vykvetla, kromě toho, že nám to vyzdobí příbytek? Nakonec jsem to našla v jednom z nalezených článků. Prý komu vykvete na Štědrý den (přesně? nebo může i před?), tomu se v příštím roce splní všechna přání. Dříve to dělaly hlavně neprovdané dívky, které chtěly vědět, zda je konečně čeká svatba. (Tak že by? :-))

        Příští týden nás čeká Stříbrná neděle následovaná Zlatou.

        Zdroje:
        http://www.blesk.cz/clanek/radce-zdravi-a-zivotni-styl-zivotni-styl/163659/zacina-advent-znate-jeho-vyznam-a-zvyky-prectete-si-je.html

        čtvrtek 3. prosince 2015

        27 motivačních citátů od různých autorů

        1. Jestliže lidem o svém úspěchu neřeknete, pravděpodobně o něm nebudou vědět. Donald J. Trump
        2. Nastav Slunci svou tvář a všechny stíny padnou za tebe! Petr Novotný
        3. Odkládání nevyhnutelně zabíjí každou příležitost. Victor Ciam
        4. Abychom žili tvůrčí život, musíme ztratit obavy z vlastního chybování. Joseph Chilton Pearce
        5. Doba je špatná? V tom případě jsi tu ty, abys ji zlepšil. Thomas Carlyle
        6. To je na životě zajímavé: Jestliže odmítnete přijmout cokoliv, kromě toho nejlepšího, velmi často to získáte. Somerset Maugham
        7. Největším objevem v mém životě je zjištění, že lidé mohou změnit své vnější životy změnou vnitřního myšlení. William James
        8. Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit. Paolo Coelho.
        9. Jsme živou silou vesmíru, v každém okamžiku máme moc si zvolit kým a čím chceme v tomto světě být. Eckhart Tolle
        10. Dva muži se dívají stejným oknem: Jeden vidí bláto a druhý vidí hvězdy. Frederick Langbridge
        11. Bohatství není ve vydělávání peněz, ale ve formování člověka, zatímco je vydělává. John Wicker
        12. Žijte ten báječný život, který v sobě máte! Hleďte, ať o nic nepřijdete. Neustále vyhledávejte nové vzruchy. Ničeho se nebojte... Oscar Wilde
        13. Úspěch není výsledkem samovznícení. Zapálit se musíte sami. Arnold Glascow
        14. Život vám dává přesně to, co od něj očekáváte. Christian Godefroy
        15. Nemůžeme si vybrat, kolika let se dožijeme, ale můžeme si sami zvolit, kolik života našim létům dokážeme dát. John. C. Maxwell
        16. Imponují mi jen takoví milionáři, kteří by mi imponovali i bez pětníku v kapse. Andre Kostolany
        17. Kdo se nemění, nemůže růst. Kdo neroste, jako by nežil. Gail Sheehyová
        18. Jedna hodina nadšení vyváží víc než celý rok spořádaného a jednotvárně plynoucího života. Není úspěchu bez úsilí, není žáru bez ohně. Christian Morgensen
        19. Aby se sen objevil okolo Vás, musíte ho nejdříve prožít vevnitř.Pokud se vidíš, jak žiješ svůj sen, pak ho dostaneš. Vic Johnson
        20. Nikdy neříkejte mladému člověku, že se něco nedá udělat. Bůh totiž možná čeká už staletí na někoho, kdo ignoruje nemožné věci aby je udělal. J. A. Holmes
        21. Každý východ slunce s sebou přináší nové možnosti pro ty, kteří neztrácejí víru v sebe sama a kráčejí s hlavou vzhůru. Nikdy nikdo nespatřil kohouta s hlavou sklopenou. Alfonzo Newton Benn
        22. Vynechejte jídlo, pokud musíte, ale nikdy neopomeňte knihu. Jim Rohn
        23. Nepřejte si, aby to bylo snazší, přejte si, abyste byli lepší. Jim Rohn
        24. Znovu a znovu dělejte to, čeho se obáváte… to je ten nejrychlejší způsob, jak překonat strach. Dale Carnegie
        25. Své myšlenky, představy, city a jednání můžeme řídit stejně snadno, jako auto. Joseph Murphy 
        26. Jedinou jistotou na zemi je příležitost. Douglas McArthur
        27. Nadšení hýbe světem. J. Balfour

        středa 2. prosince 2015

        Minisvíčkování


        V pátek večer jsem – opět po menších peripetiích s mapou – přišla na Lysku v Kohoutovicích. Ještě předtím jsem se zastavila v Albertu a koupila si něco malého suchého k večeři. Při odchodu jsem si dávala pozor, aby se v mé blízkosti nepohybovalo individuum, které povykovalo na prodavačku, ať dělá, že si chce (kromě čtyř lahváčů) koupit ještě rum. Přiznávám, že jsem se trochu bála, protože úplně střízlivý taky zrovna nebyl.

        Rukodělky začaly nevalně – holky motaly krásné věnečky jeden za druhým a já se tak trochu nudila. Byla jsem ráda, že jsem je viděla a tak… ale vzhledem k pokročilému stádiu těhotenství u poloviny zúčastněných pro mě byla témata hovoru vcelku nezajímavá.

        Těšila jsem se, až se pustíme do svíčkování, ale protože Kamil ne a ne přijet, chroupala jsem müsli k večeři a pletla prstíky na rukavičkách z Fabelu (příze od Dropsu). Když konečně došlo na svíčkování, měla už Žaba zamluvené tři nebo čtyři formy, dalších pár – už navlečených jsem přenechala Budě, která mi za to dala krásnou vánoční hvězdičku z korálků, kterou právě udělala. A tak jsem si e výsledku udělala jen tři svíčky a jednu mrňavou. Ale stejně jsem byla dost unavená na to, abych rozjížděla něco většího. Jenom mě pak doma trochu mrzelo, že jsem letošní adventní věnec nezkrášlila vlastnoručně vyrobenými svíčkami jako vloni. (viz můj článek Adventní věnec 2014)

        Kamilova vysoká lesní svíčka (má vykrájené a vložené motivy listů) byla silně borovicová, protože když do ní přidával vůni, nevšiml si, že na lahvičce není kapátko a trochu tam vylil. Později jsem byla příjemně překvapená, jak nádherně některým lidem voní jejich věnec... než jsem si uvědomila, že poblíž stojí právě tahle svíčka.

        Polystyrenový kužel můžete ovázat chvojím a dozdobit a získáte fantastické ministromečky, jako se to povedlo holkám... prý už to dělaly na minulých rukodělkách, ale to si nějak nepamatuji. Nevadí, nafotila jsem nyní...




        Vánoční dárek pro tetičku.... i takhle lze darovat peníze












        O loňském tvoření jsem psala v článku Vánoční rukodělky 2014.

        Jistou satisfakcí mi byl ohromný údiv kolegyně. Nejprve si se zalíbením prohlížela svíčky, které krásně voní, a když slyšela, že jsem je sama vyrobila, byla z toho úplně hotová, což jsem si docela dost užívala, protože už se jen minimálně stýkám s lidma, co doma něco zajímavého netvoří a spoustu už si toho nevyzkoušeli. Je pro mě trochu překvapením potkat někoho, kdo si svíčku nikdy nevyrobil.



        Svíčky nafotím a dám na Angelika tvoří.