Jeden den na mateřské ještě bez dítěte

Už nějakou dobu přemýšlím, co se děje každý den, že vůbec nemám čas na sebe. Nějaké to pleteníčko, šitíčko, malováníčko a psaní blogu. Tak jsem si řekla, že si dnešek trochu zmapuju. Měl to být běžný den v životě Angeliky na mateřské. 

Ještě v noci ukázalo, že o běžný den tedy rozhodně nepůjde. Vzbudila jsem se v 3:25, došla si na záchod, uklidila čerstvě udělaný tvaroh do lednice (zase jsme na něj zapomněli), napila se a nemohla usnout. Paráda! I když vím, že nemá cenu se dál snažit, hodinku jsem to zkoušela. Pak jsem vstala a hledala notebook s nabíjecím kabelem, že bych si aspoň psala blog nebo tak něco. Ukázalo se, že to nepůjde, protože mi manžel někam sbalil kabel a kvůli včerejšímu vaření mám noťas vybitý. Nechápu, jak si může poplést dvě naprosto odlišné nabíječky. ;-)) Stejně je prý špatné dělat na počítači, když se snažíte uspat. 

Tak jsem vytáhla knihu poezie, abych vám měla o čem v neděli napsat. Byla jsem zvědavá na Alexandra Solženicyna a jeho Pruské noci, které jsem půjčila manželovi, protože právě při práci poslouchá jeho slavné dílo Souostroví Gulag. Přečetla jsem celý 47 stránek a zkusila se natáhnout na gauči v obýváku, jestli třeba neusnu. Docela to fungovalo a s jedním otočením jsem spala asi hodinu. 

Pak jsem se přesunula do postele. Kde mi to sice chvíli trvalo, ale nakonec jsem zase tak na hodinku či dvě usnula. Takže dobrý.

Ke snídani jsme si dali cukrfree tvarohový koláč s meruňkami od Janiny, který jsem pekla včera. Nebylo to špatné, ale kdyby byly ty meruňky sladší, necítil by se člověk na tom cukru ošizený. A taky mě naštvalo, že se mi listové těsto pod vahou tvarohu srazilo. Přitom jsem to pekla na 200°C. Mám ráda, když je rozdělené na jednotlivé lístečky.

Tvarohový koláč s meruňkami

Pak jsme se pustili do administrativy k vyřízení pitné vody. Zřejmě by to bylo na samostatný článek, ale nevím, jestli na to budu mít chuť a náladu, protože momentálně to vypadá (jak jsem z legrace řekla sousedům), že by bylo administrativně snazší udělat si na zahradě jadernou elektrárnu! Přípojku máme ve sklepě, jde jen o to ji odplombovat, dát na ni vodoměr a připojit. What's the problem?

V druhém kole administrativy jsem se vrhla na papíry z porodnice, které jsem si včera přinesla. Asi jsem jim jich tam nechala málo ;-), tak mi dali ještě nějaký bonus k porodu. Aspoň je to poměrně přehledné. Je to deset oboustranně potištěných papírů! Bomba! Jak to asi dělají nevidomí?

Ach jo, a to jsem chtěla věnovat dopoledne nějaké bohulibé činnosti, rozuměj blog nebo kreslení, případně dělání meruňkové marmelády kvůli včerejší katastrofě – ulomená větev. :-(

Naposledy v deset popíjím syrovátku, abych si nalačno před obědem mohla vzít železo. Přitom je dobré myslet na to, že nalačno neznamená těsně před obědem, ale aspoň půl hodiny před jídlem. Viz zdroj Žabková: Nalačno neznamená těsně před jídlem. Syrovátka vzniká vysířením tvarohu, takže ji máme jen někdy = když zrovna děláme tvaroh, což střídáme s přípravou jogurtů. Ještě teď se „pečou“ v troubě na 40°C. Kdybyste se chtěli podívat, jak je děláme, psala jsem o tom zde. A když si koupíte čerstvé mléko, můžete si sami zkusit udělat domácí jogurt.

Asi v jedenáct už jsem měla dost, tak jsem si poslední dva papíry s texty Příjem k porodu nechala na později, beztak půjde o to zkontrolovat, že mám v taškách do porodnice to, co tam mám mít (říkali nám to na předporodním kurzu ve stejné porodnici, tak snad se to nebude moc lišit ;-)). A šla jsem vyndávat myčku a dát do ní nepořádek po včerejším večerním vaření (dokonalé hamburgery, trochu ubohý tvarohový koláč, tvorba domácího tvarohu a jogurtu, zatím neuklizená doma dělaná barbecue omáčka). Po dlouhé době mě včera zase pekelně bolely nohy, takže jsem už v devět večer neměla sílu strašit v kuchyni, navíc manžel dělal ten tvaroh a jogurt s mou malou asistenci, a ráno je pak poněkud depresivní, když to tady vypadá jak po výbuchu. Pustila jsem si k tomu nějaké písničky z youtubka, které jsem hned zařadila do playlistu 2025, třeba bych si ho mohla pustit v porodnici (doporučovali nám to) a hned jsem měla lepší náladu... a tolik tu nedělal kravál vysavač jezdící ve žlutém pokoji. Ještě mě čeká úklid prádla ze sušičky, ale nevím, jestli to stihnu před obědem, jsme pozvaní k tchyni.

Objednat se k obvoďákovi na předoperační není tak jednoduché, jak jsem si myslela. Nejdřív musím poslat žádost a pak čekat, až se mi k ní vyjádří. Jenže odpoledne v pátek už tam nejsou. Měla jsem to udělat už včera večer!

Ke svačině si dám meloun. Je trochu přezrálý, ale z ledničky bude dobrý. Než se naděju. Jsou čtyři hodiny. No, trochu jsem prokrastinovala přemítáním nad šátkem, který lze uplést z pěti set metrů příze, a který by se hodil pro chlapa (manžela). Horkými kandidáty jsou:

• Groove od Stephen West s copánky, musela bych střídat oba konce příze, abych ho měla dvoubarevný,
• Heavy Metal od The Blue Brick s texturou, snadno bych mohla skončit kdykoliv mi dojde příze. Textura se jeví jako vhodná pro muže, trochu připomíná tkaní.
• Sternennetz od Tammina Müller s texturou, stačí jednobarevný postupně se měnící klubko. Návod pouze v němčině, takže dobrodružství zaručeno.

Večer se pouštím do výroby meruňkovo-malinové marmelády, měla by to být celkem rychlovka. Slibuju si, že podle knížky Blanky Milfaitové Příběh opravdové vášně to půjde šup šup. Ale nečetla jsem si to pořádně, takže jsem najednou překvapená, že místo opravdického receptu je tam jen takový plk:

„Půlené meruňky dám do hrnce, podliju deci vody a prohřívám, lehce prošťouchnu prostým šťouchadlem na brambory, přidám kilo supermalin, 500 g cukru, do kterého rozmíchám 20 g pektinu. Vše pořádně promíchám, přivedu k varu, občas opět promíchám a povařím 3–5 minut. Nalévám do weckovek a zavařím ve vodní lázni.“ (Milfaitová, str. 175–176)

No nic, s tím se moc pracovat nedá, tak rychle googlím nějaké opravdické recepty. A nakonec udělám takovou nějakou hrubou splácaninu a ještě těžce s odhadem (hlavně, že tchyni v duchu vyčítám, že všechno dělá od oka a pak je to občas přesolené nebo moc mastné). Jenže já mám výmluvu, že nemám ani mačkadlo na brambory ani kuchyňskou váhu. Tu mám sice slíbenou k svátku, ale zatím jsme se pro ni nedostali a přece jen máme jiné priority, jako třeba „muchové okno“ (o tom někdy brzy v úterním seriálu Na statku).

Na Apetitu dělají meruňkový džem jen z meruněk, cukru a kyseliny listové. Ne, že by psali, jak dlouho se to má vařit, aby to adekvátně zhoustlo. Ale tak to nějak splácnu odhadem:

• 2 kila meruněk
• 1 kilo malin
• 500 g cukru
• 2 čajové lžičky kyseliny citronové

Nejdřív umyju a rozpůlím meruňky, přidám hrnek vody, vařím je tak pět deset minut. Rozmixuju tyčovým mixérem a přisypu cukr. Přidám maliny. Míchám a vařím pět minut i s kyselinou citronovou. Plním do sklenic a váhám, jestli je potřeba sterilizovat, aby se mi marmoška nezkazila.

Meruňkovo-malinová marmeláda

Zavařená marmeláda

Mezitím udělám odhadem další dvě kila meruněk, přidám po dně trochu vody, pak přisypu půl kila cukru. Pektogel, který jsem našla ve skříni smíchám s trochou cukru, a odhadem deset minut vařím meruňkovou marmeládu. Blanka to vždy vaří jen chvíli, ale já mám pocit, že babička to vařila celou věčnost. Tak nevím, co je správně. Každopádně tentokrát moc meruňky nerozmixuju, protože jak spěchám, nasadím nástavec na mixér špatně a žbluňkne mi do džemu. Z obavy, že by mi mohl zatéct do motorku (který v téhle části nejspíš vůbec není!) se zbytek rozhodnu jenom tak podlachnit vařečkou. Jak se dalo očekávat, v podstatě vůbec to nejde. A tak úplně zapomenu na to, že jsem chtěla marmeládu nejdřív ochutnat a pak podle potřeby přidat to další půlkilo cukru, a rovnou tam šoupnu tu trošku s pektogelem a za chvíli už spokojeně plním sklenice a přemýšlím, jak to pojmenuju. Směs totiž vypadá jako kompot v marmeládě. Takže buď kom(el)áda nebo mar(me)pot, z toho druhého mi vznikne marmot, a tak oznamuji manželovi, že budeme mít marmot. Ale nakonec je to úplně v pohodě, protože meruňky se dobrovolně rozvařily samy na břečku a je z toho obyčejná marmeláda/džem/rosol/zavařenina... záleží, jak moc lpíte na správném pojmenovávání podle Evropské unie.

Meruňkový džem

Večer si pustíme jeden díl seriálu Most!, u kterého pletu tričko Cascata a pak si vezmeme do postele mobil, abychom chvíli překládali z angličtiny a knihu Wednesday podle stejnojmenného komediálního seriálu.

Zdroje:

Milfaitová, Blanka: Příběh opravdové vášně, Recepisný cestopis z roční expedice marmeládové královny, Praha, 2014, Mladá fronta a. s., tisk EUROPRINT a. s., první vydání, 328 stran, ISBN 978-80-204-3234-6.

Žabková, Zuzana: Nalačno neznamená těsně před jídlem. cit. 18. 7. 2025, https://www.lekarnickekapky.cz/leky/nalacno-neznamena-tesne-pred-jidlem.html