Zkusila jsem něco nového

Jedno z mých předsevzetí bylo o rozšiřování obzorů a zkoušení nového.

2022
  • LAN párty (článek zde).
  • Ochutnala jsem okru, viz článek zde.
  • Navštívila jsem festival papíru Papírfest.
  • Vedla jsem školení na time management a Moodle.
2021
  • Vdávala jsem se a organizovala vlastní svatbu (není to snadné).
  • Pořídili jsme si psa.
  • Pořídili jsme si krůty.
  • Pořídili jsme si kamna s troubou a teplovodním výměníkem, které rozvádějí teplo do radiátorů po celém domě. Nebo by měla.
  • Ochutnala jsem ačokču.
2020
  • Topit v centrálním kotli koksem.
  • Plést na pletacím stroji. Zatím jenom obrace (líc).
  • Dělat vinutou perlu, tzn. skleněný korálek.
  • Ušít si sama sukni, áčkovou i balonovou.
  • Vychovávat kotě. ... Myslím, že se mi to povedlo. Je to mazlík. 
  • Absolvovat kurz na šití šatů (zatím to mám stále rozdělané).
2019
  • Absolvovat kurz šití a ušít si plátěnou tašku, taštičku na zip, půlkolovou sukni a tričko na overlocku.
  • Zasadit si stromky.
  • Spousta piv z různých minipivovarů, třeba Clock, Zloun atd.
  • Dojit naši kozu Lízu.
  • Střílet na střelnici z opravdické zbraně.
  • Nechat si trhat moudrák. Nic báječného a zábavného, ale dalo se to přežít docela dobře, což je taky fajn zkušenost. Možná je víc věcí horších z vyprávění než ve skutečnosti.
  • Hrát laser game. Poprvé.
  • Dát si v Praze mušle. Poprvé jsem je jedla snad vloni v létě v Chorvatsku (chutnaly mi).
  • Dát si v hospodě jako dezert pralinky.
  • Hodně alkoholické belgické pivo Westmalle Tripel.
2018
  • Ufff, musím vzpomínat...
  • Skoro každý den jsem v prosinci vyzkoušela něco nového. Jukněte na Angeliky vánoční deník (5 dílů), nové věci jsou hlavně v 1. až 3. díle. Jen rychlý výcuc:
      • Na přání jsem kamarádce pletla pro maminku šátek Echo Flower Shawl.
      • Šla jsem na ples.
      • Cvičila jsem s JO (dřevěnou tyčí), s bokenem (dřevěným mečem) to není už žádná novinka, i když za letošek ano.
      • Ochutnala jsem kiwano.
      • Koupila jsem si svoje první šaty značky Desigual. 
      • Objevila jsem chorvatské koledy (viz můj článek Sněch furt padá).
      • Nahodila jsem další šátek od Stephena Westa: Texture time.
  • Aikido zkoušky – 6. a 5. kyu. Ty první, jednodušší, se zdály horší.
  • Jíst mušle – slávky jedlé.
  • Vyrazit konečně zase k moři. Do Chorvatska. Poprvé v životě na all inclusive a parádně si to užít (a nepřežírat se).
  • Začít chodit na aikido.
  • Řídit JAWU 350 OHC. – Děs a hrůza, vůbec mi to nešlo.
  • Vydržet stát deset minut s rozpřaženýma rukama v úrovni ramen se zaťatými pěstmi a palci směřujícími k zemi. (cvik z Jak se zbavit brýlí, podařilo se mi to až na třetí pokus)
2017
Nových věcí jsem letos určitě vyzkoušela spoustu. Některé schválně, některé nechtíc... ale nejhorší je, že jsem si je tak docela nepsala a že celkově moc nestíhám psaní blogu, takže teď to musím doplnit tak trochu zpětně.
  • Příčinou je život bez internetu. Tedy doma nemáme internet. Nemám chytrý mobil, ani tablet, takže tak trochu žiju v pravěku, i když mám už asi sedm let starý notebook, půjčuji si dva roky starý foťák (a ten je úžasnej!), po práci dávám články na blog a mám klasickou tlačítkovou Nokii (asi dva roky starou bez navigace a všeho zbytečného marastu, takže mi vydrží nabytá skoro 14 dní!).
  • Už v březnu jsem byla na motorce.
  • Jet na motorce po ofrézované silnici u Mělníka. Asi pět kilometrů vrcholného soustředění a balancování. 
  • Navštívila jsem veletrh motocyklů a bylo to relativně zajímavé. 
  • Podívala jsem se do JAWY.
  • Navštívila jsem Rumunsko a viděla hrady Bran a Peleș, oba mi učarovaly.
  • Navštívila jsem Norsko. Bylo to s Alpinou a zátěž 3 a bylo to pro mě do docela dost. I když jsem nebyla poslední (snad nikdy), tak mě to stálo dost sil. Ale viděla jsem Trolí jazyk (Trolltungu).
  • Upletla jsem si dvě čepičky: s ovečkama Baa-ble a s vyplétaným vzorem Selbu modern.
  • Fotila jsem se v historickém oblečení.
  • Ochutnala jsem rakytníkový likér, který dělali rodiče, a byl báječný.
  • Navštívit divadlo Semafor.
  • Zkusit se zúčastnit společného pletení rukaviček, které si pak darujeme. I když jsem je nestihla doplést, bylo zajímavé se do toho zapojit a zkusit to.
  • Zapojila jsem se do háčkovaného CALu (tj. společného háčkování) plédu Spirits of Life dle vzoru Tatsiana Kupryianchyk, o kterém píšu na svém blogu o tvorbě.
  • Zapojila jsem se do projektu ponožek pro nedonošená miminka. Upletla jsem jedny, zlákala kolegyni, která jich udělala asi pět, a já je všechny zanesla včas na odběrové místo. Bylo to vzrušující a měla jsem ze sebe opravdu dobrý pocit, i když jsem se nedostala na výstavu. Udělala jsem opravdu úžasný dobrý skutek.
  • Navrhla jsem vlastní pletený KAL. Nestihla jsem sice včas přeložit návod do češtiny, ale i tak to bylo zajímavé. Aspoň jsem si vyzkoušela, kolik je s tím práce. 
  • Obhajoba disertační práce byla taky něco velmi nového a vzrušujícího. A natolik stresujícího, že o tom celkem nerada mluvím. I když jsem na sebe pyšná, jak jsem to zvládla. Myslela jsem, že se hroutím při první kritice, zvláště když jsem už předtím nervózní.
  • Před obhajobou přespat u kamarádky v Brně. Naprosto úžasné!
2016
Na jednom z četných kurzů, které jsem navštívila v prvním čtvrtletí roku, jsem se dozvěděla, že nechci-li mít mrňavou komfortní zónu, je třeba stále zkoušet nové a nové věci, které jsou nám právě svým výstupem z komfortní zóny tak trochu nepohodlné. Příklad s dědkem, který zkazil synovi celou svatbu, protože nejedl svým příborem, na který byl zvyklý, pro mě byl dost odstrašujícím případem opravdu malé zóny komfortu a nepoužitelnosti dotyčného člověka. A tak jsem začala dělat různé věci, zde jenom výběr toho nejlepšího.

  • Vyhrabat (zachránit) pár knih z konťáku na papíry. Snažit se nevnímat, jak se asi dívaj lidi kolem.
  • Tvořit cestovatelský album s plyšákama pro jednu ulítlou ženskou.
  • Nechat se ostříhat v učňovském kadeřnictví.
  • Přihlásit se do 30 day challange, více na tomto blogu v článku 30 denní výzva.
  • Učit se plést s nití kolem malíčku tak, abych ji stála nemusela přemotávat na ukazováček. (Někdy je to opravdu mnohem lepší a rychlejší, s některými přízemi mi to nejde – kloužou.)
  • Projekt Jen tak.


2015   
  • Ušít futrál na mobil a na foťák. Pro chlapa a z tyrkysové s bílými puntíčky a černé s bílými květy. Kupodivu to vypadá opravdu hezky. I když je samozřejmě co zlepšovat, barvy jsem zvolila dokonale.
  • Vytvořit rodokmen Sisi.
  • Thajské karí s krevetami. Chutnalo to vcelku normálně snad trochu sladčeji, než typické čínské jídlo z restaurace.
  • Zahrát si s přáteli Nintendo.
  • Podívat se na akci Pradědečkův traktor v Čáslavi. A bylo to fajn.
  • Svézt se ve velorexu a pak si ho zkusit řídit.
  • První holografické pletení.
  • Cestovat vlakem s běžkami kamsi daleko.
  • Trávit silvestr s úplně cizíma lidmi v Krkonoších.
  • Hrát párty karty = chlastací karty a zůstat relativně střízlivá. 
2014   
  • Running sushi v pražské Flóře.
  • Křest knihy Divoký leknín od Evy Kodýmové. 1, 2
  • Spát na ubytovně dost nízké kvality – v Plzni.
  • Svézt se na motorce.
  • Jít na svůj první pracovní pohovor.
  • Vzít práci na půl úvazku. 
  • Zkusit si vyrobit alkohol pampeliškový likér.
  • Volný pád v tunelu ve Skydive aréně!  
  • Založit si kompost. 
  • Zúčastnit se vědomostní soutěže a zažít ty nervy a adrenalin z toho, že někdo jiný bude rychlejší, i když už správné řešení vím.
  • Udělat si řidičák na motorku bez omezení.
  • Vést kurzy pletení. 
  • Pádlovat na kajaku. Vyzkoušela jsem si to na dovolené na Elbě.
  • Podívat se na inscenaci Bitvy na Bílé hoře v Praze. 
  • Plést na rukách. Tzn. bez jehlic.
  • Zkusit si uplést i uháčkovat ponožky a taky podkolenky.
  • Uháčkovat obleček na plyšáka. 
  • Šít na kamarádčině stroji značky Brother a především tam vyšívat hvězdičky na nový obal na knihu.
  • Ušít si prostírání na Vánoce.
  • Zkusit ozdobit vánoční stromeček jenom vlastnoručně ozdobenýma hvězdičkama. Vypadalo to nádherně.
  • Jít na kurz předení a upříst si první klubíčko vlny. Je sice nepoužitelné na pletení, ale je to můj první splněný bod z Co chci zkusit.
2013

Žádné komentáře: