Když jsem se jednou procházela po Dejvicích, objevila jsem přibližně naproti hotelu International Balkánské potraviny. A protože jsem před lety (tý jo, už to bude tak pět let) byla v Bulharsku, nahlédla jsem dovnitř. Jenže ouha, na spoustě věcech jenom azbuka. Ale baklava byla popsaná dobře. Tak jsem ji o nějaký ten týden později koupila svému drahému muži k Valentýnu. Já na ni nejsem – příliš sladké –, ale tentokrát ani on nebyl moc nadšený. Připadalo mu, že tekutina pod pečivem je spíš cukerný roztok nežli med. Ale myslím, že i tak to může být.
Každopádně chci psát o jiné věci. Okra. Vůbec jsem netušila, že něco takového existuje, ale když se zákaznice přede mnou hrozně rozplývala, jak je to skvělé a jak moc jí to chutnalo, a že si to musí koupit znovu...
Byla to normální důchodkyně, žádná marnotratná rozhazovačná panička s umělýma nehtama a peroxidovou hřívou. Co ji to asi tak mohlo uchvátit? A tak, když odešla, přistoupila jsem k prodavačce a zeptala se jí (jo, zvědavost zvítězila nad pocitem trapnosti, že poslouchám cizí hovory), co že si to paní kupovala. „Okra,“ odpověděla mi paní prodavačka, což mi moc nepomohlo. Když jsem se víc doptala, zjistila jsem, že to je naložená zelenina trochu jako okurky a že ona ji jí hlavně v zimě (asi proto, že v létě je čerstvá, jiný důvod mi neuměla vysvětlit). Takže jsem si to koupila taky. Kdybych si vedla seznam, co jsem kdy udělala šíleného, tohle by tam určitě patřilo. Koupit si něco jen proto, že to chutnalo někomu jinému!
Musím říct, že mi okra taky chutnala. Chutnají mi na kyselo naložené okurky, tak není důvod, proč by mi nechutnalo tohle. Navíc byl nálev malinko slanější, takže se to lehce blížilo třeba naloženým kapary, které taky miluju. Ale na můj vkus je to moc drahé. Rozdíl mezi okurkou a tímhle pro mě není zase tak velký, zato cenový rozdíl je skoro trojnásobný.
A teď něco pro zvídavé:
Okra (ibiškovec jedlý nebo proskurník jedlý) má tvar pětihranných temně zelených zašpičatělých tobolek s malými jedlými semínky. Jedná se o zeleninu využívanou zejména v asijské kuchyni. Chuťově prý připomínají cuketu. [1] Jedná se o jednoletou bylinu, z níž se konzumují nezralé plody. [2] Nejchutnější je prý čerstvá. [3]
Při krájení i vaření vylučují plody slizovitou, mírně lepkavou bělavou látku, takže jsou vhodné především do polévek a omáček. Plody jsou konzumovány celé i nakrájené, zpravidla příčně – včetně semen či bez nich. Lze je přidávat do masitých pokrmů, zeleninových směsí, omáček, polévek, ale také je podávat osmahnuté na másle jako velmi chutnou, delikátní přílohu. [1] [2] Aby se zabránilo slizovitosti, lze k vaření přidat kyselé přísady (rajčata, citrusy, ocet), obvykle stačí několik kapek citronové šťávy. Nebo je možno nezralé plody rychle osmahnout či sterilovat. [2]
Ze stonků ibiškovce jedlého je získáváno hladké hnědé vlákno podobné vláknu z jutovníku. [2] Pokud se tobolky nechají dozrát, pak obsahují semena, která se konzervují a používají podobně jako hrášek, případně se z nich lisuje olej nebo se z nich po upražení připravuje náhražka kávy. Do salátů se používají i listy, upravují se podobně jako listy pampelišky. [3]
[1] Okra (Ibiškovec jedlý), balení; Rohlík, https://www.rohlik.cz/1325001-okra-ibiskovec-jedly-baleni, cit. 26. 2. 2022
[2] Ibiškovec jedlý, Wikipedie, https://cs.wikipedia.org/wiki/Ibi%C5%A1kovec_jedl%C3%BD, cit. 26. 2. 2022
[3] Okra, miluji vaření, http://www.milujivareni.cz/zboziznalstvi/1294-okra/, cit. 26. 2. 2022
Žádné komentáře:
Okomentovat