O vánoční hvězdě (*****) (62 %) režie: Karel Janák
Chvíli jsem zvažovala, jestli hvězdičky nemají být jen čtyři, ale byla jsem natolik nadšená, že jsem se rozhodla, že ne. Zaslouží si plný počet.
Na ČSFD má česko-slovensko-německá pohádka zatím jenom 62 %, ale čekala bych, že se to zlepší. I když to, že jsem unešená já, neznamená, že jsou na tom stejně i ostatní. Na druhou stranu, proč by ne? Pořád si stěžujeme, že už není, co nového vymyslet, nebo spíš, že nikdo nic nového nevymýšlí, stále ti stejní vládcové, princezny obětované drakům a princ, který princeznu zachrání. Tak tohle je zase jednou jiné!
Aha, tak to vysvětluje vše. Režisérem je Karel Janák! Můj nejoblíbenější režisér. Jeden ze dvou, které si pamatuju, protože píšu jeho jméno tak často na blog. Z jeho pera jsou totiž i moje další oblíbené pohádky: Princezna a půl království, Nejlepší přítel, Korunní princ a taky Princezna a písař.
Jedinou opravdovou kritiku mám vůči použití světelných let. Světelný rok je vzdálenost, kterou urazí světlo za jeden juliánský rok ve vakuu. Přibližně můžeme říci, že je to 10 bilionů kilometrů (viz zdroje na konci článku). Není tedy možné někoho nechat za trest zametat černou díru několik světelných let jako jednotku času. Bylo by možné nechat někoho zametat cestu dlouhou světelné roky.
Sirius: „Právě jsem se usnesl…“
Sirius: „Proximo, pokud stále toužíš být zachráněna, doveď nás k Velkému vozu…“
Další část prozrazuje děj.
Hlavní postavou je podle mě hvězdička Denička (Tereza Ramba, rozená Voříšková hrála v Bobulích a v pěkné pohádce Peklo s princeznou.), kterou požádal o ruku mnohem jasnější a zářivější Sirius (Ondřej Sokol), který je bohužel dost narcistní a na její lásce mu nijak zvlášť nesejde. Zato Deniččina kamarádka Proxima (Aňa Geislerová) není těmito zásnubami nijak zvlášť nadšena. Když se shodou okolností dozví od svého obdivovatele Bílého trpaslíka, že na východní věži je poškozené zábradlí, neváhá, vezme Deničku právě tam a doufá, že když se vykloní a spadne na zem. Siriovi, který ji hledá, řekne, že nejspíš odešla do jiného souhvězdí. Když po ní nikdo nebude pátrat a nepřijede pro ni, asi za den nebo dva se změní v hvězdný prach.
Jenže Denička má víc štěstí, než by se dalo čekat a spadne do kůlny mladého učitele Václava (Vojtěch Kotek), který si při jejím pádu přál, aby si mohl promluvit s princeznou (Leonie Brill). Na tu se chodí každý večer dívat, jak bruslí na zamrzlém jezeře. Předstírá před sebou i ponocným, že chodí krmit zvířátka, kterým dává do krmelce kaštany. Pobaví mě hláška, když dosypává kaštany do plného krmelce: „Ty zvířátka snad vůbec nemaj hlad.“
Denička se vyplíží za Václavem ke krmelci, se silami je už na tom poměrně špatně, když tu najednou začne svítit. Zprvu nechápe, co se děje, ale pak zjistí, že se zotavuje, když se Václav dívá na princeznu. Sílu jí totiž může dodat čistá, nesobecká láska. A tak se z Deničky (snad z dobroty, snad pro vlastní přežití) stane parádní dohazovačka.
To už ale začíná záchranná mise. Sirius by se k ničemu sám neměl, a tak ho jeho sluha Bezejmenný pošťouchne zdůrazněním jeho slávy a věhlasu, kdyby zachránil padlou hvězdu. Jenže za Deničkou už se vydala Proxima a ne zrovna s dobrými úmysly. Je tedy třeba nadhodit, že dvojhvězdná záchrana je ještě významnější. Bavím se, když si Proxima půjčuje Velký vůz, Bezejmenný Malý vůz a Sirius se pak musí svézt na ocase komety.
Paní vod a pramenů (Linda Rybová) mi leze na nervy tím svým „to nedovolím“, když princezně dvakrát zachrání život a hraběnce pak zoškliví tvář. Nepřipadá mi to spravedlivé a laskavé, jak se píše na ČSFD, ale spíš hraní si na všemocného Boha.
Líbí se mi myšlenka s pramenem zázračné vody, která má být zdarma pro všechny, kteří ji potřebují. Jen by bylo zajímavější zrealizování toho, že pramen navždy vyschne, když se jej někdo bude snažit zneužít ve svůj prospěch, k získání bohatství a moci. Tam by bylo zajímavé pohrát si s dějem tak, aby byl ovlivnitelný král a uvažoval o tom (třeba nějaké hlasy v hlavě by ho nabádaly ke špatnosti/ziskuchtivosti), mohl by třeba přijít s českým zlepšovákem, že za vodu můžete zaplatit, kolik je vám libo, jakou hodnotu to pro vás mělo nebo tak něco. A postupně zpřísňovat, co za ni chce, až by se ukázalo, že je to opravdu sobecké a pramen by vyschl.
Úplně mimo pak je, když nás paní vod několikrát informuje, že kdo se dostane z živých do její říše, nemůže už zpět, a pak jen tak pro nic za nic pustí oba dva smrtelníky. Kdyby aspoň měli splnit nějaký úkol, třeba jenom namíchat nějakou speciální vodu (která tam vůbec nemá žádný význam, bohužel, mohly být tak krásně užívané mezi lidmi...).
Když už jsem u toho kritizování, nelíbí se mi králův bratr Filip (Juraj Hrčka), který je sice sympaťák a zpočátku takový chytrý a pak najednou poslušný hlupák zamilovaný do hraběnky, ovšem jakmile se ukáže, že je zlá, hned ji snadno nechá zatknout (nevím, jestli bych odvrhla svou manželku kvůli podezřelé vidině v láhvi, aniž bych se jí zeptala, zda k tomu má co říct).
Ještě že je v pohádce nenápadný podivný hrdina Jakub (Jakub Spišák), který dá vše do pořádku. Hm, no, začínám chápat, že když vidí někdo především takovéhle pohádky, nemá stejnou pohádkovou obsesi jako já.
vlastní zhlédnutí + ČSFD: https://www.csfd.cz/film/885114-o-lecive-vode/prehled/
Princezna zakletá v čase (****) (72 %) režie: Petr Kubík
K pohádce jsem se dostala až na konci roku 2021. Začátek dobrý, děj trochu pomalejší. Ale ta princezna. No, na pár facek hned od začátku. Rozmazlený fracek. „Co je na dnešním dni dobrého? Ještě jsem se neusmála.“
Pak to začala být sranda a v polovině už jsem jí i fandila a těšila se, co bude dál. A nejvíc až se v pohádce objeví Národní památník odposlechu!
Další část prozrazuje děj.
Zlá čarodějnice Murien (Simona Zmrzlá) zaklela princeznu Ellenu (Natalia Germani, ze slovenštiny dabuje Jitka Moučková) z království Aspánie za to, že nedostala její duši sedmý den po narození, ačkoliv jí to král Robert VIII. (Jan Révai) slíbil, když ochrání království před zničující černou bouří, jež sama vyvolala (ale to on nevěděl). V den jejích dvacátých narozenin se má stát něco strašného. Realita je taková, že přijde černá bouře a princezna se opět probudí do stejného rána. A tak to chodí nějakou dobu. Divák netuší, že opakování téhož dne znovu a znovu není kletba, nýbrž ochranné kouzlo, které vyřkl dvorní alchymista Archivald (Roman Zach), resp. způsobil toto tím, že jí vtiskl na zápěstí ochrannou runu.
Do toho přijíždí princ Jan (Marek Lambora) z Kalderonu, který se s Elenou zná od dětství, ale už strašně dlouho se neviděli. Kletbu by mohl zrušit polibek z čisté lásky. Jenže kde ji tak najednou vzít za jediný dokola se opakující den?
Zpočátku je Ellena otrávená, později si začne užívat života a každý den tropit různé hlouposti. Vždyť co se může stát, ráno se znovu probudí a nikdo si nic nebude pamatovat. Jenže pak to začne být trochu otravné a nuda. Bez ohledu na to, kolik dobrých skutků udělá, může je druhý den dělat znovu. A nemá to s kým sdílet. Až se nakonec rozhodne vzít osud do svých rukou a začít aktivně bojovat proti Murien.
Princ je trochu nemastný neslaný a lehce vlažný a nesmělý, ale jinak celkem sympaťák. Nechá se princeznou zblbnout a vydává se s ní za nezbytným dobrodružstvím. Většinu času je tam sice celkem zbytečný, ale stejně je to roztomilé, jak tam jen tak stojí a kouká. Trochu aktivity vyvine její nejlepší kamarádka Amélie (Eliška Křenková), která se učí na alchymistku u Archivalda.
Z hlášek je nezapomenutelná: „Ty mě jako pořád nemiluješ?“
„Už.“
„Už co?“
„Už potřebujeme pomoc.“
P. S.: Krále kejklířů hrál Martin Dejdar.
V roce 2022 by se mělo natáčet pokračování.
Zdroj:
vlastní zhlédnutí + ČSFD: https://www.csfd.cz/film/646451-princezna-zakleta-v-case/galerie/plakaty/
Žádné komentáře:
Okomentovat