Když jsem tak o tom přemýšlela, řekla jsem si, že zmrzlina je dost obsáhlé téma samo o sobě a že by se o tom dal napsat pěkný článek, i když k němu nebudu mít fotky. Na Elbě jsem se totiž v ochutnávání pořádně vyřádila, a to i přesto, že kopeček stál obvykle dvě eura. Vůbec v Itálii je zmrzlina dražší než u nás, ale taky lepší a větší. Tenhle kopeček za dvě eura se dal klidně rozdělit na dva a každý jiného druhu a i tak byl každý z nich o maličko větší, než jaký dostanete v Čechách. Ale tohle rozdělení jsem se naučila asi až druhý nebo třetí den díky našemu průvodci.
Hned v Portoferraiu, tedy třetí den od odjezdu z ČR, jsem si dala zmrzlinu s příchutí liquirizia. Italština je celkem dost podobná češtině, takže jsem soudila, že to bude nějaká mňamkovatá likérová. Že to tak zní?
No, ale ona byla lékořicová! Nejdřív mě to trošku překvapilo, ale byla fantastická. Hned jsem si naplánovala, že si příště dám mátovou. Takovou jsem u nás taky nikdy neviděla. Dokonce jsem si pohrávala s myšlenkou dát si ji rovnou i teď tady – co kdyby už jinde nebyla, že? Jenže to bych se asi děsně přecpala a pak by mi mohlo být v autobuse blbě. Takže radši nic.
V Porto Azzurro jsem ochutnala mátovou zmrzlinu. Obrovský kopeček za 2 €, ale je výborná! Závisláci si dávají odpolední kávu, jak jinak. Po návratu od pevnosti Longone potkáme průvodce a ten nám doporučuje jinou cukrárnu. Jako by jinde mohli mít zmrzlinu ještě lepší, vždyť tady je všude dokonalá. Ale nemůžu riskovat, že propásnu nějakou vyhlášenou cukrárnu, že jo?
Takže tentokrát si – s jeho pomocí – kopeček rozpůlím a dám si ostružinu s černým rybízem a druhou pistáciovou. Obě jsou výborné, i když ta druhá mírně slaná. Správně prý má být hnědá a ne zelená, ale co už. Nemůžu si vzpomenout, kdo mi to povídal, že si někde dal zmrzlinu a že tam na ceduli psali, že jejich banánová není žlutá, protože ty banány předtím loupou.
Další zmrzlinu si dám v Rio nell'Elba. Sice domluvit se s tím pikolíkem je téměř nadlidský úkol, ale nakonec se mi to přece jen nějak povede. Chtějí tu za ni 2,50 €, nebo abych byla přesnější – stejně jako všude se cena odvíjí od toho, co si dáte za kornoutek nebo kelímek, jenže málokde to mají nějak rozumně zobrazeno či ukázáno. A tohle je snad Mongol – nerozumí angličtině a nechytá se ani na ukazování. Nakonec se mi přece jen podaří vysvětlit mu, že chci tu s příchutí pannacotty, což je běžně italský smetanový dezert podobný našemu pudinku – od té doby toužím si ho doma připravit, a cantuccini, což jsou pro změnu italské sušenky s mandlemi, které jsem jednou pekla, ale moc mě nenadchly. Byly dost tvrdé a takové nudné. Moje vánoční sušenky jim jsou podobné, ale chuťově jsou zajímavější díky koření. Když ochutnám, jak je výborná, dám si ještě malou málagu. (Málaga je přístavním městem Španělska, 6. největším městem této země. Narodil se tam Pablo Picasso a Antonio Banderas. Málaga je proslavená také kulinářsky, a to zejména rozinkami, vínem (muškátové víno), zmrzlinou a fritovanými rybami, typická je fritovaná sardel.)
V Capolliveri si dáváme v slavnostně (svatebně?) vyzdobené cukrárně zmrzlinu za 2,50 €. Protože už víme, že tento jejich „kopeček“ znamená vlastně dva kopečky, dávám si mascarpone a zuppa inglese, což je dezert připravený z domácího piškotu pokapaného likérem a zalitého žloutkovým krémem.
Zdroje:
vlastní poznámky z deníku
http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%A1laga
Hned v Portoferraiu, tedy třetí den od odjezdu z ČR, jsem si dala zmrzlinu s příchutí liquirizia. Italština je celkem dost podobná češtině, takže jsem soudila, že to bude nějaká mňamkovatá likérová. Že to tak zní?
No, ale ona byla lékořicová! Nejdřív mě to trošku překvapilo, ale byla fantastická. Hned jsem si naplánovala, že si příště dám mátovou. Takovou jsem u nás taky nikdy neviděla. Dokonce jsem si pohrávala s myšlenkou dát si ji rovnou i teď tady – co kdyby už jinde nebyla, že? Jenže to bych se asi děsně přecpala a pak by mi mohlo být v autobuse blbě. Takže radši nic.
V Porto Azzurro jsem ochutnala mátovou zmrzlinu. Obrovský kopeček za 2 €, ale je výborná! Závisláci si dávají odpolední kávu, jak jinak. Po návratu od pevnosti Longone potkáme průvodce a ten nám doporučuje jinou cukrárnu. Jako by jinde mohli mít zmrzlinu ještě lepší, vždyť tady je všude dokonalá. Ale nemůžu riskovat, že propásnu nějakou vyhlášenou cukrárnu, že jo?
Takže tentokrát si – s jeho pomocí – kopeček rozpůlím a dám si ostružinu s černým rybízem a druhou pistáciovou. Obě jsou výborné, i když ta druhá mírně slaná. Správně prý má být hnědá a ne zelená, ale co už. Nemůžu si vzpomenout, kdo mi to povídal, že si někde dal zmrzlinu a že tam na ceduli psali, že jejich banánová není žlutá, protože ty banány předtím loupou.
Další zmrzlinu si dám v Rio nell'Elba. Sice domluvit se s tím pikolíkem je téměř nadlidský úkol, ale nakonec se mi to přece jen nějak povede. Chtějí tu za ni 2,50 €, nebo abych byla přesnější – stejně jako všude se cena odvíjí od toho, co si dáte za kornoutek nebo kelímek, jenže málokde to mají nějak rozumně zobrazeno či ukázáno. A tohle je snad Mongol – nerozumí angličtině a nechytá se ani na ukazování. Nakonec se mi přece jen podaří vysvětlit mu, že chci tu s příchutí pannacotty, což je běžně italský smetanový dezert podobný našemu pudinku – od té doby toužím si ho doma připravit, a cantuccini, což jsou pro změnu italské sušenky s mandlemi, které jsem jednou pekla, ale moc mě nenadchly. Byly dost tvrdé a takové nudné. Moje vánoční sušenky jim jsou podobné, ale chuťově jsou zajímavější díky koření. Když ochutnám, jak je výborná, dám si ještě malou málagu. (Málaga je přístavním městem Španělska, 6. největším městem této země. Narodil se tam Pablo Picasso a Antonio Banderas. Málaga je proslavená také kulinářsky, a to zejména rozinkami, vínem (muškátové víno), zmrzlinou a fritovanými rybami, typická je fritovaná sardel.)
V Capolliveri si dáváme v slavnostně (svatebně?) vyzdobené cukrárně zmrzlinu za 2,50 €. Protože už víme, že tento jejich „kopeček“ znamená vlastně dva kopečky, dávám si mascarpone a zuppa inglese, což je dezert připravený z domácího piškotu pokapaného likérem a zalitého žloutkovým krémem.
Zdroje:
vlastní poznámky z deníku
http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%A1laga
Žádné komentáře:
Okomentovat