Zpětně dopisovat deník je vždycky hrozný, ale moc dobře vím, že pak v budoucnu budu ráda, že jsem to udělala.
Po 9. prosince, setkání s Inkou a stříbrný svetr
Hned po práci jsem se potkala s kámoškou z lázní. Měla jsem v plánu, že s Inkou zajdeme do kavárny Café živé kytky, protože vypadala zajímavě: napůl prodejna kytek a napůl kavárna. Ale asi jsme ji minuly, jak jsme si povídaly. A tak jsme šly nakonec do Miners u náměstí Jiřího z Poděbrad. Zapomněla jsem zmínit, že jsem dostala bílou vánoční hvězdu, na kterou teď koukám a doufám, že mi vykvete.
 | ||
Citronový čaj s rozmarýnem
|
Dneska jsem nahodila stříbrný svetr z příze v Tedi, kterou jsem si koupila minulý týden v Bílé labuti. Měli jen pět šest kousků, takže jsem měla trochu obavy, aby mi to vyšlo na svetr. Ale když je silnější, bude jí zase menší spotřeba. Klubko se jmenuje Happy a je to z 58 % polyester a ze 42 % vlna, takže by svetřík mohl aspoň trochu hřát. Vzorek mám 18 ok, a tak jsem zvolila větší velikost, než kterou bych pletla normálně, protože White Water Jacket (DROPS 222-26) počítá se 17 oky na 10 cm, což znamená, že já jich musím udělat víc, abych měla stejný rozměr. Jsem zvědavá na ty balonové rukávy, doufám, že to nebude zase příliš brzy out.
Večer jsme řešili domácí administrativu. Snažili jsme se zaregistrovat naše nové spotřebiče, abychom pro ně získali delší záruky. U některých se to povedlo, u jiných ne.
Út 10. prosince, nic moc večer
Po práci jsem se opět potkala s kámoškou, tentokrát s jinou. Plán byl jít na Václavské náměstí kouknout na trhy. Ale jelikož má malé děti, tak to nakonec nedopadlo. Nechala se utáhnout na vařenou nudli, že dítě chce kojit nebo ležet v náručí a moc jsme ani neměly prostor si popovídat.
Další věc, co jsem měla v plánu, bylo pletení v kavárně Pointa s Emiteri yarn, holčinou, která vlastnoručně barví příze, žije v Roztokách u Prahy a byla jsem s ní v létě na Světovém dni pletení na veřejnosti. Ale buď jsem přišla brzy – měla jsem za to, že je to od čtyřech a bylo před šestou, nebo to dnes zrovna nebylo. Tak jsem jela zklamaně domů.
St 11. prosince vánoční večírek
 |
| Diář na příští rok vyzdobený vlastním obrázkem |
Koupila jsem si zlatý lak na nehty, ale ukázalo se, že je to spíš takový třpyt. Není špatný, ale asi by byl lepší jako vrchní vrstva na nějaký již barevný lak. Uvidíme, možná to tak vyzkouším příští týden.
Po pracovní schůzi jsme měli v práci vánoční večírek. Vzala jsem si na něj dlouhé zelené šaty, které jsem si v létě ušila na švagrovu svatbu.
Čt 12. prosince
Dokončila jsem ponožky Pomatomus, které jsem pletla do výměny (swap) Tajemná ponožka od Vlněných sester.
 |
| Zabaleno, jenom poslat |
Nahodila jsem nové fialové prosincové ponožky Funkiss, akorát to vypadá, že budou vyžadovat dost soustředění, takže to zase nebude pletení k filmu.
Pá 13. prosince, setkání na obědě a inspirativní přednáška
Když jsem byla s kámoškou na obědě, ukázala mi jednoho starého pána v klobouku a s hůlčičkou. Trochu se šoural, ale jinak vypadal elegantně. Nepoznala bych ho, leda podle hlasu. Byl to Jan Přeučil. Mluví Sherlocka Holmese v audioknihách od Petra Macka. Poslouchám teď na youtube Hitlerova posla smrti.
Po obědě s kámoškou jsem měla mít půl dne dovolené, ale místo toho jsem šla na inspirativní přednášku kolegy. Odnesla jsem si z ní hned několik věcí:
- Když se chce v něčem posunout, hodí to před sebe. Moc jsem tomuhle vyjádření nerozumněla, ale z jednotlivých příkladů jsem pochopila, že je v podstatě yes man. Psal články o nějakém tématu a někdo mu řekl, že je to zajímavý a jestli s tím nechce jít do rádia, tak šel. Díky tomu se hodně rozvíjel, vždy a ve všem v životě.
- Posouvají nás a naši kreativitu extrémní situace. Třeba když jdete přechod hor, nějakou divočinou nebo pustinou... jednak se soustředíte pouze na to, co je kolem vás a jednak si musíte umět poradit v případě potíží. Jeho táta prý říkal: „Blbej bejt můžeš, ale musíš si umět poradit.“ Pak mě taky zaujalo, že řekl, že nechtěl být jako jeho otec (nevysvětlil proč, ale to je celkem jedno)... „Nechtěl jsem bejt jako on a pak jsem zjistil, že se tomu stejně neubráníš.“
- „Improvizace tě naučí hledat cesty, hodí tě do nekomfortu, pomáhá ti to obrnit se proti průserům.“
A pak jsem šla s manželem na výstavu Křehká krása Vánoc: výstava tradičních českých ozdob v Rožmberském paláci na Pražském hradě (můžete tam vidět ozdoby od mistrů foukaného a ručně zdobeného skla: Rautis, Koulier, Glassor Decorations a HAN Design) Každý ze stromků se inspiruje jednou z vybraných českých pohádek. Vstup je zdarma. Potrvá do 5. 1. 2025 tak si ji nenechte ujít. I když je to jen jedna místnost, v dalších dvou můžete vidět vystavený inventář Paláce šlechtičen.
Původně jsem si myslela, že se manželovi nebude chtít. Jednoznačně jsem větším fanouškem Vánoc, ozdob, skla a všeho řemeslného já. Ale stejně jsem chtěla, aby šel se mnou. Jednak je to hezký společný adventní zážitek, jednak si mě může užít celou rozjuchanou a jednak s ním chci tyhle věci sdílet, myslím, že to tak má v manželství být. Ne, že si každý chodí sám na to, co ho zajímá.
Manžel mě ale příjemně překvapil. Vymyslel úžasnou hru – koukni se na ozdoby na stromečku a hádej, z jaké to je pohádky. Uhádla jsem to asi jen u jedné nebo u dvou (asi z pěti), ale stejně to bylo prima. Některé stromečky totiž nejsou pojmenovány podle pohádek, takže to tak úplně nejde uhodnout.
 |
| Betlém na Pražském hradě |
 |
| Rožmberský palác, opravdická okna |
 |
| Rožmberský palác, protější strana = malovaná okna |
 |
| Modrorůžový stromek |
 |
| Bílozlatý stromek |
 |
| A můj letošní favorit – „přírodní“ strom s ozdobami od Koulieru: víte z jaké pohádky? |
 |
| Drobná nápověda? Už víte, co je to za pohádku? |
 |
| A teď? ;-) |
Korálkové ozdoby z Rautisu jsou klasika. Byla jsem tam v roce 2015, viz můj článek zde. Paní, které to tu měla na starost mi hned řekla, že jsou velmi drahé. Taková ozdoba může klidně vyjít až na pět stovek, takže komplet ozdoby na celý stromek by se kliďánko mohly vyšplhat na dvacet tisíc. No, myslím, že na tomhle stromečku tolik ozdob není a že doma jich taky tolik nedáváme, ale mohlo by být zajímavé to spočítat. Kolik dáváte na stromeček ozdob vy? Máte aspoň hrubý odhad?
 |
| Andílek za 347 Kč, řetěz za ním stojí 711 Kč |
 |
| Čert je také z Rautisu |
 |
| Ale odkud je gnóm si nepamatuji |
 |
| Moc se mi líbila i ta jeho baňka |
 |
| A tohle je Ladovský stromeček od Decor by Glassor |
So 14. prosince, malování můry
Včera večer jsem se necítila dobře a byla mi pořád zima navzdory tomu, že jsem byla teple oblečená a choulila se pod peřinou i dekou. A tak jsem spala dlouho do rána. I když i pak jsem se cítila nevyspalá. Ráno jsem byla mrzutá, že po dvanácti hodinách spánku mám pocit, že jsem se právě vrátila z práce a mohla bych si jít lehnout. Ale pak jsem vylezla ven do sychravého vzduchu a najednou to bylo lepší, přestala mě bolet hlava, časem se umoudřil i krk (trochu mi občas zatuhává, už bych se konečně měla objednat k nějakému tomu fyzioterapeutovi – můj momentálně nejprokratinovanější úkol). Odjeli jsme krmit zvířátka a já se konečně zase po dlouhé době pořádně pomazlila se psem. Vzala jsem ji dovnitř a užívala si, jak se jí líbí válet se na podlaze v ložnici. No jo, holka, to nebude mít dlouhého trvání. Až tam zase budeme bydlet, tak do ložnice bude pejskům vstup zakázán.
Na odpoledne jsem si naplánovala malování. Před pár dny mi totiž do mailu přišlo upozornění, že Tamara Laporte znovu otevírá zkušební lekci Roku světla (A Year of Light taster week 2024), takže bych si chtěla domalovat začaté obrázky, nebo nějaké nové, ke kterým jsem se minule nedostala. Třeba lišku.
Nakonec jsem se pustila do vymalovávání můry, kterou jsem si překreslila minule.
 |
| Rozdělaná můra od Tamary Laporte |
Ne 15. prosince, malování a koncert
Během dne jsem se opět věnovala malování. Dokončila jsem můru a začala lišku. Doufám, že ji ještě stihnu dokončit, než mi uplyne pět dní malování zdarma. Bylo to super a moc mě to bavilo. Nejvíc mě zaujalo jakési médium (Glazing liquid), které barvu ztransparentní a může s ní pak malovat přes podklad a přitom ho nepřekryje. I když podobně fungují moje ne moc kvalitní akrylové barvy.
Večer jsme jeli na Českou mši vánoční od Jakuba Jana Ryby (proto ten film včera ;-), mrk mrk). Byl to trochu adrenalin, protože jsme si nechali malou časovou rezervu, když jsme věděli, že tchyně nejede s námi, protože se přes den unavila nějakou prací. Snad pečením. Myslíme si, že je to škoda.
 |
| Rybovka v Roztokách u Prahy |
A potom jsme šli na slavnostní „mikulášskou“ večeři k Asiatům (většinou to prý nejsou Číňani). Miluju to jejich maso na cibuli podávané na kovovém talíři, takže vydrží dlouho teplé. Manžel si dal něco podobného, akorát s ananasem a rajčaty. Obojí bylo moc dobré. Večeři jsme si užili a byla příjemným zakončením krásného večera. Mikulášská jí říkáme, protože do restaurace chodíme zcela výjimečně a jednou z takových příležitostí je tradiční mikulášská (nebo skoro mikulášská) procházka po Praze, kterou jsme tentokrát nahradili koncertem.
Žádné komentáře:
Okomentovat