S manželem zvažujeme (už nějaký ten rok), že si pořídíme hroznové víno. Tedy, uvažuje o tom hlavně manžel, protože ho tady jeho babička úspěšně pěstovala. Já se nad tím víc zamýšlím až letos, když vidím, jak nádherně plodí sousedce Daně. Sice k ní na něj můžu chodit, ale no... vlastní je vlastní. Navíc bychom si ho mohli zasadit bez pecek. Mně a malé to sice nevadí, ale kdo ví, jestli to pak neokouká od manžela... zatím se jím cpe naprosto nadšeně. A právě, když to člověk vidí, hned jí ho chce taky pořídit. Tohle je extra zajímavé, nádherně voňavé. Ale sousedi bohužel nevědí, co je to za druh.
 |
| Hroznové víno od sousedů |
Mají ho tolik, že si můžu dovolit experimentovat. Před časem jsem udělala hroznový chleba – článek vás čeká ve čtvrtek – a teď bych ráda zkusila marmeládu.
Jen krátkou zmínku k tomu, proč píšu „hrozno“. Když jsem studovala v Brně, opravila mě dotčeně spolubydlící Pája, že jí nenabízím víno (to se pije), ale hrozno, a že to musím rozlišovat. Tak to dnes takhle píšu s úsměvem na zlatá školní léta (Kdo a proč tohle úsloví proboha vymyslel?!).
P. S.: Na hroznovém víně vnímám i jako výhodu to, že dozrává v době, kdy už skončilo bohaté období fíků, švestek, blum a všelijakých takových nějakých „špendlíků“ a podobně.
Žádné komentáře:
Okomentovat