Nedělní hradolovení

Seč

V neděli bylo fantastický slunečný počasí, a tak jsme přemýšleli, co udělat s volným odpolednem. Možností bylo několik: jít na vodu se mi moc nechtělo (shánět plavidlo, vestu, platit za to... a ještě se třeba vykoupat v nějaký ledovce), navštívit přehradu, zjistit, kde je nějaká zajímavá akce, nebo vyrazit na nějaký hrad. Mno... za mě to bylo celkem brzy jasný, ale prý je potřeba dělat kompromisy. Tak jsme o tom chvilku mluvili a nakonec usoudili, že tři hrady jsou kompromis, teda, že je vlastně po mém, ale že by to mohlo být pěkné (a snad bylo). Jeden byl totiž u Seče, což sice není totéž jako sjet si na lodi řeku, ale voda to je taky a výhled na ni byl tak nádherný, že to ani nejde popsat slovy.

O cestě si můžete přečíst v mém zítřejším článku Zase si hraju na Jamese Bonda.

Když jsem se na hrady.cz mrkla po Vildštejnu, překvapilo mě, že jich je hned několik. Hrad Skalná Vildštejn najdete u hranice s Německem u Františkových Lázní, druhý Vildštejn se nachází u Budišova nad Budišovkou v Moravskoslezském kraji, u Čejkovic se nachází terénní náznaky zbytků stejnojmenné tvrze. V Plzeňském kraji je možno najít Vlčtejn (též Vildštejn). A až poslední v pořadí je náš hrad Vildštejn u Chotěboře. 

Tunel s hradem

Vildštejn byl založen koncem 13. století pravděpodobně Hrabišem z Paběnic. Hrabiš měl jakýsi spor s vilémovským klášterem a jelikož vyhrál, chtěl do zástavy horu Oheb. Jeho synové Petr a Oldřich ji v roce 1348 vrátili zpět klášteru. Dalším doloženým majitelem byl v roce 1404 Ješek z Popovce podnikající z hradu loupežné výpravy. Když v roce 1410 zemřel, připadl hrad jako odúmrť králi Václavovi IV. a on si jej ponechal. Počátkem husitských válek byl obsazen Janem Hertvíkem z Rušinova a roku 1436 připojen Jiřím z Dubé a Třebechovic k Žlebům. Již od roku 1499 se uvádí jako pustý. Tehdy jej král Vladislav II. postoupil Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy. Následně byl hrad poškozen stavbou přehrady Seč v letech 1925–1935. V této souvislosti je vhodné zmínit, že přehrada zvýšila hladinu vody, takže nad ni vystupuje jen asi třetina skály, přičemž sama přehradní zeď se o ni přímo opírá. Nejvíc překvapivé na tomto hradě je, že se nachází nad tunelem! Úplně k němu jsme jít nemohli, protože z obou stran kopce byl plot.

Detail hradní zdi

Přepad

Název hradu byl pravděpodobně odvozen od divoké a řídce osídlené krajiny a německé názvy tehdy byly populární. Hrad byl báječně strategicky umístěn, neboť ze tří stran spadal ostroh téměř kolmo do údolí řeky a jen ze severu byl s okolím spojen sedlem, ale i tak byl strmý, že nahoru se dalo jít pouze po schodech nebo žebřících. Dnes je na severní straně vybudován přepad vody. „Jádrem hradu byl věžovitý palác nepravidelného půdorysu, stojící na vrcholu skaliska. V přízemí této stavby bývalo skladiště a hospodářské příslušenství hradu, v patrech obydlí majitele. Budova byla zřejmě zakončena dřevěným obranným ochozem a vysokou valbovou střechou.“ Ve spodních patrech hrad neměl ani okna, ani dveře, takže se do něj lezlo po žebřících.

V podhradí

Od Vildštejnu vyrážíme po zelené a následně modré ke zřícenině Oheb na stejnojmenném kopci (550 m n. m.).

V roce 1315 na kopci zvaném Oheb, protože se pod ním ohýbala řeka Chrudimka, ještě žádný hrad nestál, neboť byl kopec dán do zástavy majiteli nedalekého Vildštejna pod podmínkou, že na něm hrad ani tvrz nepostaví. Když Hrabišovi synové navrátili majetek klášteru (viz výše) byl na kopci v druhé polovině 14. století pravděpodobně z iniciativy vilémovského kláštera k ochraně jeho okolních majetků vystavěn hrad, ale právě tak se o stavbu mohl zasloužit některý ze zástavních držitelů návrší.

Poprvé je hrad zmíněn v roce 1405, kdy byl majitelem Ješek z Popovce, poté jej král Václav IV. dal do zástavy pražskému měšťanovi Mikuláši Bohatému a Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, který později získal celý hrad pro sebe a vlastnil jej až do roku 1421. Hynek Krušina z Lichtenburka jej možná vlastnil za husitských válek, poté se ho pravděpodobně v roce 1429 zmocnil Jan Hertvík z Rušinova. Od roku 1455 patřil Trčkům z Lípy, kteří ho opravili a rozšířili o nový hradební okruh s novou vstupní branou a příkopem. Opevnění nebylo nejspíš nikdy dokončeno kvůli míru mezi českým králem Vladislavem II. a uherským králem Matyášem v roce 1478. V roce 1490 ztratil hrad na významu, neboť byl spolu s vesnicí, jež k němu náležela, připojen k lichnickému panství Mikuláše Trčky. V roce 1553 byl již opuštěn. Na konci 17. století se ani nevědělo, kde Oheb stával, až v roce 1789 na jeho existenci upozornil Jaroslav Schaller, středoškolský učitel a historik zabývající se topografií. V letech 1930–1950 za Vincence Karla Auersperga byly na hradě provedeny drobné úpravy, jejichž cílem bylo zpřístupnění zříceniny. Poslední změnou okolí bylo vybudování Sečské vodní nádrže ve 30. letech 20. století, neboť stoupla hladina Chrudimky a snížil se tak hradní ostroh a současně vznikly nové přístupové cesty k hradu od přehradní hráze.

Zachoval se polozasypaný příkop na severovýchodní straně, torzo vstupní brány, zbytky zdiva prvního a druhého hradebního okruhu, sklepů, dvě dělové bašty, zřícenina věže na jižním výběžku hradního ostrohu a zbytek obdélníkového hradního paláce. Na některých místech je vidět, že je zřícenina „dostavovaná“.

Dnes hrad obývají plži. Bylo jich zde nalezeno 45 druhů. Vápník z malty využívají ke stavbě svých ulit. Také zde můžete spatřit výra velkého, největší evropskou sovu.

Opravdu nádherný den, i stromy už kvetou.

Vracíme se zpátky do Seče a přes Kraskov míříme do Podhradí na dnešní předposlední hrad. 

Zdroje:

všechny fotky jsou moje

http://www.hrady.cz/index.php?OID=372

http://www.hrady.cz/index.php?OID=231