Hans Sachs: Blázni v lázni (****)

Obálka knihy Blázni v lázni

Z německého originálu Sämtliche Fabeln und Schwänke, herausgegeben von Edumund Goetze vydaného nakladatelstvím Max Niemeyer, halle/Saale 1953 vybral a přeložil Ivan Wernisch, doslov napsal Jiří Veselý. Vazbu s použitím dobové dřevořezby a grafickou úpravu navrhl Vladimír Nárožník. Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., v Praze roku 2001 jako svou 366. publikaci. Vydání v tomto uspořádání první, stran 88. Doporučená cena 138 Kč. ISBN 978-80-7021-426-0.

Tahle knížka poezie mě nadchla nejvíc ze všech zatím přečtených. Líbí se mi hravé verše i témata. A až po nějaké době mi došlo, že se jedá o fakt staré dílo a ne našeho současníka!

Zajímavostí tohoto autora jsou švanky. „Kdokoliv má německé slovo „Der Schwank“ přeložit do českého jazyka, upadá do rozpaků. Slovníky nám tu mnoho neposlouží, leckdy používaný výraz „šprým“ zdaleka nevystihuje obsah německého výrazu. Uchylujeme se tudíž k tomu, že podobu tohoto německého slova jen graficky zčešťujeme, přičemž jsme si vědomi, že jde o pouhou náhražku z nouze; adekvátní výraz v českém jazyce však chybí. Důvod pro to je historický. V Čechách se švanky v onom nejpravějším smyslu slova sotva vyskytovaly, rozpor mezi panskou a lidovou kulturou byl v Čechách – v souvislosti s kompliovanou situací nejen sociální, ale i národnostní – daleko vyhraněnější, takže české skladby té doby byly spíše „verši bolesti, posměchu i vzdoru“. Německý švank naproti tomu chce především bavit, nanejvýš pak poučit; společenské kritiky, jak ji známe ze skladeb českých, je zde jako šafránu. Švank je skladba docela odlišná od jiných žánrů této doby, ač je s nimi se všemi úzce spřízněna.  … Problémy se zpravidla nejvýše nadhazují, ale neřeší, a když už, pak bez zesměšnění.  … Švanky se často pokoušely v humanistickém slova smyslu i poučovat, ne však kázat. Sachsovy švanky rychle pronikaly mezi lid, do všech koutů, kde se hovořilo německy, lidé se jim učili zpaměti, vyprávěli si jejich děj, leckdy je i obměňovali. Dodnes lze najít jejich stopy v německém folklóru. Také mnohé velikonoční, pašijové či jiné hry, které se dnes hrají v Dolním Rakousku, ve Štýrsku, v Bavorsku nebo v Elsasku a snad i jinde, mají svůj prapůvod v dílně ševcovského mistra z Norimberku. … Hans Sachs ve svých skladbách zaznamenal leccos z toho, co vyčetl z učených či kratochvilných knih, takže vlastně zprostředkoval svému čtenáři kontakt s antickými látkami, s náměty z Boccaccia, ze středověkých facetií, z knížek lidového čtení (Volksbücher), z bible a dokonce i z děl přírodovědných, když zábavnou formou popsal skoro tři stovky živočichů a více než stovku německých řek.“ (str. 78–80)

Podivné zvíře

Zvíře ŽIRAF nazvané
žije tam kde pohané,
krk má delší – to se říká –,
než je lancknechtova píka.

Švec

Račte ke mně, prosím, vstupte,
pěkné střevíce si kupte
nebo měšce, velké saky,
potahy na truhly, vaky,
boty ke kyrysu, pane,
trepky měkce futrované,
botky, jaké se teď nosí,
kupte si, nechoďte bosi.