sobota 25. června 2022

Tak jsem to zmeškala!

Pořád se chystám psát blog a pořád nestíhám. V práci toho teď bylo hodně a zahrnovalo to často i večerní program: jednou jsme měli poradu od šesti, jindy teambuilding, a pak jsem se taky někdy vracela později ze soukromých akcí (přece si nemůžu nechat ujít kámošovu doktorskou promoci), jednou byl výlet, jednou nákup, jindy kino... a taky večery s manželem trávené nad seriálem Panství Downton, který mě náramně baví. 

A největší novinka je v pátek na poslední chvíli půjčená kniha Červený Bedrník. Vlastně skoro po poslední chvíli! Do knihovny jsem se dostala pár minut (přesně!) před třetí, kdy zavírají, a už měli zamčeno. Paní odemkla a ne moc přívětivě se na mě podívala, oznámila, že už mají zavřeno a dotázala se, jestli jdu vrátit knihy. Řekla jsem, že ne, že mám jednu rezervovanou a že si ji chci vyzvednout. Sama jsem slyšela v hlase vlastní zoufalství. Tolik jsem se na ni těšila a tak dlouho čekala! Zeptala se, jestli mám zaplaceno (rezervace knihy stojí 10 Kč) a já řekla že jo, protože si vždy předplatím zálohu, abych tam pak nemusela čekat. Uff, záloha mi vystačila, takže to bylo príma. Hned o mně se tam snažila natlačit ještě další paní, ta šla opravdu vrátit knihy. Taky ji pustily. Já jim moc pěkně poděkovala za dobrý skutek a řekla, že si to čteme s manželem před spaním. Hned odpoledne v pátek jsme se pustili do čtení. Teda, manžel četl a já skládala vyprané suché prádlo.

A co že jsem to zmeškala? Publikování svého dvoutisícího článku. Tento je už o tři dál. :-( 

Svatební seriál – rozcestník

Zde najdete přehled jednotlivých dílů. A jak je mým zvykem, ty dosud nevydané jsou zeleně (ještě nezveřejněné články).

Rozlučka se svobodou se odehrála v parku Grébovka a při tancování salsy. Z alkoholu jsem měla jenom jednu zmrzlou jahodovou margaritu, ale byla super.

Zásnoubená Angelika

Co by šlo bývalo udělat jinak (a lépe) na mojí svatbě?

Civilní nebo církevní sňatek

Jak jsem házela i neházela kytku

čtvrtek 23. června 2022

Ochutnala jsem něco nového

V rámci zkoušení nových věcí dojde často na nové potraviny, nebo pochutiny, které ale nepotřebují samostatný článek.

Myslím si, že jsem zastánce kvalitní čokolády, mám ráda třeba Lindt a jiné, které jsou chutné i bez náplně. Z těch levnějších mám ráda Ritter Sport, ale nepovažuji ji tak docela za čokoládu, protože náplň tvoří docela velký podíl. Vždycky mě baví ochutnávat nové druhy. Před nedávnem jsem pořídila Weisse mango maracuja, která je mírně kyselá. Ale bohužel obsahuje palmový tuk, i když píšou, že je z udržitelného zdroje. Ještě lepší mi přišel Salted caramel. Jedná se o mléčnou čokoladáu se slanými máslovo-karamelovými křupinkami (7,5 %) a kousky karamelu (7,5 %), která je opravdu výtečná a zařadila se k mým dvěma nejoblíbenějším: Marzipan, a novější Rum Raisins hazelnuts.

Pro milovníky slaného jsem v Lídlu objevila Dupetky. Jsou to vlastně preclíky v podobě placatých koleček, ale na rozdíl od preclíků jsem jejich žraním přímo posedlá. 

úterý 14. června 2022

Díra v podlaze v kuchyni

Neradostný začátek: tekla nám trubka od topení. A tak přítel vykopal díru v podlaze. Musel přitom rozbít beton a pár betonových dlaždic.


Neutěšený stav podlahy v kuchyni

Před Vánoci se manžel pustil do řezání betonových dlaždic, z čehož bylo nechutně moc prachu po celé kuchyni. Jako správná hospodyně, na kterou si teda zrovna moc nehraju, jsem z toho byla napůl šílená. 

Pak dal na podlahu půdovky a zaspároval je. Nakonec je přetřel jakousi průhlednou hmotou, aby se daly dobře vytírat. Vypadá to nádherně a líbila by se mi tak celá kuchyň, ale jak jsem řekla sousedovi, který to navrhoval: „Když ji bude chodit vytírat...“ Mop se na tom totiž zadrhává jako na suchém zipu.

Půdovky

pondělí 6. června 2022

Nezpochybnitelný a přesto opomíjený přínos permakultury

Poslouchám úvodní přednášku RNDr. Mojmíra Vlašína (na youtube zde, ale kvalita nic moc, prostě nahraná přednáška). Hovoří o různých přínosech permakultury: pro planetu (lokální pěstování), pro lidi, pro zvířata, ale nějak mi tam chybí to, na co každý slyší. Proč nemluví o penězích? Já vím, není to takové ezo, přírodní a podobně, ale je to trhák. Stačí říct, že se bude zdražovat plyn a elektřina a všichni šílí. Hned se řeší, kde na to vzít, co by měl stát udělat atp. Jen menšina se zamyslí nad tím, zda by mohla zmenšit svou spotřebu: dávat si pozor, že zhasnu, svítit, až když je opravdu tma, topit na nějakou doporučenou hodnotu... ale u jednotlivců to ještě jde, horší je to v korporátech, tam se vesele svítí na chodbách, větrá se a přitom topí... no však to znáte. 

Každopádně pro mě jsou peníze motivací. A to docela silnou. Se zvyšujícími se cenami zeleniny se zahrádkaření stává atraktivnějším. Určitě nemám chuť si pěstovat brambory, mrkev nebo cibuli, když stojí dvacku za kilo. Ale třeba taková rajčata od 99,80 Kč do 279,6 Kč za kilo (28. 4. 2022 na Košíku) vypadají docela lákavě za tu trochu práce. 

Druhou, pro mě důležitou, předností je určitá samostatnost a nezávislost. Sice s naším pozemkem nemám představu, že bychom nemuseli zeleninu a ovoce kupovat, ale je fajn mít aspoň v některých druzích na výběr. A taky bych skoro řekla, že vlastní chutná líp. I si toho člověk víc váží.

Jasně, že mi jde taky o zdraví a ekologii: ideálně nestříkané plodiny, které neničí půdu a necestují přes půlku světa, ale zároveň mi to musí za tu práci stát. Ačkoliv si to nechci přiznat, svou roli jistě hraje i to, že je to IN. Dneska si můžete z práce domů vzít kosti pro kočky, říct, že zahradničíte, snažíte se o slow food a slow módu, kupujete bio a fandíte společensky odpovědným firmám. Naše domácnost sice jde až za hranici toho, co je „normální“ , ale to mě nijak netrápí.

Nepochopitelné jsou pro mě „matky“, co chtějí pro své děti jen to nejlepší. Už mi to začíná znít jako nadávka. Tajně doufám, že až budu mít jednou dítě, budu „normální“, nebo možná spíš nenormální, těžko soudit, co je a co není normální. Nemám žádnou statistiku toho, kolik žen (nebo celých rodin) přejde na bio, začne se zajímat o přírodu a vůbec o vše jen proto, že mají dítě a chtějí, aby vyrůstalo v hezkém světě. Vždycky na to koukám s vytaženým obočím. O vaše zdraví vám začne jít, až když máte dítě? Co jste probůh do té doby dělaly? No, nic. Možná je lepší, že to některým dojde později než nikdy. 

pátek 3. června 2022

Pravidlo prvního dne

Vzpomínám si, že jsme se ve škole učili o právu první noci. Ale nikdo nám nic neřekl o pravidle prvního dne.

Právo první noci mělo ve středověku spočívat v tom, že se o svatební noci svých poddaných mohl pán jako první vyspat s nevěstou (pannou), teprve poté byl na řadě ženich. Ačkoliv je toto právo velmi známé a využité v mnoha uměleckých dílech, nebylo pořádně doloženo historiky a dost možná ani neexistovalo. Tedy alespoň v Evropě, kde bylo díky křesťanství uznáváno panenství jako nejvyšší čistota a monogamie jako jedna z předních hodnot. Kromě toho by si pán zbytečně vytvářel další a další nepřátele, což pro něho nebylo zvláště výhodné. Takže je dost možné, že se jedná spíš o smyšlenku. 

Na rozdíl od nás to v některých kmenech uplatňovali, protože tamější vládce měl přinést budoucím manželům štěstí a tímto způsobem je požehnat.

Ať už to s právem první noci bylo jakkoliv, u nás rozhodně funguje pravidlo prvního dne. Ověřila jsem si to hned včera. Jakmile dám na stůl nový ubrus (i starý a flekatý, jen čistě vypraný), hned první den na něj někdo něco kydne. 

Objevila jsem ještě doplňující pravidlo: Pokud manžela na nový ubrus upozorním, či zmíním, že granátové jablko, třešně či borůvky jsou rizikové, zaručeně to na stůl vybryndám já!