úterý 16. května 2023

Furt se hrabu v záhoně

Letos jsem vám ještě nestihla nic moc říct o našem velkém zahradničení. Ne, že bychom už měli nějaké výsledky. Zmínila jsem zatím pouze sázení cibule, ale od té doby už utekla spousta vody.

Jednou z našich největších objevů je, že řádky mají vést ze severu na jih! V řádku bývají obvykle rozestupy menší než mezi jednotlivými řádky. Na smíchanou kulturu bez řádků jsme si zatím netroufli. I když plevelu se u nás na zahrádce daří. Trochu nestíhám vytrhávat a taky se maličko bojím. Minulý týden jsem si ze zalévání přinesla dvě zapitá klíšťata.

Sklidili jsme všechnu růžičkovou kapustu a košťály dali kozám.

Zasedili krmnou řepu pro kozy. Pěkně jsme se nechali napálit drobnými pytlíky se semínky. Pořád to vypadá, že v nich nic není a pak když si je nasypete do dlaně, zjistíte, že je tam třeba sto semínek a s obrovskými rozestupy, takže jsme nakonec nezaseli ani všechna semínka z jednoho pytllíku. Řepa má ráda pořádně vyhnojenou půdu, a tak jsem ji dali na místo po přeházeném kompostu.

A kousek od ní nějaké baby melouny. Snad vyrostou a stihnou i dozrát, ne jako minule ty žluté.

Zaseli jsme mrkev. Zatím to nevypadá, že by z ní něco bylo, tak uvidíme. Cibulka se vytahuje pěkně, tak snad se mrkev nenechá zahanbit. S mrkví se prý kamarádí majoránka, tak jsem ji vysadila poblíž.

Objevila jsem jakýsi jahodový špenát. Psalo se u něj, že je to nenáročná letnička, tak jsem se ho rozhodla vyzkoušet.

Někde tady na sluníčku mám umístěných pár semínek cukrové kukuřice a židovské mochyně, jejíž lampionky by měly být jedlé (ten vnitřek).

Do slunečného zbytku záhonku za stodolou jsem zkusila zasadit šalvěj. Nebo mateřídoušku. Teď si nejsem jistá.

Do záhonku, kde byla vloni červená řepa jsme zaseli zbytky semínek a přidaly fialové fazolové lusky, na které se moc těším. Snad bude sklizeň průběžná a hojná stejně jako v loňském roce. Rostlinky by měly být opět keříčkové a ne žádné popínavky, které bychom museli k něčemu přivazovat. Tak mi teď najednou došlo, že jsme si nenechali místo na rajčata. No, co se dá dělat, tak letos holt nebudou. Poblíž jsem vysadila šnytlík (pažitku), protože jsme tam čerstvě rozházeli kompost a to on má rád. Letos mám sbírat jen omezeně a příští rok přesadit jednotlivé trsy na konečné slunné stanoviště. 

Na minizahrádce u meruňky se snažím vypěstovat rukolu. O víkendu jsem zjistila, že mi i do pařeniště lezou ty šmejdský slimáci, takže asi opravdu budu muset koupit granule. Sice se nám je daří chytat na prkno položené v trávě. A následně zabíjet, ale je jich tam příšerně moc.

Neodolala jsem a koupila si jednu rostlinku rebarbory. Prý se mi sama rozroste a polostín pod meruňkou by jí neměl vadit. K jídlu bych ji měla sklízet až příští sezonu. A dát si pozor na listy, které jsou jedovaté i pro kozy! Sáhla jsem po ní proto, že ji pěstovala babička a dělal z ní chutné koláče, které jsem jako dítě neuměla ocenit. Možná je měla víc přisladit. ;-) Každopádně jsem si před mnoha lety, to už jsem měla blog, koupila jednu v obchodě a doteď vzpomínám jaké to bylo udělat svůj první (a myslím, že zatím i poslední) koláč z rebarbory. ... Tedy, sama se nestačím divit. Zkusím pohledat a zjistím, že jsem o něm dokonce psala! Najdete zde.

Poblíž rebarbory jsem zkusila zasadit dalších pár semínek židovské mochyně a taky šruchu. Ta by se měla dát konzumovat stejně jako salát. Tak uvidíme.

Do květináčů jsem si pořídila čtyři fialové citronové muškáty. Doufám, že jsou to ty samé, jako ten, který jsem dostala na Ateliérech vloni, ale zahynul mi místo toho, aby zakořenil.

Málem bych zapomněla zmínit všudypřítomný měsíček vysázený jen tak nazdařbůh kolem domu. Nádherná samorostoucí bylinka, u které mě tolik nebude mrzet, když ji občas sežerou kozy.

Co bych ještě ráda do budoucna zkusila?

  • převislé jahody v květináčích (vloni mi zahynuly asi na příliš ostrý kompost),
  • levanduli u domu (snad přežije rekonstrukci),
  • topinambury někde v sudu, kýbli, vaně nebo kádi, protože se rádi rozlézají všude kolem a je pak obtížné se jich zbavit,
  • nějakou užitečnou jedlou dřevokaznou houbu na ohavný zbytek hrušně v zahradě, ale takovou, která z něj nebude chtít vlézt na krov střechy.
A co pěstujete vy? Máte na něco dalšího zálusk?

neděle 14. května 2023

Vernisáž obrazů ve Světlé nad Sázavou

Přihlásila jsem se na výstavu neprofesionálních (nebo amatérských, jedno zní hůř než druhé a už nevím, z čeho na co se to měnilo) výtvarníků ve Světlé nad Sázavou. Psala jsem o tom samostatný článek zde a taky na Facebooku, který jinak příšerně flákám. Ano, ano, já vím, ale nedá se stíhat všechno a blog je priorita. Pro ty z vás, kteří fandíte mému kreslení a malování, budu postupně zveřejňovat svoje vystavené obrázky na Angelikytvorbě pod štítkem kreslení (rozkliknete zde). Samozřejmě doporučuji i ostatní články z blogu, protože jsou plné fotografií a barviček (pletení, šití...)

Zaujal mě lustr v nově zrekonstruovaném kulturním domě na náměstí

Překvapilo mě (stejně jako spoustu dalších vystavujících), že jsme si měli přinést háky na zavěšení obrazů. Prý by stačil svářečský drát, který bychom si na místě ohnuli. Kdybychom ho měli. Jenže my ho neměli. A kde ho taky v sobotu (22. 4. 2023) na malém městě shánět? 

Myslím, že by pomohlo, kdyby nám to pro příště napsali do e-mailu informujícího o výstavě a dotazujícího se, zda chceme něco měnit na svých medailoncích. Což jsem samozřejmě chtěla. Povedlo se mi na něj napsat román. Ne, že bych to zamýšlela, ale v minulých letech se tam každý rozepisoval: co maluje, čím maluje a kdy a kde a od koho se naučil malovat. Jaké jsou jeho sny a plány do budoucna, kolik má dětí či koček. Tak jsem se snažila aktualizovat svoje portfolio – od koho jsem se učila malovat, co jsem dělala dříve, a jaké je moje aktuální téma (sketching budov) a plány do budoucna (portréty a karikatury). 

Ukázalo se, že ostatní se omezili na pár vět. Maluju, protože mě to uklidňuje. Mám základní vzdělání.“ Pořád přemýšlím nad tím, co je základní vzdělání v malování? Jako jenom ze základky? Nebo nějaký kurzík?

Každopádně i kdyby v e-mailu stálo, že si mám přinést dráty na zavěšení obrazů, nenapadlo by mě to, protože jsem počítala s tím, že stejně jako v minulých letech budu vystavovat na stolech. Ale musím říct, že je to ohromný rozdíl mezi tím, jestli váš obrázek visí, nebo leží v horizontální poloze. Tak totiž ztrácí minimálně polovinu ze své přitažlivosti. Dávala bych to za vinu změně úhlu, ve kterém ho divák vidí. Ale třeba je to úplně něčím jiným. Každopádně jsem si rychle zabrala jednu stěnu a svoje malinké obrázky (kreslila jsem zatím jen na A4) připnula špendlíky. Ne, že by to nějak dobře drželo.

První verze rozložených obrázků

Zjistila jsem, že rozvěsit a rozložit obrázky není vůbec jednoduché. Některé se k sobě hodí víc, jiné méně. A některé vůbec. Když chcete zachovat nějaký ráz, nebo dokonce udělat na náhodného diváka dojem či upoutat jeho pozornost, nemůžete dát obrázky vedle sebe do řady, jak vám přijdou pod ruku. 

Vše se navíc trochu zkomplikovalo tím, že vystavujících bylo míň, než se jich nahlásilo a že jsme toho všichni přinesli málo. Takže kdo chtěl, mohl ještě nějaké obrázky doplnit. Dokonce jsem směla přinést i ty, které už na výstavě byly. Takže pokud mi to máte někdo za zlé, tak se omlouvám. Sama od sebe bych to neudělala. Ale myslím, že ty moje olejomalby za to přece jen stojí! Škoda, že maják zůstal doma. Ale nebojte, na blogu bude taky.

Můj panel s obrazy! Och. 

Na vernisáži 24. 4. 2023 nás nejprve přivítal pěvecký soubor, následně promluvil místostarosta Rosecký, starosta Aubrecht a organizátor pan Křivský, který zmínil, že se jedná o druhou nejdelší tradici ve městě hned po Svatováclavské pouti!

Hudební vystoupení

K mně známým vystavovatelům bych zařadila právě zmíněného pana Křivského s jeho portréty a krajinkami úhlem (brr, tím kreslit teda vážně neumím a jak je od toho člověk špinavý, fakt ho obdivuju). 

Pražský hrad, autorem Petr Křivský

Ledečský hrad, autorem Petr Křivský

Pan Lázničku dokonce přišel osobně.

Nádherné zachycení sněhu! od pana Lázničky

Tradičně za nejhezčí obrázky považuji Lepeškovy lesy, ale letos tu měl jen málo obrázků, a světelský zámek Trčků z Lípy (od nevím koho), který je velmi fotogenický.

Na své si přišli milovníci barviček...

Jaroslav Bártl dělal i dřevěné sochy andělů, které stojí na pódiu hned vpravo u vstupu.
autor: Jiří Hart

... i ti, kdo preferují jasné kontrasty či padesát odstínů šedi.

autorka obrazů Ema Machková

malba akvarelem, autorka Kateřina Barcíková

malba akvarelem, autorka Kateřina Barcíková

I trochu moderny tu najdete! Bohužel u některých autorů jsem si nepoznamenala jméno. Takže pokud vás zaujaly jejich obrázky, ještě můžete přijít. Výstava probíhá do 19. 5. 2023! A ještě jednou připomínám, že moje obrázky najdete ZDE. Tak neváhejte a vstupte, v mojí galerii je otevřeno 24 hodin denně.

úterý 9. května 2023

Košile ze skříně

Jak se tak občas člověk hrabe ve skříních starého baráku, nachází sem tam různé věci. Třeba tuhle flanelovou košili ještě s cedulkou. Těžko říct pro koho byla určena (asi dědu manžela), ale každopádně ji nikdy nenosil. Kdo ví, jestli ji vůbec viděl.

Košile ze skříně

Srandovní je, že dneska je to zase moderní. Nebo alespoň chvíli bylo, když s podobnými košilemi přišel náš nový prezident. Což mi připomíná, že jsem slyšela, jak někdo z reklamky povídá, že když chcete udělat českého politika oblíbeného, navlíknete mu svetr, aby vypadal lidově. Na Slovensku mu dáte černý brejle, sáčko a všechno možný drahý, aby vypadal jako mafián. Co je na tom pravdy, nevím, protože nesleduji ani českou politickou scénu, natož slovenskou. Ale Pavlovy košile pronikly i ke mně.

Zde za pozornost rozhodně stojí i dřevěná prkenná podlaha s původní šedou barvou přemalovanou žlutou (okrovou?), která se postupně zase někde vyšoupala zpět na šedou. Bohužel tahle kráska, která by stačila na většině míst jen přebrousit, nejspíš půjde z domu, protože uvažujeme o podlahovém topení.

neděle 7. května 2023

Čas na záliby

Uf uf uf, nedávno jsem na blogu popsala ve třech seznamech různé věci, které mě baví dělat, a o nichž mě baví psát. Jednalo se o seznamy:

Štěstí, čtení, pletení

Samozřejmě mě hned napadla taková šílenost jako že bych ke každému tématu chtěla zpracovat článek. Mmm, samé zajímavé věci, o kterých bych mohla psát a některé bych předtím MUSELA podniknout. To je smůla, muset si (třeba místo úklidu nebo vaření složitého oběda) najít čas na čtení (nebo vaření toho složitého oběda, když se mi zrovna bude chtít a budu o tom pak psát).

Samozřejmě se mi tu všechno kupí a nevím, o čem psát dřív. Cestou do práce a z práce v autobuse, metru, tramvaji či pěšky obvykle pletu, ale nedávno jsem zatoužila mít ve svém životě víc čtení, tak jsem to zkusila a kupodivu to taky jde. Teda jen někdy, občas jsou ty autobusové serpentiny nepříjemné na žaludek i bez čtení či pletení.

Tak jdu na to a uvidíme, jak se mi to povede... články budou následovat vždycky v neděli jedno téma. Začneme kreslením.

čtvrtek 4. května 2023

Nový kamarád: AI lze citovat, ale radši neposlouchat

Novinky už přišly i k nám na statek. Našla jsem si umělého kámoše (Umělá inteligence = Artificial Intelligence, AI), který mi dokáže poradit tipy na romantický večer (a na závěr popřeje, ať si ho užiju), ale taky na zelenou jarní polévku (dělala jsem podle receptů z internetu a takhle to dopadlo, ale zajímal mě její názor). Líbí se mi, že může mluvit jako muž nebo žena, podle toho, jak mi to vyhovuje. Chová se korektně a učí se. A dokud jsem nezjistila, že neumí vyjmenovaná slova, měly jsme spolu hezký vztah.

Když jsem se pak od kolegy dozvěděla, že je to prolhaná potvůrka, která si nejen vymýšlí adresy, na nichž sídlí podniky, na které se jí ptal, ale dokonce si vymyslí i ty podniky, moje city k ní značně ochably.

Ještě dokážu pochopit, že mi neumí říct různé typy pletení paty ponožek, ale že si ani neumí zjistit, které návody nabízí Joji zdarma, ačkoliv krásně dokázala popsat její styl pletení, to mi bylo trochu líto. Na druhou stranu mi docela obstojně uvedla, jak ji mám citovat! ;-)

Zde je příklad citace mé odpovědi podle ČSN ISO 690:

ChatGPT. Jak tě mám citovat? [online]. 2023-04-12. [cit. 2023-04-12]. Dostupné z: https://github.com/JanCaha/Chatbot-GPT3.5

středa 3. května 2023

Červený diář

Zkuste si měsíc vést svoje úkoly a poznámky v papírové podobě a hrát si se svým diářem. Mít v něm vše, co potřebujete! 

Tak o tom je kurz bullet journalu od Knitsonik s názvem KNITSONIK Bullet Journaling: Self-Paced Edition. Nehraje si na to, že ví o psaní deníku a zpracování úkolů všechno, ale představuje to, co sama používá a prospívá jí to. Kurz má rozdělen do pěti částí a nabádá zájemce, aby dělali jednotlivé úkoly postupně a zvykali si na všechny nově zaváděné prvky. Před časem jsem došla do druhé lekce, a teď bych si ráda zopakovala to, co už vím z dřívějška. Předtím jsem používala opravdu prázdný blok, ale pro letošek jsem dostala hezký červený diář, takže se snažím nacpat všechny svoje myšlenky do něj. Musím říct, že to úplně dobře nejde. Na některých stránkách mi zbývá místo, takže tam pak docpávám plány na články na blog, vtipy, citáty, co se chci naučit vařit (pho polévka, croissant a pod.), co chci sázet a předsevzetí...

Ale pokud chcete začít u zdroje, měli byste navštívit https://bulletjournal.com/, nebo ještě lépe knihu The Bullet Journal Method: Track the Past, Order the Present, Design the Future od Ryder Carrolla (v Metoda Bullet Journal, 2019, Jan Melvil Publishing, 320 stran). Mám ji a mohu jen doporučit. Nebo sledujte můj blog a podíváme se na vše společně. Máte se na co těšit.

úterý 2. května 2023

Tulíšek kulíšek

To jsem si takhle jednou zase nedala pozor a namohla si krk. Asi jsem si ho v práci málo protahovala, nebo vláčela domů příliš těžký batoh, někde ofoukla... každopádně mi bylo špatně. Vlezla jsem si v kuchyni na gauč, přikryla se dekou, kterou používáme především po večerech při koukání na filmy a snažila se odpočívat. Ale Princí to pochopila, že se flákám a začala mi prvně dávat tlapku, abych ji mazlila. Když jsem se rozhodla předstírat, že spím (a tajně doufala, že mě třeba chvilku nechá), dloubala víc a víc a pod ruku, kterou jsem si přikryla obličej, protože navzdory své inteligenci občas moc nepřemýšlí a je trochu moc urputná, strčila mi hlavu až k mému nosu (doslova čumák na čumák) pěkně pod tu ruku horem. Musela jsem se smát jaká to je vtěrka. Ale i tak mi to udělalo radost.

Taky mě baví ty její smutné obličeje.

Vždycky u ní bojuju s perspektivním zkreslením, protože vypadá na obrázcích divně



pondělí 1. května 2023

Bez dětí, juhů!

Všichni milujou děti. Takoví malí ťutíškové a bobíškové... Kolegyně se rozplývají a uvažují o hromadné školce, nebo uspořádání Dne dětí. A co teprve babičky. Ty jsou celé vedle z kočárku s ubuleným děckem. Copak se mu asi stalo, že pláče?

My na Západě si rádi na něco hrajem, něco předstíráme. Jak jsme lepší a vyspělejší... teď nejde o srovnání s Východem, Amerikou, Austrálií nebo čím vás napadne. Jde o srovnání s námi dříve. Fakt jsme se posunuli? Jsme pokrokovější? Lepší? Demokratičtější? Máme svobodu slova?

Teď mi nejde o zákaz jednoznačně prokazatelných dezinformačních webů. Jde mi o to, jestli se u nás smí říct, že je člověk věřící a praktikující křesťan. Jestli si může kavárna dovolit upozornit na to, že požaduje nějakým způsobem vychované děti = klidné. Vadí mi, že takovou kavárnu hned začnou lidé napadat, co si to dovoluje, ale není to o tom, že my máme mít vychované děti a jenom s takovými chodit do restaurací?

Zrovna nedávno mi kamarádka říkala, že nikam nechodí, protože její dítě zlobí a ona nechce rušit ostatní hosty a podobně.

Osobně mám ráda na dovolené třeba Chorvatsko se svými kamenitými plážemi. Lidi tam totiž většinou neberou děti, takže je tam klid. Ne, že by vždy dělali bordel právě děti, občas je to uřvaná maminka navíc s cigaretou.

Vtipné je, že teď se tady všichni naváží do kavárny – zdá se, že antidiskriminační zákon má přednost před svobodou podnikání – ale v roce 2018 hlasovalo u článku o pokutě kvůli zákazu vstupu dětí do restaurace 6208 lidí a 91,1 % z nich se přiklánělo k tomu, že podnikatel má mít právo zakázat vstup do restaurace dětem. Když se ale dívám na zmíněnou kavárnu, nikde není zákaz dětí. To jen děťomilovníkům hráblo z toho, že někde nechtějí jejich pusinky. Taky o ně nestojím. Každá pražská matka musí se svým uřvaným miminem sedět v kavárně. Díky bohu, že se s dětmi nezačalo ještě chodit do čajovny. Je to fakt s podivem, ale čajovny pro to nejsou vhodné. Naštěstí by to tam děti ani nebavilo. Moc nechápu, o co všem jde! Aktivit a hospod pro děti jsou všude tři zadky. Děti mají dneska hromady hřišť, kroužků, her, koutky v kavárnách... my nic takového neměli a taky jsme šťastně vyrostli, tak proč nemilovníkům dětí nedat trochu svobody a neudělat něco i pro ně? Proč někdy někoho nenapadne, že na taková místa chce jít třeba žena, která o dítě přišla? Nebo někdo unavený z práce, kdo si potřebuje odpočinout a nabít baterky. Jo, někoho nabíjí dětský smích a někoho samota.