Nejdřív se mi nechtělo dívat se na film Všemocný. Zní
to moc samolibě a mohla by to být pořádná kravina. Ale když jsem se
dozvěděla, že to je o chlapíkovi, který získá látku, jež mu umožní lépe
využívat svůj mozek, zaujalo mě to. Sama už jsem v mnoha knihách
četla, že mozek využíváme asi tak z dvaceti procent. Co bychom byli
schopni dokázat, kdybychom to vytáhli na sto procent? Nebo třeba jen na
sedmdesát. I tak by se naše výkony víc než ztrojnásobily a to by mohlo
být dost dobrý.
Dovolte mi malou odbočku. Nedávno jsem si sama na sobě vyzkoušela, jak málo využívám možnosti, které mám. Snažila jsem se naučit se nějaká nová slovíčka (jsem věčný začátečník s angličtinou) a také přítelovo telefonní číslo pro případ, že bych ho třeba někdy potřebovala a telefon nebo adresář nebyl po ruce. Nějak mi to nešlo. Chvíli jsem si ho pamatovala a druhý den zase nic. Pak jsem se jednou při obědě setkala s kamarádem. Domlouvali jsme se na večer a chtěli si vyměnit telefony. Já ho u sebe neměla a on nejspíš také ne. Neměli jsme ani tužku a papír a přišlo mi trapné, jít je loudit do nedalekého bufetu. Vzpomněla jsem si na navštívený kurz věnovaný paměti a učení a řekla jsem, ať mi ho řekne, že si ho zapamatuju. (Postačí chvíli, než se dostanu k papíru a tužce.) Řekl, že ho má složité, že si ho nezapamatuju. V ten moment se z toho pro mě stala výzva. Nesnáším, když mi někdo říká, co zvládnu a co ne. Jak on to může vědět? Usmála jsem se na něj a optala se, jestli má jeho telefonní číslo jen devět číslic.
Řekl mi ho asi třikrát po sobě, ale bohatě by stačilo, kdyby ho byl řekl jen jednou a rozdělené pěkně po trojicích. Zavřela jsem oči, číslice si názorně představovala a přiřazovala si je k tomu, co mi připomínají. V duchu jsem si ho pak několikrát zopakovala. Vůbec to nebyl problém. Ze zvědavosti si ho teď snažím týden nevybavovat a pak si na něj zkusit vzpomenout. (Nepovedlo se to úplně správně - jedna číslice byla špatná.) Uvědomila jsem si, že když si z něčeho udělám výzvu, půjde mi to snáz. P. S.: Přítelovo číslo jsem se naučila během chvilky, protože jsem si řekla, že to pro mě nebude problém.
Ale zpět k filmu. Pilulka, která by nám umožnila propojit všechny neurony v mozku a způsobila by tak, že náš mozek dokáže vyhledat informace, které jsme se kdysi naučili, ale už je „zapomněli“ – neumíme najít, by byla skutečně fantastická. Když vezmu v úvahu, kolik jsem se toho naučila ze zeměpisu na základní škole. A hlavně jak by to bylo přínosné, kdybych věděla, že cokoliv se teď naučím, se mi propojí s další spoustou věcí, jako to mimochodem ve skutečnosti funguje, jenomže teď bych měla mnohem víc věcí, na které mohu napojovat, a tudíž bych se mnohem snáze učila novým věcem. Film byl fantastický, alespoň z mého pohledu, a vřele vám jej doporučuji ke zhlédnutí. V horším případě se ženy mohou alespoň pokochat okouzlujícím Bradleym Cooperem, kterého jsme viděli už v Pařbě v Las Vegas.
Kupodivu se tento film líbí i kritiků na CSFD (79 %), s nimiž se obvykle příliš neshodnu v tom, co je kvalitní. Film vede k zamyšlení a zároveň je i dost relaxační. Pokud vám vadí krev nebo nějaké drsnější scény, bude tam jen jedna, ale dá se to přežít.
Dovolte mi malou odbočku. Nedávno jsem si sama na sobě vyzkoušela, jak málo využívám možnosti, které mám. Snažila jsem se naučit se nějaká nová slovíčka (jsem věčný začátečník s angličtinou) a také přítelovo telefonní číslo pro případ, že bych ho třeba někdy potřebovala a telefon nebo adresář nebyl po ruce. Nějak mi to nešlo. Chvíli jsem si ho pamatovala a druhý den zase nic. Pak jsem se jednou při obědě setkala s kamarádem. Domlouvali jsme se na večer a chtěli si vyměnit telefony. Já ho u sebe neměla a on nejspíš také ne. Neměli jsme ani tužku a papír a přišlo mi trapné, jít je loudit do nedalekého bufetu. Vzpomněla jsem si na navštívený kurz věnovaný paměti a učení a řekla jsem, ať mi ho řekne, že si ho zapamatuju. (Postačí chvíli, než se dostanu k papíru a tužce.) Řekl, že ho má složité, že si ho nezapamatuju. V ten moment se z toho pro mě stala výzva. Nesnáším, když mi někdo říká, co zvládnu a co ne. Jak on to může vědět? Usmála jsem se na něj a optala se, jestli má jeho telefonní číslo jen devět číslic.
Řekl mi ho asi třikrát po sobě, ale bohatě by stačilo, kdyby ho byl řekl jen jednou a rozdělené pěkně po trojicích. Zavřela jsem oči, číslice si názorně představovala a přiřazovala si je k tomu, co mi připomínají. V duchu jsem si ho pak několikrát zopakovala. Vůbec to nebyl problém. Ze zvědavosti si ho teď snažím týden nevybavovat a pak si na něj zkusit vzpomenout. (Nepovedlo se to úplně správně - jedna číslice byla špatná.) Uvědomila jsem si, že když si z něčeho udělám výzvu, půjde mi to snáz. P. S.: Přítelovo číslo jsem se naučila během chvilky, protože jsem si řekla, že to pro mě nebude problém.
Ale zpět k filmu. Pilulka, která by nám umožnila propojit všechny neurony v mozku a způsobila by tak, že náš mozek dokáže vyhledat informace, které jsme se kdysi naučili, ale už je „zapomněli“ – neumíme najít, by byla skutečně fantastická. Když vezmu v úvahu, kolik jsem se toho naučila ze zeměpisu na základní škole. A hlavně jak by to bylo přínosné, kdybych věděla, že cokoliv se teď naučím, se mi propojí s další spoustou věcí, jako to mimochodem ve skutečnosti funguje, jenomže teď bych měla mnohem víc věcí, na které mohu napojovat, a tudíž bych se mnohem snáze učila novým věcem. Film byl fantastický, alespoň z mého pohledu, a vřele vám jej doporučuji ke zhlédnutí. V horším případě se ženy mohou alespoň pokochat okouzlujícím Bradleym Cooperem, kterého jsme viděli už v Pařbě v Las Vegas.
Kupodivu se tento film líbí i kritiků na CSFD (79 %), s nimiž se obvykle příliš neshodnu v tom, co je kvalitní. Film vede k zamyšlení a zároveň je i dost relaxační. Pokud vám vadí krev nebo nějaké drsnější scény, bude tam jen jedna, ale dá se to přežít.
2 komentáře:
Limitless bych přeložil jako bez omezení. Film se mi také líbil. Já myslím, že obrovská kapacita našeho mozku je daná nutností vyznat se v mnohoznačných a občas komplikovaných mezilidských vztazích. Osobně bych dal přednost zvýšení schopnosti posoudit pravdivost nalezených informací. Internet jako zásoba rychlého dosažení spousty informací se možnostem pilulek na zapamatování hodně blíží.
Bohužel jsem v jedné knize o mýtech v psychologii četla, že naše kapacita není tak velká, jak si mnozí myslíme a že je nesmysl, že bychom využívali třeba jen 5 nebo 10 % své kapacity, protože tělo funguje tak, že co nepoužíváme, o to přicházíme, takže by nám tato nevyužívaná kapacita zmizela. Já na to však stejně trošku věřím, ale spíš v tom smyslu, že bychom mohli mozek používat efektivněji, než to děláme. Máš pravdu, internet je v tomto směru fantastický, jen mi pořád ještě nepomohl naučit se cizím jazykům rychle a snadno. Nebo vůbec se jim naučit. :-)
Okomentovat