Angeliky vánoční deník (2024), 1. část

Máme tu druhou adventní neděli, tak si možná říkáte, co je u mě nového. Stejně jako si já říkám, co je nového u vás. Zkusili jste si vytisknout vánoční adventní kalendář? Napsali jste si aspoň pět položek do bucket listu? Chystáte se na vánoční večírek se speciálním ujetým vánočním svetrem?

Ne 1. prosince, zpěv koled na návsi

Největší akcí dnešního dne byl dlouho očekávaný zpěv a hraní u nás na návsi. Manžel hrál na lesní roh, Domča (= jedna známá) na klavír a já spolu s dalšími asi deseti lidmi jsme zpívali. Nicméně víc než měsíc jsme se připravovali jen my tři, precizní nerváci. ;-) 

Posluchači se mohli občerstvit horkým čajem, svařákem a Lídláckými perníčky. Abychom byli zase o něco moudřejší, mezi jednotlivými koledami se prolínalo adventní čtení místostarostky o významu nejrůznějších svátků a životech světců jako byl Mikuláš, Barbora a Lucie.

Hraní dopadlo dobře, i když se tam jedna dvě chybky každému vloudily. Zato my zpěváci jsme se předvedli. Po prvních pár tónech lesního rohu jsem si uvědomila, že jsme měli začít zpívat rovnou s prvním tónem. Chvíli jsem přemýšlela, co s tím, takže mi utekl další řádek a pak už nemělo cenu začínat. Naštěstí to Domči manžel zachránil tím, že rychle řekl tomu mému, ať to zahraje ještě jednou, protože jsme nezpívali. Trapas! No jo, to je tak, když jsou si všichni sebou moc jistí a nepotřebujou chodit na zkoušky, že? (A já jsem příliš plachá, abych to zpívala celé sama.)

Níže si můžete poslechnout audio ze zkoušky. Foťák to nezvládl právě nejlíp, ale amatérská videa přímo z vystoupení jsou ještě horší, tak snad si to aspoň takhle trochu užijete. Pro originál koledy To k Vánocům patří vás odkáži na příslušný článek.

Doma jsme si pak ještě dlouho povídali o svých dojmech. O tom, co se nám líbilo či nelíbilo, co se nám povedlo... a jak všechny ženské chodily s tím, že měly skvělý nápad vzít si na sebe hned dvoje kalhoty, aby jim bylo teplo.

Již podruhé vystavujeme na obecním úřadě náš betlém, který vyřezával, maloval a jinak tvořil tchán. Povšimněte si především nových oveček s pravým ovčím rounem. Snad se brzy dostanu k sepsání jejich původu. Nanečisto na papír už mám tuto příhodu poznamenanou.

Tchánův betlém na obecním úřadě (s naším kozlem Hektorem)

Starý stromeček už to má za sebou. Doneslo se ke mně drbama, že ho údajně ho poškodil nějaký vandal a ten nový zapomněli zalévat, tak uschnul. Každopádně se tam bude dělat jakási šachta, a tak tam postavili jen takový malý provizorní a rozsvěcela se světýlka na listnáči. Trochu bída. Ale snaha se cení. Ta fotka je taky bídná, ale neměla jsem prostor tam moc blbnout, protože jsem zpívala. A po zbytek týdne jsem se tam nedostala.

Po 2. prosince, oběd s vedoucí

Dnešní novinkou a zajímavostí byl oběd s mou novou vedoucí. Vyrazily jsme do nedaleké restaurace La Casa Trattoria Žižkov a povídaly si o všem možném. O mojí spokojenosti s prací, novou kolegyní (jsem z ní nadšená, protože jsem konečně zastupitelná, a když jsem odjela do lázní, bylo na koho se obrátit) a celkově životní spokojenosti a tak. Bylo to moc fajn, i když jsem z toho byla poněkud rozpačitá. Většinou se moc osobně nebavíme, protože na to není prostor. Kdyby to bylo častěji – třeba jen ráno u čaje, bylo by to asi lepší. Každopádně oceňuju její snahu o zlepšení pracovních podmínek!

A koho by zajímal můj oběd, tak jsem si nakonec dala uzené kachní prso (Bylo fantastické. Šlo by to někde koupit v krámě?), zelené fazolky, červená cibule, pecorino (= starý tvrdý ovčí sýr)... 

Luxusní pondělní oběd

Rozsvícený stromeček v sousední vsi

Perníčky od tety Líby

Út 3. prosince, předání kuchyně

Dělala jsem z domova, topila si přímotopem ze solární elektrárny, ale stejně jsem se dohřívala čajem. Odpoledne přijel pán, který nám předal kuchyň. Tzn. řekl nám pár věcí, o kterých jsme neměli ani zdání, např. že ve špajzové skříni máme led světýlko, které se stejně jako lednička teď nerozsvěcí, protože máme nějaký problém se zásuvkou. Ach jo, v nově zrekonstruovaném baráku!

Prošli jsme si jednotlivé skříňky a psali si poznámky. Kuchyňář, že nám má dodat nějaké „neviditelné“ kroužky, aby se nám neobouchávaly rohové skříňky o sebe, případně dotáhne panty, a já, že potřebujeme zaregistrovat nové spotřebiče, abychom získali prodlouženou záruku. Ukázalo se, že to bude „zábava“ minimálně na dva večery, protože je potřeba na spotřebičích dohledat příslušné štítky, na webu si stáhnout aplikaci, přihlásit se do ní a zadat tam spotřebič. U lednice, o kterou nám jde nejvíc, se nám to číslo ani nedaří najít. Vypadá to, že bude někde za šuplíky. Takže předtím ještě první krok únikovky (tak trochu máme pocit, že jsme jak zvířátka v nějaké počítačové hře nebo reality show a snažíme se dostat do dalšího levelu) dostat nějak ven ty šuplíky. ... Doufám, že na závěr nezjistíme, že se to zrovna naší ledničky netýká!

St 4. prosince, dobrý zprávy od doktorky

Největší věcí dneška byl odběr krve – vážně to nesnáším. A zase mě to bolelo jako minule. Akorát jsem to neříkala nahlas, protože minule mě sestřička docela naštvala, když řekla, že jsem přecitlivělá. A pak jsem celý den netrpělivě čekala na výsledek. Naštěstí byl pozitivní.

Snažím se fotit vánoční obrázky různě po Praze. Tohle je třeba strom na Letenském náměstí. Vypadá moc pěkně, i když stojí uprostřed křižovatky. Trochu se tam pletou kabely od tramvaje, ale taková je holt realita. P. S.: Poblíž je super velký papírnictví a tady u zastávky v minipapíráku zase mají i různé umělecké věci na malování. Tady jsem si pořídila některé věci do začátků malování s Tamarou (viz můj článek na Tvorbě).

Vánoční stromek na Letenském náměstí

Západ slunce nad hlavákem sice není vánoční, ale stejně se mi líbil

Čt 5. prosince, pletení s Yarn Queen Prague

S kolegyní jsme dělaly tři sta pé efek pro příští rok. Na láhve vína jsme lepily speciálně udělané samolepky a každou láhev pak dávaly do papírové tašky. Byly jsme jak manufaktura. Ještě nám přišla pomoci jedna známá, a tak jsme to stihly za hodinu a půl.

Vyrazila jsem na pletení s Yarn Queen Prague do Vinotéka – kavárna KORUNNÍ 105. O té tu nikdy moc nemluvím, protože nemám moc co dobrého říct. Obsluhující paní je nemožná. Jako milá, ale taková jako jalová spící panna, horkou čokoládu se šlehačkou donese studenou ze špatně rozmíchaného prášku a bez šlehačky. Svařák často přeslazený a někdy taky vychladlý. Teď jsem si dala Birella, tak ten byl v pohodě.

Trochu neprozřetelně jsem si vzala pletení ponožek s kočkou The Stare Socks od Katie Pomper, na které jsem se musela soustředit a nemohla si tolik povídat. Ale stejně jsem si to hodně užila. Poslouchala jsem ostatní a užívala si klídku.

Od jedné paní a pak ještě od Šárky jsme každá dostaly vánoční značkovač dle vlastního výběru. Vzpomněla jsem si, že vloni tomu bylo taky tak a trochu mě zamrzelo, že mě nenapadlo něco podobného. Udělalo mi to totiž ohromnou radost.

Značkovač ve tvaru ovečky, možno použít i jako náušnici

Vánoční stromeček jako značkovač

Pá 6. prosince, dobročinný bazar a nová růžová tweedová klubíčka

Vánoční stromeček v Bílé labuti

Dneska mi to v práci nějak nešlo. Byla jsem nesoustředěná a celá nějak rozhozená, tak jsem si vzala na půl dne dovolenou, kterou stejně musím dočerpat, protože na příští rok si můžeme převést jenom 5 dní. A vyrazila jsem do města. Holky včera na pletení mluvily o nějakém dobročinném bazárku v Bílé labuti. Prý je to oblečení od slavných lidí a ani ne za šílené ceny, tak to bych se chtěla mrknout. Nevím, co jsem si představovala, ale byly tam celkem normální kousky oblečení, i když některé opravdu pěkné, jiné ujeté a další luxusní.

Každopádně jsem se těšila, že zase udělám nějaké vánoční fotečky z Prahy. A taky jsem si myslela, že se mrknu do Vlniky, kde jsem dříve chvilku pracovala. Ale zapomněla jsem, že se přestěhovali někam na Václavák. Dělá tam moje kamarádka a už předminule nám to říkala na pletení.

Ve třetím patře jsem objevila slibovaný dobročinný bazárek, kde se měl ve čtyři objevit Filip Rožek a pes Gump, ale to bych se tu hodně načekala a já měla ještě jiné plány. Tak jsem si aspoň vyfotila obrovského plyšového.

Obrovský pes Gump

A tady můžete vidět troje šaty od návrhářky Beáty Rajské. Výjimkou je odvážný model od návrháře, jehož jméno jsem bohužel zapomněla a vygooglit se mi ho nepodařilo. Jsem přesvědčená, že to byl Jiří. A ne, vážně jim nechybí spodnička. A nejsou to kalhotky. Vrchní díl tvoří bodýčko, které se zapíná v rozkroku. Díky chybějící spodničce jsou krásně vidět celé dlouhé nohy.

Kolekce nejzajímavějších šatů

Koupila jsem si dvoje šaty a kromě nich jsem si domů odnesla... Zlatý hřeb večera, jak se říká. I když to bylo jen odpoledne. Dodala jsem si odvahy a požádala o fotografii s modelkou Terezou Maxovou, pro jejíž nadaci je tenhle prodej pořádán. A nenechte se zmýlit, i když vypadáme podobně vysoké, ve skutečnosti jsem vedle ní tlustý trpaslík. ;-) Škoda, že jsem si na sebe kvůli hlášené sněhové a ledové pokrývce zrovna vzala pořádnou tlustou zimní bundu místo obvyklého kabátku...

S Terezou Maxovou

Ano, vím, není to můj styl s někým se fotit a ještě zveřejňovat svou vlastní fotku. Na celém mém blogu jich najdete opravdu jen pár, ale už jsem to jednou ve vánočním deníku udělala, tak proč ne znovu? Tohle je mimořádná příležitost.

Zde mě zaujal výstavní balkónek uprostřed obyčejných domů

V pasáži směrem k Masarykovu nádraží se mi líbily origami labutě...

... a zelená výzdoba

Na náměstí I. P. Pavlova jsem si opět vyfotila stromeček a prošla se po trzích

Na Vysočině už je opravdu sníh, zatímco u nás jenom prší

So 7. prosince, pečení vánočního cukroví

Ano, ano, už je to tady. Jedna moje známá tvrdí, že nepeču. Nejspíš bych neměla říkat známá, i když tím dávám jasně najevo, že ji neřadím mezi kamarádky, ale její známá bych byla asi v případě, že by mě znala, ne? A ne jen tak povrchně. Vždyť kdekdo o mě naopak ví, že peču velmi ráda. Moc mě nebaví vařit (pořád dokola to stejné), raději experimentuji a snažím se vytvořit nějakou delikatesu – kozí sekanou, nebo něco sladkého, protože v tom se člověk může pěkně vyřádit se zajímavým kořením, tvary, chutěmi... A komu by to nechutnalo, prostě by to nemusel jíst.

Nicméně teď jsme se nepouštěli do žádných experimentů. Jen ověřená klasika: medvědí tlapky, linecké cukroví a vanilkové rohlíčky + část těsta rozválená a vykrájená na tvary nejrůznějších zvířátek (Hejno hus mám pro manžela, protože je nejspíš bude zase chtít příští rok chovat. A já jsem z nich taky hotová, je to roztomilé zvíře.)

Tvary vykrájené z těsta na vanilkové rohlíčky

Upečená linecká kolečka určená k namazání marmeládou

Ještě si udělám krátkou poznámku k vanilkovým rohlíčkům – válíme je v ruce na šířku dlaně. Prý jsou po rozválení chutnější, než když se použije vykrajovátko.

Jak si můžete všimnout pár koleček se nám trochu připeklo. Samozřejmě mě napadlo, že bych zveřejnila jinou fotku. Třeba v syrovém stavu. A pak jsem si řekla „a just ne“. Pořád se mluví o tom dokonalém životě, který vidíte na Instagramu, Facebooku, Xku (dříve Twitter) a dalších sociálních sítích. Tak já se klidně přiznám, že ne všechny věci dopadnou tak, jak bych chtěla. Proto občas zveřejňuji i ty méně krásné fotky. Koneckonců blog je spíš dokument, reportáž, než módní či food časopis. A doufám, že vás to takhle baví. Normální život (ne)normální holky.

Večer si prohlížím Velkou knihu o Vánocích od Lucie Kochové. Mám ji doma už spoustu let a každý rok mě baví se v ní hrabat, prohlížet si obrázky a plánovat si, co bych tak příště mohla udělat dřív před Vánocemi, aby to vyšlo. Ale kromě inspirace bych měla i pár výtek. Takhle pěkná kniha by například měla projít korekturou, aby se nestalo, že se doporučuje uchovávat cukroví v chladu a teplu. Místo temnu. Případně se nepoužívala surovina, která v seznamu není uvedena. P. S.: Už jsem si taky začala psát plány na příští Vánoce, resp. co je třeba udělat během roku, aby to pak na Vánoce 2025 bylo. Nebojte, zveřejním a pak to za rok ve vánočním deníku porovnáme s realitou.

Ne 8. prosince, druhá adventní neděle

Plán dne byl nahodit růžový svetr Fickle Heart od Justyny Lorkowské. Možná na jehlicích číslo 3, aby mi vyšel vzorek. ... Realita: jehlice č. 3 s sebou nemám. Mám jen nějaké 3,5 mm, kde mi vyšel vzorek 15–16 ok na 10 centimetrů. Což znamená, že když plánuju plést svetr se vzorkem 18 ok, tak pokud se budu striktně držet návodu, budu ho mít o něco větší. Rozhodla jsem se zariskovat a uplést menší velikost a doufat, že mi díky tomu padne. Svetr vypadá návykově zábavnej!

Dneska máme ještě v plánu vyrazit na procházku do města a péct perníčky, pokud seženeme žitnou mouku.

Sehnaly jsme a upekly. Ale vypadají trochu divně. Nechápu proč.

Perníčky