DOA 2026: Marika Toman Bumbálková, mozaika

Formy na... už nevím co "štuky na fasádě"

Kromě řezbáře Františka Bílka jsme v sobotu navštívili ještě Mariku Toman Bumbálkovou (její Instagram). Osobně bych o mozaiku vůbec neměla zájem, ale už pár let nechávám výběr na Kamilovi, protože se osvědčil a připadá mi blbé mu do toho kecat a komplikovat to. A dělám dobře. Mozaika předčila všechna má očekávání, i kdybych je nafoukla jako bublinu. Myslela jsem, že si paní bude skládat nějaké korálky či co k sobě. A ona si sama řeže kostičky z mramoru a skládá z nich velké obrazy.

Moc se mi líbil nástroj, který si nechala speciálně zhotovit u kováře právě na to štípání mramoru. Tak je ten výraz asi přesnější než řezání.

Focení mi v přítmí ateliéru v Náměšti nad Oslavou, Bítešská ul. naproti restauraci Na statku, moc nešlo. Zajímavostí je, že sice už zde působí dost dlouho (nepoznamenala jsem si, jestli je to už deset nebo desítky let), ale na ateliérech je poprvé a ještě letos se bude stěhovat s ateliérem jinam. Takže se bude moci zúčastnit ateliérů v Jihomoravském kraji. Jeden ze synů je taky umělec – sklář – a dělá takové pěkné ryby. Měla je tam vystavené. A taky byla moc tolerantní k mojí malé, která byla z kostiček mramoru úplně u vytržení a hned se v nich začala hrabat a sesypávat je různě dohromady.

Kovářem speciálně vyrobená řezačka mramorových kostek

Připravené kostky na mozaiku, to růžové je kubánský mramor

Nádherný návrh realizace královny Alžběty a corgiho

Kdybyste viděli, co vyhrálo místo toho nádherného návrhu královny Alžběty. Píchlo by vás u srdce jako mě. Něco, co má vypadat jako její typický klobouk, ale ve skutečnosti to připomíná klidně nouzové tlačítko někde v letadle nebo vlaku. Snad to prý obojí mělo stejnou cenu, cca sedm set tisíc korun. Ale ono se není čemu divit, když je navržená na onyxové desce, aby mohla být podsvícená, a ta sama by stála sto padesát tisíc. Ale lidi by se mohli s královnou (snad v životní velikosti) fotit. A byla by poskládaná z těch malinkatých kostiček! To by byla pecka. Ale budete se fotit s kloboukem, který vypadá jako červený tlačítko a nevíte vůbec proč na té zdi je ten kus plastu?

Z poznámek vybírám, že na stěnu se dávají kostičky lomem dopředu a na zem brusem nahoru. Ptala jsem se, co ji k mozaice inspirovalo. Když jsem totiž viděla fotky jejích prací, musím uznat, že to je strašná makačka. Často je nějaké podobné umění v rodině nebo tak něco. Říkala, že byla jedináček, chodila často do přírody a ta ji inspiruje dodnes. A že si ráda hrála s kamínky, což dělá vlastně pořád. Musela jsem se usmát při představě, co asi bude z mého dítěte, když se jí tam taky hned běží přehrabovat v kostičkách. Ale ji i na dětském hřišti momentálně nejvíc baví štěrk nebo oblázky, kterým je vysypané. Ta vysypaná pískem nejsou zdaleka tak dobrá. Však ona mě na to kolegyně v létě upozorňovala – všude se tvrdí, jak jezdí rodiče s malejma dětma na písčité pláže, ale oni jezdili hlavně do Chorvatska, aby si mohli hrát s kamínky. Štěstí, že Chorvatsko je moje oblíbená destinace.

Zajímavé byly i mozaiky pro pána žijícího v Troubsku, kde má věž a „zkoumá“ tam čtyři katastrofické scénáře o konci civilizace. A také se podílela na mozaice v Lednicko-valtickém areálu, tu v tom minaretu dělala s týmem.