neděle 30. listopadu 2014

Přečtete to?

Tuhle mi mailem přišla taková srandička, tak mě napadlo, že to tu zveřejním. Připadá mi to lepší, než z toho udělat přeposílačku a spam. Kdo chce, může si to prohlédnout tady. :-) Zkuste přečíst následující dva texty.

7470 ZPR4V4 V4M UK4Z3, J4K N453 MY5L D0K4Z3 N3UV3R173LN3 V3C1! PU50B1V3 V3C1! N4 Z4C47KU 70 BYL0 73ZK3 4L3 73D, N4 70M70 R4DKU 7V0J3 MY5L MUZ3 C157 4U70M471CKY B3Z PR3MY5L3N1. BUD N4 53B3 HRDY! P0UZ3 N3K73R1 L1D3 70HL3 M0H0U PR3C157. PR051M P05L1 70 D4L3, P0KUD 70 UM15 PŘ3C157. 
 
V SUOIVSOLTSI S VZÝUKEMM NA CMABRIDGE UINERVTISY VLŠYO NJAVEO, ŽE NZEÁELŽÍ NA POŘDAÍ PSÍEMN VE SOLVĚ. JEDNINÁ DLEŮITŽÁ VĚC JE, ABY BLYA PNVRÍ A PSOELNDÍ PÍMESNA NA SRPVÁÉNM MSTÍĚ. ZYBETK MŽŮE BÝT TOTÁNLÍ SĚMS A TY TO PŘOÁD BEZ PORLBMÉŮ PEŘČETŠ. JE TO PORTO, ŽE LDIKSÝ MEZOK NETČE KDAŽÉ PENSÍMO, ALE SVOLO JKAO CLEEK.

Za to, že to dokážeme přečíst údajně může to, že lidský mozek nečte každé písmenko jednotlivě, ale slovo jako celek. Docela by mě zajímalo, jak vám to šlo. Já přečetla obojí, ale už jsem se setkala i s lidmi, kteří to druhé nepřečetli.

Pouť sv. Václava

Kladivo
Ve Světlé nad Sázavou jsme byli zrovna na pouť sv. Václava, a tak jsme se po ní prošli. Vyfotila jsem několik atrakcí a taky pár stánků s různými ručně vyráběnými výrobky.

Před sklářskou školou obdivujeme různé umělecké výrobky.
Ani nevím co

Labutě






























 
Háčkovaní plyšáčci





Autodrom
Chobotničky v klidu
Chobotničky v akci



 


 
Přeplněné nádraží





pátek 28. listopadu 2014

Sklárna Crystalite Bohemia s.r.o.

Světlé nad Sázavou se říkalo „město skla a kamene“ – dodnes tu je sklářské učiliště spojené s gymnáziem a učí se tu i kamenictví.
Pohled na parkoviště před sklárnami
 
Sklářství na Světelsku bylo umožněno v 17. století díky rozsáhlým lesům v okolí, neboť se ve sklářských hutích topilo převážně dřevěným uhlím vyráběným z buků. Spolu s výrobou skla se rozvíjelo i jeho broušení a leštění. Z mnoha drobných skláren v okolí byla největší josefodolská, jež vznikla přestavěním bývalé papírny v roce 1861.

Nová, velká sklárna se začala ve Světlé stavět roku 1967. Vlastní výroba, převážně ruční, byla zahájena v roce 1970. V roce 1975 byla zavedena automatická výroba foukané kalíškoviny. Zdejší velká sklárna Sklo Bohemia, a. s., skončila svou činnost v roce 2008, přesto je ještě dnes možno v Praze koupit výrobky, které z ní údajně pocházejí! 
O rok později koupil sklárnu podnikatel Lubor Červa a pojmenoval ji Crystalite Bohemia s. r. o. Nyní je v ní provozováno pět tavících agregátů s denní kapacitou utavení 96 tun skloviny. Výroba je přibližně 17 miliónů kusů strojně foukané kalíškoviny a cca 5,5 miliónu kusů dárkového sortimentu za rok. Vyváží se do 52 zemí světa, významní klienti (tvoří asi 15 %) jsou z arabského světa a Ruska. Crystalite Bohemia s. r. o. zaměstnává 700 lidí ve dvou závodech – ve Světlé a ve sklárně Květná.

Bohužel ve sklárně už není nic moc k vidění, protože celou výrobu zajišťují stroje.

čtvrtek 27. listopadu 2014

Světlá nad Sázavou

Do Světlé nad Sázavou, malého asi šesti tisíci obyvateli osídleného městečka, jsme vyrazili v období svatováclavské poutě, jak uvidíte v příštím článku. Město se nachází v okrese Havlíčkův Brod v kraji Vysočina, což znamená, že když je v Brně v létě krásně a slunečno, případně v zimě sem tam sníh, tady může být pořádný slejvák nebo deset a více centimetrů sněhu. Pro Brňáky je Vysočina horami, místním to tak ale nepřipadá, protože už jsou zvyklí.

Jak je z názvu zřejmé, protéká městem řeka Sázava pokračující dále do Ledče nad Sázavou, jejíž hrad rozhodně stojí za návštěvu. Nejlépe při nějakých rytířských slavnostech. Světlá nad Sázavou leží na vedlejší trati spojující Brno s Prahou.

 
Radnice na náměstí

Za vidění zde stojí zámek, kostel svatého Václava na náměstí, židovský hřbitov v sousedství katolického hřbitova, hřbitov z napoleonských válek v Dolní Březince, středověké podzemí a Muzeum Světelska v prostorách zámku.
Pohled ze Skály

Podle webových stránek místního informačního centra jsou v okolí k vidění např. Památník zrušení roboty nedaleko Nové Vsi, Michalův statek v Pohledi (psala jsem o něm zde),  v lese nedaleko osady Dobrá Voda Žižkova studánka, prý z ní pil sám Jan Žižka při pronásledování křižáků do Německého (dnešního Havlíčkova) Brodu, gotické Podlipnické kostely – sv. Markéty v Loukově, sv. Martina v Dolním Městě a sv. Jiří v Řečici, pomník Hlava XXII (psala jsem o něm zde), Stvořidla = balvany v řečišti Sázavy, Sluneční zátoka s památníkem Jaroslava Foglara, vrch Melechov (715 m) s přírodní památkou Čertův kámen, lokalita Skála při cestě směrem na Dolní Březinku, kde se ukrývá cache a děti tam chodí pouštět na podzim draky. Krásná radnice byla postavena v roce 1795, ale její nejnovější část byla dostavěna v roce 2002.

Altánek nad řekou
První zmínka o Světlé náležející vilémovskému klášteru pochází z roku 1207. Roku 1385 se pánem Světlé stal Albert ze Šternberka a mylně se traduje, že jeho potomek hrabě Štěpán ze Šternberka nechal r. 1392 vystavět tzv. Šternberskou část zámku. Roku 1429 převzal držení města Mikuláš I. Trčka z Lípy, jenž v roce 1435 koupil Lipnici a Německý Brod (viz Povídání o hradě Lipnici), o rok později koupil ještě Habry. Když zemřel, zanechal po sobě tři syny: Buriana, Zdeňka a Mikoláše. Světlá i s panstvím se stala majetkem toho nejstaršího – Buriana I. Trčky z Lípy, jenž byl roku 1457 jmenován nejvyšším zemským písařem království Českého. V roce 1567 bylo postaveno tzv. Trčkovské oddělení světelského zámku, který se začal používat jako lovecký zámek. V témže roce získali měšťané právo pečetit červeným voskem. Burian III. Trčka z Lípy v roce 1577 koupil Novou Ves a připojil ji ke Světlé, o rok později založil špitál a školu. Roku 1722 koupil Světlou hrabě František Antonín Černín a v roce 1737 byla postavena východní (zadní) část světelského zámku. V roce 1773 odevzdal hrabě Kolovrat panské brusírny na granáty brusičům k svobodnému používání. O rok později byly do Světlé dovezeny první brambory, které zde byly sázeny. V roce 1782 se u Dlužin a Nového Dvora dolovalo stříbro. V roce 1786 stálo ve Světlé a Březince 10 brusíren na sklo. V roce 1825 byla na světelském náměstí kamenickým mistrem Schlesingerem vystavěna kašna – v současnosti na Mikuláše se v ní pouští lodičky z ořechových skořápek s dortovou svíčkou.
V roce 1864 byla zrušena plavba dříví po Sázavě do Prahy.

Most přes Sázavu

Kašna v pozdadí obchodní dům
Pohled na řeku Sázavu z Pěšinek
Kromě sklářství je dalším významným odvětvím těžba žuly a její zpracování. Největší lom Horka v Dolní Březince, z jeho žuly jsou mj. obklady fasád některých významných staveb v Praze i jinde.

Zajímavostí tohoto malého města je také to, že se tu téměř dvě stě let brousily polodrahokamy, především české granáty. Toto odvětví zaniklo mezi dvěma světovými válkami.
 







Brána židovského hřbitova
Nápis na hrobě na židovském hřbitově
Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Btl%C3%A1_nad_S%C3%A1zavou

Zlaté pohádky

V prosinci se můžete těšit na čtvrteční recenze "zlatých pohádek", protože zlatá se k Vánocům hodí a ty se už blíží... juchů.

Listopadová příprava na Vánoce

Už před lety jsem sdílela seznam toho, co je vhodné nachystat si před Vánoci už v listopadu, abyste si je co nejvíc užili.
  • Upečte vánoční štolu, pokud se musí měsíc rozležet. (vyzkoušený recept)
  • Pořiďte adventní kalendář, ať už v podobě klasického s čokoládou, čajového, nebo svíčku, jež postupně den za dnem centimetr po centimetru uhořívá. O kalendářích jsem psala v článcích: Miluji adventní kalendáře (2011), Čajový adventní kalendář (2012), Adventní... (2014).
  • Požádejte o seznamy, co by si lidé, které chcete obdarovat, od Ježíška přáli.
  • Vyrobte si adventní věnec.
  • Naplánujte Mikuláše.
  • Popřemýšlejte, kolik chcete letos utratit za vánoční dárky, kolik lidí obdarujete a čím.

Panna a Netvor (*****)

Pro tuhle „pohádku“ mám nejspíš slabost od té doby, kdy jsem četla Miu (Princezna Mia), protože ta ji šíleně miluje, ale možná jsem ji měla ráda i dříve, protože pro mě to je něco jako Romeo a Julie, takový dokonalý příběh lásky. O tom, jak se dívka zamiluje do hodného a přitom na pohled strašlivého stvoření, které se změní v krásné, sotva pocítí její lásku. Zpracování je několik a jedno lepší než druhé. Za vidění dokonce stojí i ta animovaná. Tohle, o kterém vám budu vyprávět sice postrádá mou oblíbenou část – jako Ona od něho utíká a On ji přesto zachrání před vlky, zimou nebo čímkoliv jiným.

Osmaosmdesát minut trvající film z roku 1978 dostal na ČSFD 78 %, ale já bych mu klidně dala stovku, pro mě je něco jako Princezna nevěsta, nedotknutelná snímek. Tohle je nejstrašidelnější podoba Panny a netvora (jindy nazývané Kráska a netvor nebo zvíře), jakou jsem dosud viděla. I když ji vidím poněkolikáté, stejně se tak trochu bojím. Scénář napsal Juraj Herz, který snímek režíroval, a Ota Hofman, František Hrubín, autor divadelní hry. Autorem hudby je Petr Hapka.

Zchudlý kupec jde prodat obraz své druhé ženy, kterou velice miloval, protože potřebuje získat peníze. Nevím, proč by si někdo kupoval obraz cizí ženské, i když má překrásný rám, ale to ponechme stranou. Ačkoliv tradičně netvor připomíná lva, v tomto snímku jej dlouho nespatříte, a když se vám to konečně povede, zjistíte, že má zobák jako pták. A je teda fakt děsivej! Na rozdíl od jiných, odfláknutých snímků, je tenhle vážně děsivej, nejsou to jen domalované fousky nebo přidělaný rypáček, vypadá vážně jako zvíře, ačkoliv tělo mu bylo ponecháno mužské.

Když kupec (Václav Voska) utrhne růži v zahradě Netvora, chce jej tento buď připravit o život, nebo ještě lépe získat jeho dceru. Dívka má ovšem přijít sama a dobrovolně. Gábinka (Jana Brejchová) i Málinka (Zuzana Kocúriková) však nemají ani za mák chuť obětovat svůj život za otcův a navíc jen pro jedinou růži. Zato Júlinka (Zdena Studenková) se nad tím ani moc nerozmýšlí. V tomto filmu trochu postrádám vysvětlení, proč by měl někdo kvůli růži umřít a taky mi u Julie chybí strach. Kdybych šla umřít místo svého otce, asi bych se nerozplývala nad každou sochou stojící v zahradě, à propos asi bych se podivovala tomu, proč je někdo rozbije hned druhý den poté, co je zřejmé, že se mi líbí. Že je Netvor hezčí jako Netvor, než když je sám sebou, je jen drobný detail. Hraje ho Vlastimil Harapes.

Jedinou vadou filmu je, že není vysvětleno, proč se zvíře změní v člověka a kdy, co je to za prokletí a co bylo jeho příčinou a proč tak strašně vadí utrhnout si růži. A také proč by měl umírat, když se k němu nevrátí krásná dívka.

středa 26. listopadu 2014

Adventní...


Už tuhle neděli začíná advent, je čas zapálit první svíčku na adventním věnci. Že ho ještě nemáte? Tak šup šup pořídit, nebo vyrobit. Adventní věnec obsahuje čtyři svíčky a všechno ostatní můžete vytvořit podle vlastní fantazie, samozřejmě také s rozmyslem, protože dávat vysoce hořlavé věci ke svíčkám asi není dobrý nápad. Můj úplně nejzoufalejší adventní svícen na privátě v Brně obsahoval 5 svíček – jednu z části vypálenou velkou oranžovou krychli a na ní postavené čtyři vysoké štíhlé šedobílé svíčky. Výhodou bylo, že případný stékající vosk nemohl natropit žádnou paseku, nevýhodou, že to prostě nebylo moc hezké. Já za nejkrásnější považuji adventní věnce plné jehličí, červených baněk a zlatých dárečků… takové máme doma. Jenom já se na jejich výrobě moc nepodílím, protože mě to nebaví.

Věnce, nikoliv adventní, můžou ovšem vypadat docela jinak. V Apetitu – můj oblíbený časopis plný receptů – se zase jednou předvedli. Parádní nápad je udělat jedlý věnec. Však se podívejte sami, jak krásně to vypadá a pokud máte chuť si je taky vytvořit, dole ve zdrojích najdete odkaz.


Kromě věnců jistě znáte taky adventní kalendář, ano, i na ten už je čas. Návodů, jak si ho vyrobit, najdete na internetu spoustu – existují z papírových krabiček ve tvaru domečků, oveček, nebo z trubiček od toaleťáků, žvýkačkové (každý den stejná žvýkačka mi přijde trochu nuda), ale taky látkové, ty jsou zvláště zajímavé – letos dokonce některé obchody prodávají speciální obrázkový panel, na němž jsou vytištěna čísla. Bohužel si ho za dvě stě sedmdesát korun musíte koupit dvakrát, nebo ho nějak šikovně podšít.

Také internetový obchod mixit, v němž si můžete nechat namíchat vlastní müsli nebo směsi sušeného ovoce a oříšků za trochu vyšší ceny, se přidal se svým adventním kalendářem. Vypadá pěkně, to všechna čest a obsah bude nejspíš zdravý a lákavý, jen se mi za takovou srandu nějak nechce dávat 685 Kč! Ačkoliv každá padesátigramová věc za dvacet devět korun není takové šílenství. Ale mít třeba dvě děti…

A tak pořád marně přemýšlím, z čeho si udělám adventní kalendář já… Chtěla bych takový, co vydrží několik let, ale přitom se dá snadno skladovat a je krásný. A také se do něj leccos vejde. Ale asi to nakonec zase odložím na příští rok, protože pokaždé dělám kalendář s něčím jiným – jednou s pytlíkovými čaji (nějaké lepší, Sonnentor apod.), vloni třeba s fotkama a tady na blogu s vtipy.

Zdroje:
Jedlé věnce z Apetitu – http://www.apetitonline.cz/menu/jedle-vanocni-vence
Adventní kalendář Mixit – http://www.mixit.cz/vanoce?utm_source=1411Mikulas&utm_medium=News&utm_campaign=Newsletter

Bitva na Bílé hoře

V neděli 21. září 2014 jsem vyrazila do Prahy podívat se na Bitvu na Bílé hoře. Pochopitelně jen na rekonstrukci. Týden předtím tam byli Kabáti, takže louka byla pořádně zdupaná, a protože v předcházejících dnech vydatně pršelo, byl to pro účinkující zajisté zážitek. Přátelé si z vojáků dělali tak trochu legraci, že se jim moc nechce válet po zemi. Ani se nedivím, ženy by je určitě nepochválily za tu hromadu bláta, které by donesly domů. Některým autům se dokonce podařilo tam uvíznout.

Vstupné bylo 180 Kč pro dospělého a za tu cenu jste se mohli mačkat u zábradlí a vidět všechno zblízka. Také jste mohli navštívit rozličné historické stánky s nejrůznějším zbožím, koženými rukavičkami počínaje a bramboráky konče.

Detailní popis bitvy a situace před ní a po ní najdete např. na Bellum Slavné bitvy českých dějin. Tento web je archivován Národní knihovnou ČR. 

Ode mě jen stručně. Atmosféra v Evropě byla poněkud napjatá jednak kvůli náboženství, a jednak kvůli omezování stavovské moci Habsburky. České stavovské povstání započalo 23. května 1618 tzv. druhou pražskou defenestrací, kdy byli z oken Pražského hradu vyhozeni dva místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Jaroslav Bořita z Martinic a jejich sekretář Fabricius. Místo nově nastupujícího Ferdinanda II. byl za českého krále zvolen Fridrich Falcký. Stavovské vojsko čítalo asi 20 800 mužů. Císařské vojsko se odhaduje na 14 140 mužů a napomoci jim měli i vojáci katolické Ligy generál Tilly, jichž bylo asi 12 až 13 000, ale do bitvy příliš nezasáhli.
Obě armády se střetly 8. listopadu 1620 na Bílé hoře, jen několik kilometrů od pražských městských hradeb. Dvouhodinová bitva rozhodla o osudu celého stavovského povstání. Stavovští měli výhodné postavení, byli odpočinutí, sytí a pro případ ústupu měli Prahu blízko. Nedostatkem byl nevyplacený žold a tudíž nechuť bojovat.

Císařští se rozhodli napadnout levé křídlo stavovské sestavy, kde byli elitní oddíly Jindřicha Matyáše Thurna, ale ty se hned při druhém pokusu o útok dali na ústup, dříve než k nim stačil nepřítel vůbec dorazit. Tím vyvolali zmatek a útěk dalších jednotek bez boje.

Sice se ze středu sestavy vyřítil Kristián mladší z Anhaltu se svou jízdou, ale když mu měla pomoci uherská jízda, opět se rozutekla při prvním střetu s nepřítelem. Pouze pravé křídlo neuteklo, ovšem nebyli to až tak velcí hrdinové, jak se vypráví, oni neměli kam prchnout, neboť byli obklíčeni a za zády měli zeď letohrádku Hvězda. Zrovna tak se nepodařilo včas uprchnout jednotkám umístěným za zdí, proto ztráty na životech stavovské strany čítaly 1500–1800 padlých a několika set až tisíc raněných, stejně jako 700 zajatých. Na straně vítězů zahynulo nebo bylo zraněno asi 1000 císařsko-ligistických vojáků. Vítězi se stala katolická Liga a rakouští i španělští Habsburkové. Rychlé vítězství bylo překvapením pro obě strany, císařští je často připisovali vyšší moci. Na straně katolických jednotek se bitvy zúčastnil francouzský filosof René Descartes.

 
Zimní král Fridrich Falcký uprchl z Prahy a následně i z českých zemí. Následujícího dne byla dobyta Praha. Konec války znamenal až mír uzavřený roku 1648 ve Vestfálsku. Katolické náboženství se znovu stává většinovým a spolu s ním přichází po válce kulturní obroda ve formě baroka, které zacelilo mnohé rány způsobené dlouhou válkou. Bílá hora též znamenala setrvání v habsburském soustátí až do roku 1918, se všemi svými pozitivy i negativy.

Příští bitva se bude konat 19. září a 20. září 2015 od 15 hodin a jak řekl jeden známý: „Doufám, že letos už vyhrajeme!“ 

úterý 25. listopadu 2014

Pražské kočky


Pokud budete zrovna náhodou v Praze, dovoluji si vás pozvat na zajímavé akce spojené s kočkami.





K tomu bych ještě ráda poznamenala, že mě zaujal název První společnost za práva koček. Tahle poslední výstava je jejich.

František Halas

Předcházející článek je výrazně spojen s Františkem Halasem, a tak mi dovolte napsat tu o něm alespoň pár řádek.

Narodil se 3. října 1901 v Brně a dětství prožil na Českomoravské vrchovině. Jeho rodiče byli textilní dělníci a on se vyučil knihkupcem. Jeho tvorbu ovlivnil Jiří Mahen a pobyt ve Španělsku za občanské války. Po 2. sv. válce byl aktivním komunistou, ale později byl novým režimem zklamán, což možná zapříčinila i návštěva Sovětského svazu.

Jeho dílo se vyznačuje jazykovým experimentátorstvím a výraznou metaforikou, Vítězslav Nezval mu vyčítal opomíjení básnického řemesla. Jeho sbírky: Sépie (1927), Kohout plaší smrt (1930), Tvář (1930), Hořec (1934), Staré ženy (1935), Dělnice, antifašistická sbírka Dokořán (1936), Torzo naděje (1938) – emotivní reakce na mnichovskou dohodu a marnou československou mobilizaci, která má čtenáře vyburcovat a posílit jeho víru a vzdor. Staví se proti Spojenému království a Francii, které podle něj zavinily Mnichovskou dohodu. Označuje je za zrádce a volá po odplatě. Naše paní Božena Němcová (1940), Ladění (1942), Já se tam vrátím (1939, vydáno 1947) – o kraji Halasova mládí (Kunštát, Českomoravská vrchovina), V řadě (1948), A co? (1957), Potopa, Hlad.

Zemřel 27. října 1949 v Praze na selhání srdce. Pohřben je v Kunštátě. Roku 1997 mu byl in memoriam propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy. Jeho syn Jan Halas je rozhlasovým redaktorem a publicistou a druhý František Xaver Halas působí jako diplomat, církevní historik a překladatel.

Nezreziví...
Na štítě Čech den zabitý
hory a lesy mlčí vzadu
Věrná noci Trůne záštity
Pomsti tu zradu

Oč krvavější bylo listí
oč sirnatější zapadání
Kov zbraní drnčel nenávistí
při odkládání

Nezreziví nezlomí se
olej slibů ocel kryje
a v černém tichu už zas dní se
pod maskou mužů z tragédie

pondělí 24. listopadu 2014

Letovice a Kunštát

V sobotu 20. září jsme vyrazili na pochod Halasovo Kunštátsko do Letovic. Startovné bylo třicet korun a dostali jsme za ně mapku ve fólii, horalku a v cíli potom diplom. Vybrali jsme si túru dlouhou pouhých 17 kilometrů, protože jsme měli ještě další plány. A nebylo jich zrovna málo. Po červené turistické značce jsme šli do Křetína, pak po zelené do Nýrova a odtud po modré zpátky do Letovic.

Cestou nás zaujme dvoubarevná jabloň – na jediném stromě rostou žlutá i červená jablíčka. Ochutnám a jsou dobrá. Fotím si i jabloň u silnice, protože její červená jablka krásně kontrastují se zelení listů. Túra je příjemná, žádné velké kopce, ani provoz, když jdeme po silnici. A na závěr se ještě pokocháme ukázkovýma muchomůrkama.

Jak někde v chudinské čtvrti vypadá kůlnička (viz níže), kolem níž jdeme ke kostelu sv. Prokopa a dál k zámku, ten prý moc nestojí za prohlídku, ačkoliv je zrekonstruovaný a pořádají se tam různé burzy, kurzy a také svatby, jako třeba nyní.

Zámek – dříve hrad – je poprvé doložen teprve v roce 1360. Kolem roku 1400 na něm byl přeložen do češtiny cestopis Marka Pola Milión. Jsou v něm prý zřetelné některé moravské výrazy. Protože byl hrad na počátku 15. století v rukou přívrženec císaře Zikmunda, husité jej oblehli, dobyli a zničili. V 16. století zámek a přilehlé okolí získali Hardekové, kteří o něj dále pečovali. Po svatbě Reginy Juliánové z Hardeku jej získal hrabě Jindřich Václav Thurn. Na konci 17. století byl hrad přestavěn Štěpánem Szelepcsényim v raně barokní zámek. Po roce 1945 se stal zámek majetkem MěNV Letovice. Později byl po dlouhých průtazích navrácen hraběti Alexandru Kálnokymu, jenž jej v roce 2004 prodal Bohumilu Vavříčkovi z Boskovic.

Projdeme se tedy jen venku po zahradě a hurá do Kunštátu. Těším se na keramické trhy. Co si tak vzpomínám, byl tu vloni (nebo už jsou to dva roky) můj kamarád Honza a parádně si to užil.

Kůlnička
Ale čeká nás nemilé překvapení. Není kde zaparkovat. Oficiální parkoviště – provizorně vytvořená i na loukách – jsou plná a taky se nám za ně nechce platit, když ještě nevíme, jak dlouho tu budeme. Spíš jen na otočku, protože chceme ještě stihnout zámek Kunštát. Dvacátý druhý hrnčířský jarmark v Kunštátě je rozhodně větší akcí, než jsme očekávali. Dalo se to ostatně očekávat i podle toho parkování, ale překvapením pro nás je i to, kolik se na náměstí Krále Jiřího tísní lidí a taky že se tam platí vstupné. A na to se dokonce stojí fronta i teď odpoledne. Slavný Hrnčířský jarmark v Kunštátě se koná každoročně třetí víkend v září. Rozhodně to je akce na celý den a jen pro ty, co jim nevadí davy lidí. Letos bylo odměnou odvážlivcům 183 stánků s keramickým zbožím a tulit jste se mohli s 15 tisíci návštěvníky.

Balíme saky paky, uvolňujeme místo právě přijíždějícímu staršímu a mírně naštvanému páru (není kde zaparkovat, jak už jsem psala) a hurá na hrad, teda zámek.

Rok 2014 byl Národním památkovým ústavem prohlášen za Rok pánů z Kunštátu. Tato akce navazuje na mediální a výstavní akce představující veřejnosti nejvýznamnější aristokratické rody, jež vytvářely dějiny zemí Koruny české, a je součástí projektu Po stopách šlechtických rodů. Záštitu nad Rokem pánů z Kunštátu přijali: manželka prezidenta Ivana Zemanová, ministr kultury Daniel Herman a hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek. Rod pánů z Kunštátu byl pro rok 2014 vybrán díky 550. výročí od dokončení několika na sebe navazujících diplomatických misí k západním panovnickým dvorům, které vyslal král Jiří z Poděbrad. Hlavní akcí je otevření nové expozice ve středověkých prostorách státního zámku Kunštát. 
První zmínky o hradě jsou z roku 1360, díky tomu patří mezi nejstarší na Moravě. Zajímavé je, že v písemných zdrojích jsem našla, že pochází z 60. let 13. století. Tak nám to ostatně říkala i průvodkyně Anděla. Jenže rok 1360 je až ve 14. století! Současná podoba hradu pochází z poloviny 16. století, kdy byl přestavěn v renesanční zámek. Koncem 17. století provedl Jan Maxmilián z Lamberka barokní úpravy, přičemž ale zachoval podstatnou renesanční část i hranatou věž. Začátkem 20. století byl zámek Kunštát upraven v romantickém stylu. Obvodové hradby byly přeměněny na terasy a okolí zámku bylo parkově upraveno.

Zajímavostí je, že se sklepy tesaly až po postavení hradu.

K jeho vlastníkům patřil např. Jiří z Poděbrad, Pernštejnové.

Zámek jste letos mohli navštívit jen do konce září. Vstupné bylo 90 korun. Vybrat jste si mohli ze dvou okruhů. Nová expozice při příležitosti Roku pánů z Kunštátu se jmenuje V erbu tří pruhů.

Na zámku najdete hned dvě rarity: nejstarší vykládané parkety v Evropě, takže budete nuceni vzít si pantofle, a jedinečný psí hřbitov. Pochází z období kolem roku 1890, díky čemuž by se měl řadit opět k nejstarším v Evropě. V zahradě můžete nalézt altánek a bazén s figurou nymfy.

Zdroje:
vlastní poznámky
http://www.zamekletovice.cz/historie-zamku
http://www.npu.cz/kunstatsky-rok/
http://cestovani.idnes.cz/mesto-kunstat-se-promeni-v-nejvetsi-trziste-s-keramikou-pk8-/kudyznudy.aspx?c=A140909_120709_ig_sdeleni_bes
http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Zamek-Kunstat.aspx
http://www.zamek-kunstat.cz/historie/

neděle 23. listopadu 2014

Advent plný zajímavostí

Na každou adventní neděli jsem si pro vás připravila malé články s různými zajímavostmi, které můžete třeba i vyzkoušet. Takže už příští týden se máte na co těšit.

Řemeslné trhy v Havlíčkově Brodě 2014

Každý rok se snažím, ne vždy to vyjde, ale tentokrát to bylo časově naprosto v pohodě, a tak jsem vyrazila do Havlíčkova Brodu na řemeslné trhy. Asi jako každý rok jsem byla trochu nemile překvapená ohromným množstvím lidí a pochopitelně mě nikterak netěšilo se s nima strkat a cpát se jako o pouti, abych vůbec mohla nakouknout, co u kterého stánku prodávají. Pokaždé si nějakou drobnost odvezu a někdy to i trošku přeženu. Vzpomínám si, že asi před dvěma roky jsem si tu koupila nejméně dvoje náušnice – jedny s lišáčkem z fimo hmoty a druhé s pavími pery, to už bych dnes asi neudělala, protože ačkoliv jsou krásná, jen k máločemu se hodí, protože jsou opravdu dlouhá a navíc se mi motají do vlasů.

Projít si celé trhy je nejméně na dvě hodiny. No, nám s kamarádkou to trvalo snad šest. Jednak jsme se někde zdržely, a jednak jsme si vykládaly a nikde se moc netlačily. A taky jsme se zastavily na oběd. Doslova. Povídaly jsme si zrovna s jedním sympatickým chlapíkem z Hlinska, který prodával dřevěné mističky a ve dvě hodiny odpoledne už mu zbývaly jenom tři. Nějak jsme se zmínily, že bychom rády na oběd k Číňanům na nudle, abychom se zahřály, protože bylo opravdu chladno, ačkoliv jsme popíjely slabý čaj z termosky. A on nám nabídl, že se s námi podělí o oběd. Odmítly jsme s tím, že je to divný a tak. Když ale naléhal a asi pětkrát nás znovu pobídl, ať si s ním dáme, usoudily jsme, že na tom asi není nic špatného, vytáhla jsem z batohu lžičku, co tam nosím trvale, a z termosky jsme ochutnaly směs rýže, dušené mrkve a řepy s kousky kachny. Bylo to chutné a milé.
Krásné keramické cedulky (foto: Ihiva)

Předtím i potom jsme se procházely kolem různých stánků a obdivovaly šikovnost a kreativitu lidí. Překvapilo mě, že tu vidím Ivetu, ženskou, ze které jsem měla radost v pátek v Praze na krajkářských trzích, protože jsem konečně viděla autorku fantastických náušnic ve tvaru čertíků, půllitříků s pivem apod., o kterých jsem psala tady.  

Kolotoč (foto: Ihiva)

Ve vestibulu radnice mě zaujaly kravaty, které vypadaly, jako by byly tkané, pro jistotu jsem se optala starší paní, která je prodávala a pak je znovu překvapeně a důsledněji studovala, když jsem se dozvěděla, že jsou krosenkované. To se mi nestává, abych nepoznala techniku, kterou je něco vyrobené, zejména u textilií.

Překvapeně jsem koukala také na některé „nepovedené“ výrobky, kdy prodejcům připadalo zcela v pořádku prodávat patchworkovou deku s křivými díly. Přemítala jsem, zda je něco špatně u Veber nebo u mě, když se snažíme něco mít opravdu krásné – vždyť je u toho naše jméno – a někdo jiný to v klídku prodává za nemalé peníze i v nejhorší kvalitě jakou si u sebe umím přestavit. Pravda, teď jsem poněkud přísná – sama jsem si dosud netroufla ani na srub, ani na jiný patchwork právě z toho důvodu, že se chci nejprve zdokonalit na jednodušších věcech, což zřejmě nejsou ani obaly na knihy!!!, a pak jít do něčeho obtížnějšího.

Pořádně jsem se pokochala pohledem na pani předoucí na kolovrátku přízi. Doporučila mi, kde bych si mohla podobný kolovrátek opatřit. Dokonce se nechala i vyfotit.
 
Předoucí žena (foto: Ihiva)


Co se týče nákupů, udělala jsem si radost vlněnými ponožkami, které jsem si bohužel koupila o něco větší, protože mi pán říkal, že ta velikost je pro mě akorát, nebo ještě dokonce větší. Měl tam jiné číslování, ve kterém svou velikost neznám. Doufám, že vydrží tolik, co sliboval. Zatím můžu říct jen to, že když jsem si je oblékla na nádraží při čekání na vlak, fantasticky hřály.

Na svačinu jsme si koupily po preclíku – s mákem nebo kmínem – a já si pak pořídila ještě dvě mýdla od starého známého pána – teda neznáme se osobně, ale byl tu už před mnoha a mnoha lety, měl dobrou medovinu a ťukal si s leckterým zákazníkem a pak byl víc veselý, než mi bylo milé.

A taky jsem si koupila františky, protože jsem před dvěma roky jedny dostala spolu se stojánkem na ně a moc se mi líbilo, jak voní. Paní mě navíc ujišťovala, že tyhle pravé křivoklátské františky jsou vyráběny z lipového dřeva a přidává se tam kadidlo, takže hezky voní, ne jako nějací doutnající smraďoši ze strusky.


O výrobě františků se dozvíte například ve videu Toulavé kamery – Výroba františků u manželů Matějkových. Dřevěné uhlí se pálí z lipového dřeva, které předtím schlo klidně i dva roky. Pálení trvá 24–36 hodin. Pak se uhlí namele na jemný prášek. Vůni františku přináší pryskyřice z kadidlovníku. Používá se k vykuřování kostelů i v kosmetice jako léčivá složka různých krémů. Má hojivý účinek, usnadňuje dýchání a navozuje v člověku meditativní náladu. Pak se dřevěné uhlí ve správném poměru smíchá s vodou a kadidlem a za pomoci speciálních kleští se vytvoří dobře známé kužely, které si doma budu již brzy pálit.

Zdroje:
zbytky uložené v paměti
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/207411000321223/