Jak se pozná matka na mateřský? Když jde dát do mikrovlnky ohřát oběd pro dítě, najde tam vlastní snídani. Nesnědenou samozřejmě.
 |
| Zbytek krupičné kaše |
Já si říkala, že mám trochu hlad a že si nejsem jistá, jestli jsem snídala nebo ne. Ale protože mám dvě stejné misky a na lince jsem ji viděla prázdnou, řekla jsem si, že už jsem zjevně snídala, akorát toho bylo asi málo.
Kdo jste si někdy zkusil vložit komentář k mému článku na blogu, víte, že je mám moderované. Není to proto, že bych chtěla poslouchat jenom chválu (stejně ji nikdo nepíše, ale to není nic divného, prý dobré pochválíme tak třikrát, zatímco o špatném řekneme deseti lidem, což moc nedává smysl, protože nepotřebujete slyšet výčet špatných knih, restaurací a filmů. Abyste si je nedejbože zapamatovali a ještě se na ně šli podívat do kina!), ale hlavně chci moderovat spam. Různé blbiny s odkazy, které mi tam někdo (možná roboti s dobrou češtinou) vkládá.
O jednom takovém jsem psala v článku Zamyšlení nad vztahy a vlastní hodnotou. Teď mi někdo přidal další o tom, jak se žena pohádala s manželem a on odešel a nikdy se nevrátil, až to urovnal nějaký doktor a jsou zase zázračně spolu „a odvtedy je to krásne.“ Což je trošku zvláštní, když se nikdy nevrátil, ale nevadí. Ten hlavní fór vidím v tom, že tenhle příspěvek někdo vloží k mé recenzi na knihu 101 způsobů jak mučit manžela, kterou jsem ohodnotila jako vtipnou čtyřmi hvězdičkami. A dokonce přidala pár vlastních tipů. No, myslím, že z toho je hezky vidět, že tou dobou jsem nebyla moc šťastná ve vztahu. Ale teď jsem se pobavila. Hlavně zeleninovým jídlem a hláškou, že na klubíky (nákupy příze) se chlapi neberou, protože by nám do toho kecali.
P. S.: Jé, dneska je pátek třináctého! Něco si přejte. :-)
Letošní Velikonoce neslavím!
Rozhodla jsem se udělat si pohodu. Žádné jarní uklízení – jsme čerstvě nastěhovaní v baráku, tak ani není moc co uklízet a to mytí oken ještě počká! Žádné barvení vajíček. Žádné speciální články na blog, i když to jsem původně měla v plánu.
Vyrazila jsem na prodloužený víkend k rodičům, vzala si s sebou knížku Jak přežít těhotenství, z níž jsem hned v sobotu zmákla třetinu (50 stránek) a pletení (svetr Stonecrop Cardi od Andrey Mowry a ponožky Painting triangles od Stephena Westa).
S mámou jsem chvíli řádila na zahradě – zasadila jsem kurkumu a navrhla soutěž, komu vyroste dřív (nebo vůbec) a taky jsme se byly podívat na kopřivy, že bychom nějaké nasbíraly na špenát. Přemýšlela jsem, proč se kopečku, na který jsme chodili lyžovat, říká Sahara. ;-)
A taky jsem se pustila do velkého úklidu-třídění klubíček, protože mi najednou nějak nedává smysl mít je v krabicích podle barev. Záleží spíš na typu. A tak jsem shromáždila tašku ponožkovek (většina jich je ještě Fabel od DROPS), které jsou spolu kombinovatelné, alpaku (taky především od DROPS), Delight do DROPS, ale i různé třpytivky. Zvlášť jsem dala klubka, kterých je nějaké rozumné množství, aby se z toho dalo něco udělat, a zvlášť kusovky, které je potřeba přidat k něčemu jinému, nebo využít na nějaký bláznivý stashbuster projekt. Byla to celkem zábava, i když to zabralo dost času. Ale mám pocit, že teď se v tom líp vyznám, i když jsem zapomněla do své kupky zahrnout dvě tři hromádky.
Taky jsem udělala pár krásných jarních fotek. Schválně – víte, co je to za květy?
 |
| Už to všechno kvete |
Odpoledne jsem měla sraz s kamarádkou, která byla tak hodná, že mi dá nějaké věci po svých dvou holčičkách pro moji malou. Původně jsem si furiantsky myslela, že vůbec nepotřebuju vysvětlovat, co k čemu slouží a jak se to používá. Dudlík do pusy, plíny na zadek – nebo snad opačně?
Každopádně vím, že se dělají plínky různě podle váhy (dítěte). Pamatuju si to podle jednoho vtipu, který teď nemůžu najít, tak se ho pokusím napsat zpaměti: Žena přijde domů a uvidí manžela spokojeně koukajícího na televizi a pokaděné dítě s plnou plínou. Rozzlobeně se ptá, proč ho nepřebalil a on jí s klidem odpoví, že na té plínce je napsané „do pěti kilo“ a tolik tam ještě určitě nemá.
 |
| Vyfoceno v metru |
OCHLADÍME PRAHU
trochu mimo mísu, ne?
Já si nejdřív celá schoulená v kabátu myslela, že si ze mě někdo dělá srandu. Nutno podotknout, že jsem to fotila v období, kdy jsem ještě ani vymýšlela Bobříka nestěžování si, takže jsem měla náladu blízce připomínající soudek s prachem.
Velikonoční zelený čtvrtek jsme si náležitě užili. Tradicí je jíst zelené pokrmy, takže jsem z mrazáku vylovila kopřivový špenát, který jsem si připravila vloni. Tak aby se dojedl, než budou čerstvé kopřivy. Přidala jsem k němu osmažený česnek s cibulkou a dvě vajíčka (a taky sůl a pepř). Opekla jsem brambory s kousíčkem krkovice, kterou budeme večer péct na ohýnku, a přidala tři další vejce. Celkově to chutnalo dobře.
A celé dopoledne jsme se věnovali sázení. Prý co dnes zasijete, to pěkně poroste. Zítra se prý nemá hýbat s půdou, což po dnešku opravdu nebudu mít náladu. Fotky záhonků dodám až později, protože zatím je to dost nuda, když na nich jsou jen semínka. Ale můžu prozradit, že jsem zasela mátu, meduňku a levanduli (k růži, prý jí to dělá dobře). Z loňských semínek měsíček a sléz. A do květináčků na předpěstování oranžová cherry rajčátka a žlutý meloun.
Přes den bylo krásně teplo, večer se pak lehce ochladilo a dokonce spadlo pár dešťových kapek, i když v předpovědi tvrdili, že nic takového nenastane. Hned jsem si vzpomněla na vtip, jak se tatínek oboří na syna, zda to on dal ten barometr na déšť. „Ano,“ odpoví synáček nevzrušeně, „chtěl jsem mu ukázat, jak vypadá velice pěkné počasí.“
P. S.: Pokud si chcete přečíst něco o Velikonocích z mých článků, můžete jednoduše kliknout na příslušný štítek, nebo sem. I s tímhle je jich 22.
St 16. prosince, nahozeny Unchained Socks
Nahodila jsem ponožky od Petry Machové Kouřilové. Jaká to změna mít návod v češtině. Jmenují se Unchained Socks a mají jednoduchou, ale neobvyklou konstrukci. Je to v rámci pletení GALu, o kterém jsem psala zde.
Pá 18. prosince, opékání buřtů a svařák
Asi by se dalo začít dnes již klasickým: „tehdy to ještě šlo“. Takže tehdy, když to ještě šlo, když byl PES (Protiepidemický systém) na trojce nebo čtyřce z pěti stupňů, přičemž čím více tím hůře, udělali jsme si venku ohníček, v rodinném kruhu (byla sešlost, ohníček v grilu na nožičkách). Pokochali jsme se domácím betlémem, který vyřezal a namaloval Ivánek a dali si buřty a svařák. Vyhrávaly klasické koledy. A nám bylo nádherně. Na závěr jsme ještě okoštovali čokoládové hrudky.
So 19. prosince, vánoční hvězda zachráněna
Zítra jsem chtěla jít do kostela na adventní mši, ale je dneska ve čtyři. A navíc už je plno. Kapacita je vzhledem ke koronavirové situaci nastavena na 12 lidí, v excelovské tabulce je šest členů jedné rodiny. Ale nemám jim to za zlé. Asi jsou víc věřící než já. To mi připomíná, že jsem slyšela skvělý vtip/hádanku. Proč má Bůh tak rád ateisty?
Protože po něm pořád něco nechtěj.
Ráno se hodinku věnuju krmení zvířátek (viz článek Dělená strava) a pak pokračuji ve vánočním řádění (úklid i balení věcí s sebou k rodičům), teda takový byl plán. Ve výsledku jsem jenom vyprala a pověsila dvě várky prádla, utěsnila okno v ložnici, rozdělala oheň v kamnech, pověsila na barborkové větvičky tři ozdůbky z loňska (letos se moje „sbírka“ nerozrostla) a zahrála si vánoční hru od Mapy.cz.
Zabrala mi asi hodinu a půl. A byla to celkem sranda. Přiměřeně těžké, aby člověka bavilo se tím zabývat, ale zároveň ne trapně jednoduché. I příběh byl dobrý, takže celková spokojenost.
Jmenuje se to Vánoční mapová hra, člověk se při ní naučí používat jednotlivé funkce stránek Mapy.cz. Úkolem je sebrat zlému čaroději Mrakodějovi vánoční hvězdu, kterou ukradl z královské pokladnice a umístit ji na stromek. Kam jinam než na Staroměstské náměstí?
Ještě jsem zkoušela výrobu něčeho nového, o čemž se dozvíte přesně za měsíc na mém blogu o tvorbě. A také jsem nahodila šátek Alhambra memories od Stelly Egidi, na který už mám tři čtvrtě roku koupená klubíčka. Domnívala jsem se, že o vánočních svátcích bude dostatek času na upletení středové části, která se rozhodně nedá dělat v autobuse.
Ne 20. prosince
Cesta z Prahy byla překvapivá, protože bylo všude úžasně málo aut. Jelo se krásně. Holt, opačný směr.
Ostatní díly deníku:
 |
| Obchody na Seifertově ulici v Praze |
