Uplynulý víkend jsme měli vskutku akční. Začali jsme sobotním sázením cibule, jelikož jsme se dočetli, že se má sázet na přelomu března a dubna a to tak nějak odpovídá.
Aniž bychom věděli (nebo byli upozorněni), že má horší skladovatelnost, vybrali jsme si sazečku (malé cibulky) místo sázení ze semínek.
Zatím nejsme moc kreativní nebo odvážní a sázíme jen běžně dostupnou sadbu. Nyní se jedná o žlutou cibuli Všetana. Nečekáme od ní žádnou mimořádnost barvou, tvarem ani chutí. Chceme ji mít do salátů či jako „příkus“ k večeři (já), do polévky (já), na omáčky (manžel) či do guláše (manžel/tchyně).
Na záhonku nám ještě zůstalo pár posledních rostlinek kapustiček. Před týdnem jsem udělala obrovskou misku, kterou jsme postupně přikusovali (ty kapustičky, ne misku!) k různým studeným večeřím, nebo jsem si jich trošku přisypala do výborné polévky od švagrové, která se tím pozdvihla ještě o kousek. Takže náš záhonek vypadá poněkud netradičně:
 |
| Klacíky označují řádky |
Možná že jste si všimli, že kolem záhonku leží všelijaká podivná zválená tráva, tak to je můj pokus o zamulčování. Tráva už je vytrhaná či shrabaná z okolí. Stejně tak jsem uprostřed záhonku zamulčovala pěšinku. Tak uvidíme, jak to klapne.
Jinak je záhonek po loňských rajčatech a růžičkových kapustičkách nehnojený (cibule to prý nemá ráda a vyhovuje jí být druhá v pořadí) a nerytý, protože Charles Dowding, ze kterého vycházíme, doporučuje nerýt, ale mulčovat. Akorát nevím, jestli by ten záhonek alespoň neodplevelil jako náš soused vloni.
Ten měl tak nádherné pleveleprosté záhonky, že se nad nimi nedalo než žasnout. Potíž byla jedině v tom, že všechen svůj čas strávil odplevelováním a už nestihl zasít. Krásná to ukázka nevhodného perfekcionismu, který by nám všem mohl být výstrahou. Aneb jak říkala moje babička (a já jí nevěřila): všeho moc škodí.
 |
| Růžičková kapusta a záhonek cibule |
Žádné komentáře:
Okomentovat