Opět se se svými výtvory chystám na Hobby výstavu do Velkých Přílep. 13. ročník se uskuteční v sobotu 25. dubna 2026, tradičně od 10 do 15 hodin, abychom se vyhnuli Velikonocům a květnovým svátkům. Je to na sále Restaurace u Korychů ve Velkých Přílepech, tj. kousek za Prahou, kdybyste se chtěli přijít podívat.
*Po 5. 1. 2026
Uvařila jsem svoje milované špagety s rajským protlakem. V průběhu letoška na ně aktualizuji recept na Angelika vaří. Použiji samozřejmě tuhle fotku, protože bez fotek jsou recepty o ničem, jak už mi kdysi říkala Veber. A taky je udělám ještě několikrát a jednou na ně dokonce pozvu tchyni. Pro tchána je to asi zklamání, protože zvát na oběd bez masa je...
 |
| Špagety s protlakem, celerem a chimichurri dle Florentýny |
Pak mám v deníku spoustu různě popřesouvaných úkolů včetně nápadu na schůzku sama se sebou, který doporučuje Pavel Moric (ale i ostatní koučové seberozvoje). Vždycky je dobrý na chvíli se zastavit a podívat se, jestli ten žebřík, po kterém lezete je opřený o tu správnou zeď.
Pá 9. 1. 2026, chumelí!
Manžel šel na hon a já mám konečně jeden pohodový den doma, tak jsem si řekla, že trochu pohnu s blogem a pokusím se dokončit všechny dosud nepublikované díly Angeliky vánočního deníku, což znamená pětku, šestku a předchozí dny v tomto týdnu. (Ha ha, to nějak nevyšlo. Článek dokončuji 22. 2. 2026.)
Hned ráno se to zvrtlo, když jsem se pustila do psaní několika mailíků, které jsem také měla v plánu a už dokonce od včera. A taky se mi trochu protáhlo krmení zvířátek, neboť venku napadla fůra sněhu! Tak říkáme u Prahy tomu, když se mi zasype cestička do stodoly (pro seno), kterou vyhrabal manžel, a znovu se mi zasype hned poté, co ji vyhrabu já. Ale musím říct, že jsem byla totálně nadšená! Napadlo tolik sněhu, že mělo smysl ho vyhrabávat. Fakt bájo. Uvažujeme, jestli bychom nešli bruslit. Dneska by se dokonce dalo jít i na běžky, ale mám je ještě u rodičů, protože mě nenapadlo, že by to tady někdy mohlo dávat smysl. Minulé zimy byly tak mizerné, že by člověk jen zaplakal. No... a stejně by mi neměl kdo hlídat dítě. :-(
 |
| Fakticky padá! |
 |
| Ta bílá věc, co leží na zemi, je vážně sníh! |
V rámci prokrastinace jsem se pustila do pletení čapky Broadleafslouch z příze, kterou používám na šátek Groove. Ten už se mi zdá dostatečně dlouhý, i když ještě není dokončený. A miluju sety, takže by bylo hezké k němu mít sladěnou čepici. Navíc mám návod už dost dlouho koupený a jsou na něj potřeba dvě kontrastní barvy. A tohle by vypadalo fakt dobře. Taková podzimní čapka, k podzimnímu šátku a kabátku. Dokonalá souprava, ne? Asi bych to někdy měla vyfotit všechno spolu, abyste viděli, o čem mluvím. No, když se to povede dodělat a bude to k sobě ladit, tak se k tomu snad dostanu.
A taky jsem si prohlížela návody na ponožky. V lednu je tématem barevné pletení (stranded colorwork) = víc barev v jedné řadě. To je sice poměrně náročné, ale obvykle velmi pěkné. Dají se takhle vyplétat jakékoliv tvary a motivy. Samozřejmě jich mám ve frontě ponožek, které se mi líbí, nepřeberně. Takže mi chvíli přebírání trvalo, abych se dostala třeba jen na pět favoritů. Hledám něco hezkého, na co mám klubka doma (ať nemusím kupovat a snižuju zásoby) a jednoduchého, neboť mě dítě často vyrušuje od pletení.
Ne 11. 1. sáňkování
Šly jsme sáňkovat. I s malou. Dala jsem ji do nosítka, schovala pod bundu a už jsem si to drandila z kopečka. Samozřejmě spíš jen z takové mírně nakloněné rovinky, abychom se náhodou nemohly překlopit a něco se nám nestalo. Navíc to v tom hlubokém sněhu zpočátku ani moc nejezdilo. Ale pak jsme si trochu udělali koleje. Sice trochu foukalo, ale stejně to byl jedinečný zážitek. Měla jsem ohromnou radost. Za pár dní jsme si to zopakovali znovu.
 |
| Logo firmy (staženo ze stránek) |
Pamatuju ještě, jak se nacházel blíž tramvajové zastávce Perunova, než se přesunul na Řipskou 2386/11 kvůli nutnosti větších prostor. Větší výběr – paráda! E-shop najdete na https://www.vlna-prize.cz/, ale doporučuji osobní návštěvu, protože líp můžete vybírat barvy, přikládat různá klubka k sobě, jestli se hodí a navíc si nechat poradit od milých prodavaček.
 |
| Šárkou barvený mohér |
 |
| Šárkou barvený mohér a ponožkovka (Lenonova zeď) |
Asi se sluší říct, že se jedná o kvalitní obchod s přízí, takže nehledejte žádné akrylové příze, žinylky a jiné umělotiny. Převládá vlna, ale najdete zde i alpaku, yaka, velblouda, mohér, hedvábí... A taky vlastnoručně obarvená klubíčka v malých šaržích. Klubíčka mají zajímavé označení, často pražských míst: Lenonova zeď, Náplavka, Klárov, Bohnice a Pivoňky v ... teď si nemůžu vzpomenout, kde jsem to měla rozlučku se svobodou! ... Ještě, že píšu blog, dohledala jsem si, že jsme byli v Grébovce. Že jsou tam pivoňky, to nevím, ale pro vzpomínku jsem si to klubko tenkrát koupila.
 |
| Zelené potěšení snad na tričko Cape Freels dle Jennifer Beale |
Nabídka se sezóně obměňuje, protože všechno by se do krámu nevešlo. Navíc málokdo kupuje tlusté vlny v létě. I když by to bylo logické, protože si tlustý svetr stihnete do zimy hezky uplést. Mám v plánu třeba nocturnal jumper s kočkama od saskie&co.
 |
| Ještě nevím na co, háčkovaný šátek asi vzdám, byl by moc tmavý |
Na říjen jsem si pro vás připravila nedělní speciálek, ach ano, miluju tyhle věci, co tvoří malou ucelenou sérii, která se případně může libovolně rozrůstat...
Jak vyplývá z názvu, bude to exkurz do pražských prodejen s přízemi. Nekladu si za cíl navštívit všechny – jsem těhotná shopaholička klubíček, takže to ani není vhodné, ale takové malé pokoukáníčko mi připadá lákavé. Navíc považuji za nespravedlivé, že se dělají různí průvodci po kavárnách a podobných nesmyslech (taky závisláckých!) a nic takovéhohle jsem nikde neviděla.
Možná si vzpomínáte, že jsem na tohle téma v roce 2016 zpracovala článek Kam v Praze na klubíčka?, který byl sice pěkný, ale trochu mi za těch skoro deset let zastaral.
Yarn Queen Prague – Šárka Mošová, Řipská 2386/11, Praha 3 Vinohrady, zastávka tramvaje Perunova, e-shop najdete na https://www.vlna-prize.cz/, můj článek zde
Dneska to bylo se spánkem lepší. Vzbudila jsem se v 5:36 a měla radost, že jsem spala až do rána. Pak jsem na hodinkách uviděla, kolik je hodin, ale ještě jsem znovu usnula, takže paráda.
Dopoledne jsem opět uklízela nepořádek po včerejším večerním vaření (zavařování dvou meruňkových marmelád!). Pak mám nějaké časové okno – co jsem tak mohla dělat?
Aha, už vím, řekla jsem si, že je nezodpovědné trávit čas jenom doma, když mám málo vitaminu D, a tak jsem vyrazila na tři čtvrtě hodiny ven na sluníčko kolem desáté dopoledne. Vzala jsem si pletení trička Cascata a usadila se na lavičce. Ale musím říct, že v letních šatech to není moc pohodlné, a tak jsem to asi po dvaceti minutách vzdala a šla kozám nastříhat trochu maliníku a pár listů z meruňky. Měly radost.
Pak jsem z nového klubka nahodila šátek Groove od Stephena Westa, abych ho hned vzápětí vypárala, protože ačkoliv používá přízi síly fingering, nahozených 72 ok rozhodně nemělo požadovaných 40 centimetrů, ale asi tak patnáct nebo dvacet. Takže bych musela celý návod upravit a přepočítat. A dost možná by mi nevyšla příze, abych ho mohla hezky dokončit. Šátek Sternennetz, který měl být druhou volbou, nakonec taky vypadl, protože se plete v jiném směru, než jsem se domnívala a z příze, která postupně mění barvy by to nebylo ono. Pokud jste koukli na můj včerejší článek, tak už víte, že mi nezbylo než nahodit Heavy Metal od The Blue Brick s texturou. Hned jsem se musela naučit dvě nové věci a to PFB, což je stejné jako kfb ale obrace, tj. dvě oka upletená obrace do jediného a to tak, že se nejprve uplete přední smyčka obrace, oko se nechá na levé jehlici a pak se z téhož oka uplete obrace zadní smyčka a teprve pak se sundá (návod od Purl Soho zde). A druhá věc byla DYO (dropped yarn over), kterou mi musela vysvětlit až umělá inteligence, přitom je to směšně jednoduché, jak by řekl náš učitel ekonomie ze střední (Zadina, přezdívaný Záďa). V jedné řadě nahodíte (YO = yarn over) a v následující řadě jen prostě tohle nahozené oko sundáte z jehlice, nijak ho nepletete ani nesnímáte, jen ho necháte volně sklouznout, jako by vám uteklo.
Samozřejmě jsem u toho pociťovala příjemné vzrušení a touhu plést právě tento projekt. Tak jak to mám vždycky, když nahodím něco nového! Však o něm zase budu psát na Angeliky tvorbě, až se k tomu dostanu. ;-)
Oběd byl dneska hodně pohodový: uvařit brambory a na pánvi opéct lančmít (luncheon meat), který nám koupila tchyně. Přiznám se, že jsem se do pečení pouštěla s obavou. Já totiž lančmít nemám ráda, dokonce bych si troufla říct, že jak jím všechno (i hodně aromatická a mastná jehněčí žebra), tak lančmít jsem v dětství nejedla a radši jsem si na dovolené dala suché brambory s cibulkou a zeleninový salát. Nedaří se mi manželovi vysvětlit/připodobnit, čím tak odporně páchl, ale mělo to hnusnou vůni i chuť. A teď, když si googlím, jak se to správně píše po anglicku, narazím na tohle:
Takže jsem to neměla jen já? Fakt to vadilo i jiným lidem? To se hned cítím líp! Škoda, že nepíšou, co za konkrétní koření v tom bylo. Každopádně tenhle lančmít byl jako krásně nudná šunka bez smradu a divné chuti (prý to mohla být některá éčka nebo konzervanty používané v devadesátých letech).
 |
| Peču lančmít, co vypadá jako obláčky |
Jako bonus jsme si k němu dali můj domácí česnek naložený v syrovátce a citronovou majonézu, kterou jsem dělala k hamburgerům předevčírem podle návodu v Apetitu. Náramně se k tomu hodila a byla by skvělá i k řízkům.
Potom mi asi kolem třetí zavolal kamarád, kterému jsem se už tak týden chtěla ozvat, ale pořád jsem to odkládala, protože nemám ráda telefonování. Bylo to prima a jsem ráda, že to udělal. Kdo ví, kdy bych se k tomu zase dostala! Už mám ve schránce zase tři dny nezodpovězené maily.
Za chvíli pojedeme k tchyni grilovat a já ještě ani nedala sklenice do myčky. Aspoň že lux jsme vyčistili. Požádala jsem manžela o pomoc s vyndáním kartáčů, které se mi nedařilo dostat ven.
Zdroje:
[1] Malénková, Hana: Domácí lančmít podle Milady je lepší než ten z konzervy. Stačí jen bůček a správné koření, příprava je pak snadná, Top recepty.cz, 23. 10. 2024, cit. 19. 7. 2025, https://www.toprecepty.cz/clanky/7601-domaci-lancmit-podle-milady-je-lepsi-nez-ten-z-konzervy-staci-jen-bucek-a-spravne-koreni-priprava-je-pak-snadna/
[2] Luncheon meat, Wikipedie, 2. 7. 2025, cit. 19. 7. 2025, https://cs.wikipedia.org/wiki/Luncheon_meat
Dneska je venku tak nádherně, že by nikdo nevěřil, že by zítra mohl být mráz. Peru jednu pračku za druhou. Peřina, světlé prádlo, tmavé prádlo a program vlna. Z toho mám největší obavy. Hodila jsem tam sice jen obyčejné vlněné ponožky, které už přežily normální praní, takže žádný stres, ale taky jsem tam dala ručně barvené a malované oblečení. Paní na krajkářských trzích (ach jo, zase si nepamatuju jméno) mi říkala, že to můžu normálně prát v pračce třeba na třicet. Samozřejmě naruby, aby se to mechanicky nepoškodilo. Ale zatím jsem na to nikdy neměla odvahu.
Kdyby to s tou vlnou nedopadlo, tak ponožky Pillars vypadaly takhle.
Celý den větrám celý dům. To je paráda! Na zahradě kvete meruňka. Na střeše kočičího/drůbežího domečku spinkaj dvě kočky: černá a mourovatá. Je náročné soustředit se na práci a neodbíhat ven.
Chystám si věci na zítřejší Hobby výstavu ve Velkých Přílepech. Přijďte se podívat! Budu tam vystavovat svoje pletení a možná i nějaké ušité kousky. Které jsem ještě – hříšník – nedala na blog, takže jste ještě neměli možnost je vidět. Samozřejmě to plánuju napravit, ale znáte mě! Takových plánů a tak málo času.
 |
| Plakát výstavy |
Zažila jsem něco nového:
Na statku doděláváme svépomocí rekonstrukci – malujeme:
Koukáme na seriál Versailles a čteme první knížky série Angeliky. Za dva dny zhltnu romanťárnu Mé sladké šestnácté století od Rachel Harris (recenze zde) a studuju Kevina Dutona a v čem se poučit od psychopatů, to mě fakt baví. Moc nemaluju, i když si to pořád plánuju. Zkouším time managementovou metodu Rok za 12 týdnů, ale nějak se mi do ní nedaří úplně proniknout.
Pletu svetřík/tričko Field od Camilla Vad. Myslela jsem, že ho budu mít už na Štědrý den hotový, ale přibývá to strašně pomalu, protože je to spousta jemných oček na jehlicích číslo tři. Ale moc se na něj těším a jsem na sebe pyšná, že na něm pilně pracuji bez odboček k jiným projektům. S tím obvykle mívám problémy.
Namalovala jsem na zeď Tiziana a jsem na sebe pyšná, protože to byla děsná fuška. Jedná se o jeho obraz Amor s kolem času.
V autobuse mě oslovil nějaký chlap, jestli nechci v dubnu ve vedlejší vesnici vystavovat svoje pletené výrobky. Asi tou dobou nebudu mít čas, ale přišlo mi to hustý. A taky mi řekl, že mou práci sleduje už dlouho. Jindy se na mě obrátila jakási stará babička, a když mě viděla plést v autobuse ponožky s barvami od Hundertwassera, řekla mi, že jsem umělkyně.
Porazili jsme malou bezejmennou kozičku, aby ji otec kozel Hektor nestihl přivést do jiného stavu. Zvažujeme porážku i Hektora, protože dloube rohy do pletiva a dělá v něm díry. A ne jen do toho špatného starého, ale taky do relativně nového plotu k novým sousedům.
Čtu zajímavou knížku Lewis Richmond: Stárnutí jako duchovní praxe. Průvodce stárnutím a nabýváním moudrosti. Je třeba se nad tím zamyslet.
Očekáváme narození kůzlátek od obou koz. Líze se narodili dva kozlíci 7. března přesně podle plánu, jeden krásnější než druhý. Viz můj článek Kozlík a kozlík.
Tři dny před mým odjezdem do lázní v Karlových Varech se Melindě narodily dvě kozičky. Jsou v podstatě bílé, jen s malými okrovými flíčky. Začátky byly náročné, protože manžel už byl pryč.
Jela jsem s manželem do lázní v Karlových Varech a články o tom najdete přehledně uspořádané v Rozcestník článků k lázním, vřele doporučuji se podívat, protože tam je spousta fotek. Ještě 21. 4. 2024 sněžilo (v Karlových Varech).
Zasadili jsme nejrůznější plodiny: rajčata, hrách, dýni, kukuřici, čínské zelí, koriandr...
Užila jsem si krajkářské dny a paní Novak slíbila, že jí ukážu alespoň rozdělaný šátek/svetřík (ještě nevím) z tenkých klubíček od ní z Faerských ostrovů. Sobě jsem se zařekla, že nějak využiji i ta ručně předená od Little Black Sheep.
Dokončili jsme s manželem vlastnoruční výmalbu pokojů obarveným vápnem a udělali první prohlídky.
Nakreslila jsem pejska od Tamary Laporte v rámci Kaleidoscope tester week.
Na svatbu švagra jsem si ušila zelené dlouhé šaty. Jsou nádherné, a to je slabé slovo. Projekt: zelené šaty.
Jeli jsme s manželem autem na dovolenou do Chorvatska. Ubytování v Uvala Scott nás vyšlo cenově dobře a byla tam super voda i jídlo. Jen na večerní procházky nebylo kam chodit. Rozcestník a všechny články k letošní dovolené u moře najdete zde. Fakt jsem to zvládla popsat komplet. Hustý, co! Měla bych si to popsat do svých úspěchů.
Pustila jsem do pletací výzvy Tour de Fleece, která probíhá zároveň s Tour de France. Úvodní článek Tour de Fleece 2024 (TDF 2024), Tour de Fleece je brnkačka, Marie Amelie: Korokia (1).
Na konci srpna děláme teprve druhé seno. Na keři v zahradě jsme objevili lískové oříšky. To je náhoda, zrovna se uvažovalo, že lísku pokácíme, když neplodí, nebo to sežerou kolemjdoucí zvířátka. Asi si právě zachránila život.
Byli jsme se podívat v obrazárně.
Sklízela jsem a zavařovala mangold, protože nám přes záhonek dělali hromosvod.
Byla jsem se podívat v Roztokách na cirkusu.
ZÁŘÍ
Udělali jsme si jednodenní výlet do Panenských Břežan.
Pouť
Hodně jsem malovala.
Ze zdravotních důvodů jsem byla tři týdny ve Františkových Lázních. Potkala jsem tam super lidi. Zde zmíním jen hlavní trojku: Inku, Marušku a Leňušku. Více se dočtete ve speciálu věnovaném lázním. Rozcestník článků o dovolené ve Františkových Lázních 2024. Víc jsem toho v říjnu nestihla. Letos tím pádem bohužel ani Dny otevřených ateliérů (DOA), kam každoročně jezdíme s Kamilem.
Burza minerálů v Tišnově
Krajkářské trhy
Vyrazila jsem na sraz ze střední školy. Bylo fakt zvláštní vidět, jak se lidi mění a zároveň zůstávají stejní. A bylo báječný, že to někdo zařídil!
A teď je na čase odkázat vás na Angeliky vánoční deník (2024), rozcestník, kde najdete všechny díly Angeliky vánočního deníku, ale i další vánoční články, které jsem letos publikovala.
Kdyby vás zajímala statistika, tak za letošek jsem dala na blog 89 článků, což je celkem bída, když to porovnám s dřívějšími léty. Stejně mizerně jsem na tom byla v roce 2021 a pak v roce 2011 a předtím. Snad se v příštím roce polepším. ;-) A jen pro úplnost, na Tvorbu jsem dala 52 článků, což je celkem průměr.
Zajímavý kalendář na každý den v roce jsem obohatila o:
Po 16. 12., ponožky k Vánocům – jupí!
Od kamarádky Jarušky jsem dostala taštičku s růžovou vánoční hvězdou (nechala jsem si ji v kanclu, když mám teď doma tu novou bílou) a dvoje ručně pletené ponožky! Jedny pro mě a druhé pro manžela. Malinko mu je závidím, taky mají totiž krásné barvy. Miluju, jak Jaruška utahuje. Její ponožky jsou díky tomu jiné než moje. Nosím je moc ráda.
 |
| Manžel dostal k Vánocům ponožky od mojí kamarádky |
Večer jsem si pěkně počkala na poště, abych mohla poslat vánoční pohledy a dopisy. Už jsem si to plánovala nějakou dobu, ale furt mi trvalo, než jsem se k tomu konečně dokopala. Ne k tomu psaní, ale k návštěvě pošty. Byla tam děsná fronta, přesně jak jsem očekávala. Poslala jsem balíček s Tajemnou ponožkou (o přihlášení jsem psala zde, výsledné ponožky mám nafocené tady) do bývalého okresu Olomouc. Ve zkratce jde o to, že jsem upletla ponožky v zadané velikosti a poslala je neznámé paní a jiná neznámá pletařka dostala mou velikost a adresu a poslala je k Vánocům mně.
Út 17. 12.
Dneska jsem měla v plánu malovat, ale jestli jsem se k tomu reálně dostala, to už nevím. Před Vánoci je to vždycky v práci takový fofr, že těžko stíhám sledovat, který den se co děje. Nejvíc mi pomáhají poznámky v Bullet journalu (jedna z variant diáře) a fotky. I když to není kdovíjak jednoduché, protože můj foťák se rozhodl, že bude ukazovat datumy roku 2005. No, bylo by mi o dvacet let míň, to by nebylo špatný. Ale jestli bych to brala, to nevím. Co vy? Chtěli byste omládnout o dvacet let?
I za podmínky, že byste se vrátili zpět do svého původního těla a ke stejné budoucnosti?
Asi by bylo super, kdybych si stejné věci prošla znovu s tím, že budu vědět, že to zvládnu a možná bych si z toho nedělala takovou hlavu, jako tenkrát. Ale co bych změnila? Co když některé věci, které by mi dnes mohly připadat zbytečné, měly ve skutečnosti velký vliv na formování mojí osobnosti, nebo třeba i budoucnosti. Kdoví, jak důležité je mít v životě doktorát? Co mi to přineslo a co vzalo? Můžu vůbec já posoudit, jestli jsem díky tomu šťastnější nebo nejsem?
St 18. 12. pracovní snídaně
Vedoucí navrhla, že bychom si mohly dát accountí snídani. Neměla jsem chuť na vajíčka, slaninu nebo párek po ránu, tak jsem si dala sladké vafle s hruškou. Bylo to moc dobré, ale snědla bych jich i víc.
 |
| Vafle k snídani |
Pro odpůrce anglických výrazů v češtině jsem hledala, jak nejlépe vysvětlit, co je pracovní pozice zvaná se „account manager“ v reklamních a marketingových agenturách. A vyplynul z toho „manažer účtů“, což mi tedy vůbec nedává smysl. „Osoba, která je zodpovědná za správu vztahů s klienty. Je to hlavní kontakt mezi klientem a agenturou, zajišťuje, že projekty jsou doručeny včas a v rámci rozpočtu.“ Na nižší úrovni je to Account Executive, který se stará o každodenní komunikaci s klienty a koordinaci projektů. To jsem myslím já. Jako podporující pracovník ve chvílích největšího zoufalství (obvykle před Vánoci a v podobném období shonů) tvrdívám, že mám ráda svou práci pro její rozmanitost: každý den mě nasere někdo jiný. Myslela jsem, že to řekl Werich, ale zdá se, že autor je neznámý. Obvykle se to docela líbí těm, co to ještě neslyšeli.
Večer jsme jeli tréninkově zpívat koledy do vedlejší vesnice. Organizátoři si trochu zpřeházeli pořadí písní, což pro mě bylo zpočátku matoucí. Taky si podle youtubka natrénovali koledu Dobrý král Václav, ale neuměli se držet hudby a předbíhali se, tak to bylo trochu krkolomné. Jinak to tam ale měli pěkné, vypadalo to, že budeme schovaní v hasičárně, takže bude fuk, jaké bude venku počasí a lidem taky nebude taková zima. A na závěr se měly pouštět Olafovy Vánoce. Ty mám ráda.
Čt 19. 12. vánoční večírek v práci
Místo vánočních večírků by se měly dělat lednové! Před Vánoci je pořád spousta spěchu, taky je každý přežraný cukroví a jiných věcí. Konají se různé koncerty, trhy. Potřebujete sehnat dárky, jídlo, výzdobu, ale leden je koncentrovaná šeď. V našich podmínkách není sníh, jaro je daleko, dovolená u moře ještě dál, pořád je hodně tma a málo slunce, bojujete s předsevzetími a po Vánocích se necítíte dost odpočinutí, zato výrazně těžší. Prostě by to chtělo trochu společenského posezení a nějakou zábavu.
 |
| Kolegyně dělá nádherný dorty. Čekáme, kdy otevře svou vlastní cukrárnu. |
 |
| Jiná kolegyně zase přinesla Focacciu, italský chléb |
Zjistila jsem, že spoustu starých pohádek už si vůbec nepamatuju. Tedy hlavně jejich postavy. Jak se třeba jmenovala Pyšná princezna (1952)? Zrovna jsem hádala já. Kolega na sebe ukázal a říká, že byla pěkná, opravdu moc moc pěkná. A kolem těla objel svou siluetu a mě hned napadlo Krasomila!
Byla to legrace a všichni jsme si to moc užili.
Pá 20. 12. až Ne 22. 12. odpočinek v posteli
Jsem otrávená jak šváb. Úplnej calimero. Znáte ho? Já si na animovanou pohádku, kde hlavní postavou je černý smutný kuře s bílou skořápkou na hlavě, vůbec nepamatuju. Ale jestliže ho lze definovat jako emo (nikoliv pštros emu ;-), tak to jsem přesně v těchto třech dnech já.
Začalo to pátečním divným kyselým pocitem v krku. Když jsem to googlila, vypadalo to na reflux, vracející se potravu, ale vůbec neodpovídaly důvody – večer jsem se nepřežrala, cítila jsem to ráno po čaji bez kofeinu. Že by to byla ta chyba? Můžu být tolik závislá na kofeinu? Nebo je ten čaj nějak divně zpracován?
Později pro mě bylo nepříjemné polykat a v noci ze soboty se mi spustila hnusná rýma a ustoupily pocity z krku. Připomíná mi to loňský covid se zadní rýmou, o tom, co proti ní dělat, jsem přehledně psala zde.
V plánu bylo jet v neděli večer zpívat do sousední vesnice, ale vzhledem k mému stavu musel vyrazit manžel sám. Bylo mi to líto. Zase spolu další večer nebudeme. :-( Navíc jsem se těšila. A když už člověk tolik trénuje...
Během dne jsem konečně doposlouchala dílo Petra Macka: Sherlock Holmes: Hitlerův posel smrti (*****) audio zde, délka 7:25 hodin a opakovaně jsem si pouštěla části, u kterých jsem usnula. Dala jsem mu pět hvězdiček proto, že se mi fakt líbilo, jak to má promyšlené. O vzducholodi Hindenburg mluvil velice přesně – hledala jsem si detaily na Wikipedii, a když Watsona zachránil trochu nafrněný agent britské služby jménem James, nebylo mi to nejdřív úplně jasné. Ale když pak hořícího zločince polil směsí martini a vodky, začala jsem cosi tušit. Vtipný detail.
Trochu jsem pletla náročný žluto-zelený šátek Gilded Grapes Shawl od Jenn Lampen, ale především jsem hodně spala.
Předchozí díly:
Angeliky vánoční deník (2024), 1. část
Angeliky vánoční deník (2024), 2. část
Následující díly:
Angeliky vánoční deník (2024), 4. část
Angeliky vánoční deník (2024), 5. část
Když vás nabádám, abyste si vytvořili vlastní bucket list na advent, tak vás v tom samozřejmě nemůžu nechat a vymyslím si taky něco nového.
1. jít zpívat na náves koledy: Splněno hned 1. 12. 2024, psala jsem o tom v prvním díle vánočního deníku zde. Ještě jsme si měli dát opáčko 22. 12. 2024 v nedaleké vsi, ale já byla nemocná, takže jel manžel sám. Navzdory tomu, že zkouška 18. 12. nebyla nic moc, výsledek prý byl uspokojivý. Tak aspoň, že tak.
2. podívat se na Vánoce v Betlémské kapli: Nějak jsem nestihla. Škoda, dřív se mi to líbilo, když jsem se tam párkrát dostala. Je to celkem paradox, že když člověk bydlel kdovíkde, snad ještě v Brně, bylo jednodušší než teď prohlédnout si vánoční Prahu. Jenže, kdo chce jet o víkendu do Prahy, když je tam celý týden? A po práci se toho už moc obvykle stihnout nedá.
3. výstava Křehká krása Vánoc: výstava tradičních českých ozdob v Rožmberském paláci na Pražském hradě (můžete tam vidět ozdoby od mistrů foukaného a ručně zdobeného skla: Rautis, Koulier, Glassor Decorations a HAN Design) Každý ze stromků se inspiruje jednou z vybraných českých pohádek. Psala jsem o ní v druhé části adventního deníku zde. Užila jsem si to!
4. nový vánoční nápoj: Nějak se nepovedlo, ale aspoň jsem našla nějakou inspiraci k vyzkoušení. Samozřejmě s pomocí AI, protože hledám něco nového, i když kdoví, třeba to jen někde obšlehla. Když to vyjde, vyzkouším a publikuji na svých stránkách Angelika vaří, kde už dlouho nic nebylo, protože aktuálně sice už mám kuchyň, ale bydlím u tchyně a té je lepší se tam nemotat.
5. poslat vánoční pohledy: Zvládla jsem v pondělí 16. 12. a kupodivu do pátka 20. 12. 2024 stihly přijít. Bomba, ne? Expresně zaslaný balíček s Tajemnými ponožkami dorazil hned druhý den až kamsi na Moravu. To mě od České pošty příjemně překvapilo.
6. upéct Masarykovo cukroví, už se na něj chystám snad 2 roky a zjevně ještě chvíli budu.
7. ochutnat pečené kaštany na Václaváku nebo Staromáku: nedostala jsem se tam.
8. zabalit dárek do pravé furoshiki textilie z Japonska: nevyšlo mi to.
9. uplést si vánoční svetr: dělám na tom.
 |
| Stříbrný vánoční svetr |
10. spočítat, kolik dávám vánočních ozdob na stromeček: Odhadem 30, ale letos máme menší stromeček než jindy. Navíc mi táta zapomněl vyndat jednu krabici s ozdobami.
A jak jste si vedli vy? Užili jste si advent podle svých představ?
V lázních už jsem byla několikrát a jelikož miluju seznamy a přehledy, vytvořila jsem tento speciální článek. Jako vždy, kurzivou jsou odkazy, které vás hodí na příslušný článek.
2024 Františkovy Lázně #2
Fakt jsem nečekala, že pojedu letos už podruhé do lázní. Ale taky to bylo trochu jinak. Sice jsem platila dost peněz, ale jela jsem „na křížek“, jak se tu říká. Tedy na pojišťovnu a ze zdravotních důvodů. Takže žádné výlety moc nečekejte, ale to neznamená, že by nebyly zážitky a nebylo o čem psát.
Pletu velikánský mohérový pléd Powerlicious Hap od Raina K. A maluju podle online kurzů.
2024 Karlovy Vary #2
Pletu Comfort Fade Cardigan od Andrea Mowry a v rámci klubu Sock Knitters Anonymous ponožky String Theory od Anita Grahn.
2023 Františkovy Lázně #1
Chtěla jsem jet do lázní na čtrnáct dní, ale první týden jsem chytla Covid (už podruhé) a musela strávit týden v posteli. Psala jsem o tom v článku Předlázeňské stonání a Zbavte mě té rýmy někdo!, což je populárně naučný článek o tom, co máte dělat, když máte rýmu, abyste byli co nejdřív fit.
2022 Teplice
Pletla jsem ponožky s ovečkama. Hodně jsem kreslila Inktober (viz zde), protože manžel byl v druhé části pobytu nemocný, takže jsem taky stihla napsat spoustu článků, i samostatný rozcestník s popisky k jednotlivým článkům jsem vytvořila (zde).
2021 Karlovy Vary #1
To snad není možný! Fakt jsem nepsala o svých prvních lázních v životě?!
Pletla jsem šedo-modré ponožky Laurelhurst od Star Athena na příšerných tenkých bambusových jehlicích od Vlniky.
Zítra začíná Tour de Fleece, juhů!
Plánuju se zúčastnit, jako vždycky. Vloni mi to šlo velmi pěkně – myslím na blogu. Na Ravelry to bylo horší. Letos se mi k tomu plete malovací Kaleidoscope, který končí tento víkend – článek už mám připravený, jen vložit obrázky a publikovat ho.
Tak co si letos v rámci Tour de Fleece upletu? V tom mám celkem jasno – potřebuji do čtrnácti dní dokončit žlutý svetr Korokia, jestli si ho chci vzít na svatbu své známé. Kdyby večer byla náhodou zima. Zní to trochu bláznivě, když to píšu při teplotě 26 °C. V místnosti. V osm večer. Ve starém (jindy) studeném domě.
Letošní cyklistický závod Tour de France se pojede od soboty 29. 6. do neděle 21. 7. 2024. Jedná se o 111. ročník. Začínat se bude ve Florencii a z důvodu příprav na Olympijské a paraolympijské hry nebude cíl závodu v Paříži, ale v Nice. Cyklisty čeká 3492 kilometrů (o 88 km více než vloni) rozdělených do 21 etap. Volno je 8. a 15. 7.
A potom bych mohla dokončovat loňské projekty. Pár jsem jich totiž začala a ještě nejsou hotové. I když hlavně na Eltonovi (svetr) jsem makala jako divá těsně před Korokiou. Všechno můžete sledovat na mém blogu o tvorbě nebo na mém Instagramu Angeliky tvorba! :-) Šťastné pletení i vám.
P. S.1: Letos možná zvládnu plést každý den stejně jako vloni. Dovolená totiž bude až později.
P. S.2: A pokud nejste na pletení, co takhle si užít jídlo inspirované cestou Tour de France. Najdete na Apetitu (zde).
Když jsem dělala rozcestník k jednotlivým lázním (zveřejním 30. 4.), zjistila jsem, že pokaždé píšu článek o cestě do lázní, pak ještě stihnu pár úvodních článků a k těm zbylým se přes všechno cestování a lovení zážitků nedostanu (a návrat do práce). Takže, tohle je ten první článek, který ještě určitě stihnu. ;-)
Protože jsem jela dřívějším autobusem – abych měla dost času, i kdyby měl zpoždění, nestihla jsem se nasnídat. Přemýšlela jsem, že si koupím něco na Dejvické nebo Hradčanské, ale nakonec jsem vyměkla a v rámci šetřivosti jsem pohrdla všemi možnými pekařstvími a koláčky za třicet či více korun. Naštěstí jsem si s sebou sbalila piškotky, a když na mě přišla krize, asi tři jsem zbodla v autobuse do Karlových Varů, ale předtím jsem ještě navštívila trafiku a podívala se na aktuální Kreativ – nic pro mě. Přesto mi náramně milá prodavačka popřála hezký den.
V podchodu mě zaujala reklama na nějaké investování či co. No, asi ji nedělala reklamní agentura složená z mladých lidí (štrikování se dneska fakt nepoužívá) a zřejmě ani z odborníků na pletení – mohli si udělat alespoň drobnou recenzi, kolik stojí kvalitní jehlice (např. značky Addi) a pěkný vlněný klubko a kolik jich je potřeba na svetr. Rychlopletařská babička, která chce oháknout celou rodinu a sem tam se vyrazí podívat na nějaký zahraniční trh s přízemi, by se za chvíli mohla se svými náklady dostat na úroveň Plavby kolem světa.
 |
| V popředí březnová ponožka String Theory od Anita Grahn |
Připadala jsem si srandovně, jak tak sedím na zastávce, je strašná zima a já si tak v klidu namotávám klubíčko. Ostatní po mně překvapeně či se zájmem pokukují. Najednou mě oslovila jakási blonďatá dobře vypadající paní ve středním věku (rozuměj cca 50 let) a nabídla mi, že mi pomůže. Vzala si přadýnko, šikovně ho navlékla na svoje ruce a míhala s nimi tak, že se mi to velice dobře namotávalo. Cítila jsem se trochu trapně, a tak jsem jí opakovaně nabízela, že si to vyměníme a tu horší práci budu dělat já. Ačkoliv byla Ukrajinka a vůbec neuměla česky, velice dobře pochopila, co jí nabízím, ale odmítla to s tím, že taky plete. Myslím, že mi ještě pochválila přízi. Bodejť by ne, je opravdu nádherná. Na někoho čekala, tak jsme se pak rozloučily, já dala do úložného prostoru autobusu svůj velký bágl a malý si vzala nahoru. Našla jsem si místo a usadila se u paní v důchodovém věku.
Než jsem se nadála, nabídla mi, že mi pomůže s převíjením. Mohla jsem se jí odvděčit jen přeslazenými piškoty, ale nakonec to byl báječný zážitek a nepamatuju, že by mi cesta tak rychle utekla. Vyměnily jsme si kontakty a doufám, že spolu zajdeme na listopadové čajové slavnosti do botanické zahrady!
 |
| Levé klubko je to přemotané :-) |
Psala jsem zrovna příspěvek na blog o tvorbě Žlutozelené hundertwasserovy ponožky (1), když jsem si uvědomila, že mi na blogu chybí článek Vanilkové ponožky. Nebo vy víte, co to je?
Jak bych to popsala? A kde ten výraz vznikl? Řekla jsem si, že se zeptám umělé inteligence. Lehkovážně jsem jí položila dotaz: „proč se říká vanilkové, když je něco jednoduché?“ a očekávala, že se dozvím správnou odpověď. Koneckonců už jsem to letmo na svém blogu naznačila i já, když jsem v článku Sock Knitters Anonymous napsala: „Ponožky nesmí být obyčejná vanilka, tím se rozumí, že nesmějí být příliš jednoduché, jako lícový nebo rubový žerzej nebo velmi jednoduché vzory.“
Sice mi Bing (Microsoft Copilot si myslí, že je vyhledávač Bing) řekl, že mi rád pomůže, ale pak spustil: „Vanilkové rohlíčky jsou jednou z nejpopulárnějších a nejvzácnějších cukroví na vánočním stole. Vanilkové jsou proto, že se obalují ve vanilkovém cukru, který dodává jim oříškost a vůni.“ Ačkoliv mě trochu ukonejšil tím, že mi jako první nabídl recept od Florentýny (Kuchařka pro dceru), podle které vařím, tak v tomto ročním období a při psaní článku o ponožkách jsou mi jeho informace trochu na prd.
Upozornila jsem ho: „Děkuji, ale špatně jsme se pochopili. Myslela jsem, proč se říká vanilkové například pleteným ponožkám či sexuálním hrátkám.“
Odpověděl: „Není to nic špatného, že jste se někdy pochopili. Vanilkové rohlíčky jsou tradiční česká vánoční cukroví, která vyniká oříškou vanilkou a moučkovým cukrem12. Nejsou to však sexuální hrátky, ale spíše lahodné a voňavé pečivo, které se často podává v době Vánoc...“
Tak jsem ho zastavila a zkusila na to jít jinak: „Co si mám představit pod vanilkovým pletením?“
Ovšem moje otázka nebyla dostatečně jednoznačná a snadno si ji vyložil po svém: „To je skvělá otázka! Vanilkové pletení v české kultuře má symbolický význam. Vánočka je tradiční české pečivo, které se neodmyslitelně pojí s vánočním obdobím. Její tvar připomíná svazek obilných klásků, které mají zajistit úrodu v příštím roce.“
Vzdala jsem svůj marný boj s větrnými mlýny a sáhla po angličtině doufajíce, že přinese lepší výsledky, jak mi bylo onehdy na kurzu slibováno. Použila jsem ubohoučký dotaz: „What is vanilla knitting?“
Odpověď se mi sice začala generovat a zdála se být i správná, podle toho, co jsem stihla spatřit. Pak ale narazil na něco zakázaného – najednou se pustil do slova sex a začal psát další text, až se pak zasekl, všechno zmizelo a hodil mi zjevně lživou hlášku: „Promiňte! Moje chyba, na toto teď nedokážu odpovědět. Mohu Vám pomoci ještě s něčím dalším?“ (Připomínám, že jsem se ptala pouze na vanilkové pletení, tentokrát jsem se vůbec nezmiňovala o tom, že existují také vanilkové sexuální praktiky, resp. to znamená ten úplně nejnormálnější a nejobyčejnější sex bez veškerých praktik s oblečky, pomůckami, změnami poloh a pod.)
Zkusila jsem být trochu milejší, i když už mi trochu lezl na nervy: „Please say me what is vanilla knitting“.
Tentokrát pochopil, že se ho neptám na nic nevhodného pro děti a hodil mi rovnou celý odstavec, nad nímž si chrochtám blahem. Samozřejmě je to částečně i díky tomu, že začal: „Páni, to je skvělá otázka!“ Trochu ironicky se musím ušklíbnout, že když napíšu před reálnou otázku, na kterou údajně nedokáže odpovědět, slova „prosím řekni mi“, tak je z toho najednou skvělá otázka. No, každý to vnímáme po svém, že? ;-)
Takže poučení pro příště je, že umělou inteligenci máte opravdu hezky požádat. Právě jsme si to vyzkoušeli. A když to nepůjde v češtině, zkusit angličtinu.
A pokud vás zajímá, co je to vanilkové pletení, mrkněte na můj článek Vanilkové ponožky na Angeliky tvorbě.
