Angeliky vánoční deník (2020), 2. část

Po 30. listopadu, svatý Ondřej

Na svatého Ondřeje jsem si určitě zapálila svíčku, ostatně pálíme je celkem často při večeři. Ale co jsem dnes dělala nového, to si teď nevybavím.

Út 1. prosince, dobíhačka autobusu a nakládaná paprika

V Praze Dejvicích mi autobus přesunuli na jinou zastávku. Ráno jsem se tím příliš nezabývala, že mě vyhodil jinde – znám to tady, tak prostě dojdu. Jenže večer, když to stíhám tak akorát, to byla dost čára přes rozpočet, že zastávka nebyla tam, kde vždycky. Sice tam stálo napsáno na jaké ulici je, ale já tu ulice neznám a přišla jsem tak akorát na čas, aby mi autobus neujel. Nějaký pán hledal se mnou a nějaká paní si v klidu zapálila cígo, že ten už přece stejně odjel. Byla jsem stejného mínění, ale co se dá dělat. A pak jsem si všimla kluka, který před přechodem prudce vyrazil a hnal se na druhou stranu nedávaje pozor na auta, tak jsem zpozorovala, že tam můj bus je a hnala se (ale opatrněji) za ním. A stihla ho! Akorát to vydýchávání se v roušce za moc nestojí.

K večeři jsem si vzala chleba se šunkou a domácí nakládanou paprikou. Tu úplně zbožňuju. Recept najdete na Angelika vaří, až ho tam dám. Lahůdková, jednoduchá večeře. 

St 2. prosince, nová kamna

Dneska nám dovezli kamna. Jakožto zdroj tepla, jedné ze základních potřeb, si myslím zaslouží vlastní článek, navíc to zase jednou byla story! Stačí říct, že jsou jiná, než jsme si vybrali a že teda ani náhodou nevytopí tři místnosti, jak jsme doufali. Dokonce mají co dělat i s jednou jedinou kuchyní. Na druhou stranu jsou opravdu krásná!

Kočky a sníh

Čt 3. prosince, první sníh 

První sníh každé zimy je pro mě svátkem. Miluju to bílo, když nasněží. Všechno je takové slavnostnější... Chtěla jsem vidět, jak to berou kočky. A kozy. Ale musela jsem do práce. 

Kočky moc nadšený nebyly, studilo je to do tlapek a zmrzla jim voda na pití. V kastrůlku můžete vidět vylízaný ďůlek od Macíka. Párkrát si lízla a pak se na mě vyčítavě podívala (jako bych já mohla za to, že sněží) s fouskama plnýma sněhu. 

No. Ve výsledku se autobus vlekl, takže mi cesta trvala dvě hodiny místo necelé jedné. Ale pletla jsem si a ani moc nenervila na rozdíl od spolucestujících, až na to, že mě dost štvalo, že je autobus plný. A Covid pořád řádí. A někteří nosí roušku jen tak napůl (přezdívá se jim nosálové, protože mají nos venku, můj kolega říká, že takové lidi upozorňuje, že nos je spojen s plícemi).

Pá 4. prosince

Přítel kupuje šátek z bavlny přes internet a já mu k tomu předčítám, že na Balkáně jedí malinko nakvašené sesbírané škraloupy z mléka. (Fuj.)
„Nebude to škrábat?“
„Ne, vždyť je to škraloup.“
„Ta bavlna.“

So 5. prosince, vánoční cukroví, zimní procházka za světýlky na Mikuláše

Největší zážitek byla samozřejmě tahle rodinka

Dopoledne jdeme do města do drogérie a užíváme si, jak je zásobená. Ne jako ty pražské, které jsou sice plné rtěnek, řasenek a očních stínů, ale nic do domácnosti tam nenajdete. V těch maloměstských jsou barvy, laky, uhlí do kamen (dřevěné brikety bohužel nemají), petrolej, spousta druhů mýdel, krémů i zmiňované kosmetiky (ale i třeba česká kosmetika Regina), dokonce svíčky a františky. 

Mamka včera připravila těsta, a tak jsme se dneska mohli (i přítel, proto měkké i) pustit do pečení. Dělali jsme medvědí tlapky, vanilkové rohlíčky a slepované linecké. 

Večer vyrážíme na vycházku, kterou jsem naplánovala jako překvapení. 

Protože jsou na ní světýlka. Málem bych zapomněla: dostala jsem Mikuláše! A jakého. Byla jsem moc spokojená. Pěkně v ponožce (s norským vzorem) zabalené Toffifee, Tatra Piknik Zahuštěné slazené plnotučné mléko, višně v čokoládě a Krówki. Mnou darovaný Mikuláš měl trochu zpoždění a byl výrazně menší, protože jsem se vyřádila s adventním kalendářem zahrnujícím nějaká coca-cola lízátka, pomerančový džus, čokolády Ritter Sport vánoční edice: Spekulatis (s kořeněnými máslovými sušenkami) a Gebrannte mandel (s karamelizovanými kousky mandlí), něco jako lipo, čokoládové trubičky, mixit Čoko-ládování, troje perníčky a vánoční štolu.

Perníčky

Ne 6. prosince, Druhá adventní neděle = Bronzová, perníčky

Pustila jsem si pár koled, takovou klasiku jako je Božična noc od Colonia, a můj letošní objev Cimet i čaj. A pekla jsem s mamkou perníčky. 

Učila jsem se dělat mamčiny vynikající španělské ptáčky.

A samozřejmě jsem trošku mazlila nerudnou kočku Míšu. Ona není zlá, ale proti těm našim... ty se umí jinak lísat. Zato ale ráda leze do batohů. 

Večer jsme si v kostele vyslechli zajímavou přednášku o kadidle a jeho křesťanském významu.

A cestou domů jsem si konečně utrhla tři třešňové větvičky jako Barborku. Třeba mi vykvete do Štědrého dne. O Barborce jsem psala zde. (Pozdější poznámka: Ani náhodou. Vykvetla až později. A začátkem února dokonce vyhodila pár zelených lístečků na konci jedné větvičky. Přemýšlela jsem, jestli by ji šlo zasadit, ale kořínky jsem nenašla.)

Další díly vánočního seriálu:

• 1. díl vánočního deníku 2020 (23. 11. až 29. 11.)
• 3. díl vánočního deníku 2020 (7. 12. až 13. 12.)
• 4. díl vánočního deníku 2020 (14. 12. až 20. 12.)
• 5. díl vánočního deníku 2020 (21. 12. až 27. 12.)