čtvrtek 30. dubna 2015

Princezna Husopaska (***)

Docela pěkná pohádka o tom, jak se ze služky může stát princezna a naopak. Teda, nevím, jak moc nadšeně bych si domů vzala dítě někoho, kdo mi zabil muže…

Hlavní hrdinkou je princezna Aurelie (Dana Morávková) a její „sestra“ Líza (Michaela Kuklová). Jako úlet se mi zdá, že princezna cestuje za princem místo toho, aby to bylo naopak, a k tomu má s sebou jenom jednoho přestárlého vojáka.

Pohádka trvá 79 minut a pochází z Východního Německa z roku 1989. Režíroval ji Konrad Petzold, a protože je vcelku krutá, byla jí předlohou pohádka bratří Grimmů. Dále hrají: Gerry Wolff, Petr Skarke, Peter Zimmermann a ještě mluvící kůň Falada. Pohádka má na ČSFD 47 %, což se není moc čemu divit. Ale vidět se určitě dá a ocenit lze i příběh.

Zábavná fyzika s Tomášem Tycem

V 205. Show Jana Krause byl Tomáš Tyc, fyzik z Masarykovy univerzity, a místo běžného povídání tam předvedl malé „kouzelnické“ číslo. Můžete se na něj podívat zde. Asi půl roku jsem chodila na jeho přednášky a užívala si to. Škoda, že jsme něco podobného nedělali na základce, to bych se na tenhle předmět asi koukala trochu jinak. Což je mimochodem Tomášův cíl.

Někdy je trochu srandovní, protože je to vážně hodně zapálený vědec a někdy třeba nerozumí tomu, proč se lidi smějí, když jim vykládá, že si v pubertě stavěl z Merkuru funkční stroje já už nevím na co... tou dobou se běžně chodí na diskotéky, chlastá, kouká po ženskejch a tak... Nikoho ani nenapadlo, že by mu to nefungovalo!

Je to pěkně poznat i v té show, kdy se ho tam Kraus ptá, jestli se mu někdy stalo, že mu ta lihová raketa (zapalují se alkoholové výpary) někdy nefungovala... A na Tycovo: „Nooo,“ se ozve chechot. Jako by to skutečně mohlo bouchnout nebo způsobit nějaké škody.

Ale co jsem chtěla říct, že mě tenhle člověk kromě své inteligence a úžasné schopnosti předvádět, vysvětlovat a zaujmout fascinoval také tím, jaký má lidský přístup. Spoustě vědců (docentů) se totiž stane, že když se stanou vědci, rozhodnou se, že už nejsou lidé, že jsou něco lepšího. A podle toho se k ostatním chovají přezíravě a povýšeně. Prof. Tomáš Tyc je milý a co jsem si mohla všimnout, jeho přednášky byly vždycky nacpané k prasknutí... osobně jsem důkazem, nebyla jsem na nich ani přihlášená a stejně jsem tam chodila.

P. S.: Tomáš Tyc je myslím oprávněně jednou z mých celebrit, tak trochu vzor. Líbí se mi, že umí vysvětlovat tak, že je to pro druhé pochopitelné, názorné, zajímavé a poučné zároveň. Někdy je těžké studenty zaujmout (něco o tom vím). A taky to, jak je v pohodě. Možná má nervy, stres nebo tak, ale vůbec to tak nevypadá. Je přirozený, na nic si nehraje, klidně přizná rozpaky, nebo že něco nevychází tak, jak by mělo... prostě obdivuhodně vyrovnaný muž.

Dále se na něj můžete podívat (nebo si něco přečíst) na:
http://www.showjanakrause.cz/archiv/tomas-tyc/
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/121345-vesmir-je-spise-konecny-rika-tomas-tyc/
https://www.youtube.com/watch?v=UNlnxi7FNmM
http://www.btm.cz/index.php?menu=letacek&cely=ano&jaky=440

25. Bobřík „uloupených“ míst

Vytáhla jsem krabici s pohledy a pořádně ji prohrabala plus přičetla pár pohlednic, o kterých vím zcela jistě, že jsem je někomu poslala, takže jsem je ve své sbírce alespoň chvilku měla. Celkem mě překvapuje, kolik pohlednic měst mám, protože si obvykle kupuji spíš hrady, zámky, jeskyně a podobně.

Takže k dnešnímu dni jich mám 39, protože jsem se rozhodla nepočítat klášter Svatá Hora u Příbrami, což je myslím dobré. :-) Všechny pohledy jsou z míst, kde jsem sama byla a dovezla jsem si je odtamtud, nebo je někomu poslala. Ty, které jsem dostala od přátel z Ameriky, Belgie, Francie nebo Nikaraquy nepočítám.

Jak ale můžete vidět, psala jsem jen o málo z nich.

Aggtelek (Maďarsko)
Beroun: moje články Zajímavé květnové akce 2015, Berounský medvěd,
Bojnice (Slovensko)
Brno: celý štítek s 27 články (k 17. dubnu 2015),
Čáslav
Častolovice
Český Krumlov
Havlíčkův Brod: můj článek Havlíčkův Brod a prodloužený velikonoční víkend,
Istanbul (Turecko)
Jablonné v Podještědí
Karlštejn
Kostelec nad Orlicí
Lednice

Lenora: můj článek Putování Šumavou 2. část,
Levoča (Slovensko)
Lipnice nad Sázavou: moje články Povídání o hradě Lipnici,
Lomnice nad Popelkou
Loreto
(Itálie)
Makarská (Chorvatsko)
Malbork (Polsko 2022)
Markušovce (Slovensko)

Mladá Boleslav
Mondavio (Itálie)
Nižbor
Nové Údolí:
moje články: Šumava – krásná i divoká, Putování Šumavou 2. část
Paříž (Francie)
Pelhřimov: můj článek Hamty hamty…,
Plzeň: V roce 2014 jsme tam strávili prodloužený květnový víkend, a tak vznikla série článků, kterou je možno nalézt pod názvem Plzeň na pokračování. Přitom vysloveně Plzně se týkají jen: Centrum Plzně, Zoo v Plzni, Rozloučení s Plzní.
Pomposa (Itálie)
Praha: celý štítek s 50 články (k 17. dubnu 2015), 
Prachatice
Příbram:
Zde jsme strávili druhý prodloužený květnový víkend v roce 2014, takže článků je o ní a okolí také požehnaně. Rozcestník najdete v článku Příbram. A pokud vám jde o město jako takové, doporučuji podívat se na moje články: Příbramská kultura, Příbram - vážně blbě položené město!, Hornické muzeum Příbram  (1/2),Hornické muzeum Příbram  (2/2).
Regensburg (Německo)
Spišská Nová Ves (Slovensko)
Šestajovice: můj článek Neděle ve svíčkárně Rodas v Praze,
Telč: moje články: Telč, Muzeum techniky Telč,
Urbino (Itálie)
Vimperk
Vrchlabí:
můj článek Vrchlabí.

středa 29. dubna 2015

Bobříci 2

V minulém článku Bobříci 1 jsem vám představila 13 bobříků, které ukládal Rikitan své partě v knize Jaroslava Foglara Hoši od Bobří řeky. Jejím pokračováním, které jsem nečetla, je Strach nad Bobří řekou. V této knize se objeví dalších 13 bobříků a tady je máte:

14. žlutý: indiánských měsíců: Naučte se psát a pojmenovat indiánské měsíce, včetně jejich znaků. Připadá mi užitečnější umět je vyjmenovat anglicky a německy.
 
15. světle zelený: hmatu: Poslepu rozdělte hromádku geometrických útvarů (kruh, čtverec, obdélník, trojúhelník) vystřižených z papíru do čtyř skupin podle tvaru. Za špatně zařazený ústřižek se připočítává k času 5 s. Bobříka obdrží hráč s nejlepším časem. Variantou je, že musíte hromádku se čtyřiceti tvary (každých je 10, což úlohu zjednodušuje) roztřídit za 89 vteřin.
 
16. černý: paměti: Jednou z variant je, že vám někdo známý dá deset úkolů. Vždy vám řekne jeden a vy ho máte za tři dny splnit sami, bez připomínání a bez jeho zapisování.  Úkoly jsou jednoduché, jako donést krabičku sirek atp.

Druhá část může být nazvána „čísla pod kameny“: vaším úkolem je zapamatovat si alespoň pět čísel ve správném pořadí. Někdo známý vám nachystá do řady vždy dva metry od sebe 10 kamenů. Pod každým je papírek s dvojciferným číslem. Do dvou minut musíte obejít všechny kameny, pak se vrátit na start a zapsat čísla, která jste si zapamatovali.

17. červený: žízně: Za parného dne vydržte 6 hodin bez pití  při fyzické práci venku. Nezdá se mi to rozumné, ani vhodné.

18. tmavě modrý: hvězd: Naučte se nalézt a určit alespoň 10 nejvýznamnějších souhvězdí.
 
19. hnědý: ohně: V dešti rozdělejte oheň bez použití papíru nebo nějaké hořlaviny. Maximálně lze použít březovou kůru z KPZ (krabičky poslední záchrany). Oheň musí vydržet hořet 5 minut. V dnešní době by myslím bylo uspokojivé umět rozdělat oheň bez hořlavin, klidně i s papírem.
 
20. tmavě zelený: času: Odhadněte co nejpřesněji dobu jedné hodiny. (Splést se můžete pouze o 5 minut.)
 
21. oranžový: barev: Obarvěte tři kusy bílé látky přírodním barvivem a pojmenujte rostliny, z kterých jste barvivo získali. To zní celkem složitě a bude to chtít drobnou přípravu.
 
22. růžový slepoty: Dvě hodiny musíte vydržet se zavázanýma očima. Během lovu se nesmíte hnout ze stanu nebo místnosti, kde lov provádíte. Nesmíte se s nikým bavit, ani cokoliv dělat, ani ležet nebo spát, prostě jenom sedět. To bych skoro nazvala bobříkem trpělivosti. Nedokázala jsem takto sedět ani 20 minut. Možná že jednou jo. Je to cvičení v Tréninku kreativity. Jo a tam smíte mít otevřené oči, jen nesmíte cokoliv dělat a na cokoliv myslet. Tady zase můžete aspoň myslet, to je dobré. Ale dvě hodiny?!
 
23. fialový: hbitosti: Smíte se pohybovat pouze u stěny dlouhé 2 metry. Ze vzdálenosti 20 metrů po vás bude někdo házet míčky a vaším úkolem je vyhnout se alespoň 80 ze 100. To zní jako prima zábava pro toho, kdo hází. ;-)
 
24. světle modrý: indiánských signálů: Naučte se přijmout a odeslat v morseovce 12 znaků za minutu a v semaforu 15 znaků za minutu. Morseovku umím, ale jsem asi hoooodně pomalá, protože už jsem to dlouho netrénovala. Kdysi jsme si tak s kamarádkou psávaly dopisy.
 
25. světle hnědý: uloupených míst: Nasbírejte minimálně 50 pohledů českých měst. Některá pravidla vyžadují na pohledu znak města, na tom bych netrvala, protože jsou lepší hezké pohledy bez znaku, než horší s ním. Hoši od Bobří řeky museli nasbírat alespoň 13 pohledů z oblastí, které byly odtrženy od Československa po Mnichovu. Docela by mě zajímalo kolik mám pohledů. A taky záleží na tom, jestli jsem v těch městech musela být, nebo mohou být příchozí od kamarádů. Asi být, předpokládám. Postcrossing se asi nepočítá.
 
26. bílý: věrnosti: Vydržte jeden rok v nějakém sdružení, oddíle, klubu... Šlo o to zůstat i v těžké válečné době ve sdružení. 

Jak byste si vedli s těmito bobříky?

A za týden se těšte na další třináctku bobříků, tentokrát moderních! :-))

Zdroje:
http://foglarweb.deg.cz/clanky.php?id=108
http://cs.wikipedia.org/wiki/Strach_nad_Bob%C5%99%C3%AD_%C5%99ekou 
http://www.tokamaradi.cz/doc/oddil/26_bobriku.pdf
http://www.rapsach.cz/foglar/bobr2.htm 
http://perseus.pionyr.cz/fido/bobr2.php

pondělí 27. dubna 2015

Otázky 2

Otázky 2 jsou pochopitelně pokračováním článku Otázky 1. Píšu sem různé věci, které bych mohla zařadit například do skupiny D v Eisenhowerově diagramu. Tedy do položky, kterou v podstatě není třeba se zabývat, nebo až tehdy, když se skutečně nudíte a máte spoustu času věnovat se „blbostem“. Zařazují se do ní položky, které nejsou ani důležité, ani naléhavé. A to jsou pro mě právě otázky. Někdy filozofické, jindy nicotné. Přesto se mi však stále vtírají do mysli. Takže tohle místečko slouží tak trochu jako šuflík s nápisem „když se budu nudit“, nebo taky „kdybyste někdo věděl“. ;-))

Občas ke svým otázkám náhodně najdu odpověď a to ji pak s chutí doplním.
  • Jak vznikly snáře? Podle čeho někdo vymyslel, že když se mi zdá o výtahu, pomůže mi cizí síla kupředu. Jak by se měly vykládat sny? Jak by to mělo fungovat? Ukazovat budoucnost? Jak moc vzdálenou? 
  • Kolik je kopa? Když mám kopu otázek, kolik jich mám?
  • Jak dlouhý je uherský rok? Proč se  říká jednou za uherský rok.
  • Jak udělat čokoládový čaj? Opravdu stačí k černému čaji přidat kousek čokolády? Mně se teda nechtěl rozpustit. Nebo tam mám dát kakao?
  • Kdy se kopec stává horou?
  • Proč jsou některé listy na podzim žluté a jiné červené?
  • Když mám zvýrazněný text, třeba tučně, mám zvýrazňovat i předložku před daným slovem? Například šli jsme na Kočičí hrádek nebo jsme šli na Kočičí hrádek. A s tím souvisí i to, jestli mám zvýraznit i interpunkční znaménko za tím výrazem, třeba právě tu tečku. 
  • Jak velká je špetka?
  • Proč jsou ženy pořádkumilovnější?
  • Z jakého konce jí opička banán? 
  • Co je to žolík (v kartách)? Kde se vzal? A proč ho máme? 
  • Proč se při fotografování říká: Vyletí ptáček? 
  • Jakto, že mi zplesnivěla marmeláda v dobře zavařené sklenici? Mohl za to vzduch, který tam zůstal? 
  • Kdo byl Norman Vincent Peale? Dr. Norman Vincent Peale (* 31. května 1898, Bowersville, Ohio, USA – 24. prosince 1993, Pawling, New York, USA) byl americkým protestantským kazatelem a spisovatelem. Psal o pozitivním myšlení. Česky od něho vyšlo:
    • Cesta k pravému štěstí,
    • Kladný princip dneška,
    • Síla pozitivního myšlení 1 a 2,
    • Síla pozitivního žití
    • Šest postupů jak zvítězit
    • Žijte aktivně.
    Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Norman_Vincent_Peale  
  • Co znamená říkanka:
    • Aka fuka funda luka
      Funda kava keven duka
      Ak fuk funda luk
      Funda kava keven duk
    • Zdá se, že nic, že je to jenom říkadlo. Údajně cikánské, ale jinde jsem četla, že to je nesmysl.

neděle 26. dubna 2015

Lichnice

Minule jsem slibovala, že budou ještě dva hrady. První je Lichnice a druhý Ronov... ale jak se ukázalo, nachází se v Ronově nad Sázavou nikoli nad Doubravou, přes který jsme jeli. A tak jsme se museli smířit s tím, že tři hrady nám budou pro dnešek stačit. ;-)

Příkop
Fialky v areálu zříceniny hradu Lichnice
Lichnice je opravdu rozsáhlá zřícenina gotického hradu na kopci Světlice. Tvoří nepřehlédnutelnou dominantu Železných hor. Hrad byl vybudován ve 2. polovině 13. století Smilem z Ronova v místě, kde bývalo hradiště Světlík. Nejprve se hrad jmenoval Lichtenburk (česky to znamená Světlice) a Smil se podle něj nazýval Smil z Lichtenburka. Časem se z výrazu Lichtenburk vyvinula Lichnice. Na Smilovi je zajímavé i to, že založil některá města, například Smilův Brod, později Německý Brod, nyní Havlíčkův Brod, otevřel doly na stříbro a získal v nich právo těžby.

Po Smilově smrti v roce 1269 převzali panství jeho synové Hynek, Smil, Oldřich a Reimund. Lichnice připadla Oldřichovi, jeho syn ji směnil s Janem Lucemburským za Litické panství, a tak se Lichnice stala královským hradem, který spravoval purkrabí. Následně byl hrad dán do zástavy a vyplacen a znovu dán do zástavy. V roce 1370 zde delší dobu pobýval Karel IV. Přibližně od roku 1429 držel hrad husitský hejtman Jan Hertvík z Rušinova. V roce 1458 ho vyplatil Jiří z Poděbrad. Majitelé se opět střídali, až hrad v roce 1490 vykoupil král Vladislav II. a daroval ho svému stoupenci Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy, jenž byl bezdětný a odkázal ho své tetě Johance, po ní dělili její synové.

Hrad má půdorys ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku. Přesto, že se jedná o zříceninu, počítejte se vstupným (deset nebo dvacet korun). Na východní straně je vstupní brána a parkánová stěna, na dalších dvou strmý sráz. Jižní palác má stěnu širokou 7 metrů. Válcovitá věž měla průměr 12 metrů a původně spíš obranný charakter, později i bytový. Hrad měl předsunutý barbakán. Na západě straně byl v areálu postaven fraucimor, palác pro hradní paní.

V 15. stol. byl htrad rozšířen, často obléhán a dobyt. V 16. stol. byl za Trčků přestavěn. Po třicetileté válce opuštěn, po r. 1700 zříceninou.

Za zánik hradu může částečně i král Ferdinand III., jenž v roce 1648 rozhodl o zboření hradeb. V dalších letech byl hrad využíván jako zdroj stavebního kamene.
 
Koruna Žižkova dubu
Dutina
Z nedalekých zajímavostí stojí za návštěvu Dívčí kámen a Žižkův dub v Podhradí, k němuž jsme se vypravili. Podle odhadů je památný dub  750 let starý. S Žižkou má společné jen to, že se předpokládá, že je stejně „nesmrtelný“. Pyšní se košatou korunou a obvod kmene je celých 9 metrů. Lichnice sice byla husity několikrát dobývána, ale Jan Žižka se tažení nikdy nezúčastnil. Strom se stal finalistou v anketě Strom roku 2012, jejímž vyhlašovatelem je Nadace partnerství.

V nedaleké hospůdce si dáme knedlíčkovou polévku, guláš a matesy. Na jídlo venku už je docela chladno, a tak se těšíme do pohodlí vyhřátého auta. Odjíždíme do Ronova nad Doubravou, a protože tam žádný hrad není, frčíme domů.
Zdroje:
http://www.hrady.cz/index.php?OID=204
http://cs.wikipedia.org/wiki/Lichnice

sobota 25. dubna 2015

Zase si hraju na Jamese Bonda

Jak už jste mohli číst v minulém článku Já jako James Bond, nedávno jsem zkoušela řídit nový auto a byla z toho pořádně vyklepaná. Jenže cvik dělá mistra, takže jsem se rozhodla, že si při první příležitosti zařídím znovu. Teda pokud budu smět. ;-)

Chvilku mi trvá, než se mi podaří vyjet z parkoviště, protože pořád něco jezdí a já nemám odvahu se tam cpát. Možná mi to dokonce jednou chcípne. No jo, ta práce se spojkou, ta mi moc nejde.

Brzy poté, co vyjedu, křížíme dvoje koleje, bájo. Samozřejmě si stěžuju, protože u obou jsou závory dole, já musím zastavit a pak se pěkně opatrně, ale přece jen rychle rozjet. Ukáže se, že mi to jde dobře. „Tohle auto se mi líbí,“ libuju si. „Stačí povolit spojku do záběru a dát jen trochu plynu a už to jede.“ U některých člověk musí přidat spoustu plynu třeba i na rovině, to nemám ráda. U druhých kolejí mě překvapí to, že vlastně žádný vlak neprojel, ale to je ostatně jedno.

Opět si pochvaluji krásnou silnici. To se to jede! Naším prvním cílem je přehrada Seč, kde necháváme auto a vyrážíme k první zřícenině.

pátek 24. dubna 2015

Nedělní hradolovení

Seč
V neděli bylo fantastický slunečný počasí, a tak jsme přemýšleli, co udělat s volným odpolednem. Možností bylo několik: jít na vodu se mi moc nechtělo (shánět plavidlo, vestu, platit za to... a ještě se třeba vykoupat v nějaký ledovce), navštívit přehradu, zjistit, kde je nějaká zajímavá akce, nebo vyrazit na nějaký hrad. Mno... za mě to bylo celkem brzy jasný, ale prý je potřeba dělat kompromisy. Tak jsme o tom chvilku mluvili a nakonec usoudili, že tři hrady jsou kompromis, teda, že je vlastně po mém, ale že by to mohlo být pěkné (a snad bylo). Jeden byl totiž u Seče, což sice není totéž jako sjet si na lodi řeku, ale voda to je taky a výhled na ni byl tak nádherný, že to ani nejde popsat slovy.

O cestě si můžete přečíst v mém zítřejším článku Zase si hraju na Jamese Bonda.

Když jsem se na hrady.cz mrkla po Vildštejnu, překvapilo mě, že jich je hned několik. Hrad Skalná Vildštejn najdete u hranice s Německem u Františkových Lázní, druhý Vildštejn se nachází u Budišova nad Budišovkou v Moravskoslezském kraji, u Čejkovic se nachází terénní náznaky zbytků stejnojmenné tvrze. V Plzeňském kraji je možno najít Vlčtejn (též Vildštejn). A až poslední v pořadí je náš hrad Vildštejn u Chotěboře. 

Tunel s hradem
Vildštejn byl založen koncem 13. století pravděpodobně Hrabišem z Paběnic. Hrabiš měl jakýsi spor s vilémovským klášterem a jelikož vyhrál, chtěl do zástavy horu Oheb. Jeho synové Petr a Oldřich ji v roce 1348 vrátili zpět klášteru. Dalším doloženým majitelem byl v roce 1404 Ješek z Popovce podnikající z hradu loupežné výpravy. Když v roce 1410 zemřel, připadl hrad jako odúmrť králi Václavovi IV. a on si jej ponechal. Počátkem husitských válek byl obsazen Janem Hertvíkem z Rušinova a roku 1436 připojen Jiřím z Dubé a Třebechovic k Žlebům. Již od roku 1499 se uvádí jako pustý. Tehdy jej král Vladislav II. postoupil Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy. Následně byl hrad poškozen stavbou přehrady Seč v letech 1925–1935. V této souvislosti je vhodné zmínit, že přehrada zvýšila hladinu vody, takže nad ni vystupuje jen asi třetina skály, přičemž sama přehradní zeď se o ni přímo opírá. Nejvíc překvapivé na tomto hradě je, že se nachází nad tunelem! Úplně k němu jsme jít nemohli, protože z obou stran kopce byl plot.

Detail hradní zdi
Přepad
Název hradu byl pravděpodobně odvozen od divoké a řídce osídlené krajiny a německé názvy tehdy byly populární. Hrad byl báječně strategicky umístěn, neboť ze tří stran spadal ostroh téměř kolmo do údolí řeky a jen ze severu byl s okolím spojen sedlem, ale i tak byl strmý, že nahoru se dalo jít pouze po schodech nebo žebřících. Dnes je na severní straně vybudován přepad vody. „Jádrem hradu byl věžovitý palác nepravidelného půdorysu, stojící na vrcholu skaliska. V přízemí této stavby bývalo skladiště a hospodářské příslušenství hradu, v patrech obydlí majitele. Budova byla zřejmě zakončena dřevěným obranným ochozem a vysokou valbovou střechou.“ Ve spodních patrech hrad neměl ani okna, ani dveře, takže se do něj lezlo po žebřících.
V podhradí

Od Vildštejnu vyrážíme po zelené a následně modré ke zřícenině Oheb na stejnojmenném kopci (550 m n. m.).

V roce 1315 na kopci zvaném Oheb, protože se pod ním ohýbala řeka Chrudimka, ještě žádný hrad nestál, neboť byl kopec dán do zástavy majiteli nedalekého Vildštejna pod podmínkou, že na něm hrad ani tvrz nepostaví. Když Hrabišovi synové navrátili majetek klášteru (viz výše) byl na kopci v druhé polovině 14. století pravděpodobně z iniciativy vilémovského kláštera k ochraně jeho okolních majetků vystavěn hrad, ale právě tak se o stavbu mohl zasloužit některý ze zástavních držitelů návrší.

Poprvé je hrad zmíněn v roce 1405, kdy byl majitelem Ješek z Popovce, poté jej král Václav IV. dal do zástavy pražskému měšťanovi Mikuláši Bohatému a Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, který později získal celý hrad pro sebe a vlastnil jej až do roku 1421. Hynek Krušina z Lichtenburka jej možná vlastnil za husitských válek, poté se ho pravděpodobně v roce 1429 zmocnil Jan Hertvík z Rušinova. Od roku 1455 patřil Trčkům z Lípy, kteří ho opravili a rozšířili o nový hradební okruh s novou vstupní branou a příkopem. Opevnění nebylo nejspíš nikdy dokončeno kvůli míru mezi českým králem Vladislavem II. a uherským králem Matyášem v roce 1478. V roce 1490 ztratil hrad na významu, neboť byl spolu s vesnicí, jež k němu náležela, připojen k lichnickému panství Mikuláše Trčky. V roce 1553 byl již opuštěn. Na konci 17. století se ani nevědělo, kde Oheb stával, až v roce 1789 na jeho existenci upozornil Jaroslav Schaller, středoškolský učitel a historik zabývající se topografií. V letech 1930–1950 za Vincence Karla Auersperga byly na hradě provedeny drobné úpravy, jejichž cílem bylo zpřístupnění zříceniny. Poslední změnou okolí bylo vybudování Sečské vodní nádrže ve 30. letech 20. století, neboť stoupla hladina Chrudimky a snížil se tak hradní ostroh a současně vznikly nové přístupové cesty k hradu od přehradní hráze.

Zachoval se polozasypaný příkop na severovýchodní straně, torzo vstupní brány, zbytky zdiva prvního a druhého hradebního okruhu, sklepů, dvě dělové bašty, zřícenina věže na jižním výběžku hradního ostrohu a zbytek obdélníkového hradního paláce. Na některých místech je vidět, že je zřícenina „dostavovaná“.

Dnes hrad obývají plži. Bylo jich zde nalezeno 45 druhů. Vápník z malty využívají ke stavbě svých ulit. Také zde můžete spatřit výra velkého, největší evropskou sovu.

Opravdu nádherný den, i stromy už kvetou.

Vracíme se zpátky do Seče a přes Kraskov míříme do Podhradí na dnešní předposlední hrad. 

Zdroje:
všechny fotky jsou moje
http://www.hrady.cz/index.php?OID=372
http://www.hrady.cz/index.php?OID=231





čtvrtek 23. dubna 2015

Chvalský zámek... pro jednoho starý krám, pro druhého drahokam

Chvalský zámek se nachází v Praze 20 – Horních Počernicích. Už jsem tam byla asi před rokem na výstavě jakýchsi hlavolamů. Ale nějak jsem se tu o tom nestihla zmínit. První písemné zmínky o malém opevněném feudálním sídle pocházejí ze začátku 15. století. Chvalská tvrz často měnila majitele až do roku 1652, kdy byla postoupena jezuitské koleji u sv. Klimenta. V té době byla upravena do podobny renesančního zámku. V pískovcovém podloží bylo vybudováno sklepení, kde jsme se byli podívat, a já si vzpomněla, že vloni tu byly vystaveny jakési fotografie. Později zámek prošel ještě barokní přestavbou, během níž získal podobu, jakou má dodnes. Pro veřejnost byl zámek slavnostně otevřen 1. května 2008.

Základní vstupné je 60 Kč, varianty slevy tu nebudu rozebírat. V ceně vstupného je hned několik programů. V současnosti Ptačí svět a lastury všech moří na zámku, které bych si ráda lépe prohlédla, ale nemáme na to čas. Výstava lastur a „dětské“ hry o ptácích trvají od 11. dubna do 14. června. Takže kdo máte chuť, ještě můžete vyrazit. Doporučuju nechat si na hraní více času. Můžete přemýšlet nad tím, jestli se v přírodě může utkat lední medvěd s tučňákem a kdo zvítězí.

Lastury a mušle jsou fantastické a opravdu obrovské! Výstava byla uspořádána ve spolupráci s Českým klubem sběratelů lastur (ČKSL), který má nyní 152 aktivních členů. Kromě jiných exponátů, můžete vidět i největší lasturu v České republice – zévu obrovskou. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že není umělá. ;-)

A když vyrazíte zítra, můžete ještě stihnout Výstavu historických motocyklů JAWA, kvůli které jsme sem přijeli my. Končí totiž 25. dubna (v 17 hodin), kdy se koná Veterán párty.

Výstavu pořádá Klub historických vozidel Horní Počernice při příležitosti 15. výročí úmrtí motoristické legendy Františka Šťastného. Celkem logicky se koná v přízemních prostorách (galerii a kočárovně), protože kdo by se s motorkama tahal do schodů. Venku v areálu můžete vidět Jawu minor, osobně se mi nelíbí kvůli „zubaté“ přední masce, a „prchající stan“, tedy velorex. Říká se mu také „hadrák, hadraplán, hadrolet, husí stehno, montgomerák, velouš, netopýr, pytel na mrzáky, splašené trubky“.

Historie Jawy je zajímavá, ale možná ne pro každého, tak to vezmu jen stručně… mimochodem k jejímu prostudování vás příjemnou cestou povede soutěž Po stopách historie JAWY, které se můžete zúčastnit během výstavy.

Zakladatelem nejstaršího fungujícího českáho podniku byl v roce 1929 František Janeček, který koupil licenci na výrobu motocyklů Wanderer. Název vznikl z JAnečekWAnderer. Kdyby vás zajímalo, v kterém roce byl který typ motocyklu vyráběn, najdete to krásně zpracované na jediné tabuli přímo na výstavě.

Jednou z motorek, kterou hned tak někde neuvidíte, je červeno-bílý "nanuk" Jawa 350 typ. 345. Bylo jich vyrobeno jenom 15 pro potřeby ministerstva vnitra.

Převzato z článku Bohumíra Špačka (Motorkáři.cz)
P. S.: Rým v názvu pochází ze stránek Klubu historických vozidel Horní Počernice.

Zdroje:
http://www.chvalskyzamek.cz/chvalsky-zamek/
http://www.chvalskyzamek.cz/udalost/vystava-historickych-motocyklu-jawa/ 
http://www.khv-pocernice.cz/
http://www.motorkari.cz/clanky/clanky-reportaze/famozni-ukazka-motocyklu-hradni-straze-25532.html

Prsten krále řeky (****)

Tuto hodinovou pohádku z roku 2004, v níž Krále řeky hraje sám Radoslav Brzobohatý (známý Mrakomor z pohádky Princ a Večernice) napsala Šárka Kosková. Na ČSFD má 50 %, ačkoliv já ji shledávám velice dobrou a se zajímavou myšlenkou.

Je to pohádka o lásce, závisti a úkladech a jak praví v komentářích na ČSFD Jezinka.Jezinka, se kterou se často ztotožňuji: „Pro dospělého diváka bude nejzajímavější a k zamyšlení zpracování dvou podob lásky, sladkobolně romantická (v závěru se stává uvěřitelnou tím, že je odpouštějící) a láska obětavá a pečující.“ Ano, jako ženská se rozplývám nad okouzlujícím Janem (Miroslavem Šimůnkem), který by pro svou drahou ženu Rozálii (Kristina Filipová) opatřil jakýkoliv dar, všechno jí odpustil a vůbec by udělal všechno na světě, aby byla šťastná. Na to se tak pěkně kouká! Taky bych chtěla zažít, aby mi někdo každý den nosil to nejkrásnější a nejzajímavější, co kde našel. Jen proto, že já chci. :-) A opravdu má svatou trpělivost. Mimochodem je to jedna ze zajímavostí téhle pohádky – nekončí svatbou, jelikož tihle dva už jsou manželé. A také se jako manželé hezky chovají k sobě a jsou spolu šťastni, místo aby honem honem toužili po potomkovi, jako by smysl manželství byl pouze v plození dětí. U Jana řekněme slouží jeho chudý bratr Petr (Filip Blažek) a chamtivá služebná Aneta (Bára Štěpánová, která je ve své roli fantastická!).

Druhou část příběhu tvoří rybář (Pavel Zedníček), kterého velmi souží, že má nemocnou dceru Běličku (Kateřinu Liďákovou), kterou má rád Kryštof (Vojtěch Šulc).

Za zmínku též stojí hudba Michala Rataje.

Zdroje:
http://www.csfd.cz/film/227389-prsten-krale-reky/
http://kultura.idnes.cz/zemrel-brzobohaty-0n0-/filmvideo.aspx?c=A120912_124505_filmvideo_ptk

Bohdanka v Bohdanči

Rozhledna Bohdanka z parkoviště
V minulém článku jsem vám vyprávěla o Huti Jakub v Tasicích, stačí kliknout zde a můžete si ho přečíst, pokud jste tak ještě neučinili. Mezi Tasicemi a Bohdančí jsem si zkusila řídit auto, o čemž si můžete přečíst v článku Já jako James Bond. ;-))

Naším dalším cílem je rozhledna Bohdanka. Byla jsem tu přibližně před rokem, když jsme šli pochod ze Zbraslavic do Zruče nad Sázavou. Rozhledna Bohdanka v Bohdanči je unikátní díky tomu, že je postavena z tzv. kulatého dřeva za pomoci ocelových spojů. Měla by být díky použité technologii jedinečná nejen v České republice, ale v celé Evropě. Součástí projektu „Rozhlédni se okolo Bohdanče“ jsou dvě naučné stezky: Putování po vodních plochách (19,2 km) a Historie českého sklářství (9,2 km). Bohdanka byla slavnostně otevřena 14. května 2011. Rozhledna je vysoká 52,2 metrů a nachází se ve 498 metrech nad mořem. Chcete-li vystoupit na horní plošinu, musíte si vyšlápnout 216 schodů.

Jen upozorním, že se jedná o moje loňské fotky, neboť letos jsem si foťák zapomněla a ovečky jsme už neviděli.
Pohled téměř zespoda

Potom jsme ještě nakoukli do Agnes palírny, kde jsme byli i tenkrát. Ochutnám některé místní lihoviny. Rozhodně nejlepší je švestkový likér (mám ráda slabší alkohol), pak bych dala asi ořech a nastejno byly višňový a bezinkový.

Z klasických pálenek si můžete dát slivovici, třešňovici, hruškovici, jablkovici, meruňkovici, mirabelkovici nebo pivní pálenku. Mají i destilát z ryngle. Pokud dáváte přednost něčemu slabšímu, nabízí se višňovo-medový likér nebo pivní likér s medem, ten má 28,5 % alkoholu. Docela ráda bych ho příště ochutnala. Další variantou jsou medoviny (přírodní, mandlová, višňová).

Na svých stránkách se podnik chlubí, že ovocné pálenky Agnes neobsahují průmyslově vyráběný líh ani umělá barviva nebo dochucovadla. Dopřejte si pravý ovocný destilát, který má jemnou chuť a vyvážené ovocné aroma. Mimo jiné prodávají také med, čerstvý domácí chléb, klobásky, sýry, mošty... Z Prahy k nim jezdí rabíni, aby mohli své výrobky označovat jako Kosher. Škoda, že stránky mají tak mizerné, nedaří se mi na nich najít ani to, co jsem si přivezla jako suvenýr.
Jehňátko

Málem jsem zapomněla zmínit, že nás zaujaly skleněné karafy, uvnitř nichž jsou skleněné drobnosti přidělané na drobounkém stojánku. Marně si lámeme hlavu, jak to asi tvůrci udělali.
Etiketa

Kdybychom zvolili opačné pořadí, zeptali bychom se průvodce v Huti v Tasicích. Ten by jistě věděl.


P. S.: Ještě bych ráda doplnila, že mě poněkud dráždí název „Švestková“, protože tam evidentně chybí CO. Medovina? Pálenka? Nic není jenom švestková... i tak je to třeba omáčka, polévka a podobně!

Celá láhev
Tohle by podle mě měli změnit, protože tento způsob vyjadřování používají podezřelé firmy u ještě podezřelejších výrobků a spoléhají na to, že zákazníkovi nedojde, co to vlastně je, když se to jmenuje Máslová, Jogurtový... (na konkrétní případ si teď nevzpomenu, a když jsem se snažila vyhledat Máslovou, našla jsem gynekoložku téhož jména...).

Zdroj: 
vlastní poznámky a paměť
http://www.agnesprodukty.cz/kupuj/










středa 22. dubna 2015

Kdybych byla zvířátko...

Dneska je Den Země a při té příležitosti se koná spousta nejrůznějších akcí, o tom, jak jsem ho strávila v roce 2009 si můžete počíst v článku Den Země. 

Google k dnešku nabízí testík, v němž zjistíte, co byste byli za zvíře, kdybyste nebyli člověk. Protože jsem se nemohla rozhodnout u jedné otázky, vyplnila jsem si tenhle minitestík dvakrát a zjistila jsem, že bych mohla být:
  • strašek kudlankový (Odontodactylus scyllarus): Jste silní a krásní a nebojíte se použít své silné drápy k útoku a omráčení a roztrhání kořisti. Zajímalo mě o něm něco víc, tak jsem klikla na „hledat“ a zjistila jsem, že strašek je sice malý zvířátko vhodné do mořského akvária, ale je lepší „používat plexisklové nádrže, protože sklo snadno roztříští“. Vau. Jestli máte čtyři minutky času, koukněte se na video Pravdivá fakta o strašku pavím (název je debilní, ale co se dá dělat, pokud vím, fakta musí být vždy pravdivá). Tohle divný zvířátko, o kterým jsem nikdy předtím neslyšela, je totiž opravdu mimořádné, třeba i svým zvláštním zrakem, mimo jiné má něco, čím si čistí oční bulvy a oproti našim třem vlnovým délkám barev jich vidí 12! Je to prehistorická fosílie, z níž se vyvinuli dnešní klauni (myšleny ryby, ne lidi s červenými nosy a divnými oblečky). Strašek má nejrychlejší a v poměru ke své velikosti i nejsilnější úder ze všech živočichů na světě. Tento typ má „nejrychlejší úder na světě, s akcelerací stejnou, jako má kulka ráže 22. Straškovi přijde kung-fu jako tai-chi. Dokáže udeřit silou 1500 newtonů.“ Při jeho ráně voda uhýbá tak rychle, že vznikají malé prostory s vakuem, tzv. kavitační bubliny. Ty se okamžitě hroutí a síla tohoto procesu vyvolá druhou šokovou vlnu. Dokonce vytváří světlo a teplo. A nejvtipnější hláška z videa: „Pokud se bojíte klaunů... bojte se dál!“ Strašek kudlankový vnímá i záření infračervené ultrafialové. Australský neurobiolog Justin Marshall z Univerzity v Queenslandu v Brisbane zjistil, že strašci vidí i zvláštní typ světla s cirkulární polarizací, což je světlo, jehož vlna se pohybuje po spirále. Neví se o žádném jiném tvoru, který by to dokázal. „Záhadou zůstává, k čemu strašci vidění cirkulárně polarizovaného světla využívají. Je možné, že signály slouží k námluvám, protože povrch těla samečků cirkulárně polarizované světlo odráží. Nelze vyloučit, že strašci používají toto světlo k utajené komunikaci, protože pro ostatní obyvatele korálových útesů je neviditelné.“ 
    • Strašek k jídlu: „Strašek kudlankový je korýš rozšířený od severu Britských ostrovů až po jih Angoly. Hojně je loven také ve Středozemním moři a vůbec nejčastějším jeho domovištěm je Jaderské moře. Skvěle chutná grilovaný, hodí se i do polévek.“ „Nejvýznamnějšími lovci těchto bizárně vypadajících živočichů jsou italové. Straškové se hojně prodávají i v ostatních jižních evropských státech, ale do střední Evropy se dováží jen zřídka.“ „Maso strašků je velmi křehké, ale poměrně měkké a proto není všemi tak velmi ceněno oproti jiným korýšům. Strašci se ve středomořské kuchyni často přidávají do polévek anebo se podávají uvaření samostatně s olivovým olejem a citronovou šťávou. Velmi dobře chutnají také smažení nebo grilovaní.“
  • nebo varan komodský: Máte chuť do života a také dokážete spolknout celou kozu! Varan komodský je nejmohutnější ještěr světa. Samci mohou být delší než 3 metry. Samice měří obvykle do 2 metrů. Dnes žije jenom na třech nevelkých ostrovech v Indonésii. „V červenci a srpnu samice snáší kolem 25 vajíček do díry vyhrabané v zemi, mláďata se líhnou po 9 měsících. U tohoto druhu se vyskytuje tzv. partenogeneze, což je vývin nového jedince ze samičího vajíčka neoplozeného samčí pohlavní buňkou. Z neoplozených vajíček samice varana komodského se však líhnou pouze jedinci samčího pohlaví.“ Žerou převážně mršiny, ale jsou i zdatnými lovci. „Loví jeleny, prasata i buvoly. Do kořisti se zakousnou ostrými pilovitými zuby, do rány se tak dostane množství bakterií, ale i jed z jedové žlázy, kterou má ve spodní čelisti. Tento jed potlačuje srážení krve a vyvolá pokles krevního tlaku. Oběť pokousaná varanem těžce krvácí a upadá rychle do šoku.“ Dožívají se až padesáti let.
Zdroje:
http://www.videacesky.cz/navody-dokumenty-pokusy/pravdiva-fakta-o-strasku-pavim
http://www.rozhlas.cz/priroda/zvirata/_zprava/437930
http://www.receptyonline.cz/strasek-kudlankovy--2281.html
http://www.zoobrno.cz/zvirata-v-zoo/chovana-zvirata/plazi/varanus-komodoensis
http://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/12838/obrovsti-varani-jedovati-draci-z-baji.html

Bobříci 1

Vzpomněla jsem si, že mám rozepsaný článek o bobřících od Foglara. Připomněl mi to článek na Šťastném blogu nazvaný Váš bobřík odvahy. Než jsem se dala do čtení, přemýšlela jsem nad tím, co by mohl být můj bobřík odvahy. Je bobřík odvahy letět letadlem, když se toho bojím? Nebo jít k zubaři? Vždyť to jsou naprosto nesrovnatelné věci. No, nad tím tu teď nebudu polemizovat. Protože poznámky z knihy jsou někde založeny (nebo ani nedopsány) řekla jsem si, že takovou věc půjde snadno vygooglit a taky že jo: bobřík informatiky 2012, bobřík informatiky výsledky, bobřík síly, bobřík mrštnosti, bobřík zručnosti, bobřík odvahy chudobín, bobřík mlčení a bobřík pižmový. Zrovna ten poslední jmenovaný mě zaujal a věřili byste tomu? Ona je to dnes ondatra pižmová a jedním ze starších názvů, užívaných v křížovkách je dlakoš. :-) Srandovní.

Už podvakráte jsem vám zde psala o Foglarových Hoších od Bobří řeky, teď je čas představit si jednotlivé bobříky. V první knize jich bylo třináct a za každého úspěšně získaného jste si mohli na levý rukáv přišít jeden barevný knoflík. Přišívají se podle čísel od rameni směrem dolů k lokti. A tady už je jejich popis:

1. žlutý: rychlost a hbitost (mrštnosti) – skok do výšky i do dálky a běh: Dnes by to asi nedopadlo moc dobře. Ani u dětí, ani u dospělých. „Říká, že hoch ani děvče nemají vypadat jako sloní mláďata, ale že mají být pružní a rychlí.“ Já bych byla spokojená spíš s pružností – umět udělat provaz a rozštěp.

Devátá třída
Kluci
Dívky
běh 100 m
14 s
15 s
skok vysoký
130 cm
125 cm
skok daleký
420 cm
390 cm

2. světle zelený: míření – jistá a pevná ruka: Úkolem je hodit 80 kamenů ze sta o velikosti středních brambor do čtverce metr krát metr vyznačeného na zemi a přitom od něj stát deset kroků (4,5 metru). Pokud kámen z čtverce odskočí, počítá se jako správně vhozený. Pokud se do něj přikutálí, bere se jako špatně hozený.

3. černý: pomoc druhým – Umět první pomoc: Vědět, jak pomoci při nevolnosti, bolesti žaludku, krvácení z nosu, odřeninách, popáleninách, omdlení. Umět poskytnout umělé dýchání a první pomoc při úpalu či úžehu. Máte u sebe mít lékárničku, znát záchranná čísla, což vám usnadní níže uvedená tabulka, kterou nás učila učitelka fyziky na střední škole, ale moc se mi to zalíbilo. A to číslo 112? To říkali v rádiu. Škoda, že si to tak málo lidí pamatuje, bylo to super.

Číslo
Nápověda
112
Je to jasný jako že jedna a jedna jsou dvě. (1 + 1 = 2)
150
0 připomíná hasičskou hadici.
155
5 připomíná kolečkové křeslo, tj. záchranka.
158
8 připomíná pouta.

Vědět, jak se hasí požár. 

Myslím, že jsou to docela užitečné věci, aspoň oproti 4. bobříku. Teda, asi by dnes bylo divný, kdyby někdo neuměl plavat, ale jsou lidi, který to nikdy v životě potřebovat nebudou, prostě nepolezou do vody. Ale umět první pomoc se vám může hodit, o tom tak docela nerozhodujete.

4. červený: umět plavat: Bobr umí plavat, a tak je cílem uplavat jakýmkoliv stylem 60 metrů.

5. tmavě modrý: udělat 100 dobrých skutků, třeba i nepatrných. Každý den udělejte dobrý skutek i po získání bobříka, počítá se návštěva nemocného kamaráda, pomoc mamince s nákupem, nebo naštípání dříví, vysvětlit seniorům (znovu a znovu), jak se zachází s ovladačem k televizi, nahrává video, pouští počítač, mikrovlnka... Totéž slabším spolužákům. Narovnat v obchodě spadlé oblečení. Říct někomu, že má rozepnutý batoh atd.

6. hnědý: odvahy: Projít v noci stezku odvahy, nebo dojít na nějaké strašidelné místo. Cílem je překonat pocit úzkosti a bázně. Ale nesmí být ohroženo zdraví. Hřbitov v noci je pořád dobrým místem, zvláště na Dušičky nebo Všech svatých má zvláštní atmosféru. Bobřík odvahy by v dnešní době mohl být bobříkem asertivity a upřímnosti: Říct, že se vám něco nelíbí, nebo že něco dělat nechcete/nebudete, rovnou, přímo, bez vytáček a podivných výmluv.

7. tmavě zelený: květin: Bobřík přírody žádá znalost 50 různých květin, stromů a keřů (stačí dohromady ;-)).

8. oranžový: velkého mlčení: Celých 24 hodin nesmíte promluvit jediné slůvko, přitom se ale nesmíte stranit lidí. Též je zakázáno hlasitě kýchat, nahlas se smát, zívat nebo kašlat. Při porušení se musí znovu začínat s lovem celých 24 hodin.


9. růžový: osamělosti: Deset hodin musíte vydržet někde v přírodě o samotě. Nikoho nesmíte vidět a nikdo nesmí vidět vás. Dneska bych to viděla spíš na: dokázat se sám zabavit bez počítače, mobilu a jiné elektroniky. Jeden víkend dělat něco zábavného, zajímavého, aniž byste potřebovali elektřinu nebo další lidi.


10. fialový: zručnosti: Vyřežte 13 koleček nejlépe z lupenky o průměru 1 cm, propal v nich rozžhaveným drátem nebo hřebíkem dírky jako u knoflíků, aby se dala přišívat, nabarvi je barvami bobříků a přetři bezbarvým lakem. Slouží na přišívání za splněné bobříky. Vyrobte ještě nějakou další praktickou věc, např. truhlík na květiny do okna, stoličku, vozík, poličky na nářadí apod. Předměty vyrobené dříve neplatí, vyrobte něco nového. Zůstala bych u toho umět něco vyrobit.


11. světle modrý: síly: Vytáhněte se na hrazdu (silnou vodorovnou větev stromu) tak, aby se ruce dotýkaly prsou a brada byla prokazatelně nad hrazdou (větví). Žádné vyskakování. Udělej to pětkrát za sebou bez dopadu na zem.


12. světle hnědý: hladu: Celých 24 hodin nesmíte nic sníst. Můžete pít jen čistou vodu (žádné minerálky, mléko, čaj nebo kafe). Žádná žvýkačka, prostě nic. Hladovění musí trvat přesně 24 hodin, ale začít můžete kdykoliv. Doporučuje se s lovem začínat po vydatném obědě. Po skončení lovu jezte opatrně, zvolna v malých dávkách. Tak tohle už jsem asi zvládla. Nebo skoro, asi jsem pila bylinkový čaj. Jo a je to docela lehké, když vás někdo vysloveně nepokouší vůněmi svého jídla, a když s tím počítáte dopředu a berete to jako báječně ozdravný den, který vám dodá spoustu energie a očistí vaše tělo od škodlivin. Půst se doporučuje v období úplňku nebo novoluní, jukněte do měsíčního kalendáře třeba na netu.


13. bílý: ušlechtilosti: Musíte být čestní, přímý, ochotní pomáhat ostatním. Žádná hrubá slova, lhaní, podvádění. Zkrátka čestnost po 30 dní. Porušení některého z pravidel znamená začít těchto 30 dní od začátku. Každý večer posuzujte svoje chování. Získání bílého bobříka zavazuje navždy být čestným a ušlechtilým člověkem.

Tak jak byste dopadli s bobříky vy? 

Dalších 13 bobříků za týden. ;-))

Zdroje – velice podobný text, ale prostudováno:
http://perseus.pionyr.cz/fido/bobr1.php
http://foglar.blog.cz/0805/prehled-13-bobriku
http://zalesak.skauting.cz/dokumenty/Trinact_bobriku.pdf