Bitva na Bílé hoře

V neděli 21. září 2014 jsem vyrazila do Prahy podívat se na Bitvu na Bílé hoře. Pochopitelně jen na rekonstrukci. Týden předtím tam byli Kabáti, takže louka byla pořádně zdupaná, a protože v předcházejících dnech vydatně pršelo, byl to pro účinkující zajisté zážitek. Přátelé si z vojáků dělali tak trochu legraci, že se jim moc nechce válet po zemi. Ani se nedivím, ženy by je určitě nepochválily za tu hromadu bláta, které by donesly domů. Některým autům se dokonce podařilo tam uvíznout.

Vstupné bylo 180 Kč pro dospělého a za tu cenu jste se mohli mačkat u zábradlí a vidět všechno zblízka. Také jste mohli navštívit rozličné historické stánky s nejrůznějším zbožím, koženými rukavičkami počínaje a bramboráky konče.

Detailní popis bitvy a situace před ní a po ní najdete např. na Bellum Slavné bitvy českých dějin. Tento web je archivován Národní knihovnou ČR. 

Ode mě jen stručně. Atmosféra v Evropě byla poněkud napjatá jednak kvůli náboženství, a jednak kvůli omezování stavovské moci Habsburky. České stavovské povstání započalo 23. května 1618 tzv. druhou pražskou defenestrací, kdy byli z oken Pražského hradu vyhozeni dva místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Jaroslav Bořita z Martinic a jejich sekretář Fabricius. Místo nově nastupujícího Ferdinanda II. byl za českého krále zvolen Fridrich Falcký. Stavovské vojsko čítalo asi 20 800 mužů. Císařské vojsko se odhaduje na 14 140 mužů a napomoci jim měli i vojáci katolické Ligy generál Tilly, jichž bylo asi 12 až 13 000, ale do bitvy příliš nezasáhli.
Obě armády se střetly 8. listopadu 1620 na Bílé hoře, jen několik kilometrů od pražských městských hradeb. Dvouhodinová bitva rozhodla o osudu celého stavovského povstání. Stavovští měli výhodné postavení, byli odpočinutí, sytí a pro případ ústupu měli Prahu blízko. Nedostatkem byl nevyplacený žold a tudíž nechuť bojovat.

Císařští se rozhodli napadnout levé křídlo stavovské sestavy, kde byli elitní oddíly Jindřicha Matyáše Thurna, ale ty se hned při druhém pokusu o útok dali na ústup, dříve než k nim stačil nepřítel vůbec dorazit. Tím vyvolali zmatek a útěk dalších jednotek bez boje.

Sice se ze středu sestavy vyřítil Kristián mladší z Anhaltu se svou jízdou, ale když mu měla pomoci uherská jízda, opět se rozutekla při prvním střetu s nepřítelem. Pouze pravé křídlo neuteklo, ovšem nebyli to až tak velcí hrdinové, jak se vypráví, oni neměli kam prchnout, neboť byli obklíčeni a za zády měli zeď letohrádku Hvězda. Zrovna tak se nepodařilo včas uprchnout jednotkám umístěným za zdí, proto ztráty na životech stavovské strany čítaly 1500–1800 padlých a několika set až tisíc raněných, stejně jako 700 zajatých. Na straně vítězů zahynulo nebo bylo zraněno asi 1000 císařsko-ligistických vojáků. Vítězi se stala katolická Liga a rakouští i španělští Habsburkové. Rychlé vítězství bylo překvapením pro obě strany, císařští je často připisovali vyšší moci. Na straně katolických jednotek se bitvy zúčastnil francouzský filosof René Descartes.
 
Zimní král Fridrich Falcký uprchl z Prahy a následně i z českých zemí. Následujícího dne byla dobyta Praha. Konec války znamenal až mír uzavřený roku 1648 ve Vestfálsku. Katolické náboženství se znovu stává většinovým a spolu s ním přichází po válce kulturní obroda ve formě baroka, které zacelilo mnohé rány způsobené dlouhou válkou. Bílá hora též znamenala setrvání v habsburském soustátí až do roku 1918, se všemi svými pozitivy i negativy.

Příští bitva se bude konat 19. září a 20. září 2015 od 15 hodin a jak řekl jeden známý: „Doufám, že letos už vyhrajeme!“