Paměť

Pamatujeme si své vzpomínky a stáváme se jejich souhrnem. Pokud je zapomeneme, odcizíme se sami sobě. „S ohledem na to, jak důležitá je pro nás paměť, bereme schopnost vybavovat si vzpomínky až příliš samozřejmě. Většina z nás o paměti vůbec nepřemýšlí, až na případy, kdy nám v nějaké chvíli“ vypoví službu. Parlette (2003)

Woodward (2011, s. 61) poukazuje na to, že smysly shromážděná data přichází do senzorické paměti. Zraková data jsou tam uložena po dobu kratší než jedna sekunda a poté jsou vymazána, pokud jim není věnována pozornost. Z toho plyne, že pozornost je prvním krokem duševního zpracování všech smyslových vstupů. Rozlišujeme tři druhy paměti: senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou.

Lépe si pamatujeme události, v nichž byly naše emoce silně napnuté. Jak si lépe pamatovat podle Woodwarda?

• Informaci si zopakujte. Nadarmo se neříká, že opakování je matkou moudrosti, i když přesnější by bylo paměti.
• Soustřeďte se při přijímání informace. (Jojo, třeba když se vám někdo představuje. Jinak už za dvě minuty nebudete jeho jméno vědět.)
• Spojujte si neznámé se známým. Třeba koho vám připomíná člověk, který se vám právě představil? Čemu je podobné jeho jméno?
• Využívejte mnemotechnických pomůcek.
• Složité věci si rozdělte. Do paměti se prý vejde nanejvýš pět položek naráz. Třeba telefonní číslo se vám taky lépe pamatuje po trojicích.
• Užijte focus a vizualizace.

O zlepšení paměti si můžete přečíst celou knihu od Herbie Brennan - Ach, ta paměť! Byla skvělá. Občas se něco zajímavého objeví i na tomhle blogu.

Co všechno je mozek?

Woodward (2011, s. 10–11) uvádí, že mozek je nejsložitějším orgánem těla. K zajímavostem určitě patří, že 77 % mozku tvoří voda a každou minutu proteče mozkem okolo jednoho litru krve. Ta mozek zásobuje kyslíkem. Právě mozek spotřebuje asi pětinu celkového množství okysličené krve. Ačkoliv tento orgán představuje jen 3 % hmotnosti těla, spotřebuje 17 % celkové energie.

Thakore (2008, s. 28) přirovnává mozek k automobilu – čím víc toho víte o vozidlech a jejich řízení, tím lepšími jste řidiči. „Jestliže se budeme zajímat o to, co nejlépe našemu mozku vyhovuje při učení a práci, odmění se nám tím, že nám bude lépe sloužit. Budeme dostávat více inspirativních nápadů, budeme si lépe vybavovat potřebné informace a snáze přicházet na tvůrčí řešení nejrůznějších problémů.“

Každá část plní svůj speciální úkol (v závorce jsou uvedena různá označení, především hovorová):

• Velký mozek (cerebrum, levý a pravý mozek) je největší částí mozku a je vývojově jeho nejmladší částí. Je zodpovědný za myšlení a jednání. Analyzuje smyslová data a ukládá vzpomínky. My lidé ho máme mnohem věší než zvířata, což z nás činí inteligentní bytosti, protože tato část mozku je sídlem vědomého myšlení. Velký mozek je tvořen dvěma hemisférami, které se skládají ze čtyř laloků, z nichž každý má svou specifickou funkci.
• Čelní lalok se věnuje myšlení, tvorbě řeči, emocím…
• Spánkový lalok slouží k rozpoznávání zvuků.
• Temenní lalok zpracovává smyslové informace, především z kůže, svalů a kloubů.
• Týlní lalok vyhodnocuje zrakové informace.
• Trámec mozkový (vazník, corpus callosum) je svazek nervových vláken spojující obě hemisféry mozku.
• Limbický systém (savčí mozek, střední mozek) tvoří dvě bazální ganglia (starají se o spouštění pohybu) a talamus, jenž přenáší smyslové signály z celého těla do velkého mozku. Tam jsou dešifrována a analyzovány. Limbický systém odpovídá za učení a krátkodobou i dlouhodobou paměť, také v těle udržuje homeostázu = stálé prostředí (teplotu těla, krevní tlak, srdeční frekvenci, úroveň cukru v krvi). Podílí se na emocích nutných pro přežití – pohlavní pud a pud sebezáchovy. Do limbického systému patří i hypotalamus (mozek mozku). To je maličký orgán o velikosti asi poloviny kostky cukru a váze čtyři gramy. Stará se o regulaci hormonů, sexuální touhu, emoce, pití, jídlo, tělesnou teplotu, chemickou rovnováhu, probouzení a spánek a také řídí hlavní mozkovou žlázu – hypofýzu. Hypotalamus rozhoduje o tom, co upoutá naši pozornost. Díky němu si ve správnou chvíli uvědomíme pocit hladu nebo že se oteplilo.
• Hypofýza (podvěsek mozkový) je žláza, která do krve vylučuje hormony. Ty ovládají mimo jiné růst a vývoj těla.
• Mozkový kmen (primitivní mozek, plazí mozek) je napojen na míchu a spojuje zbytek těla s mozkem. Ovládá základní životní funkce: srdeční činnost a dýchání. Řídí spánek a bdění, teplotu a trávení. Buzan (2007, s. 40) uvádí, že podle posledních průzkumů je tato část mozku inteligentnější, než jsme se domnívali, neboť krokodýli a aligátoři – mají jen tento mozek – mají vysoce rozvinuté sociální chování a dokonce jsou schopni citů.
• Mozeček (malý mozek, zadní mozek, cerebellum) se nachází v zadní části mozku. Ovládá rovnováhu a pohyb těla v prostoru. V paměti uchovává základní naučené reakce.

P. S.: Ganglion je pořádně zákeřnej! Jednak je rodu středního. Kromě 1., 4. a 5. pádu se skloňuje podle vzoru "moře" a v těchto pádech podle vzoru "město". Nebo jej můžete skloňovat jako by bylo rodu ženského - ta ganglie podle vzoru "růže". To abyste věděli, jak je těžký psát odborný články. ;-))

Knihy o mozku

Mozek, paměť, kreativita, učení, motivace a další podobná témata mě snad vždy přitahovala. Možná taky proto jsem šla studovat management. Tam se tohle učí, teda jenom nějaká část. A když už nejsem ve škole, studuju sama. Zatím mám pročtené jen následující knihy a to třeba ještě ne úplně celé. Každopádně na sedm zajímavých článků o mozku by to stačit mohlo. Příští týden je totiž týden mozku. Tady jsou:

• BUZAN, Tony. Mentální mapování. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-200-3. – Senzační kniha, kterou mám moc ráda. Jednu dobu jsem děsně ulítávala na mentálních mapách a díky nim se mi na vysoké podařilo zvládnout hned několik předmětů. Kdyby nebylo jich, neměla bych šanci.
• HOWARD, Pierce J. Příručka pro uživatele mozku. 3. vyd. Praha: Portál, 2002, 397 s. Universum (Knižní klub). ISBN 80-717-8661-6. – Tak trochu přechod mezi vědou a praktickou příručkou. Docela fajn kniha. Líbí se mi, že autor sám navrhuje, jak využít různé vědecké poznatky. Na druhou stranu bych asi trochu vytkla to, že některé rady jsou takové celkem samozřejmé a nebo dost podivné.
• KLEIN, Stefan. Vzorec štěstí, aneb, Jak vznikají dobré pocity. Vyd. 1. V Brně: Alman, 2004, 167 s. Cesta k poznání. ISBN 80-867-6604-7. – Fantastická kniha, která je plná vědy a spousty různých rad, doporučení a poznatků o štěstí. Přímo mozku se věnuje kapitola číslo čtyři.
• LILIENFELD, Scott O. 50 největších mýtů populární psychologie: opravník obecně oblíbených omylů o lidském chování. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2011, 349 s. ISBN 978-80-242-2998-0. – Zajímavá kniha, i když k ní mám opatrný přístup. Jak můžete vědět, že je něco mýtus? Ve vědě je možný snad úplně všechno. A když je nějaký mýtus hodně rozšířený, těžko se vyvrací a vy se ho nechcete vzdát, protože už jste si na něj zvykli. Připadá vám známý a přestanete-li mu věřit, ztrácíte pevnou půdu pod nohama.
• PARLETTE, Snowdon. Tipy, triky a techniky pro trénink mozku. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 397 s. Universum (Knižní klub). ISBN 80-717-8661-6. – Úžasná kniha plná zajímavých nápadů. Útlá a rozhodně stojí za přečtení a vyzkoušení.
• THAKORE, Abhishek. Superstudent: jak se stát vynikajícím studentem. Praha: Ekopress, 2008, 144 s. ISBN 978-80-86929-38-5. – Skvělá kniha o tom, jak se co nejlépe učit. Ale ne jen memorovat, ale taky o jídle, o spánku, o tom, jak vás to bude více bavit... No, o mozku tam toho vlastně moc není... možná nic...
• WOODWARD, John. Trénuj svůj mozek a budeš génius: [vše o tvém skvělém mozku a jak ho cvičit]. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2011, 192 s. Universum (Knižní klub). ISBN 978-80-242-2851-8. – Vypadá a nejspíš i je to kniha pro děti, ale je plná nejrůznějších zajímavostí a jak s oblibou říkám, je v ní všechno podstatné, aniž by tam bylo zbytečně moc omáčky, jak to v knihách pro dospělé bývá, aby vypadaly „vědečtěji“.