Po 16. 12., ponožky k Vánocům – jupí!
Od kamarádky Jarušky jsem dostala taštičku s růžovou vánoční hvězdou (nechala jsem si ji v kanclu, když mám teď doma tu novou bílou) a dvoje ručně pletené ponožky! Jedny pro mě a druhé pro manžela. Malinko mu je závidím, taky mají totiž krásné barvy. Miluju, jak Jaruška utahuje. Její ponožky jsou díky tomu jiné než moje. Nosím je moc ráda.
 |
| Manžel dostal k Vánocům ponožky od mojí kamarádky |
Večer jsem si pěkně počkala na poště, abych mohla poslat vánoční pohledy a dopisy. Už jsem si to plánovala nějakou dobu, ale furt mi trvalo, než jsem se k tomu konečně dokopala. Ne k tomu psaní, ale k návštěvě pošty. Byla tam děsná fronta, přesně jak jsem očekávala. Poslala jsem balíček s Tajemnou ponožkou (o přihlášení jsem psala zde, výsledné ponožky mám nafocené tady) do bývalého okresu Olomouc. Ve zkratce jde o to, že jsem upletla ponožky v zadané velikosti a poslala je neznámé paní a jiná neznámá pletařka dostala mou velikost a adresu a poslala je k Vánocům mně.
Út 17. 12.
Dneska jsem měla v plánu malovat, ale jestli jsem se k tomu reálně dostala, to už nevím. Před Vánoci je to vždycky v práci takový fofr, že těžko stíhám sledovat, který den se co děje. Nejvíc mi pomáhají poznámky v Bullet journalu (jedna z variant diáře) a fotky. I když to není kdovíjak jednoduché, protože můj foťák se rozhodl, že bude ukazovat datumy roku 2005. No, bylo by mi o dvacet let míň, to by nebylo špatný. Ale jestli bych to brala, to nevím. Co vy? Chtěli byste omládnout o dvacet let?
I za podmínky, že byste se vrátili zpět do svého původního těla a ke stejné budoucnosti?
Asi by bylo super, kdybych si stejné věci prošla znovu s tím, že budu vědět, že to zvládnu a možná bych si z toho nedělala takovou hlavu, jako tenkrát. Ale co bych změnila? Co když některé věci, které by mi dnes mohly připadat zbytečné, měly ve skutečnosti velký vliv na formování mojí osobnosti, nebo třeba i budoucnosti. Kdoví, jak důležité je mít v životě doktorát? Co mi to přineslo a co vzalo? Můžu vůbec já posoudit, jestli jsem díky tomu šťastnější nebo nejsem?
St 18. 12. pracovní snídaně
Vedoucí navrhla, že bychom si mohly dát accountí snídani. Neměla jsem chuť na vajíčka, slaninu nebo párek po ránu, tak jsem si dala sladké vafle s hruškou. Bylo to moc dobré, ale snědla bych jich i víc.
 |
| Vafle k snídani |
Pro odpůrce anglických výrazů v češtině jsem hledala, jak nejlépe vysvětlit, co je pracovní pozice zvaná se „account manager“ v reklamních a marketingových agenturách. A vyplynul z toho „manažer účtů“, což mi tedy vůbec nedává smysl. „Osoba, která je zodpovědná za správu vztahů s klienty. Je to hlavní kontakt mezi klientem a agenturou, zajišťuje, že projekty jsou doručeny včas a v rámci rozpočtu.“ Na nižší úrovni je to Account Executive, který se stará o každodenní komunikaci s klienty a koordinaci projektů. To jsem myslím já. Jako podporující pracovník ve chvílích největšího zoufalství (obvykle před Vánoci a v podobném období shonů) tvrdívám, že mám ráda svou práci pro její rozmanitost: každý den mě nasere někdo jiný. Myslela jsem, že to řekl Werich, ale zdá se, že autor je neznámý. Obvykle se to docela líbí těm, co to ještě neslyšeli.
Večer jsme jeli tréninkově zpívat koledy do vedlejší vesnice. Organizátoři si trochu zpřeházeli pořadí písní, což pro mě bylo zpočátku matoucí. Taky si podle youtubka natrénovali koledu Dobrý král Václav, ale neuměli se držet hudby a předbíhali se, tak to bylo trochu krkolomné. Jinak to tam ale měli pěkné, vypadalo to, že budeme schovaní v hasičárně, takže bude fuk, jaké bude venku počasí a lidem taky nebude taková zima. A na závěr se měly pouštět Olafovy Vánoce. Ty mám ráda.
Čt 19. 12. vánoční večírek v práci
Místo vánočních večírků by se měly dělat lednové! Před Vánoci je pořád spousta spěchu, taky je každý přežraný cukroví a jiných věcí. Konají se různé koncerty, trhy. Potřebujete sehnat dárky, jídlo, výzdobu, ale leden je koncentrovaná šeď. V našich podmínkách není sníh, jaro je daleko, dovolená u moře ještě dál, pořád je hodně tma a málo slunce, bojujete s předsevzetími a po Vánocích se necítíte dost odpočinutí, zato výrazně těžší. Prostě by to chtělo trochu společenského posezení a nějakou zábavu.
 |
| Kolegyně dělá nádherný dorty. Čekáme, kdy otevře svou vlastní cukrárnu. |
 |
| Jiná kolegyně zase přinesla Focacciu, italský chléb |
A největší zážitek nám připravil David se svým pohádkovým kvízem. Rozdělili nás do pěti týmů po třech lidech a střídali jsme se. Vždy jeden z nás dostal na hlavu cedulku s obrázkem a napsanou postavou a pohádkou a druzí dva z jeho týmu mu měli napovídat, aby uhodl jak postavu, tak pohádku. Tím, že se jednalo o různé postavy z týchž pohádek, stávala se hra stále jednodušší. Když už si totiž vzpomenete, že se Princ a Večernice jmenují právě takhle, ačkoliv se pohádka od Boženy Němcové nazývá O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, tak pak už se vám to hádá snáze.
Zjistila jsem, že spoustu starých pohádek už si vůbec nepamatuju. Tedy hlavně jejich postavy. Jak se třeba jmenovala Pyšná princezna (1952)? Zrovna jsem hádala já. Kolega na sebe ukázal a říká, že byla pěkná, opravdu moc moc pěkná. A kolem těla objel svou siluetu a mě hned napadlo Krasomila!
Byla to legrace a všichni jsme si to moc užili.
Pá 20. 12. až Ne 22. 12. odpočinek v posteli
Jsem otrávená jak šváb. Úplnej calimero. Znáte ho? Já si na animovanou pohádku, kde hlavní postavou je černý smutný kuře s bílou skořápkou na hlavě, vůbec nepamatuju. Ale jestliže ho lze definovat jako emo (nikoliv pštros emu ;-), tak to jsem přesně v těchto třech dnech já.
Začalo to pátečním divným kyselým pocitem v krku. Když jsem to googlila, vypadalo to na reflux, vracející se potravu, ale vůbec neodpovídaly důvody – večer jsem se nepřežrala, cítila jsem to ráno po čaji bez kofeinu. Že by to byla ta chyba? Můžu být tolik závislá na kofeinu? Nebo je ten čaj nějak divně zpracován?
Později pro mě bylo nepříjemné polykat a v noci ze soboty se mi spustila hnusná rýma a ustoupily pocity z krku. Připomíná mi to loňský covid se zadní rýmou, o tom, co proti ní dělat, jsem přehledně psala zde.
V plánu bylo jet v neděli večer zpívat do sousední vesnice, ale vzhledem k mému stavu musel vyrazit manžel sám. Bylo mi to líto. Zase spolu další večer nebudeme. :-( Navíc jsem se těšila. A když už člověk tolik trénuje...
Během dne jsem konečně doposlouchala dílo Petra Macka: Sherlock Holmes: Hitlerův posel smrti (*****) audio zde, délka 7:25 hodin a opakovaně jsem si pouštěla části, u kterých jsem usnula. Dala jsem mu pět hvězdiček proto, že se mi fakt líbilo, jak to má promyšlené. O vzducholodi Hindenburg mluvil velice přesně – hledala jsem si detaily na Wikipedii, a když Watsona zachránil trochu nafrněný agent britské služby jménem James, nebylo mi to nejdřív úplně jasné. Ale když pak hořícího zločince polil směsí martini a vodky, začala jsem cosi tušit. Vtipný detail.
Trochu jsem pletla náročný žluto-zelený šátek Gilded Grapes Shawl od Jenn Lampen, ale především jsem hodně spala.
Žádné komentáře:
Okomentovat