2. listopadu: Památka zesnulých (Dušičky)

Římskokatolická církev na Všech svatých navazuje vzpomínkou na zemřelé – svátkem Památka zesnulých, kterému se lidově říká Dušičky. Během těchto dvou dní je zvykem navštívit hřbitov a rodinný hrob, zapálit tam svíčku, položit kytici či věnec a se vzpomínkou se pomodlit. Na hroby se často dávají umělé květiny, ale také chryzantémy. To se u nás hned rozpoutala debata, jaký je rozdíl mezi listopadkou a chryzantémou? A podle Wiki žádný. Ještě se jí říká „dušička“. Je jasné proč.

Svátek má několik pojmenování: Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých, Svátek zesnulých, Památka zesnulých nebo lidově Dušičky. Věrnými zemřelými se myslí osoby římskokatolického vyznání, které byly pokřtěny.

Památku všech věrných zemřelých zavedl roku 998 opat Odilo z kláštera v Cluny. Chtěl tím zabránit praktikování přežívajících pohanských obřadů. Zvyk se rozšířil ve 13. století. Dušičky oslavují pokoru, skromnost, upomínku na smrt jako životní zkušenost, a vracejí se k těm, které jsme měli rádi a kteří odešli z tohoto světa. Sociolog Halík říká, že by Dušičky měly být rodinným svátkem a smrt by se měla přestat tabuizovat.

Dušičky jsou tak poklidným svátkem, že spousta lidí vlastně ani neví, že jsou.

Jak si netradičně užít Dušičky? Proč píšu netradičně? Protože o tradičním užívání Památky zesnulých nemůže být ani řeč, taková věc se neužívá, maximálně se slaví. Ale žádná zvěrstva nečekejte, jen pár skromných nápadů.

• Pozitivně zavzpomínejte na své blízké, kteří už nejsou s vámi. Ale jen na to dobré a pěkné. Co se vám líbilo na dědečkovi? Třeba vám dával potají bonbóny a vyprávěl pohádky před spaním. Na co hezkého můžete vzpomínat u babičky? Vedla vás k pořádku a ručním pracím, naučila vás háčkovat a poradila s tou zapeklitou krajkou, kterou jste podle návodu prostě nedokázali udělat. A co nějaký kamarád? Místo toho, abyste se trápili tím, že zemřel tak mladý, radujte se, že jste měli možnost ho poznat, zažít s ním spoustu krásných věcí.
• Udělejte něco hezkého, co by potěšilo vašeho zemřelého známého. Ozvěte se protivným příbuzným, které měli děda s babičkou z neznámého důvodu rádi a popřejte jim třeba hezký podzim. Zavolejte jim, nebo pošlete pohlednici. Pusťte si film, na který jste se s kámošem dívali a kupte si k tomu ty stejné chipsy, i když už nejsou to, co bývaly. Navštivte místa, kde se vám tolik líbilo a vzpomínejte hezky místo litování.
• Upečte si „dušičky“ nebo „kosti svatých“. Jedná se o sladké kynuté pečivo (bochánky, rohlíky) ve tvaru kostí. Nevím, jestli bych jimi ale obdarovávala pocestné, žebráky u kostela, a chudé lidi v obci a či zaměstnance. I když by to mohla být dobrá švanda, kdybyste je darovali někomu, kdo si myslí, jak není bohatý. Od zaměstnavatelů by to – v případě dobré chuti – mohlo být příjemné zpestření pracovního dne nebo porady. V jižních Čechách se ještě na počátku 20. století (1901 a dále) „chodilo po rohlíkách“, tedy prosilo se o toto pečivo. Někde se pečivo plnilo sušeným ovocem, jinde mákem. Na přípravu se používalo převážně křehké nebo netučné těsto (ale není to pravidlem). Našla jsem recept, ale ještě ho nemám vyzkoušený: 1 vejce, 4 žloutky, 200 ml mléka, 100 g rozpuštěného másla, 1 lžíce rumu, 650 g hladké mouky, 100 g kandovaného ovoce, 100 g cukru, špetka soli, 20 g čerstvého droždí. Udělejte kvásek, nechte vykynout, pak zadělejte těsto, vytvarujte do podoby kostí, rohlíčků nebo esíček. (Až/jestli ho vyzkouším, objeví se na stránkách Angelika vaří.) Tzv. kosti svatých se pekly ze dvou přeložených pletenců těsta, které vypadaly jako zkřížené hnáty. Jinému pečivu se říkalo všesvaté rohlíky.
• Zapalte si svíčku i doma, třeba jen proto, že vám – především ta ze včelího vosku – příjemně provoní byt, je hezké se na ni dívat, a taky vám bude připomínat, že se blíží Vánoce.
• Jděte se podívat na mši. Konají se v hřbitovních kaplích, kostelech nebo jen u hlavního hřbitovního kříže. Pro ateisty to může být jedinečný zážitek. Nikdo neříká, že tomu musíte věřit, už jen tím, že si to poslechnete, se o něco obohatíte – zjistíte, jak se na svět (a smrt) dívají druzí.

Mno, jako víceméně ateista, nemám potřebu plnit lampu na olej máslem, aby si duše hříšníků – jak mám vědět, zda někdo z mých příbuzných byl hříšník a dlí v očistci? – mohly potřít spáleniny. A ze stejného důvodu nemám potřebu pít večer studené mléko. Což mě opět přivádí k tomu, že křesťanství mi připadá poněkud kruté.

Zdroje:
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/halik-halloween-je-morbidni-nas-svatek-ticha-ma-vetsi-hloubku-p5h-/domaci.aspx?c=A081101_173241_domaci_ton
http://cs.wikipedia.org/wiki/Du%C5%A1i%C4%8Dky
http://cs.wikipedia.org/wiki/Chryzant%C3%A9ma
http://domacipekarny.dama.cz/zajimavosti_historie_peceni.php?d=197