Včera jsem na internetu objevila Poslední aristokratku, namluvenou knihu od Evžena Bočka, a tak jsem místo psaní blogu nebo čehokoliv dalšího, seděla u počítače, pletla tuniku Breathing space a poslouchala. Musím říct, že je to příjemné a oddychové. Ne, že bych se u toho kdovíjak smála, ale uklidňující četba to je. Bavil mě popis české povahy a jak nás mohou vnímat cizinci. Zdálo se mi to celkem výstižné.
Je to o rodince Kostků z Kostky, kteří se vrací z Ameriky do Čech převzít svůj zámek, který ale není v tak dobrém stavu, jak by se hodilo, protože jejich finanční situace také není bůhvíjaká. Táta, máma a dcera s sebou vezou ještě kočku Carevnu a zpopelněné předky.
Ještě pár dní si to můžete tady pustit taky.
St 15. 3. 2023: Je to příjemný poslech nejen k večeři ale i pro volný večer. Někdy se i trochu bavím.
„Podle zvuků z kuchyně bych řekla, že se buď tančí, nebo štípe kredenc.“
„Paní Tichá se domnívá, že veřejné záchody by se neměly uklízet, ale rovnou zbořit.“
„Tělo zmizelo spolu s věží, kde měla laboratoř.“
„Komtesa tlumočí pouze to, co považuje za vhodné.“
„Turismus jako mutace morové epidemie.“
Žádné komentáře:
Okomentovat