Pořád se chystám psát blog a pořád nestíhám. V práci toho teď bylo hodně a zahrnovalo to často i večerní program: jednou jsme měli poradu od šesti, jindy teambuilding, a pak jsem se taky někdy vracela později ze soukromých akcí (přece si nemůžu nechat ujít kámošovu doktorskou promoci), jednou byl výlet, jednou nákup, jindy kino... a taky večery s manželem trávené nad seriálem Panství Downton, který mě náramně baví.
A největší novinka je v pátek na poslední chvíli půjčená kniha Červený Bedrník. Vlastně skoro po poslední chvíli! Do knihovny jsem se dostala pár minut (přesně!) před třetí, kdy zavírají, a už měli zamčeno. Paní odemkla a ne moc přívětivě se na mě podívala, oznámila, že už mají zavřeno a dotázala se, jestli jdu vrátit knihy. Řekla jsem, že ne, že mám jednu rezervovanou a že si ji chci vyzvednout. Sama jsem slyšela v hlase vlastní zoufalství. Tolik jsem se na ni těšila a tak dlouho čekala! Zeptala se, jestli mám zaplaceno (rezervace knihy stojí 10 Kč) a já řekla že jo, protože si vždy předplatím zálohu, abych tam pak nemusela čekat. Uff, záloha mi vystačila, takže to bylo príma. Hned o mně se tam snažila natlačit ještě další paní, ta šla opravdu vrátit knihy. Taky ji pustily. Já jim moc pěkně poděkovala za dobrý skutek a řekla, že si to čteme s manželem před spaním. Hned odpoledne v pátek jsme se pustili do čtení. Teda, manžel četl a já skládala vyprané suché prádlo.
A co že jsem to zmeškala? Publikování svého dvoutisícího článku. Tento je už o tři dál. :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat