Podařilo se nám vyrazit až kolem desáté, ale to u nás není nic nenormálního. I když v dřívějších letech jsem to dávala Kamilovi za vinu, teď jsem byla sama ráda, že se mi jakžtakž podařilo vstát. Spaní s malou na jedné posteli není kdovíjaké žůžú. I když se přiznám, že s ní spím ráda. Už potrénovala, jak se spolu někam vhňácnout a leží zádíčky ke mně, takže tvoříme dva takové plátky mandarinky.
Jako prvního jsme navštívili řezbáře Františka Bílka ve Sklenném nad Oslavou. Líbila se mi jeho originalita. Například mu uhnil sloupek u zábradlí, tak si místo něj vyřezal Kocoura v botách. Parádní! Bohužel nemám fotku bez dcery. Zato se můžete podívat sedátko u něhož sluha drží slunečník. Hned bych ho chtěla domů taky. Ale jako lehátko. Zrovna poslouchám Obsluhoval jsem anglického krále, tak mi to připadá takové symbolické.
 |
| Sedátko se sluhou |
A broučka na dlani.
Vyřezával (nebo truhlařil či tesařil) už jeho děda. Ale vymřou po meči, protože jeho dvě dcery na to (celkem pochopitelně) nejsou. Dělá hlavně z lípy a moří to, takže to má takovou zvláštní šedozelenou barvu. ale teď po úrazu na kole se pustil i do šperků ze švestky, protože nemohl držet dláto. Koupila jsem si náušnice s udělanýma dírkama, ale možná jsem měla vzít ty zvláštně ohnuté, které jsem měla v ruce jako první.
 |
| Zajímavé postavy |
Žádné komentáře:
Okomentovat