Baví mě psát, co miluju... (rozcestník)

Když mě dneska přepadly chmury, nejdřív jsem si trochu poplakala a pak si řekla, že takhle to nejde, koukla na svůj článek Můj plán léčby depresí (fíha, už je z roku 2013, no, ale ani nijak zvlášť nezastaral). 

A pak jsem šla ven nakrmit zvířata a „vyvenčit“ malou. Vážně mi tam hezky usíná v kočárku. I když to nejprve uvede patřičným řevem. Napadlo mě, že mám ráda třpytivé věci. Třeba sníh. A hned jsem si řekla, že by to byl hezký článek na blog, když je teďka tolik sněhu. Ale zároveň mám takové tušení, že už jsem nutkání napsat podobný článek podlehla v minulosti. A tak vznikl nápad udělat rozcestník článků k věcem, které miluju. Mohl by mi v budoucnu sloužit jako takový maličký povzbuzující nástroj. Víte, že článků na tohle téma už mám 55 k dnešnímu dni? A je to moje 12. téma, v tuto chvíli četnější než „dítě“. Myslíte, že budu mít něco od každého písmene v abecedě? :-)

Miluju...

• adventní kalendáře
• bucket listy
• bullet journal
• citrony – tohle zjištění překvapilo i mě samotnou. Nějak jsem si to neuvědomovala, dokud to při jedné inspirativní přednášce nezmínila kolegyně. A v tu chvíli jsem pocítila lehké chvění, jak vás potěší, když máte s někým společnou vášeň.
• čaj – o tom už jsem taky mluvila v mnoha článcích :-), dokonce mám samostatný článek o čaji jménem Earl Grey a mé lásce k němu.
• čtení, zejména populárně naučných knih, ale zkoušela jsem i poezii (viz článek Červenec plný poezie)
• Florentýnu = autorka receptů, které opravdu fungují, vše vysvětluje i naprostým začátečníkům a často k receptům doplní i to, proč se co dělá, nebo jak to vylepšit pro příště. Zkoušela jsem podle ní spoustu receptů a nakonec jsem si vloni spokojeně od Ježíška přála 3 její kuchařky, takže budu testovat dál! :-)
• hrady a zámky (i zříceniny) – Navštěvování poslední dobou dost flákám, ale když se mrknete na hlavní stránku mého blogu vpravo dolů, najdete tam seznam navštívených hradů přímo s odkazy na jednotlivé články. Možná by stálo za to vytvořit z toho samostatnou rubriku, protože to takhle není třeba mít vystavené, ale mou lásku k nim to ukazuje krásně, ne?
• hrnečky a keramiky – hrnečky z berounských trhů, Rudolfovu dílnu – dneska se jmenují Keramika Tina (najdete je na Facebooku, odkaz si dávám hlavně pro sebe, protože si nový název nemůžu zapamatovat, je moc tuctový) a já od nich mám malinkatou sbírku hrnečků a taky jeden džbánek. Mohl by o tom být pěkný článek.
• hrušky sušené,
• hudbu – rockovou, popovou a chorvatskou,
• jedinečnost
• kancelář jen pro sebe
• klubíčka a jejich nakupování (viz trochu starší článek A co jsem si koupila? na krajkářských trzích v Praze)
• kočky
• knihy
• látky a textil
• limoncello – Tohle mi teď přijde trošku legrační, protože jak už pár let nepiju skoro vůbec žádný alkohol (ani pivo a víno). Takže ani na limoncellu nevidím nic až tak světoborného a stejně mi víc chutnalo arrancello (= z pomerančů) dle receptu z Apetitu.
• malované křížovky – dokud nezkusíte, nechápete. Pak musíte podlehnout.
• malování a kreslení
• opalování: v okně,
• papír a papírnictví – Co k tomu dodat? Přečtěte si články. ;-) Ráda píšu rukou, inkoustovým perem, maluju pastelkama, ale i anilínovýma barvama (= zářivější vodovky), akrylem, používám washi pásky, razítka, barevné fixky a pera... Zmínku najdete i v článku Jsem snadno čitelná?
• pletení (viz můj článek Miluju pletení na veřejnosti)
• psaní deníku, blogu (článek Psaní blogu mi přináší štěstí hovoří za vše), příp. básniček, poznámek z kurzů a přednášek, sbírání různých citátů, básní, hlášek... (např. článek Miluju svoje poznámky). Dneska bych k tomu doplnila i psaní Bullet journalu (viz příslušný bod zde v seznamu). Miluju psaní na počítači, ale taky miluju psaní rukou inkoustovým perem.
• perlan = úžasná věc, která se dá dávat jako separační vložka do plenek (zejména látkových) dítěte, aby se pak bobek dal pohodlně vyhodit a zbytek do pračky. Ale můžete s ní utřít pusinku dítě, když se zablafe příkrmama. Nebo taky prý okna a cokoliv dalšího. To jsem zatím ještě nezkoušela.
• pocit, že je všechno hotové = to se mi moc často nestává, vždycky mám rozdělané kvantum věcí a spoustu nápadů, co by to chtělo udělat, stihnout...
• projekty
• myčku – asi není třeba dodávat jak parádně šetří člověku práci. Hned po jídle se tam naskládá nádobí a je uklizeno. Můžete si jít dělat, co chcete, a nádobí se myje samo, nebo tam v klidu počká, až přidáte nálož ještě od večeře.
• roční období (všechna): jednotlivé články s tipy, co podniknout, abyste je taky milovali, najdete zde: jaro, léto (ještě není napsaný, i když ho spousta lidí miluje nejvíc), podzim, zima.
• série a speciály článků na blog, ale i sety keramiky, klubíček, ságy knih...
• seznamy – baví mě psát si seznamy všeho druhu, od toho, co si mám sbalit na dovolenou, přes to, co bych ráda udělala, až skončí frmol v práci (dříve jsem si psala, co udělám, až odevzdám disertačku)... mám na to na blogu celý štítek. :-)
• Sherlocka Holmese – tak to je asi mým čtenářům dávno jasné, když o něm mám samostatnou rubriku (zde), přečetla jsem kompletní kánon (= díla od Conana Doyla), snažím se každoročně slavit jeho narozeniny 6. 1. a v nejrůznějších mých článcích je zmíněn skoro stokrát!
• sklo a sklárny: viz poznámka u hradů a zámků :-)
• sníh a podle staršího článku Co je úžasného na odklízení sněhu? i jeho odhazování
• stěhování a úklid, protože se vždy objeví něco nového a vede ke zefektivňování a vylepšování nového bydlení, kanceláře a pod.
• umělce všeho druhu: pravidelně jsem navštěvovala řemeslné trhy v Havlíčkově Brodě (2015, 2014, 2006, to, že jiné roky chybí, znamená jenom to, že jsem o nich nepsala/nestihla, ale možná jsem tam byla) a krajkářské trhy v Praze, Dny otevřených ateliérů na Vysočině i u Brna, ale ráda se mrknu i na nejrůznější výstavy malířů, sochařů a zejména lidí pracujících s textilem.
• Vánoce a psaní o nich: mám na blogu samostatný štítek, protože mě baví zkoumat různé tradice a zvyky. A taky psát každoroční vánoční deník o adventním období. Dělám to už od roku 2017! Hustý, tak ještě dvakrát a bude to deset let. Ale první nástřel jsem měla už v roce 2014, kdy jsem psala, jak trávíme Vánoce doma, ale to se nepočítá, když to není deník. 
• věšení prádla ven,
• vůně,
• zadarmo věci.

Miluju perlan

Nedávno jsem přemýšlela nad profesní deformací. Teď už bohužel nevím, v jakém kontextu, neboť přemýšlím nad spoustou nejrůznějších věcí, když nemusím řešit pracovní problémy. Myslela jsem, že jsem o tom psala článek na blog, ale zjevně ne, takže jsem téma nedohledala. Určitě se ale jednalo o nějaké pletení a pořád jsem váhala nad tím, jak to správně nazvat, neboť to nemůže být profesní deformace, když pletení není moje profese.

Nicméně jsem vystudovaná ekonomka a je to na mně občas vidět. Třeba teď jsem si procházela ceny perlanu a hledala na netu nejlevnější. Gigantické zásoby darovaných rolí mi totiž nějak podezřele začaly docházet a nerada bych se ocitla na suchu. 

Abyste byly v obraze, perlan je fantastická věc! Jedná se o netkanou textílii, která je z viskózy, takže ji můžete kompostovat (doufám, že se mi rozloží v nějakém rozumném čase). Vidíte, to je hned jedna z věcí, nad kterou přemýšlím, tak se rovnou zeptám AI, ať to mám vyřešené. Tak dle podmínek kompostování by to mělo být „v rozmezí několika týdnů až měsíců“. Paráda, tak si to představuju. Používám ho jako separační plenu do textilních plínek. Zatím to nemá moc velký efekt, protože tekuté hovínko je víceméně všude, ale až to budou bobky, mělo by se to prostě jen vyhodit, a bylo by hotovo. Taky s ním malé umývám zadek místo vlhčených ubrousků. Vyjde to levněji a nevyschne mi, vlhčím ho až před použitím. Na netu jsem dokonce četla, že to lidi používají jako hubku na okna nebo na nádobí. To si neumím moc představit, připadá mi, že by se trhal, možná bych to měla zkusit, když jsem zrovna nedávno áíčkovala (= googlila) ekologickou alternativu hubky na nádobí.

Našla jsem si několik různých perlanů a štvalo mě, že je nemůžu cenově porovnat, protože různě široké a dlouhé role s nejrůznějším počtem ústřižků mají samozřejmě prapodivné ceny. Tak jsem si vzala na pomoc Excel...

Perlan bez perforace

Detaily k výpočtům V prvních dvou sloupcích jsou zadané hodnoty z webu, stejně jako cena. Obsah se počítá jednoduše šířka krát délka v metrech a mám metry čtvereční. Když cenu vydělím počtem metrů čtverečních, získám cenu za jednotku a ta mě zajímá, protože s tím, jak perlan používám nepotřebuji žádné předem dané rozměry, stříhám si ho podle potřeby.

Perlan s perforací (útržky)

Perlan s útržky se samozřejmě snáz používá, stačí ho utrhnout. Ale jelikož pro mě zatím byly všechny útržky příliš velké a stejně jsem si je stříhala, tak mi přijde zbytečné platit skoro dvojnásobek za metr čtvereční. Jestli jsem se nesekla ve výpočtu. Převody jednotek nikdy nebyly zrovna mojí silnou stránkou.

A takhle vypadá – abyste viděli správnou velikost, tak jsem ho vyfotila s pantoflemi:

Víte, jak si normální lidi kupují čtverečky perlanu 21 cm x 24 cm?

Miluju myčku

I když to tak možná nevypadá pro ty, co mě znají, tak jsem nijak významně po myčce netoužila. Díky tomu, že jsem ji nikdy neměla doma ani v podnájmu, neuměla jsem zcela docenit, jak velký přínos a obohacení bude mít pro můj život. Samozřejmě mi bylo jasné, že je to velký pomocník a ušetří spoustu času. Zejména poté, co člověk nějakou dobu vařil a už v tu chvíli byl unavený z práce a pak ho jako odměna čeká mytí nádobí.

Svého času jsme to s bývalým přítelem dělali tak, že jsme měli vařící a mycí týdny. Už přesně nevím, jestli to bylo tak, že jeden týden vařím a myju nádobí já – co si kdo zašpiní, to si umyje, nebo tak, že jeden vaří a druhý myje. Každopádně první varianta je dost náročná a otravná na čas a únavu. Teď s otékajícíma kotníkama by to bylo zvlášť žůžo labůžo. Jenže zároveň to znamenalo, že další týden mám veget – nemusím plánovat, co budeme jíst, nemusím na to nakupovat, nestarám se o vaření, ani o mytí nádobí. Přiznám se, že mi tenhle systém trochu chybí. I když rozhodně nemůžu říct, že bych byla ta chudinka u plotny (i když se tak občas cítím) a manžel se flákal u televize s pivem (nemáme televizi a není na pivo). 

Každopádně myčka je skvělá věc, i když nás teď pořádně potrápila, protože odmítá běžet na solární elektrárnu a tedy víceméně zdarma. (Doopravdy zdarma to bude, až se elektrárna vrátí, což se možná nikdy nestane, těžko říct, ale spíš to bereme tak, že prachy do elektrárny už jsme dali a jsou nenávratně fuč. Každé její využívání je tedy zdarma či úspora. Říká ekonom, ha ha, ale socilogicky by to tak nějak myslím vyšlo. Proto se vám nevyplatí předplatit si v lednu společně s předsevzetími posilovnu. Lepší je, když ji máte platit každý měsíc a úplně nejlepší by bylo, kdybyste tam museli zajít s hotovostí nebo kartou, to už byste tam spíš zůstali a zacvičili si.)

Takže drobnou stížnost mám na to, že nám myčka neběží na solární elektrárnu, ale musíme si vždy přepnout na placenou elektřinu a to dokonce i tehdy, když máme plné baterky. Taky mám špatnou zkušenost s rychlým programem na půl hodiny. Asi třetinu nádobí mi nechal špinavou, což mě celkem naštvalo. Na druhou stranu mě ani moc nebaví, když si tady čvachtá dvě a půl hodiny. Připadá mi to docela dlouho. Za tu dobu bych ručně umyla mnohem víc nádobí, než kolik se ho do ní vejde. 

Ale zároveň si užívám, že zatímco se mi myje nádobí (a starý příšerně vrčící robotický vysavač luxuje ložnici), já můžu krmit kozy, nebo psát blog. Nebo se slunit na zahrádce – ha ha ha, na to teď na mateřský vážně nemám čas. Ale kdybych měla, mohla bych. A to se taky počítá.

A navíc si pamatuju, jak tatínek nejlepší kámošky říkal, že to ušetří vodu. A možná i elektřinu za ohřívání té vody? Ale to už je pár let, tak to snad platí pořád. I když ušetření elektřiny na ohřev vody mě moc nebere, protože to ohřívá ten solár.

(psáno v červnu 2025)

Gurmánské zážitky

Úvodní strana k tématu v Kreativu

V minulém článku I Angelika občas potřebuje trochu inspirace na léto jsem vám slíbila, že se blíže podíváme na téma číslo 8 z letního speciálního Kreativu: na jídlo a gurmánské zážitky. Začínám takhle od konce, protože tohle téma ve mně rezonuje, což mi připadá celkem vtipné, když se nad tím víc zamyslím, vařím v podstatě nerada! 

Abych to uvedla na pravou míru: ráda peču sladkosti, případně i pečená jídla mě baví. A taky miluju experimenty všeho druhu, jak ostatně můžete sem tam vidět na mém blogu Angelika vaří. Ale stát u plotny, to neeee.

Nicméně v poslední době jsem se do vaření docela dost pustila. Ono mi tak trochu ani nic moc jiného nezbývá, když jsem teď pořád doma, na jídlo si není kam zajít (i v práci, to nestálo právě málo – obědy kolem 150 Kč bez polévky) a celé dny člověk nemůže jíst jenom studénku. Na druhou stranu: napůjčovala jsem si kuchařky, nějaké mám z dřívějška a internet je taky plný zajímavých věcí, takže sem tam jsem z vaření i nadšená, protože to patří k rozšiřování obzorů a objevování něčeho nového. Ostatně, jak jsem se rozšoupla můžete zaznamenat i z mých posledních tak trochu deníkových článků:

• Víkend s mámou
• Jeden den na mateřské ještě bez dítěte
• Další den na mateřské ještě bez dítěte
• Nesouvislý deník z mateřské (2025), 1. část
• Nesouvislý deník z mateřské (2025), 2. část

Mojí specializací je teď hlavně jehněčí (máme v mrazáku z loňské výměny za kozu) a kozí maso a různé marmelády, popřípadě produkty z mléka či vajec, protože jsou to suroviny, ke kterým mám velice dobrý přístup, i když nejezdím na nákupy.

Miluju citrony

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si to uvědomila. Nebo připustila. Proč by měl někdo milovat citrony? Jsou kyselé a v podstatě nejedlé. 

Ale jde s nimi tolik kouzlit!

V květnu jsem upekla citronový koláč podle Kristýny Červínové.

Koláč vcelku

... a když jsme se mu podívali na zoubek

V červnu jsem udělala citronovou marmeládu podle Blanky Milfaitové.

A na mém blogu o vaření najdete hned několik receptů, do kterých můžete citrony využít. Rozhodně doporučuju:

• klasickou zálivku na salát – pojmenovala jsem ji tak, protože jsme ji doma používali do všech možných zeleninových salátů. A já ji mám ráda. Je krásně vyvážená. I když poslední dobou (těhotenství) ji mám ráda i méně vyváženou na mamky styl a trochu kyselejší.
• nakládané citrony v soli – využijete například na špagety s nakládanými citrony (= uvaříte špagety, přidáte nakrájené citrony a můžete i nějaký sýr, abyste měli bílkoviny a něco zelného = pažitka, rýmovník, nebo červeného = naložená paprika, aby to mělo krásné barvy),
• kuře na citronech,
• likér limoncello má hned několik vlastních článků: 
• Deník mého limoncella, 
• Limoncello 2. varianta,
• Limoncello (varianta 3 a 4),
• citrónový koláč

Taky existuje citronový pepř, ale ten si nevyrábím, mám ho koupený. Citron se vám dále hodí do:

• hummusu,
• celerová kaše s kapary a se špekem.

A teď mi řekněte, že to není trochu víc, než jste od něj čekali!

Miluju Sherlocka Holmese

Rozečtená kniha

Sotva jsem se objevila u rodičů, táta se na mě vytasil s knihou Sherlock Holmes a příležitostní malí detektivové z Baker street: Pád úžasných akrobatů Zalindových od Tracy Mackové a Michaela Citrina. Pohrávala jsem si s myšlenkou, jestli bych ji stihla za víkend přečíst, ale protože jsem měla i dost jiných plánů, nakonec jsem to vzdala a rozhodla se, že si ji půjčím v Praze.

Z anglického originálu Sherlock Holmes and the Baker Street Irregulars: Casebook N^o 1: The Fall of the Amazing Zalindas, vydaného nakladatelstvím Orchard Books (Scholastic Group) v New Yorku roku 2006, přeložila Lucie Matějková. Vydala Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, Nádražní 32, 150 00 Praha 5, roku 2009 jako svou 4918. publikaci. Počet stran 248. ISBN 978-80-242-2547-0.

Ale pozor, tím to nekončí, série má ještě další díly:

• Sherlock Holmes a příležitostní malí detektivové z Baker street: Záhada zhmotnělého muže
• Sherlock Holmes a příležitostní malí detektivové z Baker street: Hledá se Watson
• Sherlock Holmes a příležitostní malí detektivové z Baker Street: Poslední střet (***)

A víte, co je největší fór? Že ten poslední jsem už četla!

Miluju pletení na veřejnosti

Každoročně se druhou červnovou sobotu koná po celém světě akce Světový den pletení na veřejném prostranství (World Wide Knit in Public Day). O jeho vzniku jsem psala v článku zde, takže to nebudu zbytečně opakovat. Rok předtím jsem o něm psala zde. Ale docela se divím, že tu nemám žádné další články. Chodím na něj celkem pravidelně. Akorát o něm asi zapomínám psát.

Příští týden snad zase půjdu.

21. května: Mezinárodní den čaje

V roce 2019 vyzvalo valné shromáždění OSN ke každoročnímu slavení Mezinárodního dne čaje, takže ho slavíme teprve 4 roky, zatímco v zemích produkujících čaj se slaví už od roku 2005. „Cílem Mezinárodního dne čaje je zvýšit povědomí o dlouhé historii a hlubokém kulturním a ekonomickém významu čaje na celém světě.“ Dále také propagovat a podporovat společné akce k realizaci aktivit ve prospěch udržitelné produkce a spotřeby čaje a zvyšovat povědomí o jeho významu v boji proti hladu a chudobě. [1] Výroba a zpracování čaje představuje hlavní zdroj obživy pro miliony rodin v rozvojových zemích. Čaj může hrát významnou roli v rozvoji venkova, snižování chudoby a zajišťování potravin v rozvojových zemích, protože je jednou z nejdůležitějších tržních plodin. Konzumace čaje může přinést zdravotní výhody a pohodu díky protizánětlivým, antioxidačním účinkům nápoje a účinkům na hubnutí. V mnoha společnostech má také kulturní význam. [2]

Čaj je nápoj vyrobený z listů čajovníku (Camellia sinesis) [2], správně se nápoje připravené z jiných rostlin (rooibos, honeybush, lapacho, maté atp.) nazývají nečaje či nálevy/odvary/výluhy (kořeněné, bylinkové a ovocné). Protože Číňané drželi informace o pěstování a výrobě čaje v tajnosti, Evropané si dříve mysleli, že existují dva čajovníky: zelený a černý. Teprve později se zjistilo, že jde o jediný strom. Velice podobné je to například s olivami, u nich si také mnoho lidí myslí, že zelené rostou na jiných stromech než černé. Přitom jsou pouze nezralé.

Čaj lze rozdělovat podle mnoha hledisek. Například podle země původu, plantáže, nadmořské výšky, kvality, doby sklizně atd. Dalším možným hlediskem je rozdělení čajů podle barvy. Běžně [3] se čaje rozdělují na černý (v Číně a Japonsku označovaný červený), zelený, oolong (žlutozelený nebo modrozelený) a bílý. Uvádí, že žlutým čajem bývají označovány tzv. císařské čaje, tedy čaje, které se odváděli císaři jako daň. Do kategorie tmavých čajů řadí Pchu-er.

Rozdíl mezi černým a zeleným čajem je způsoben procesem zpracování. při zpracování čajových lístků dochází k oxidaci, ale v praxi se běžně nesprávně používá pojem fermentace (= kvašení). Když k oxidaci dojde, získáme černý čaj, pokud nikoliv máme zelený. Logicky u oolongu byla přerušena. [3]

„Den čaje však neznamená, že bychom měli oslavovat samotné pití čaje, ale pozornost je zaměřena na pracovníky v čajovém průmyslu, bez kterých by se producenti čaje neobešli, ale kteří mnohdy pracují v nevyhovujících podmínkách.“ [5]

Tipy, jak oslavit Mezinárodní den čaje [4]

• Připravte si čaj, který si vychutnáte v klidu sami. 
• Vyzkoušejte nový druh čaje. Nejlépe sypaného, fairtradeového a bio. Věnujte pozornost tomu, jak vaše oblíbená značka čaj zpracovává. Ověřte si, že tato značka podporuje fair trade, zodpovědné zemědělství a bio pěstování. Pokud zjistíte, že vaší oblíbené značce jsou tato témata lhostejná, přejděte na jinou.
• Udělejte si doma speciální čajovou oslavu.
• Zajděte s partnerem nebo přáteli na lahodný šálek čaje přímo do čajovny.
• Vyzkoušejte si v čajovně některý z čajových rituálů.
• Navštivte degustační čajový workshop.
• Přečtěte si zajímavou knížku o čaji. Mohu doporučit například: Thomovi: Příběh čaje. Kundera: Piju čaj. Všechny čaje Číny. Cesta čaje Dilmah.

Zdroje:
[1] Mezinárodní den čaje. Wikipedie, https://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_den_%C4%8Daje, 11. 4. 2024, cit. 20. 5. 2024
[2] International Tea Day 21 May. United Nations. https://www.un.org/en/observances/tea-day, cit. 20. 5. 2024
[3] THOMOVI, SOŇA, ZDENĚK A MICHAL. Příběh čaje. 1. vyd. Praha 3: nakladatelství Argo, 2002. 400 s. ISBN 80-7203-447-2.
[4] Mezinárodní den čaje. Dárkoviny.cz. https://www.darkoviny.cz/mezinarodni-den-caje, cit. 20. 5. 2024
[5] Slavíme mezinárodní den čaje. Matcha tea. https://www.matchatea.bio/blog/mezinarodni-den-caje/, 14.12.2018, cit. 20. 5. 2024

Miluju Florentýnu

Přišel čas to přiznat. Miluju Florentýnu. Ne jen její recepty, které můžete najít hned v několika jejích knihách, ale i její články a celkově způsob vyjadřování. Poučuje, vysvětluje a ukazuje s takovou laskavostí, že to vůbec nezní jako poučování. Vlastně je docela zábava její recepty a zkušenosti  i číst z pohledu slohového

A co jsem podle ní vyzkoušela a nadchlo mě to?

• Kuřecí křídla, kde vám vysvětlí, jak je správně naporcovat a použít, aby se vám celá upekla a přitom část nespálila.
• Rajčatovou polévku, kterou si od té doby pořád dělám. A mám ji náramně ráda.
• Teplý čočkový salát s pečenou dýní a balkánským sýrem měla před časem v časopise ČD pro Vás.
• Aktuálně mám největší radost ze svatomartinských rohlíčků, které jsem pekla do práce na sv. Martina, protože se tam tak nějak střídáme a občas něco přineseme. Byly tak luxusně jemné a hebké. Jsou lepší než jen kynuté od babičky díky triku s překládáním. Prostě musíte upéct a ochutnat. Slovy to popsat nejde. Překvapivě byly famózní i druhý a třetí den, ne jen teplé. 

Chutnali mnohem líp, než vypadaly ;-)

A jak jsem byla z těch rohlíčků celá unešená, napsala jsem autorce děkovný vzkaz pod článek:

Text jsem nestihla přečíst, potřebovala jsem něco upéct do práce. Časově trochu náročnější kvůli kynutí a postupnému pečení dvou várek. Ale ta chuť. Ta chuť! Už jsem psala, že chutnají skvěle? Slovy kolegyně famózně. Však taky když chci mít jistotu, že recept vyjde, beru recept od tebe. Florentýna = záruka kvality.

A dodatečně díky za recept v časopise ČD pro Vás díky kterému jsme tě objevili. A taky díky za všechny potenciální dcery, které máš, i když já už jsem trochu přestárlá, protože nám výborně radíš a pomáháš, co s čím kombinovat, jak zpracovat a rozporcovat kuře.

Takže moc děkuji za vše a ať se ti daří.

Zareagovala srdíčky v komentáři.

Hledání receptu nyní začínám zadáním suroviny nebo požadovaného jídla do Googlu a za to napíšu Florentýna. A čekám, jestli z toho něco bude. ;-) Jediné, co mě trochu mrzí, že jsem nenašla žádné recepty na husy, krůty a kozy, které chováme. A ani na divočinu. Nějaký vychytaný recept na bažanta by se taky hodil.

A jen na okraj poznamenám, že mám v knihovně objednanou Vánoční kuchařku pro dceru!

So 26. 11. 2022, pečeníčko

Původně jsem měla v plánu, že... znáte mě, na 48 hodinový víkend jsem si naplánovala akce tak na 30 hodin, ale spánek mezi nimi není. Respektive, já si neplánovala čas, jen aktivity. Tak třeba ranní pečení je víceméně hotové o půl jedné odpoledne. A navíc ne s výsledkem, jaký bych si představovala. Myslela jsem, že udělám sváteční oběd, když se mi manžel vrací z práce.

Dýňová polévka se smetanou, vanilkou a medem. Tu miluju a je výtečná. A doufám, že se povedla. Ještě jsem ji neochutnala. Ale základ jsem dělala už včera. Manžel není zase takový fanda polévek, ale někdo ty dýně zbaštit musí, ne?

Kapustičkový salát – máme úrodu kapustiček navzdory našemu marnému boji s molicemi, housenkami bělásků a vlastně veškerou havětí žeroucí listy těchto rostlinek. Tak ten ještě není hotový, i když se mi zdá, že se mi podařilo kapustičku udělat tak akorát.

K salátu měly být nivové muffiny, které mě příjemně překvapily tím, že se povedly. Už když jsem je pekla, říkala jsem si, že se chci stát muffinovou královnou! Miluju to dělání těsta. Sypká hmota, tekutá hmota, tekutou nalít do sypké, rychle zamíchat, kydnout do forem a těšit se na výsledek! Jo a dala jsem do nich středomořské koření, které jsem si dovezla z Itálie. Nááádherně voní! Je to oregáno, bazalka, pepř, máta, tymián a česnek.

Kapustičky a sýrové muffiny

A jako dezert jsem si vymyslela skořicové šneky. Od Florentýny, stejně jako kapustičky. Kolegyně v práci – Kris – totiž dělá úplně senzační. Musím ji požádat o recept. A tajný trik je: přelití smetanou po upečení. Nebo před? Teď si nejsem jistá. Každopádně celý kancl miluje Kris, její skořicové šneky a taky nejrůznější dorty. Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych chtěla dělat věci tak, jak se mají. Na co se babrat se skořicovými šneky, když můžu použít zajímavější koření, se kterým bych si jinak neporadila. Tonkové fazole. Věnovala jsem se jim v samostatném článku ve čtvrtek.

Ale musím říct, že tentokrát mě recept nějak zklamal. :-( Těsto se rozhodně nestalo „hebkým, hladkým a nelepivým“, bylo to spíš odporně lepivé svinstvo, které se časem stalo méně lepivým, ale stejně drželo na rukou, vařečce i lžíci tak příšerně, že jsem ho do formy dostala jen díky tomu, že se na ni přilepilo také! 

Těsto s oříškovým krémem

Nevím, kde a zda jsem udělala chybu, ale pocítila jsem lehké zklamání. To se musí stát zrovna teď, když pro vás mám na 5. prosince naplánovaný začátek nového seriálu s názvem Miluju... ale moc se netěšte, články plánuji jen jednou měsíčně. A nejspíš trochu náhodně, protože kdyby měli být v konkrétní den, třeba každého 3. nebo 7., mohlo by se stát, že to už zrovna bude čtvrtek, nebo tam budu mít naplánovaný nějaký jiný článek, třeba z dovolené. Ale každopádně se náramně těším na tvorbu nového speciálu. A ne tak časově náročného. I když teď mám třeba „na statku“ připraveno už na celý prosinec. A pořád bych měla co psát!

Málem bych zapomněla, recepty najdete zde:

• dýňová polévka na sladko, s vanilkou (lze podávat místo pudinku): https://www.apetitonline.cz/recept/dynova-polevka-s-vanilkou
• kapustičkový salát: https://www.kucharkaprodceru.cz/ruzickova-kapusta-recept/
• sýrové muffiny: https://www.apetitonline.cz/recept/syrovo-olivove-piknikove-muffiny
• skořicové šneky: https://www.kucharkaprodceru.cz/skoricove-sneky/

Miluju ten pocit, že je všechno hotové!

Sedím u notebooku a rychle klepu tenhle článek do klávesnice. Potřebuju to napsat dřív, než přijede manžel a pojedeme spolu na oběd ke švagrové. Pekla naši husu a dělala k ní karlovarský knedlík! To hlavní ale je, že jsem dneska stihla parádně uklidit kuchyň a ještě upéct dýňový koláč. A taky se nalíčit a natočit si vlasy. O la lá.

A teď si užívám ten zcela neobvyklý pocit, protože většinu času mi nejrůznější – pracovní i soukromé – úkoly přibývají rychleji, než je stíhám odbavovat. A tohle je téměř jedinečný a dost překvapivý zážitek. Mít všechno hotovo! Všechno naplánovaného samozřejmě. Ale i tak. Takový klid a mír v duši... chtěla bych to častěji.

Podle krátkosti článku můžete poznat, že jsem ho dopsat nestihla, protože bych tu náladu rozhodně popsala víc. 

Ale husička byla senzační, a když jsem pak ochutnala ještě jatýrka... mmm, musím si na ně od tchyně vzít recept. (A zvyknout si, že se to píše s krátkým y.) Ale moje svatomartinské koláčky mi chutnaly víc než ty švagrové. ;-)

Miluju papír

O víkendu mám zálusk na Papírfest, o kterém mi řekla kamarádka, zakladatelka a spolumajitelka papírnictví Printintin (ten název opravdu nesnáším, přijdu si jako když koktám, ale věci mají krásné). Potěšilo mě, že vstupný je jen dvacka, takže možná vylákám i sousedovic děti, které mám docela ráda. Vždycky mě překvapí, jak může být desetileté dítě dospělé a zodpovědné.

Ale abych se vrátila zpátky k názvu dnešního článku: Miluju papír! Papírnictví byly moje nejoblíbenější obchody dlouho, předlouho. Vlastně do té doby, než jsem propadla klubíčkové vášni (žije jich s námi asi tisíc) a taky látkové, i když do té šicí se zatím jenom dostávám.

Když jsem byla malá, rozuměj v pubertě, milovala jsem prohrabávání dopisních papírů v našem malém papírnictví. Ještě že tenkrát nebyl internet, to bych si zoufala. Tolik krásných věcí, které nemůžu mít. A které nemůžu nikdy stihnout popsat! Ani dopisy kamarádce ze základky, a to jsme si psaly několikrát týdně. Už ani nevím, kdy jsem naposledy dostala dopis. Dnes se to zdá tak nemoderní. A pomalé. A kdy jsem nějaký poslala? To bude tak čtyři roky zpátky jednomu dobrému příteli na Slovensko.

Ale jinak, však víte. Kreslím si na papír a Anička z Printintinu říkala, že je to lepší než do tabletu, že to tam sice můžete upravovat (to je mi taky jasné), ale že to nemá tu atmosféru. Jo, jako deník psaný do počítače! Naprosto chápu. Jen je otázka, jestli ho pak píšu na ten papír...

A ještě jednu malou koincidenci na závěr. Jen připomínám, že za koincidence jsou považovány podezřelé shody náhod, psala jsem o tom na Čarodějce, mém nejméně využívaném blogu. Když si totiž k většině otázek můžete najít vědecké výzkumy, moc vám té ezoteriky nezbude. Každopádně na Papírfestu mezi více než čtyřiceti vystavovateli najdete i Divokou tužku. Náhodou jsem pak zabloudila na seznam své četby a tam objevila Tajemnou ponožku 2022 od Vlněných sester. Jedná se o swap (= výměnu) upletených ponožek. My si takhle v práci hrajeme na Secreat Santu, kdy si každý vylosujeme někoho, koho máme obdarovat. Ale abych zase neodbočovala. Logo téhle hry nakreslila právě Divoká tužka. Zvláštní náhoda, ne?

P. S.: O tom, že miluju papírnictví, už jsem psala tady. Kdybyste se chtěli mrknout na trochu starší článek z roku 2013.

Doručování adventního kalendáře 2021

Zavřený kalendář

Už jsem vám říkala, že miluju adventní kalendáře?

Jo. Asi milionkrát!

Jak jsem letos pořád přemýšlela a přemýšlela, čím obdaruji svého drahého a do jakého originálního adventního kalendáře to dám, tak než jsem se nadála, byl už advent. Vlastně nebyl, ale já si myslela, že je, protože mě zmátla ta „první adventní neděle“. Takže jsem nakonec nekoupila nic. 

Ale vymyslela jsem si adventní kalendář pro sebe. To je taky důležitý! A rozhodla se, že se podělím s manželem. Nenápadně jsem jednou nadhodila, jestli pro mě má nějaký adventní kalendář. Sice už by mohl znát mou zálibu ve Vánocích, zdobení a všech takovýchhle ptákovinkách, které běžně chtějí především děti, ale jak říká kamarádka, mužům se nemá naznačovat, ale rovnou říct. A takhle to bylo ideální. Dostala jsem přesně takový, jaký jsem chtěla. Od Mixit.

Jenom málem nepřišel včas. Vlastně to bylo docela dost adrenalinu! Nechávám si posílat balíčky do práce, protože je tam vždycky někdo vyzvedne na patřičném oddělení. A já nemůžu být mezi 14 a 16 doma k vyzvednutí. 

Můj balíček byl předán dopravci 22. 11., aspoň tak mi to napsali z Mixitu. Tentýž den mi napsali ze Zásilkovny, že převzali můj balíček. Když mi pán o dva dny později volal, že mi doveze zásilku, požádala jsem ho, aby mi ji nechal na příslušném oddělení. Netvářil se moc nadšeně, ale neuměla jsem si představit, že by si myslel, že se s tím budu tahat v ruce. Potřebovala jsem si od kluků půjčit vozík. Jenže na něm zrovna byly věci z inventury, které musíme s kolegyní vyřadit, až se vrátí po nemoci, protože já zatím neznám správný administrativní postup.

Tak trochu jsem čekala, že kluky napadne nabídnout mi pomoc, když vidí, že nemůžu použít vozík a evidentně je to těžké, ale nechtěla jsem je o to žádat, když to není pracovní, ale soukromá věc. (viz výše: Musíte si říct, když něco chcete, ne čekat, že to někomu dojde.)

Když jsem si přišla pro balíček, překvapilo mě, že je jen jeden. A ještě ke všemu taková obyčejná krabice. Počkat, nemělo toho být víc? Připadala jsem si jako malé dítě zklamané u vánočního stromečku, když nedostalo to, na co čekalo. S pocitem lehké trapnosti jsem se ptala paní vydávající balíčky: „Nemám tu ještě jeden? Asi by jich mělo být víc.“ Souhlasila, že ji překvapilo, když ji pán při předávání upozornil, že to je těžké. No, to teda nebylo, v pohodě jsem to odnesla v ruce. 

Trnula jsem strachy, co se s částí mojí objednávky stalo. Nikde jsem nedostala žádné info, že by nebyly na skladě, nebo doručeny věci, které jsem si objednala. Platila jsem předem nemalou částku a dostala jen polovinu. Můžu to nějak dokázat, když jsem si to nepřevzala osobně? 

Taky už jsem slyšela, jak si balíček někdo v klidu převzal a podepsal za tu paní, která je přejímá, v době její dovolené. Takže... mohl by ho mít někdo úplně jiný? Na druhou stranu, kdo by kradl zrní? Ještě by se dalo pochopit, že by to stálo za to mít ostudu, kdyby to byly šperky od Swarovskiho. 

Kolegyně mi nabídla, že by se mohla pokusit na kamerách zjistit, kolik balíčků chlápek přinesl a kde je předal. Bylo to od ní moc šlechetné, ale nebyla jsem si jistá, jestli by jí to nemohlo přinést nějaké problémy. 

Hned jsem napsala do firmy. Odpověděli se zpožděním, ale omluvou. Mezitím jsem měla nervy, ale informovala mě společnost Wedo, že přijala moji zásilku od společnosti Zásilkovna a že ji bude doručovat. Jelikož jsem si nic dalšího neobjednávala, začala jsem doufat, že je to ta správná věc a už se i těšila, že se všechno samo vyřeší a dobře dopadne. To mi psali v pátek 24. 11. Že se můžu těšit a budou doručovat v následujících dnech. 

Čtvrtek 30. 11. taky patří mezi následující dny, k tomu se asi nedá nic říct. Ale že mi napíšou ve 12:42, že budou zásilku doručovat dnes mezi 14 a 17 hodinou mi přijde trochu blbé. Jasně, když jsem stejně v práci, můžeme mi to být jedno, ale děsí mě představa, že si kvůli tomu beru dovolenou a stejně to sdělení začíná (kurýr) „Udělá maximum pro to, aby Vám ji doručil...“

Nakonec vše klaplo. Mám, co jsem si objednala, a můžu každý den otvírat okýnka. Nebo spíš krabičky.

Otevřený kalendář

Adventní kalendář na blogu o tvorbě

Letošní adventní kalendář najdete na mém blogu o tvorbě: Angeliky tvorba, protože bude trochu tvořivý, trochu inspirativní a bude se snažit být veselý a probouzet štěstí i ve vás. Budete-li mít chuť, najdete v něm i pár cvičení na vlastní tvorbu. Myslím, že stojí za to to zkusit. A nebojte, ruce si při tom neumažete. 

A začínáme už v neděli, protože tahle (28. 11. 2021) bude první adventní (železná). Tak si nezapomeňte vyrobit nebo koupit adventní věnec včas.

Ve středu se zde objeví vánoční rozcestník, abyste se lépe zorientovali v mých dřívějších vánočních článcích, které by vám mohly přinést inspiraci do tohoto období.

Felix

Naše kotě. Teď už skoro roční. A taky poslední, protože na podzim jsme nechali Macíka (kočka) vykastrovat. Psala jsem o tom tady.

Felix je stejně jako František (o něm více zde) synem kočky jménem Macík. František se narodil v roce 2019 a Felix vloni. Říkala jsem si, že bude pěkné, když budou mít oba jméno od F. U čistokrevných zvířátek se to taky dělá, ale musí být myslím z jednoho vrhu.

Než jsem se dostala k napsání článku, trochu mi vyrostl. Ale fotky jdou použít i tak. Začátek byl náročný. Nejprve hledání koťátek, viz moje haiku:

Naše kočka už 

projde bránou na žrádlo.

Hledej koťátka!

Koťátka jsem našla, resp. kočka mi je ukázala. V chlívku u koz. Ptáte se, jak mi je mohla ukázat? No, po kočičím způsobu. Udělala pár kroků směrem k chlívku, pak se na mě otočila a významně se podívala, možná i mňoukla. Zase udělala pár kroků, podívala se na chlívek, pak na mě...

A ano, to vedle je kozí bobek. Tak takhle malinká byla. Vypadala jako dvě pruhovaná divoká prasátka. Chodila jsem se na ně opatrně dívat, abych kočku nevyplašila. Ale žádný stres, evidentně jsem jí nevadila. 

Asi po dvou dnech od objevu koťátek jsem ráno zjistila, že jedno možná nežije. Připadalo mi, že nedýchá, což nešlo z výšky a potmě dost dobře poznat, ale když po něm to druhé bez ostychu šlapalo a tohle se neprobudilo, nezavrtělo, ani nezakňouralo, šla jsem to obrečet domů. Když jsem se vrátila, ležela tam z něj už jenom hlavička. Předpokládám, že kočka snědla zbytek. Brr, příroda je na měšťáka někdy moc drsná.

Ale život šel dál. Na začátku května jsem si dodala odvahy a vzala si kotě do ruky! Naprosto boží. Je heboučké a hned začne mňoukat, to přiběhne kočka a kontroluje, co s ním dělám. Tuhle metodu jsem pak aplikovala na přivolání kočky do chlívku před tím, než tam zaženu a zavřu kozy. Kočka by se tam pak nedostala a kotě by muselo být celou noc samo.

Macík byla super máma! Hezky se o malýho broučka starala. Akorát jednou potřebovala moji pomoc. To, když si udělali výlet ke stodole, a slepice začalo náramně zajímat, co je to tam za tvorečka, a jestli by se nedal sezobnout. 

Kdo nemá moc zkušeností se slepicemi (jako třeba já, holka z menšího města), tak by si řekl, že to je v pohodě, ale slepice jakmile do něčeho klovnout a začne tomu téct krev, třeba i jiné slepici, tak ji uklovou k smrti, jsou to totiž masožravci (teda oficiálně všežravci), ale tohle je nějak tajemně láká.

Kočička výhružně stáhla uši, syčela... ale zvědavé slepice se slézaly do kroužku a čím dál víc si troufaly přibližovat. Byla jsem zvědavá, jak to kočka vyřeší, ale zdraví mrňouska pro mě bylo přednější, takže jsem ho nakonec vzala do náruče, rozehnala slepice a ukázala kočičce, ať mě následuje ze slepičího dvorku pryč, kde jsem jí koťátko zase vrátila. Připadalo mi, že se na mě dívala vděčně.

Felix byl s těma svýma modrýma očima naprosto k sežrání. Sladký mourovatý kotě. Pak na něj přišla taková trochu zlobící léta, kdy začal kousat a škrábat a hrozně si se mnou chtěl hrát. Chyběl mu bráška, tak se to dalo čekat. 

Jednou jsem ho našla, jak sladce spinká s maminkou. Takoví milounce přitulení k sobě na zahradě v trávě. A pak jsem si všimla, že na mě kočka kouká ze dvora. Úplně ve mně hrklo, když mi došlo, že Felix spinká přitulený k Frantovi. U nás se vždycky říkalo, že dospělí kocouři, zabíjejí (a snad i žerou) mláďátka, aby neměli konkurenci. Nezbylo než doufat, že kočka ví, co dělá. No, Franta to evidentně jako konkurenci nebral, dokonce si spolu brzy začali hrát. 

Zpočátku jsem myslela, že Felixe někomu darujeme, ale byl tak sladkej a byl Covid-19, takže se nikam moc nechodilo. A já si ho samozřejmě zamilovala. Koťátko takhle od malička jsem nikdy neměla.

Pak měl jednu dobu takovou hranatější hlavu a ne moc krásný výraz, ale stejně to byl můj brouček.

Teď za mnou běhá jako pejsek. O víkendu mi vlezl oknem do domu, kam kočky běžně nebereme. Protože jsem větrala oknem v ložnici a nechtěla jsem, aby se mi schoval třeba pod postel, vzala jsem ho do kuchyně a nechala ho tam šmejdit. Dost mě překvapilo, když šel radši se mnou zase ven, než aby zůstal doma v teple sám.

Abyste měli něco aktuálnějšího, tak zveřejňuji fotku z devátého ledna letošního roku. Zima není právě ideální na focení koček, moc si totiž na sníh nepotrpí, ale takhle aspoň víte, jak Felix vyrostl. Zatím je docela drobek. Hlavně proti Frantovi. Ale v jídle je největší divoch: hrozně se vrhá na lidské jídlo (zbytky masa, olej, máslo, cokoliv), vrčí a všechny ostatní bije, sotva se trochu přiblíží. 

Seznam věcí, které chci namalovat

Co se týče kreslení/malování mám určitou představu, co bych chtěla vytvořit. Miluju série, ale nemám dostatek trpělivosti, nebo spíš sebekázně na to, abych se nutila dodělávat něco, co už mi nedává smysl, takže jsem se rozhodla, nebo spíš mám představu, že bych tvořila minisérie obrázků, které by spolu ladily a měly spolu něco společného, nebo jen tak pro cvik. 

Třeba inspirace stejným umělcem:

• Arnold Peter Weisz-Kubínčan (1898–1945): na letní dovolené jsme ho viděli na výstavě Umelcova (ťažká) batožina. 
• Jan Zrzavý: zajímavý styl obrázků,
• Marie Brožová: mnou obdivovaná pastelkářka, miluju její obrazy plné barev a snů (a koček!)
• Kaffe Fassett: designuje látky, ale šel by podle toho namalovat obraz
• Hana Danková: krátkodobě moje lektorka kreslení pravou mozkovou hemisférou pastelkama
• Jitka Koláčková: lektorka na kurzu olejomalby

Ale může se jednat i o tematickou sérii:

• u nás na statku: mám v plánu namalovat různé části/střípky z našeho života na venkově, např. kozy, kočky (Macík má úplně jiný výraz než Franta nebo Felix, i barvou se liší, i když jen nepatrně),
• panenky Santoro Gorjuss, třeba i s nějakým vlastním doplňkem (např. v hakamě a seiza posezu),
• krajinky od ...
• portrétů přátel jako měla Lenka Láskorádová (v knize!).

A taky encyklopedii základních zentanglových vzorů. Abych si nemusela pouštět počítač a složitě je hledat, když je chci malovat.

Projít celou knihu Kreslení pravou mozkovou hemisférou a nakreslit všechno, co v ní je.

Naučit se malovat se suchým pastelem a dodělat máky (rozdělané zde) a ovce v zimě (rozdělané najdete zde).

Naučit se malovat akvarelovými pastelkami.

Doplnit Inktober 2019. Nakreslit Inktober 2020 a Inktober 52 (2020).

Ženy v běhu (*****)

Film mi doporučila kolegyně z práce a já si naplánovala, že si ho někdy pustíme s přítelem, ale potřebovala jsem uvolnit jehlice ze šátku Ley Lines od Joji Locatelli (psala jsem o něm zde) na šátek Unda od Lesley Anne Robinson, který plánuji jako dárek k Vánocům, takže už je na čase začít. 

Bylo to boží! Pět hvězdiček dávám málokdy, můžete se podívat na můj seznam Recenze filmů. 

Skvělý film pro ženy, když jsou doma večer samy. Ale myslím, že by se to mohlo líbit i chlapům, i když je to „taková romanťárna“. Některý hlášky mi tam přišly senzační:

Táta na dceru: „Ahoj. Co ti to tady bučí?“ 
Dcera s ukázáním do okna protějšího domu (aneb Co dělat v době koronaviru – hrát maňáskové divadlo o zvířátkách z okna lidem, kteří bydlí naproti): „Svobodná kráva.“

„Ty máš mluvící skříň.“
„Hm? Včera ještě nemluvila.“

A co na to ČSFD? 72 % rozhodně není špatný. To se výjimečně i shodneme na dobrém filmu. Taky tam hrají samí lepší: Zlata Adamovská, Tereza Kostková, Veronika Khek Kubařová, Jenovéfa Boková, Ondřej Vetchý, Vladimír Polívka, Martin Hofmann, Samuel Gyertyák, Michaela Sodomková, David Kraus, Petr Vondráček, Ondřej Malý, Bolek Polívka, Míra Nosek, Antonín Kracík, Aron Vetchý, Martin Uhlíř. 

A o čem že to je? To takhle byli šťastní manželé Jindřich (Bolek Polívka) a Věra (Zlata Adamovská vypadá fakt dobře. Je jí 61 let, ale kočka.) a podnikali spolu různý věci (například se naučil plést, aby jí udělal teplé ponožky)... a v tu chvíli jsem si říkala, proč takhle nemůže být celý film. Celou hodinu a půl ta manželská pohoda, když děti vypadnou z domu a všechno je jenom hezký. Proč musí být ve filmu vždycky něco špatnýho? Člověk hned ví, že má čekat, že přijde něco, co to jejich krásné manželství zkazí... Ale v tomhle filmu to tak vlastně nebylo. Životem Věry i jejích třech dcer se sice provlékly nějaké špatné věci, ale celkově měl film spíš pozitivní vyznění. A to se mi moc líbilo. U českého filmu je to super novinka. Takový a la francouzský nebo italský styl. Něco se děje, je to vtipný, ale přitom ne laciný a všechno je relativně hezký, žádná rána pod pás divákovi, abyste nebyli tak spokojení. Ne, pohodovka pro krásný večer. Drobným nedostatkem je, že se dá děj dost dobře uhodnout, se všemi detaily – kdo s kým a kdy skončí a jak se to ještě vyvine, ale stejně to bylo príma. Třeba takový hledání písmenek v polívce, abyste mohli složit slovo hovno a kdo ho bude mít první vyhrál, mě dostalo. O výuce syna nandávat kondom už ani nemůžu psát, jak se směju ještě teď.

Vladimír Polívka se tady kromě toho pepřáku a prvního setkání vytáhnul. Ta nesmělost a slušňáckost mu sluší, ale úplnýho troubu z něj dělat neměli.

Trochu mám problém s Martinem Hofmannem, protože pro mě je to pořád ten Luděk ze seriálu Most!

P. S.: A za tři měsíce není problém natrénovat na desetikilometrový běh. Dokonce mám doma knížku, kde vás za sto dní chtějí připravit na celý maraton.